Snoubenec- 1. Vesnice skrytá v Mlze

Kazuko se plahočila pustinou. Každou chvílí by měla narazit na vesnici.
Těšila se z představy, že brzy padne do postele. Cestovala bez přestávky už druhý den a dost jí to lezlo na mozek. Hlava se jí točila, hlad ji bodal v břiše a měla horečku.
Pomalu tedy kráčela a pod chodidly jí křupal sníh. To bylo samo o sobě uprostřed léta zvláštní, ale ještě zvláštnější bylo to, že se sníh objevoval pouze pod jejími chodidly.
Pocházela z mocného klanu. Klanu, který ovládal sníh.
Přitáhla si svou teplou mikinu blíže k tělu a otřásla se. Potřebovala rychle najít Mlžnou vesnici, najíst se a vyspat.
Odhrnula si sněhově bílé vlasy z očí a udělala další krok. V hlavě se jí pořád přehrávala jedna a ta samá scéna stále dokola.
Obří fialový had, požírající lidi a ničící její vesnici. Mezi nimi byl i její snoubenec.
Byl ninja, stejně jako ona. Měli naplánovanou svatbu. Kdyby ten had nezaútočil, mohli se vzít a stát se třeba i členy ANBU.
Kazuko vzpomínala na velkou oslavu před několika dny. Společně s jejich rodinami oslavovali to, že se stali Jouniny.
Kazuko se rozhlédla a otřela si slzy z očí. Opravdu již viděla typickou mlhu, která tuto vesnici téměř neustále obklopovala.
Pocházela ze Skryté Mračné vesnice. Byla to menší, ale velice silná vesnice. Bohužel, ne dost silná, aby se vyhnula zkáze Orochimara.
Skrytá Mlžná vesnice byla jediným řešením, které ji napadlo. Nechtěla se spojit s Listovou, protože tušila, že právě tam má Orochimaru namířeno.
Kazuko byla vyčerpaná. Oči se jí klížili a kolena třásla. Doufala, že ve vesnici zůstal někdo z klanu Yuki.
Nechtěla být jedinou kunoichi, která dokáže ovládat sníh. Uměla už celkem spoustu ledových jutsu a k tomu i hodně obyčejných ninjutsu.
Kazuko přidala do kroku. Po zádech jí přejel mráz, zdálo se jí, že ji někdo pronásleduje. Se srdcem v krku pokračovala dál, až narazila na prašnou cestu, která by ji měla dovést k vesnické bráně.
Když už si začala myslet, že je paranoidní, přímo okolo jejího obličeje se mihl kunai. Kazuko nahlas vyjekla. Byla nepřipravená. Z nevyspání měla zpomalené reflexy. Zalovila v kapce a vytáhla svůj shuriken. Okamžitě se začala rozhlížet okolo sebe, aby našla útočníka.
Chvíli se nic nedělalo, když se k ní znenadání opět rozletěl kunai. Odrazila ho a podívala se směrem odkud letěl. Samozřejmě jí došlo, že ho hodil klon, aby se pravý útočník mohl někde skrýt a zaútočit zblízka. A samozřejmě měla pravdu.
Pod jejíma nohama se náhle probořila země a něčí pěst si to mířila přímo do její tváře.
Kazuko však pohotově uskočila, rychle provedla pečetě a zvolala: "Hyourou no Jutsu!"
Led okamžitě vystřelil oproti útočníkovi, který nebyl dost rychlý a skončil zmražen.
Na čele měl čelenku se znakem Zvučné.
Kazuko se zamračila. Proč by na ni někdo ze Zvučné útočil.
Zavrtěla hlavou, ale nechtěla se tomu moc věnovat. Namísto toho umístila okolo výbušné lístky, kdyby se mu podařilo uprchnout. Poté si to opět zamířila k vesnici.
V tom ji však zahalila mlha. Mohlo ji napadnout, že nebude sám.
Na nic nečekala, provedla pečetě a zašeptala: "Hogo aisodoumu."
Okolo ní se okamžitě seskupil led a vytvořil okolo ní ledovou bariéru. Pak aktivovala výbušné lístky a čekala. Na ledovou kupoli začal někdo útočit ohnivými technikami. Kazuko věděla, že dóm dlouho nevydrží. Ještě však měla čas.
Nadechla se a zavřela oči. Byla nucená použít velké množství chakry.
"Hissatsu Hyousou," pronesla s klidem a vytvořila rychle pečetě. Vycítila lehké chvění pod nohama. Ohnivé útoky však hned přestali. Ledové bodce kroužili okolo ledové koule a napadali nepřítele.
Kazuko byla vyčerpaná. Svezla se na kolena a ztěžka dýchala. Nikdo už neútočil. Dostala je?
Technika ledového dómu byla zrušena a Kazuko seděla zcela nechráněná. V okolí však nebyl žádný nepřítel. Nejraději by si lehla a spala, ale ona nemohla. Musela prostě pokračovat.
Vstala, udělala pár kroků a pak se zase svezla k zemi. Nemohla pokračovat. Ležela na zemi a vnímala chladivou půdu. Tušila, že tam zemře.
Poslední na co si pamatovala, bylo to, že ji někdo bral do náruče a na jeho modré oči. Poté upadla do bezvědomí.