Tajemné

[font=Book Antiqua][i]Přemýšlel jsem, nebo vlastně pořád nad tím hloubám...

Hlavou se mi honí jen jediná otázka: Jednal jsem správně?
Teď, když jsem dovršil osmnáctý rok života, jsem si teprve začal uvědomovat, že to celé nemělo vlastně žádný smysl.

„Je to už dávno, že…“ promluvil zastřeným hlasem. Dívčiny oči se rozšířili v údivu…
„Ano, to… ano“ vyslovila a on se překvapeně otočil přes rameno, jakoby nečekal odpověď.
V korunách zašuměl vítr a z pozamraku vysvitl slabý paprsek měsíce…
„Nebudeme tu jen tak stát, že…“ vydal ze sebe muž a ona stále omámeně přikývla.
Udělal rychlý úskok a stejně tak vytáhl z pouzdra katanu, která v zápětí zasvištěla ve vzduchu…
Jak už je to dlouho?

Slunce už se začalo ukládat k spánku, jen jeho poslední hřejivé paprsky pronikaly skrz koruny stromů a zalévaly tak svou září kousíčky staré cesty. Ta cesta působila dojmem, že po ní již dlouhá léta nikdo nešel, dříve bývala nejspíše široká, aby na ní mohlo jít více lidí vedle sebe, časem však začala zarůstat trávou, plevelem a kořeny z okolních stromů.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - anime Naruto - díl - 6

Sedmý tým úspěšně prošel náročnou zkouškou a všichni jeho tři členové se stali Geniny. Nyní mohli i oni plnit své mise. Lianna je při plnění těch svých často potkávala, zatím ji však nikdo nespatřil. Že se blíží tato skupina, poznala snadno. Chlapec s rozcuchanými blonďatými vlasy a zářivýma modrýma očima, s čelenkou pyšně posazenou uprostřed čela, na sebe vždycky nějak upozornil. Dívka z jeho týmu ho oslovovala Naruto, ten černooký kluk mu většinou jen nevybíravě nadával.

Náhle se jí z pusy vyvalil ohromný proud krve, načež se zhroutila k zemi.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - anime Naruto - díl - 4 - 5

Dostavit se k nejmocnějšímu muži ve vesnici je skutečná pocta. Zůstala jsem stát v uctivé vzdálenosti od Hokageho, přesně jak se sluší. Po rozhovoru s ním jsem pochopila, že jsem svého senseie podcenila. Právě se ze mne stal Genin a můžu plnit mise. Ebisu se zaručil, že na mne bude zpovzdálí dohlížet, ale jinak mi nechá volnou ruku. Poděkovala jsem, uklonila se Nejvyššímu a odešla plnit svůj první opravdový úkol.

Daleko od nich v jedné vesnici vykřikl blonďatý chlapec : „Mám to!!!Jooo!!!Podívejte se sensei!“ podstrčil přepůlený list stříbrovlasému muži pod nos.
„Výborně Naruto. Odpočiň si. Zítra budeme pokračovat...“ usmál se muž.
„Až zítra …?“ posmutněl chlapec.
„Zítra,“ odpověděl Kakashi a spolu se vydali zpět do Konohy……………………………..

3.Starý známý;Nano sílí!

„Udělám oběd …“ prohodila Nano, když vcházela do dveří.
„Není třeba, zajdeme si do vesnice,“ brouknul Jiraiya od stolu.

Vír a květ třešně

Sakura s výkřikem probudila. „To byl jen sen?“ vydechla Sakura, „ale proč se mi tak často zdá ten stejný sen?“ Sakura byla celá zpocená a ještě se celá klepala. „Tolikrát za tak krátkou dobu, proč se to stále vrací?“ přemýšlela Sakura, „co když je to nějaké varování, měla bych na Naruta dávat pozor, ale vždyť se chová jak dítě.“ Sakura pomalu usnula.

Díky Narutově přenášecí technice se Itachi se zraněnou Hinatou dostal vmžiku před brány Konohy. Věděl, že by ho do vesnice nikdy jen tak nepustily. Proto použil techniku Henge, skryl Hinatu pod plášť a bleskovou rychlostí se rozběhl k Tsunade. Strážní ho ani nestačili zaregistrovat. Vyskočil na střechy budov, aby ukrátil čas proplétáním se v davu, a aby nebudil takovou pozornost.

Nano došla do stanu, pořádně se zachumlala a ponořila se do říše snů. Jenže místo nich měla zas nočí můru ze vzpomínek. Člověk by se na to nejradši vybodl … to už radši aby spala beze snů a nočních můr …………………………………………………………………………… .

2.Pokrok

´ Neumírej mi Rogene … prosím. Dívka objímala tělo mrtvého chlapce, kterého milovala a stále miluje … Naruto pusť mě !!! Zabiju ho!!! Drží dívku blondďatý chlapec.´

S podlým ušklebkem na rtech mu hbitě zafixovala ruce, načež se mu hladově zakousla do svalnatého krku.

Náhle se opět odtáhla a nejistě pohlédla na mladíkovo mrtvé tělo. Hlava ji nesnesitelně bolela.
"Ksakru! To mi tak ještě scházelo!" zaklela tichým hlasem.
Pak začala v duchu odpočítávat: "3... 2... 1... "
V tu ránu začaly stopy po zubech v Kibově krku bíle zářit, až se nakonec opět zacelily. Ten se okamžitě svalil na bok, načež se mohutně rozkašlal.
"Ufff... neni ti nic?" zeptala se s úlevou.

Tichá hrozba - 1.díl

Předem upozorňuji, že tento děj jde částečně mimo Naruta =D. Navazovat to bude až buď v příštím dílě nebo v tom dalším =D.
Jinak vůbec nevím, jestli se to bude líbit, ale doufám, že ano.

,,Carmen...za půl hodiny tam přijď." Řekne mi zahalená osoba.

Hodně jsem váhala, jestli to sem dát... Připadalo mi to jako něco, co… nevím, co bych si měla nechat jen pro sebe… ale co už… To tlačítko „smazat“ tam přece bude vždy… :(

[font=Times New Roman]Skupinka šťastně se usmívajících a povídajících si lidí… mladí ninjové, vracející se z tréninku… a další osoba, stojící opodál… skrytý ve stínu…

Víra je v životě člověka velmi důležitá, říká se… i on to věděl.
Věděl, ale neznal.

Půvabná dívka se procházela deštěm. Mokrá tráva hladila její bosé nohy. Zelená tráva však nebyla obohacována jen kapkami deště, ale i slzami i slzami jedné smutné dívky. Přejela prstech po nápisech onoho jména….ano byl to hrdina…. Dívka se znakem Hyuugy na zádech se sesunula zády ke kameni na kterém byly vytesány jména oněch hrdinů. Byli jich mnoho, kteří zemřeli pro tuto vesnici, ale ona truchlí jen kvůli jednomu……tomu jednomu. A znovu si klade tu otázku

info Chtěla pomáhat a chránit, a proto usilovala o to být ninjou. Osud jí však určil jinou, prokletou cestu plnou bolesti. Dokáže se s tím vypořádat a zbavit se nechtěného „daru“? A podaří se jí přivést na správnou cestu i jedno zatvrzelé srdce, které touží jen po pomstě?
Důležité – Lianna není žádná Mary Sue. Jen tvrdě cvičí a učí ji jeden z nejlepších ninjů v Konoze, takže má ty techniky malinko rozvinutější. Koneckonců člověk není posuzován podle toho, čím je, ale co umí. A krásná taky není, je docela obyčejná.

"Hmm... co takhle Chakra kunai (Čakrový házecí nůž)?!"

Narutovi zasvítily oči vzrušením.
"Super! A co to je?" ptal se nedočkavě.
Yoshino hledala výrazy, kterými by mu vysvětlila co toto Jutsu umí.
"Už si někdy koncentroval chakru do kunaie?"
Blonďák zapátral v paměti. Po chvilce vzpomínání zavrtěl hlavou (já nevim jestli jo nebo ne ae aspoň to bude mít složitější! ).
"Hmm... tak to bude ještě těžký!" povzdechla si černovláska. "Tak jinak. Vem si kunai," řekla a vytáhla jednu jehlici.
Mladík ji napodobil, až s rozdílem zbraně.

Kyoko

Zdvihla oči k svojmu záchrancovi. Cez hmlu však videla len rozmazaný obrys. Mrazivým tichom sa ozval povedomý hlas.
Nestalo sa ti nič?“

Jej záchrancom bol... Naširoko roztvorila oči. To nie je možné! On! „I-i-itachi?“
Vtedy sa tam znovu zjavila tá beštia a napadla ich. Itachi po nej sekol zbraňou a na ľavej ruke ju vážne poranil. Sakura na to hľadela s otvorenými ústami.
Potom beštia zavyla od zlosti a ušla. Teraz už naozaj.

Vír a květ třešně 01

Sakura byla na obrovské planině a v dálce viděla nějaké dveře. Rozběhla se a po dlouhém únavném běhu se k nim dostala. Přišla blíž ke dveřím a vyzařovala z nich nějaká zvláštní síla, celkem známá, ale nemohla si vzpomenout u koho.
„Otevři je Sakuro,“ ozvalo se náhle Sakuře v hlavě.
Sakura zavrávorala a opřela se o dveře.
„Jsem v podivné pustině, v hlavě slyším hlasy a cítím známou chakru,“ pomyslela si Sakura, „sakra už jsem se asi zbláznila nebo já nevím.“

Na Písečnou vesnici se snesla tmavá noc. Každý se chystal ke spánku a jinak tomu nebylo ani u ninji jménem Kankurou. Opatrně si lehl do postele, vedle své milé. Ta byla k němu otočená zády a z pod deky byly vidět jen její krásné růžové vlasy, které ozařoval měsíc. Ani nechápal proč, ale měl nutkání jí něco říct..
,,Víš.. Vlastně ani nevíš, jak si vážím toho, že tě mám..'' začal najednou tiše promlouvat do té tmy a pokračoval:
,,..dříve, jsem si připadal tak sám, ale od té doby, co jsi se mnou, už se cítím mnohem lépe.''

„Naruto! Musíme ji rychle ošetřit!“ Naruto sebou škubl a rychle Hinatu položil na zem. Sundal si svitek i batoh, ze kterého vyndal obvazy a masti. Opatrně Hinatě vyhrnul tričko, aby byla vidět rána. Předkvapeně zamrkal, když viděl, jak se rána pomalu hojí.
„Díky Gobi." pomyslel si úlevně, i přesto však Hinatě ránu obvázal a vyčistil ji co nejvíce drobných zranění. Když byl hotov, vše uklidil a svitek s batoh si znovu nasadil.
„Itachi."