Obejmi mě

Na Písečnou vesnici se snesla tmavá noc. Každý se chystal ke spánku a jinak tomu nebylo ani u ninji jménem Kankurou. Opatrně si lehl do postele, vedle své milé. Ta byla k němu otočená zády a z pod deky byly vidět jen její krásné růžové vlasy, které ozařoval měsíc. Ani nechápal proč, ale měl nutkání jí něco říct..
,,Víš.. Vlastně ani nevíš, jak si vážím toho, že tě mám..'' začal najednou tiše promlouvat do té tmy a pokračoval:
,,..dříve, jsem si připadal tak sám, ale od té doby, co jsi se mnou, už se cítím mnohem lépe.''
S takovou něhou a láskou se podíval jejím směrem.
,,Od malička si všichni všímali jen mého bratra, ale nechápali, že i já potřebuju trochu té pozornosti.. Ne, ne, já mu to nezazlívám.. Neboj, nejsem závistivý, '' dodal, když si uvědomil, jak to muselo vyznít.
,,Pak jsi tu najednou ty. Ty jediná mi v tomto světě rozumíš. Vždy vyslechneš moje názory, starosti a nic za to nechceš.. Jedině s tebou se cítím jako mé pravé já a nemusím se přetvařovat. Jen ty mě znáš z té jemné a citlivé stránky.. ''. Opatrně jí pohladil po jejích vlasech.
,,Jednou jsem řekl: Holky, které jdou po těch nejhezčích, nejsilnějších a těch nejvíc cool, bývají ty nejslabší. A ty.. Ty, jsi v tom případě ta nejsilnější! ''. Tiše vydechl. Cítil se tak št'astný. Na tváři se mu objevil blažený úsměv.
,,Vzpomínáš? Je to už přes rok, co jsme spolu.. Už rok, co jsi se z mých tajných snů a tužeb stala skutečností. Stokrát budu děkovat Bohu za ten den, kdy jsem poprvé spatřil tvé oči. Hned v ten okamžik, jsem si byl jistý, že jsi ta pravá..''. Ale najednou zesmutněl.
,,Asi tě mrzí, že jsem tě ještě nikomu nepředstavil vid'? Je to tím, že se bojím.. Jsi tak krásná.. Bojím se konkurence, že mi tě někdo veme.'' Ne. Určitě ne. Ona nebyla taková, nic mu nikdy nezazlívala. Nikdy nic nenamítala, jen ho pozorně poslouchala.
,,Ale, již brzy nastane den, kdy tě představím všem a pak budem moci být opravdu spolu! A ted'.. Prosím, otoč se a obejmi mě!'' . Mladý ninja zahýbal prsty, objevilo se pár chakrových nitek a jeho láska se otočila. Ta dokonalá tvář.. Objala ho, tak pevně a tak láskyplně.
,,Miluju tě.'' pošeptal jí. I když mu nic neřekla, bylo mu jasný, že ona jeho taky.
Kankurouvi bylo dobře. V očích se mu zrodily slzy.. Slzy štěstí, které padaly na její obličej. V tom nádherném momentu si nepřál už nic, snad jen:
,,Kdybys jen nebyla loutkou..'' ..