Tichá hrozba

Tichá hrozba - 1.díl

Předem upozorňuji, že tento děj jde částečně mimo Naruta =D. Navazovat to bude až buď v příštím dílě nebo v tom dalším =D.
Jinak vůbec nevím, jestli se to bude líbit, ale doufám, že ano.

,,Carmen...za půl hodiny tam přijď." Řekne mi zahalená osoba.
,,Dobře." Zašeptám téměř neslyšně, aníž bych uhla pohledem. Pouze přikývne a zmizí v hluboké tmě jeskyně. Ani si nevšimnu, že už odešel. Jen stále pozorují oranžovou záplavu světel v dálce. Ze začátku jsem si myslela, že to pouze zapadá Slunce. Po chvilce zkoumání jsem si uvědomila, že Západ je na druhé stráně. Ty světla znikly od požáru. Mohutný a silný oheň na horizontu se tyčil do výšek. Ani sem nedolehl křik lidí. Nebo ho spíše nevnímám. Proti mé vůli mi po tváří steče slza. Smutné a hrůzné vzpomínky se mi začínají vracet. Zničeně sklopím zrak.
***
,,Ale Hokage-sama, to přeci nemůžete." Vykřikla jsem zdešeně. Stařec pouze přikývnul.
,,Nemám na vybranou. Lid si to vyžádal a já jsem také pro. Tahle katastrofa zabila hodně životů. " Promluvil tichým, ale rázným a přísným tonem hodným Hokage. Rychle jsem vstala ze židle, která mimoděk s hlukem spadla na dřevěnou podlahu.
,,Ale to nybla moje vina!" Řeknu a upřu na něj svůj pronikavý pohled. Každý by uhnul pohledem jinam, ale on ne. Třetí, Sarutobi-sama. Takzvaný Hokage mi pohledm oplácí.
,,Do hodiny ať jsi pryč." Zopakuje a otočí se ke mě zády. Žádné ,,Ale" už nechce slyšet. Otočím se tedy taky a při odchodu nezapomenu pořádně bouchnout dveřmi.
***
Hřbetem ruky setřu onu neposednou slzu. Vstanu z kamene, na kterém jsem doposud seděla a zamířím do jeskyně. Dlouhý černý plášť mi zavlaje kolem nohou. Vítr mi zavlaje kolem hnědých vlasů a dál si poletuje, kde se mu zlíbí. Vejdu do jeskyně a kouknu na sedum postav. Nikdo můj přichod nezaregistroval a nerušeně se proto bavili mezi sebou. Upravím si plášť, který zdobí červené mraky.Mraky, které lemuje bílý pruh.
,,Dneska se nám představý nový člen."Řekne mi někdo vedle mě. Zřejmě mě jako jediný zaregistroval. Pohlédnu na něj, abych zjistila, o koho se vlastně jedná.
,,Vypadá to, že se těšíš, Itachi." Odpovím mu. Ten se jenom šibalsky usměje.
,,Je v organizaci vlastne i díky mě." Vysvětlí mi. lastně ani moc ne. Nejsem o moc chytřejší. Radši to dál neřeším a jen přikývnu.
,, A kdo to je?"Zeptám se na otázku, na kterou nejsíš čekal.
,,Uvidíš." Odopví jednoduše. Hlavou kývne směrem před sebe. Kouknu tam. Pein se zrovna snaží upoutat pozornost. Šepot utichne a všichni sledují, co z něj zase vypadne.
,,Takže, všichni nejspíš víte, že má přijít nový člen. A bude to."Řekne a udělá dramatickou pauzu. Hidan zamumlá něco nesrozumitelného, ale zaslechnu ,,pako" a ,,zdržovat." Pein si povzdychne a ukáže prstem na vchod do jeskyně. Pohledy všech přítomných se tam stočí. Stojí tam postava v Akatsuki plášti. Na hlavu padá stín, takže težko uhodnou, o koho se jedná. Dotyčný pozvedne hlavu a konečně ukáže všem svojí tvář.
,,Cože?" Zašeptám neslyšně a pozoruji nového člena.
,,Tvůj mladší brácha?" Zeptám se zděšeně Itachiho. Ten jen přikývne. Tohle nechápu. Nejdřív přistihnu Itachiho se zasněným pohledem, který říká Představuji-si-jak-vraždím-Sasukeho (popřípadě Sleva-na-sluneční-brýle, ale to první mi příjde věrohodnější) a teď mu pomuže do organizace.
Sasuke přelétl shromážděný dav svým “super-mega-cool pohledem č. 224”. Kdyby v oraganizaci bylo víc holek, odkutálely se jak spadlý jabka...
Sasuke jakožto nejnovější člen přejde k ostatním. Díky Itachimu se ani představovat nemusí, ale ostatní k němu přejdou, aby aspoň řekli svoje jméno.
Mezitím si sednu na nejbližší kámen, protože o jeho přítomnost nestojím a Itachi jde za Pein, protože o se vážně představovat nemusí. Ani si nevšimnu, že Sasuke přešel ke mě.
,,Tebe znám. Viděl jsem te u Orochimara."Řekne pouze Sasuke.
***
,,Rodinu jsem nepoznala, přátele uhořely a vesnice mě vyhodí za to, že to je moje vina." Mumlám si pro sebe a kopu do kamínku před sebou. Dva dny na cestě..dva dny mimo svůj domov. Už to ale není domov. Všechny jsem zklamala. Přitom jsem nic neudělala. Ten požár neni moje vina.
,,Vyhoštěná ze své vlastní vesnice?" Ozve se za mnou. Zbrkle a polekaně se otočím. Zdešeně pohlédnu na osobu s dlouhými černými vlasy a kůži tak bílou, jako sama smrt.
,,Kdo jsi?" Zeptám se a ustoupím o krok dozadu. ten se jenom usměje a udělá krok dopředu. Najednou se mi v paměti vybaví kancelář Třetího a fotky na jeho stole. Fotky jeho týmu.
,,Ty jsi ...Orochimaru." Zašeptám.
****
Tehdy jsem poprvé spatřila jednoho ze Sennina.
,,Jsi němá?"Probudí mě hlas. Kouknu pohrdavým pohledem na Sasukeho.
,,Ne...ale nebudu na tebe plýtvat slovy."Řeknu a stočím svůj pohled někam jinam.
,,Aha." Řekne ostře Sasuke.
,,To budeš muset. Jsme v týmu."
,,Víš co? Jsi kretén." Uzavřu debatu a stoupnu si s doměnkou, že se někam uklidím. To mi ale nebylo dopřáno.
,,A ty nějaké husa, kterou mlůžu teď zabít." Odpoví mi. Otočím se na něj a sladce se usměju.
,,Třeba mě zabiješ teď. Tak jsem husa jenom tuhle minutu, zatím co ty kretén navždy."Odseknu a nechám ho tam samotného. Přelétnu pátravým pohledem dav. Když uvidím Peina v rohu ponořeného do svým myšlenek, vydám se za ním. Cestou minu všechny ostatní, ale opět si mě nikdo nevšimá.
,,Mužu se na něco zeptat?"Položím otázku, která ho probodu z transu. Něme přikývne a nahodí profesionalní výraz. Mě to připadá, že kouká jako pako, ale nechám to plavat.
,,Proč sem s ním v týmu?" Zeptám se na onu otázku.
,,Když si se stala oficiálním členem, tak musíš mít týmového partnera." Odsekne. Pouze přikývnu. Pohlédnu přes jeskyni na Sasukeho. Ten mi můj pohled oplatí. Je jasné, že tady vzniklo rivalství.