Čekání ve tmě! - 9 Konec týmu ....

„Naruto! Musíme ji rychle ošetřit!“ Naruto sebou škubl a rychle Hinatu položil na zem. Sundal si svitek i batoh, ze kterého vyndal obvazy a masti. Opatrně Hinatě vyhrnul tričko, aby byla vidět rána. Předkvapeně zamrkal, když viděl, jak se rána pomalu hojí.
„Díky Gobi." pomyslel si úlevně, i přesto však Hinatě ránu obvázal a vyčistil ji co nejvíce drobných zranění. Když byl hotov, vše uklidil a svitek s batoh si znovu nasadil.
„Itachi."
„Já vím. Zdá se, že na nás čeká pár hadů." souhlasil posměšně a sáhl pro kunai. Naruto ho však zarazil. „Teď ne. Počkáme až na nás sami zaútočí. Musíme doručit ten svitek."
Uchiha na chvíli zaváhal, když však uviděl Narutův pohled nedovolující žádný odpor, povzdechl si a pokrčil rameny.
„Jak chceš, ale buď stále ve střehu. Vypadá to, že nejsi jediný kdo za ty roky zesílil." upozornil ho Itachi a stoupnul si.
„Znáš mě přece." usmál se Naruto a také se postavil. Bezděky si přitáhl svitek blíž k tělu.
„No právě." zamumlal s povzdechem Itachi. Naruto se na něj zašklebil, protože ho moc dobře slyšel.
„Místo těch poznámek vem prosím Hinatu. Nerad bych, aby se jí něco dalšího stalo." požádal ho už zase vážný Naruto.
„Dobře. Postarám se o ni jako o vlastní. Musím totiž přiznat, že mě celkem zaujala." řekl Itachi s tak vážným výrazem, až se musel Naruto zasmát.
„Jsem rád, že na tebe tak zapůsobila, ale je jiná, než předtím! Myslím, že ten únos ji musel hodně poznamenat, ale já to tak nenechám! Až se vrátíme do vesnice, a ty doufám s námi, vydám se toho slizkého hada najít a podříznout!“ řekl tvrdě Naruto tak, že Itachimu přeběhl mráz po zádech.
„Půjdu s tebou a postarám se o ty, co se ti budou plést do cesty!“ úsmál se Itachi. S Hinatou na zádech se vydal za Narutem, odhodlaně kráčícím vpřed týmu Hebi.

„Sasuke! Už bysme měli vyrazit!“ řekl Juugo. Sasuke ho ignoroval, místo toho zaujatě sledoval Naruta, Itachiho a tu dívku.
„Chovají se k sobě jako staří přátelé! Jak je to, ale možný! Vždyť Itachi chce Naruta odjakživa zabít!“ pomyslel si Sasuke a dál je sledoval.
„Sasuke!“ křikla na něj Karin a Sasuke se na ni konečně otočil.
„Co je?“ zeptal se naštvaně.
„Už jsou tady a blonďák má ten svitek!“ řekla rázně Karin. Sasuke se podíval tím směrem, kterým ukazovala, a opravdu! Byli jenom pár metrů od nich.„Dobře! Připravte se a na signál vyrazíme!“

„Za chvíli jsme u nich.“ zamumlal Naruto, když byli asi pět metrů od úkrytu týmu Hebi. „Vím! Připrav se!“

„Teď!“ vykřikl Sasuke a všichni čtyři vyskočili před Itachiho s Narutem. Ti se tvářili naprosto klidně.
„Vydej nám ten svitek, blonďáku!“ křikla na Naruta Karin.
Naruto se na ni podíval a v tu chvíli Karin strnula. Jejich oči se střetly a Karin ucítila obrovskou sílu, která z Naruta vyzařovala. Roztřásla se jí kolena a jako v tranzu se sesunula na zem. Suigetsu se podíval směrem, kam se dívala, a stejně jako ona pohlédl do Narutových očí. Chvíli mu odolával, ale Naruto uvolnil ještě větší množství, a to už Suigetsu nevydržel.
„Kdo k čertu jsi?!“ zašeptal ztěžka a sesunul se vedle Karin.
Naruto neodpovídal, jen dál tyhle dva probodával pohledem. Itachi se vyhýbal Juugovým útokům a ještě k tomu sám útočil. Sasuke stál o nějaký kus dál a díval se na celou situaci. Pohled mu padl na ležící týmové partnery.
„Co to tam, k čertu, dělají?“ pomyslel si naštvaně, když ale pohlédl na Naruta, otevřel pusu dokořán.
„To Naruto! Ale co dělá? Pokud vím, žádné jutsu nepoužil.“ pomyslel si zaraženě a seskočil mezi ty tři. Jakmile se Karin a Suigetsu odvrátili od Narutova pohledu, ulehčeně vydechli.
„Naruto!“ řekl Sasuke a podíval se na něj.
„Ne, Sasuke!“ vykřikla rychle Karin. Sasuke se na ni podíval se zdviženým obočím.
„Nedívej se mu do očí!“ zašeptala ještě vyděšeně Karin. Sasuke se od ní odvrátil a podíval se směrem k Narutovi. Chvíli se rozmýšlel, pohlédnout mu do očí, ale přece jenom to nakonec udělal. Naruto mu pohled tvrdě oplatil. Sasuke v něm neviděl nic než ohromnou sílu! Žádné přátelství nebo cokoliv jiného.
„Naruto, jsi... jsi to ty?“ zeptal se ztěžka Sasuke a trochu se pod tou silou zakymácel. Naruto trochu ubral.
„Ano! Jsem to já.“ řekl klidně Naruto.
„Ale ten svitek nedostaneš!“ řekl po chvíli. Sasuke zaváhal.
„Mám mu to říct nebo ne ....“ uvažoval.
„Naruto, já .....“ začal Sasuke. Naruto se na něj tázavě podíval.
Právě když se Sasuke snažil dokončit celou větu ho Itachi přerušil.
„Naruto! Nerad ruším, ale Hinata musí do nemocnice! Její rána se znovu otevřela!“ křikl zneklidněně Itachi s Hinatou v náručí a došel k Narutovi. Ten se na Hinatu rychle podíval.
„Dobře. Přenesu vás ke Konoze! Běž rovnou k Tsunade a dej ji toto!“ rozkázal Naruto a sundal si z krku přívěšek prvního.
„Ale proč jen my dva?“ zeptal se nechápavě Itachi.
„Nemám na to dost chakry. Ano, vím zní to bláznivě, ale když jsem byl pro ten svitek, tak to ze mě vysálo nějakou tu část chakry.“ vysvětlil Naruto. Itachi kývl a o kousek ustoupil.
„Svitek si nechám u sebe.“ řekl prostě Naruto a Itachi kývl.
„Shunshin no Jutsu!“ zašeptal Naruto a Itachi s Hinatou zmizeli. Naruto se okamžitě chytl stromu, aby neupadl. Zhluboka dýchal.
„Spotřeboval jsem příliš moc chakry!“ pomyslel si a narovnal se. Stále však trochu vrávoral, ale přesto zamířil k cestě do Konohy. Naprosto ignoroval Sasukeho a celý tým Hebi, který se mezitím jakžtakž vzpamatoval, kromě Juuga. Ten ležel mrtvý na zemi.
„Kam si myslíš že jdeš! Ty monstrum?!“ křikla na něj Karin.
„Sasuke! Jestli nechceš přijít o dalšího člena tvého nového týmu, tak jí řekni, ať radši mlčí!“ promluvil Naruto a přitom se zastavil. Ohlédl se přes rameno a jejich pohledy se setkaly.
„Karin zmlkni!“ napomenul ji ostře Sasuke, ale od Narutova pohled se neodtrhl. Karin se na Sasukeho nechápavě podívala.
„Proč bych měla mlčet?! Vždyť je to jenom uřvaný spratek! Monstrum!“ zakřičela Karin. Naruto se k nim otočil čelem.
„Teď poslouchej, ty slečinko! Jsi ta nejodpornější holka, co jsem kdy potkal! A to jsem jich viděl! Stejně se ale divím, jak s tebou může Sasuke vydržet?! Vždyť i Sakuře nadával a myslel si o ní kdo ví co to není za špínu.“ řekl pohrdavě Naruto a přitom se podíval na Sasukeho, který se při té vzpomínce zastyděl.
„Sakura, ...taky, ... ona mě ... taky nenávidí?“ zeptal se potichu Sasuke. Naruto sklopil pohled.
„Sakura. Od té doby co jsi odešel, se celou tu dobu trápila! Způsobil jsi ji tak velkou bolest, že se to ani nedá popsat, ale i přesto se nevzdávala naděje, že tě jednou přivede zpět. Teď je z ní velmi skvělá kunoichi a svými schopnostmi léčení přesahuje i Tsunade! A to nemluvím o její brutální síle!“ prohlásil Naruto skoro pyšně a při poslední větě se promnul spánky. Sasuke sklopil pohled.
„Ale ještě jsem neodpověděl na tvou otázku. Sakura tě nikdy nepřestala milovat!“ řekl prostě Naruto. Sasuke se zarazil a podíval se na něj. Naruto se mírně usmál.
„A teď mě omluvte, musím jít!“ řekl Naruto a znovu se vykročil na cestě k Listové.

„Sasuke! Co to mělo znamenat!“ křikla na něj Karin. Sasuke neodpovídal a pomalu se vydal za Narutem. Jeho slova o Sakuře. I jeho samotný pohled by stačil, aby Sasukemu dodal sílu k něčemu, k čemu se neodhodlal už několik let.
„Sasuke! Kam jdeš?!“ křikl za ním Suigetsu.
„Pryč! Pryč od Orochimara.“ zašeptal Sasuke a trochu zrychlil. Karin a Suigetsu se na sebe podívali.
„Ale mi ti to nedovolíme!“ zakřičel Suigetsu a společně se na Sasukeho vrhli. Ten se jen otočil a oni ve vteřině ztuhli.
„Mangekyou Sharingan!“ zašeptal Sasuke a místo normálního Sharinganu, se v jeho očích objevil Mangekyou. Dostal je do Genjutsu a postupně zabil. Když jejich mrtvá těla spadla na zem po tváři mu stekla jediná slza. Přece jenom s nimi ztrávil nějakou část svého života, kterou jen tak nevymaže. Ale to už byla minulost. Odvrátil se od nich a pomalu se vydal po stejné cestě jako jeho nejlepší přítel, jako Naruto.