Spojené osudy I: Setkání

Probudil ho ranní paprsek slunce, který násilně vrazil do jeho pokoje. Naruto si promnul oči, aby z nich vymanil spánek, protáhl se za hlasitého zívnutí a zamířil do kuchyně. Ještě se nestačil ani nasnídat, když zazvonil zvonek. S otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře. Stál tam Jiraiya ve svém šedém oděvu s neupravenými, rozježenými bílými vlasy. Naruto na něj nevěřícně zamrkal: „Zvrhlý poustevníku, co tu děláš tak brzy?“ Jiraiya vstoupil dovnitř.
„Situace se změnila, Naruto. Přišel jsem ti říct pár věcí ohledně Sasukeho a také se chci s tebou rozloučit,“ Jiraiya si sedl za stůl, zatímco mu Naruto nalil čaj.
„Ohledně Sasukeho? Co se s ním stalo? Je v pořádku?“ Naruto si dělal o svého přítele starosti, i když byl prohlášen za zrádce a přidal se k Orochimarovi. „Viděl jsem ho, Naruto. Bylo to chvíli po tom, co jsme se vrátili z našeho tříročního tréninku zpátky do Konohy. Byl jsem mimo vesnici na průzkum do nově otevřených lázní, kde jsem se také inspiroval pro několik pasáží, které budou v příštím díle Icha Icha,“Jiraiya se zašklebil.
„Hej, Zvrhlý poustevníku, řekni mi radši o Sasukem,“ Naruta ani v nejmenším nezajímala Jiraiyova série Icha Icha. Sannin si usrkl horkého čaje: „Skončil jsem s průzkumem a vyrazil zpátky do nedalekého městečka, kde jsem měl v hotelu zamluvený pokoj. Jenomže když jsem se vrátil, tak celé městečko bylo v plamenech.“ Jiraiyův hlas byl vážný. Zvedl si hrnek k ústům a polkl další doušek tekutiny. Pak pokračoval: „Viděl jsem sice jen jeho záda, na nichž byl zobrazen znak klanu Uchiha, ale dal bych ruku do ohně, že to byl Sasuke. Než jsem se k němu dostal blíž, zmizel v oblaku kouře. Celé město se proměnilo v hořící poušť, bohužel se mi nikoho nepodařilo zachránit. Všichni zemřeli.“
Naruto na sucho polkl: „Proč by tohle Sasuke dělal? A proč mi to říkáš až teď?“
„Je jasné, že v tom má prsty Orochimaru. Sasuke je jen vykonavatel jeho vůle. Říkám ti to až teď, protože jsem tě s tím dřív nechtěl zatěžovat, zvlášť když jsme se teprve před nedávnem vrátili do Konohy. A také jsem nechtěl, aby ses začal nezodpovědně honit za nebezpečím, které právě Orochimaru se Sasukem představují, jenže události se vyvinuly trochu jinak, než jsem očekával. Odcházím z vesnice,“ a upřímně doufám, že neuděláš nějakou pitomost, pomyslel si bokem.
„Odcházíš z vesnice?“ zopakoval Naruto.
„Ano a doufám, že ne nadlouho. Tsunade to zatím drží v tajnosti, takže to nikomu neříkej, ale Hokage a rada Konohy mají podezření, že někdo dává důvěrné informace z vedení Listové skryté Mlžné vesnici. Spolu s několika Anbu jako doprovod se vydám na průzkum do Mlžné a zjistím, co se dá,“ odložil prázdný hrnek stranou, „víš přece, jak dobrý jsem v prozkoumávání.“ Jiraiya s úšklebkem přešel ke dveřím.
„Slyšel jsem, že v Mlžné mají vynikající horké prameny, takže předpokládám, že se zas tak rychle nevrátíš,“ podotkl Naruto.
„Opravdu?“ Jiraiya zněl potěšeně. „No, myslím, že Tsunade nezabije, kdybych se tam zdržel o pár dní navíc,“ zasmál se.
Naruto se rozloučil s jeho mistrem a popřál mu hodně štěstí na jeho misi. Poté, co sannin odešel, Narutovy myšlenky se stočily k Sasukemu. Nepochyboval o tom, že Jiraiya mluvil pravdu, přesto by si přál, kdyby tomu tak nebylo. Co se to z tebe stalo, Sasuke… přemýšlel v duchu. Mezitím se Naruto chystal ke své snídani. Jeho oblíbený rámen zavoněl přes celou kuchyni.
„Itadakimasu,“ řekl své snídani. Ještě než strčil do pusy své první sousto, ozvalo se slabé ťukání na okno. Byl to Kakashi, oblečený ve svém klasickém modrém oděvu s maskou a zelené vestě s kapsami na hrudi.
„Hoj, Naruto,“ zamával mu přes okno.
„Kakashi-sensei, co vy tu děláte tak brzy?“
„Jen jsem ti přišel sdělit, že tě očekává Tsunade-sama ve své kanceláři. Je to naléhavé, takže by sis měl pospíšit. Zatím,“ Kakashi zvedl ruku na pozdrav a než Naruto stačil něco říct, vzápětí zmizel. S chutí snědl svůj rámen a oblékl se do své oranžové bundy a kalhot. Na koleno si připevnil pouzdro s několika kunaii. Slunce ozařovalo celou vesnici do žluta a vesničané se začali probouzet k životu. Vypadalo to na další hřejivý sluneční den. Paprsek slunce příjemně tancoval na jeho tváři, zatímco uviděl v dálce Hokageho sídlo. Namířil si to přes hlavní ulici, kde mu již Sakura šla naproti. Své růžové vlasy měla svázané v culíku a její oděv byl totožný s Kakashiho. Vypadá půvabně, pomyslel si Naruto, ale než stačil něco říct, Sakura na něj vykřikla: „Kde si myslíš, že jsi?! Jak dlouho na tebe máme čekat?“
Naruto zvedl ruce v obranném gestu: „Co se děje Sakuro-chan? Snad se zas tolik nestalo.“
Sakura se zamyslela: „Hmm, tobě asi zatím nikdo neřekl, proč si tě Tsunade-sama zavolala. Pojď se mnou.“ Že by jí Zvrhlý poustevník řekl o Sasukem a tom městečku…jenže to by se Sakura-chan chovala úplně jinak, uvažoval Naruto po cestě. Před dveřmi kanceláře Hokage se srazili s Shizune, která nesla plný stoh papírů. „Tsunade-sama tě očekává,“ podívala se na Naruta podezřívavým pohledem, pak zamířila rázným krokem do vedlejší místnosti. Co to se všemi dneska je? Položil si otázku. Když vešli do kanceláře, Tsunade vzhlédla od svých papírů, které zrovna vyplňovala. Vedle ní stál Anbu v černém plášti s kapucí, tvář mu zakrývala maska kočky. Hokage neochotně zvedla hlavu.
„Konečně jste tady. Nemáme čas, Naruto. Nyní půjdeš s Yugao, ta ti po cestě vše řekne,“ Naruto z toho byl zmatený, Tsunade se opět věnovala svým spisům a Yugao si sundala kápi z hlavy. Měla fialové vlasy spletené do copu a ušpiněné od bláta.
„Chci vysvětlení, co se tu děje,“ začal, načež mu Yugao jen řekla, aby šel s ní. Naruto tak neochotně učinil. Napadlo ho, že by Tsunade pověděl o Sasukem, ale když viděl v jakém rozpoložení a náladě se nachází, tato myšlenka ho opustila. Když vycházeli ze dveří, podíval se na Sakuru jako by ji měl vidět naposled v životě. Ta mu nevěnovala příliš pozornosti. Spolu s Yugao pokračovali až na konec chodby ke kamenné stěně.
„Řekne mi už někdo, co se děje?! A co myslela bábi Tsunade tím, že nemáme moc času?“ Naruto už toho tajnůstkaření začínal mít dost. Anbu ho ignorovala a položila dlaň na chladnou stěnu. Vztyčila dva prsty a stěna z kamene se rozplynula a přeměnila na obyčejné dřevěné dveře.
„Pojď,“ řekla Yugao stroze. Naruto už věděl, že ho Anbu vede do vyslýchací místnosti. Když se dveře opět proměnily na kamennou zeď, Yugao konečně začala vysvětlovat, co se děje: „Podařilo se nám zajmout Orochimarova špeha. Je to holka přibližně tvého věku. Odhalila jsem ji před branami, ale ještě před tím než stihla uprchnout, podařilo se mi ji zajmout. Nejspíš chtěla infiltrovat vesnici.“
„A co já s tím mám co společného?“ zeptal se podrážděně.
„Neřekla ani slovo, dokud se neobjevil Ibiki se svými krutými metodami. Vyslovila tvé jméno a řekla, že bude mluvit jen s tebou,“ ocitli se v malé místnůstce, ze které po schodech sestoupili dolů a objevili se ve vyslýchací místnosti, kde na židli seděla zajatkyně a v rohu byl stůl s několika svitky a předměty, které Naruto nikdy v životě neviděl. Anbu v masce sovy držel dívku v nějaké poutací technice, takže se nemohla pohnout a Ibiki ji pevně držel za bradu a zamračeně se jí díval do očí. Kromě nich tam byly ještě čtyři Anbu.
„Jsme tady,“ oznámila Yugao.
„Akorát včas. Už jsem myslel, že ji předám Inoichimu, aby prošel její vzpomínky, to by možná ani nepřežila, soudě podle toho v jakém zdravotním stavu se nachází,“ zaburácel drsným hlasem Ibiki.
„Chci mluvit s Uzumaki Narutem o samotě,“ promluvila pomalu tenkým slabým hlasem. Anbu se podívali jeden na druhého a čekali na Ibikiho rozhodnutí. Ten nakonec přikývl na souhlas. Muž s maskou sovy zrušil svou znehybňující techniku a dívka se pomalu sesunula ze židle a spadla na kolena. Všichni kromě Naruta vyšli po schodech do malé místnosti nad nimi.
„Zapnu odposlech a kamery. Chci vědět a vidět vše, co se tam dole bude odehrávat,“ řekl Ibiki tónem, který nepřipouštěl žádné námitky.
Naruto mezitím opatrně přešel k dívce. Lehce ji uchopil za ruku a pomohl jí posadit se zpět na židli. „Děkuju ti,“ zašeptala téměř neslyšně. Když si ji Naruto prohlížel, nemohl uvěřit, že někdo jako ona slouží Orochimarovi. Měla úzký hubený obličej, tenké sytě červené rty, zelené oči vyhlížející jako letní louky a přes čelo měla pramen upocených červených vlasů, které jí spadaly přes ramena. Jen její oblečení bylo zablácené, špinavé a roztrhané z boje proti Yugao.
„Takže… jak se vlastně jmenuješ?“ Naruto se na ni usmál, aby jí aspoň trochu dodal pocit jistoty a bezpečí, neboť byla celá roztřesená a zimou to určitě nebylo. Bylo mu jí i celkem líto. Co ten Ibiki tady s ní prováděl? Mno, myslím, že to radši ani nechci vědět, pomyslel si.
„Jméno, co jsem dostala, není důležité. Taktéž není podstatný můj úkol, kterým mne pověřil Orochimaru-sama,“ její hlas byl najednou chladný, jako by se přímo v kouscích ledu zabodával do Narutova těla, „důležité je to, že máme společného přítele.“
„Ty znáš Uchihu Sasukeho?“ Narutovi bylo hned jasné, koho tím myslí.
„Ano, několikrát jsem s ním trénovala a taky jsme proti sobě bojovali. Vždy jsem prohrála a několik dní jsem se pak nemohla ani pohnout. Během tréninku mi taky řekl o tobě. Chce s tebou zpřetrhat všechna pouta a navždy se tě zbavit. Nenávidí tě,“ to pro Naruta nebyla žádná novinka, protože to samé mu řekl při boji v Údolí konce. Zajímala ho jiná věc.
„Je pravda, že vypálil celé město?“ zeptal se Naruto s obavami, co odpoví. Chvíli mlčela, pak jen řekla: „Bylo to součástí jeho výcviku.“ Takže Zvrhlý poustevník měl nakonec pravdu.
„Proč? Proč vy lidi tohle děláte? Zabíjet nevinné z města kvůli tréninku, co je to za blbost?!“ Naruto začal zvyšovat hlas.
„Sasuke udělal přesně to samé, co Itachi, když vyvraždil klan Uchiha. Jen si testoval své schopnosti,“ odvětila dívka. Naruto už nechtěl o zabíjení nic slyšet, a tak změnil téma. Měl tušení, že kromě Orochimarovy mise infiltrovat vesnici, má za úkol ještě něco jiného.
„Chci slyšet tvůj pravý důvod, proč jsi tady. Řekla jsi, že není podstatná tvá mise, co ti dal Orochimaru. Znamená to, že máš ještě důležitější úkol.“
Zlověstně se na něho usmála, až Naruta zamrazilo. „Líbí se mi, kam to směřuje. Opravdu to chceš vědět, Sasukeho příteli?“ vstala a naklonila se blíž k Narutovi. „Možná bych ti taky mohla prozradit své jméno, co říkáš?“ sladce se na něho usmála. „Mým úkolem, který mi dal Uchiha Sasuke, bylo zabít tě,“ pošeptala mu do ucha. Narutovým tělem projela vlna chladu. „Pořád mám dost síly a odhodlání, abych to provedla, ale udělám to?“ zeptala se sama sebe. Jejich oči se setkaly a Naruto v těch jejích viděl svůj vlastní odraz. Zhluboka se nadechl a dívající se do jejích prohnilých bažinatých očí, se jí zeptal: „Kdo jsi?“
Její úsměv naznačoval, že na tohle čekala celou dobu. „Jméno, co jsem dostala je Uzumaki Shiro. Jsem tvá sestra,“ řekla klidně. Naruto na ni hleděl s otevřenou pusou. Krev mu tuhla v žilách, cítil tlukot svého srdce a točila se mu hlava. Měl pocit, že každou chvílí upadne do mdlob. V jeho mysli se mu dokola promítalo její jméno. To není pravda, tohle nemůže být má sestra, vždyť je to Orochimarova špionka, která chtěla infiltrovat vesnici a taky mě chtěla zabít, sama mi to řekla, snažil se sám sebe uklidnit. Jenže proč to neudělala? Ozval se slabý hlásek v jeho nitru. Já s ní nemám nic společného, určitě to je lež, jak by ona mohla být má sestra? Naruto se snažil popadnout dech.
„Překvapený, bráško?“ zvědavě na něho pohlédla. Narutovi se zatemnilo před očima. Prosím… pomozte mi. Jakoby jeho myšlenky byly vyslyšeny, kolem něj se objevili Anbu s Ibikim a Sakurou, která ho zachránila před omdlením zachránila. Spolu s Yugao ho podepřeli. „Jsi v pořádku?“ optala se starostlivě Sakura. Pomohli mu dostat se do vrchního patra, načež se Yugao vrátila dolů podpořit své spolubojovníky. Naruto si zoufale zabořil hlavu do dlaní a sklouzl podél zdi na zem. „Ona nemůže být má sestra, to není možné. Vždyť mě chtěla zabít,“ hřbetem ruky si otřel slzy, co se protlačily na povrch. Naruto zjistil, že myslí na Sasukeho a jeho nenáviděného bratra Itachiho. Měla příležitost ho zabít, ale nevyužila ji, stejně jako Itachi nezabil Sasukeho.
Sakura se na něho lítostivě podívala. Přisedla si k němu na zem a zlehka ho políbila na tvář. „Pokud tě to aspoň trochu uklidní, tak já nevěřím, že to opravdu je tvá sestra. Proč by se přidávala k někomu jako je Orochimaru? Sasuke za ním šel hledat sílu, aby se mohl pomstít, jenže co by získala ona, kdyby se k němu přidala? A navíc pokud byste opravdu byli sourozenci a ona se od Sasukeho dozvěděla, že má bratra, proč by tě nevyhledala dřív? Myslím, že je to jasné. Chtěla tě nějak oslabit, zabít a pak by se určitě pokusila o útěk. Nechej Anbu ať se o ni postarají a zapomeň na to, Naruto. Zajděme si raději na rámen, co říkáš?“ položila mu ruku na rameno a mile se na něho usmála. Chvíli tam spolu mlčky seděli a Sakura si všimla, že Naruto už je mnohem klidnější a vyrovnanější.
„Jsi laskavá, Sakuro-chan,“ vzal její ruku a sundal ji z ramene, „ale příliš jsem se nechal unést.“
„Co chceš teda dělat?“ řekla s obavami v hlase.
„Chci znát pravdu. A jestli je to opravdu má sestra, pomůžu jí.“