Otogakure no sato a Nekromant III

"Souboj číslo dvě. Sakon Ukon proti Zakuovi."Pronese s pobavením černá skrvna.
Další minuta uběhla a další tělo padá k zemi, pro přesnost tělo Sakona a Ukona.

Sakona probere prudké škubnutí, které následně doplní ironická slova. "To je dost, že jsi se už probral."
Když Sakon otevře oči, tak uvidí známou tvář, tedy přesněji oko, ucho a kus kůže, která se neschovává pod obvazy.
"Dosu? Co ty tady děláš?" Zeptá se malátně Sakon, přičemž sebou zatřese, aby probudil Ukona.
"Co, asi tak myslíš? Mám za úkon tě postavit na nohy. Kdybych nemusel, tak bych tu ani nebyl." Odpoví Dosu a na potvrzení svých slov s ním škubne, tentokrát dost silně, aby jej dostal z postele.
"hej, co to?" Vysouká ze sebe Sakon, když jej Dosu vyhodí z postele a donutí ho si stoupnout. Nohy se mu kvůli nepřipravenosti podlomí a na zem neupadne jen pro to že ho Dosu ještě nepustil, jakmile získal pod kontrolu nohy, tak jej Dosu okamžitě pustil.
"Polez nemá na tebe celý den." Houkne na něj Dosu, ve chvíli kdy odchází dveřmi.
"Hej počkej na mně." Vykřikne Sakon a klopýtavě vyběhne za Dosuem.
Po krátkém provedení po základně se Dosu otočí aby odešel, ale Sakon ho zastaví otázkou. "Co, tady mám jako dělat?"
"Co asi, trénovat. Nauč se plně ovládat své tělo a pak i techniky, pak můžeš zkusit porazit Zaka a už mně neotravuj, potřebuji něco udělat."Odpoví Dosu posměšně a ztratí se ve spleti chodeb.
"Co si o tom myslíš bratře?"
"O čem?"
"No ovšem? To že jsem byli oživeni. O tom, že nás porazil Zaku anebo třeba o tom že patrně budeme pracovat pro díru v realitě?"
"Já, nevím. Je to jako nějaký převrácená realita." Řekne zničeně Sakon a pak se nad něčím zastaví. "Počkej, proč si myslíš že je díra v realitě?"
"No,...To je dobrá otázka. Nevím, nějak to tuším. Například všiml jsi si, že neodráží světlo? On ho totiž úplně pohltí."
"Ale když neodráží světlo, tak jak jej teda můžeme vidět? Přece jen i přece vnímáme odrazené světlo."
"O to právě jde, my ho nevidíme. My vidíme pouze jeho siluetu, takže nemůžeme vůbec vidět jeho obličej."
"Neměli bychom se ho zeptat, proč jsem najednou zhruba o dvě stě šedesát procent inteligentnější?"
"Jo to bychom měli." Souhlasí Ukon a společně vyrazí najít svého hostitele.

V knihovně

"Chceme se tě na něco zeptat." Řekne Ukon
"Přesně, týká se to nás." Dodá Sakon
"Chceme vědět proč jsem najednou takhle inteligentní?"
"Je to součástí té techniky." Odpoví skvrna.
"Tím chceš říct, že vedlejší efekt téhle techniky..."
"Je to, že nastaví tvé parametry na úroveň..."
"V jaké by ses nacházel pokud bys..."
"Nezemřel?"
"Přesně. A proč jste si udělali tenhle otravný zvyk se navzájem doplňovat?" Pronese lehce rozčarovaně a hlavně naštvaně skvrna.
"Tohle.."
"Není důležité..."
"Důležité je vědět..."
"Jméno. Musíme..."
"Vědět jak ti máme říkat."
"Proč by, jste mi měli nějak říkat? Mně je to v podstatě jedno, není do důležité." pronese skvrna vymlouvavým hlasem.
"Proč jej nechceš říct?"
"Copak se bojíš..."
"Nebo se stydíš?"
"A nebo si myslíš..."
"Že pojmenovaná věc je zkrocená."
"Svým způsobem všechno, a ještě k tomu to, že byste moje jméno nebyli schopní vyslovit. Ale pokud potřebujete mi nějak říkat, tak mi říkejte třeba...Reiji." Pronese skvrna hlavně proto, aby se jich co nejdřív zbavil. "Nechcete, se náhodou podívat na můj bezpečnostní systém." Dodá s nadějí v hlase.
"Rádi,..."
"Ale."
"Vyjdete, na čtvrté křižovatce zahnete doleva a pak osmé dveře nahoře. Rychle běžte než si rozmyslím a nepustím vás tam." Vskočí jim do řeči Reiji a rychle je dostane z Knihovny. *Snad budu mít konečně trochu klidu.* Mávne rukou a ze stěny vyjedou čtyři symboly, které vytvoří obdélník a v něm obraz. *Sakra, jde sem další.* Pomyslí si a nechá symboly zapadnout na své místo.

"Jak to říkál?"
"Na čtvrté odbočit doleva."
"Souhlasí a osmé dveře nahoře."
"No a to je divné, kdo by dával dveře nahoru?"
"Navíc už jsem ušli víc jak dvě stě metrů a nahoře žádné dvěře."
"Že by si z nás vystřelil?"
"Nemyslím si, ale co když se přeřekl?"
"Co když myslel osmé dveře vpravo?" řekne Ukon a ukáže na pootevřené dveře.
"Je to možné." Sakon opatrně nahlédne a okamžitě strčí hlavu zpátky.
"Tiše. To je šatník a je v něm Tayuyu."
"Dobře víš, že tohle nesnáším, radši se půjdu projít."
"Počkej od kdy to nesnášíš? Vždycky jsi mně k tomu nutil hlavně ty."
"No,... přece... už dlouho." Řekne naštvaně, že si nemůže vzpomenout a rychle se rozběhne dál hledat osmé dveře nahoře.

"První, dveře nahoře, už se pomalu začínám přibližovat." Pronese Ukon se zakloněnou hlavou a málem narazí do Kimimara. "Proč jsi mi neřekl, že tady jsi? Jo a nevíš jak daleko je odtud sedmé dveře nahoře?"
"Myslím, tak dvě stě možná tři sta metrů. a nevíš kde je Tayuyu?"
"Odtud by to měli být." otočí se na patě a ukáže rukou. "Sedmé dveře."
Škodolibě se ušklíbne a vyrazí k osmým dveřím nahoře.

*Koho by napadlo dát dveře na strop? Možná aby se tam nedostali obyčejní lidé. A nebo aby z toho zmagořili.* Pomyslí si Ukon, nažene chakru do noh a bez problémů, vyleze nahoru. Otevře dveře a k zemi ho pošle vlna modrého slizu. "To je nechutný." Pronese a do ruky mu spadne papírek. "Tento sliz blokuje chakru." Přečte text na papírku. "Fakt vtipný Reiji." Pronese jako by ho mohl slyšet a zamyšleně se podívá jak by se mohl dostat nahoru.
*Pokud by se mi podařilo zachytit se pořádně dveří, rozhoupat se a pak skočit dovnitř a zavřít se, tak bych měl alespoň pevný záchytný bod.* Ukon se rozběhne ke zdi odrazí se o ní a zachytí se o okraj dveří, párkrát se zhoupne a dostane se dovnitř, dveře se zavřou a následně zase prudce otevřou což způsobí, že Ukon udělá ve vzduchu ukázkoví přemet a následně ještě půlku a trvdě dopadne na zadnici.
Druhý pokus, tentokrát se zapře rukama i nohama a začne šplhat nahoru.
Za chvilku narazí na ohyb, vleze do něho a spokojeně se pustí. Jenže to neměl dělat, okamžitě začne "padat" do leva a jakmile se objeví za ohybem tak normálně dolů. "On si ze mně snad vážně dělá srandu? Pozměněná gravitace a to jak ve směru, tak i síle." Tentokrát dopadne na nohy, aby ne zaráz a příliš tvrdě, takže si poraní kotník. "Příště se tam už dostanu." Řekne Ukon výhružně a začne kulhat na pokoj.

Sakonovi přeběhne mráz po zádech. *Co to bylo? Vycítila mně snad? To by bylo hodně blbý.* Podívá se do chodby, kterou zmizel jeho bratr a následně se vyděsí ještě víc. *Proč Kimimaru, ten to nikdy nedokáže pochopit. Že mám určité potřeby, které musí být naplněni, tak proč on?*
"Co, tady děláš Sakone?" Pronese Kimimaru a podívá se do dveří. "Výš, že se to nedělá." Během řeči mu už začne vyrůstat z ruky kost.
"Ale no tak Kimimaru, copak nedokážeš poznat žert?" Pronese Sakon vyděšeně a začne strategicky ustupovat ode dveří a hlavně od té kosti, která vypadá jako by mile ráda navštívila jeho srdce, přes levou komoru a vyšla by pravou síní.
Kimimaru se na něj nesmlouvavě podívá a udělá krok k němu, což už Sakon nevydrží a radši začne zdrhat do pokoje. *Zajímalo by mně jak dopadl Ukon, při tom svém hledání.*