Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … II. | 2. |

Nano došla do stanu, pořádně se zachumlala a ponořila se do říše snů. Jenže místo nich měla zas nočí můru ze vzpomínek. Člověk by se na to nejradši vybodl … to už radši aby spala beze snů a nočních můr …………………………………………………………………………… .

2.Pokrok

´ Neumírej mi Rogene … prosím. Dívka objímala tělo mrtvého chlapce, kterého milovala a stále miluje … Naruto pusť mě !!! Zabiju ho!!! Drží dívku blondďatý chlapec.´
Rychle se posadila celá zpocená.
/Sakra ty sny se mě nechtějí pustit … co sny … noční můry!/ snaží se to vydýchat Nano.
„Dobré ráno-“vykoukl do stanu, ale v momentu, když uviděl spocenou Nano bledě vypadající, tak se zarazil.

„Si v pořádku ?“ optal se jí.
„Jo … jo myslím, že ano. Jen se mi zdála noční můra nic víc…“ odpověděla ještě rozklepaným hlasem.
„To teda musel být horor, podle toho, jak vypadáš,“ ušklíbl se.
„Stává se …“
„Nějak se dej do kupy. Tady máš snídani,“ podal jí tácek s ovocem „ a pak si sbal věci. Vyrazíme dál.“
„Dobře,“ kývla na souhlas. Když byla nasnídaná a sbalená … vyrazili dál.

„Cože??? To půjdem tudy?“ ukázala na cestu točící se směrem na horu po srázu. Jiraiya přikývl. /Tak to tedy ne… to by zabralo věčnost!/ aktivovala chakru do svých chodidel a vyběhla to s obrovskou ladností přímo po srázu.
/Bože … ta je netrpělivá …/ povzdechl si a vydal se za ní. Když o tom tak přemýšlel, taky by to nechtěl jít. Pokračovali dál. Chvíli šli, chvíli běželi, ale díky Nano spíše pospíchali. Sama nevěděla, co jí tak žene, ale byla rozhodnutá, že čím dřív dorazí na místo, tím lépe. Hodiny ubíhaly a byl už večer.
„Nano zpomal … utáboříme se. Nemusíme se tak hnát!“ funěl jí za krk Jiraiya.
„Ne! Půjdeme dál, jsme už jen kousek … do necelého rána tam můžeme být!“ ignorovala sanninova slova a běžela ku předu. Odteď cestu znala moc dobře.
/ To je pako !!!/
Nezbylo mu nic jiného než jí následovat. Nějakou dobu to trvalo, ale nebylo ještě kolem druhé hodiny ráno a Nano se zastavila. Sannin do ní málem vrazil. Poté se kouknul směrem, kterým sledoval její pohled. Před sebou spatřili středně velkou chaloupku se zahradou jim už dobře známou. Byl to její druhý domov (spíš první, jelikož tu žila skoro od 2-3 let) ve kterém žila Nano se svým nepravým otcem Zanakinem. Prohlížela si stavení kousek po kousku. Nic se tu zvenčí nezměnilo. Až na zahradu. Někde byla uplně shnilá či uschlá a někde až moc přerostlá s plevelem.Pomalým krokem došla ke vchodovým dveřím. Vytáhla si z batohu klíče a odemkla. Vstoupila do prachem zašlé chodby a dále do místnostech, které vypadali pořád stejně. Až na prach, který se tu za tu dobu, co tu nebyla, usadil. Otevřela okenice, odložila si věci a rozhlédla se.

„Jsem opět doma…“ vydechla a chopila se hadru. Přece to tu musela dát trochu do pucu. Utřela prah… zametla, vytřela a koukla se, co je v lednici a ve spíži ještě jedlé. Nic moc tam nebylo.
„Někdo musí zkočit pro nákup, abychom měli něco k jídlu a ten druhý vyklidí zahradu … vyčistí jí vytrhá plevel a zalije,“ oznámila Nano stav chatky a okolí.
„Jdu pro nákup!“ oznámil Jiraiya a okamžitě se vypařil z dohledu.
/Rýpat se v nějaký uschlý zahradě fakt nebudu…/ zašklebil se v duchu.
„Ach jo … tak to zbylo na mě,“ povzdechla si dívka, která už si brala potřebné věci na práci.
Vyšla na zahradu a pustila se do toho. Věděla, jak se o to starat. Viděla na tom často pracovat nevlastního otce a nejen jeho.I třeba lidi ve vesnici Blesku a i v Konoze.

Mezitím co byl její strýc pryč, tak stihla vytrhat plevel, posekat a ostříhat to, co bylo přerostlé. Vrátil se celkem brzy. Překvapil jí tím, že kromě nákupu do lednice a spíže, nakoupil i sazenice na zahradu. Potraviny uložil na své místo a ještě se vydal zpátky do vesnice. Prý tam má nějkou práci.
/No jasně … jde okukovat ženský, jak jinak./ věděla Nano úplně přesně, co tam bude dělat.
Poslední věcí na zahradě bylo : zasadit sazenice, aby měli co pěstovat a poté to zalýt. Dodělala to a opláchla si obličej i ruce zašpinění zeminou. Unaveně si dřepla do kuchyně ke stolu a otřela si čelo. Nezdálo se to, ale byla to pěkně namáhavá práce … hlavně když je tak vedro. Na teploměru by se dalo naměřit 31 stupňů. Do ticha místnosti se ozvalo zakručení břicha. Pohlédla směrem ke svému žaludku.
/Od ovoce z rána jsem nic nejedla …/ vstala a došla k lednici. Něco tam našla, postavila se ke sporáku a začala vařit. Za chvilku se z oken linula vůně a právě dojedenou misku umývala a utírala. Zrovna, když vracela suchou misku na místo, přišel Jiraiya.
„Udělala jsem večeři, leží na sporáku. Jdu se na chvíli projít,“ oznámila mu a zmizela ve dveřích.
Všechno jí tu připomínalo minulost. Stromy, cesty, domy ležící kousek od nich ve vesnici… nemusela ani zavírat oči na to, aby se jí před nimi zjevili scénky, které se už někdy odehráli. Většinou to byli ty špatné. Dobrých bylo málo. Došla na mýtinu, kde se vždy schovávala před světem, když chtěla být sama. Usadila se na obrovský pařez a rozhlédla se kolem.
/To jsem zvědavá, jak bude trénink probíhat. Je to teprve chvilka a už se mi stýská po Konoze./ zamyšleně se podívala na oblohu. Najedou zašustilo křoví. Postavila se v mžiku do obranné pozice. Vrhla kunai směrem, odkud se ozval zvuk Zpoza něj vylezl opocený Jiraiya držící v ruce její zbraň.
/Sakra je čím dál lepší…/ míříl směrem k té dívce.
„Málem si mě trefila,“ porozhlédl se kolem „ ,pěkné místo. Tady by se dalo dobře trénovat.“
Podal jí kunai a zadíval se na ní. Nano pouze kývla na souhlas.
„Začneme teď?“ optala se ho.
„Ty si nějaká nedočkavá. Právě jsem poobědval,“ usmál se sannin.
„A to budeš trénovat taky? Myslela jsem, že je to trénink pro mě ne?“
/Sakra to je fakt …/ zamyslel se a pak pravil: „To je taky fakt. Dobře začneme…

„Jak už jsem ti jednou vyprávěl, náš trénink se bude zabývat tvojí podstatou chakry,“ vytáhl si z kapsy list papíru. Nano věděla, o co se jedná, že ten papírek, co drží její učitel není ledajaký obyčejný.
/Je to tu …/ znervózněla, když došla k němu.
„Necháš proudit svou chakru papírem,“ dal jí list do ruky.
Koukla se na papírek zavřela oči a snažila se uklidnit, jelikož se jí klepaly ruce. Pomalu získavala naprostý klid a pak … povolila uzdu své celé chakry. Papírek obklopila Tokapaao.
Papírek se zmačká. Ovšem najednou se zmačkaný kus listu roztrhl napůl.
„He?“ Jiraiya překvapením nadzdvihl obočí. /Cože??? Dva živly??/ celý udivený tikal očima z papíru na Nano, která se stejným výrazem pozorovala list držící v ruce.
„Blesk a … vítr?“ tázavě se podívala na Jiraiyu.
/On je překvapený jako já …/ pomyslí si hledící Nano na sannina. Teprve po chvíli se ozve:
„Je to tak. Už dlouho … hodně dlouho jsem neviděl člověka, kterýmu by se tohle stalo. Hned na poprvé, aby měl dva živly. Je to nezvyklé, neboť jak jistě víš, k ovládání více živlů je třeba mít ohromné množství chakry,“ už se trochu probral.
„Hm …“ broukla nepřítomně Nano.
„No, tak to bysme měli. Další částí je, umět to kontrolovat,“

„Vezmi si nějaký list a snaž se ho pomocí chakry rozpůlit na půl. Až se ti to podaří … budeme pokračovat dál,“ s těmito slovy zmizel pryč.
„No super …“ povzdechla si, protože nevěděla, jak na to má jít. Tohle jí klidně může trvat dva roky než se jí to podaří. Nebo jen 2 měsíce. Musí prostě přijít na to, jak by to šlo co nejrychleji udělat. Našla si nejmenší list. Uchopila ho mezi dlaně, zavřela oči, soustředila se a nechala jím proudit chakru. Nic se nestalo … ani se toho nedotkla. Žádný škrábanec, prostě nic.
/Ok nevadí, co jsem taky mohla čekat od prvního pokusu./ nadechla se a zkusila to znova.
Po pátém bezvýsledném pokusu se začala rozčilovat.
„Xó (Sakra) ! Ani jsem se toho nedotkla!!!“ zuřivě se pustila do dalších pokusů. Opět nic.
Celá unavená si sedla na zem a otřela zpocené čelo a mrskla listem kousek od ní.
/Nic nejde … sakra! Takhle to neudělám ani za rok …/ složila hlavu do dlaní.
„Netušila jsem, že to bude tak těžký,“ povzdechla si.
„Musím se uklidnit. Tím, že se budu rozčilovat, nic nevyřeším.“
Vstala, vzala si list a znova se soustředila. Najednou jí bliklo v hlavě.
/Počkat!!! Bylo by daleko rychlejší kdybych …/
„Multi Kage Bunshin no Jutsu!!!“ vykřikla.
/Díky Naruto … trochu jsem to zkopčila promiň./
Po celé mýtině se zjevily její klony.
„Jde se na to !!!“ zakřičela a všechny Nano spolu s ní vpustili do svých listů část chakry.
Každý to nějakou dobu zkoušel a zmizel. Místo zmizelých klonů se zjevovaly další a další. Ti co se vypařili, předali všechno ze sebe pravé Nano. Nefalšovaná dívka opět zavřela oči. Vypustila všechny myšlenky. Jediné co jí zůstalo v hlavě bylo, že musí ten list rozpůlit.

Alespoň ho škrábnout. I to by pro dnešek stačilo, protože už byla tma.
/Nikdy se nevzdám! Chci zesílit … chci být skvělá, jako moji rodiče. Chci být dobrá proto, abych dokázala ochránit své blízké a mého brášku …/ vpustila chakru do listu.
Pomalu otevřela oči a podívala se do svých rozevřených dlaních. Spatřila list a na něm byl škrábanec. Na pravé straně byl nařízlý.
„Jooo!!!“ vykřikla a nadskočila. Byla tak vyčerpaná, že musela odvolat všechny klony. Dostala do sebe informace. Vzala ten samý list znovu do svých unavených dlaní a zopakovala pokus o rozpůlení. Přibyl další škrábanec. /Jo!!!/ pokračovala dál. Sem tam se jí povedl další a poté ještě jeden, ale pak už aniž by si to uvědomila usla opřená o obrovský pařez.

***

„Kde může být tak dlouho? To ještě pořád trénuje?“ vydal se Jiraiya k mýtině. Odhrnul listy keře a spatřil spící dívku. Došel k ní a sebral list. Prohlédl si ho a spatřil, že je natržený z pravé strany a po něm se táhnou malé škrábance. Pousmál se pro sebe.
„Jsi jako tvůj bratr …“ vzal jí do rukou a odnesl domů. Dal jí do postele, přikryl a sám se nakonec uložil ke spánku.

***

´´´ Vstávej šípková růženko …´´´ něco vlhkého jí olízlo tvář. Po otevřela oči a spatřila rozmazaný flek. Zamrkala a zrak se jí zaostřil. Spatřila svého věrného přítele Paa.
Panter na ní pobaveně koukal svýma rudě žhnoucíma očima a pohazoval ocasem ze strany na stranu.
„Ahoj Pao,“ protáhla se a zjistila, že leží ve své posteli.
/Jiraiya mě musel přinést. Zřejmě jsem usla na mýtině./ došlo jí ihned. Vstala, oblékla se a vešla do jídelny kde už seděl Jiraiya a pochutnával si na ramenu.
„Bré jitro,“ pozdravil jí jakmile spatřil dívku stojící ve dveří.
„Ahoj,“ promnula si oči a přisedla si k němu.
„Musím tě pochválit,“ prohodil mezi sousty. Dívka k němu zvedla oči.
„Si chytrá, když si přišla během jednoho dne na to, jak by si mohla urychlit svůj trénink,“ usmál se na ní. Nevěděla co na to říct.
„Díky, ale nestačí to,“ prohodila Nano a pustila se do své porce.
„Nesmíš být tak hrr…už teď, co si dokázala je obdivuhodné,“ podíval se na dívku, která se pousmála.
Po chvilce, akorát když dojedla, se ozvala:
„Jdu trénovat,“ umyla si misku a zmizela ve dveřích.
/Ta to vzala vážně…/ pomyslel si Jiraiya.

***

„Dobrá práce Naruto.Teď už musím běžet,“ usmál se Kakashi na blonďatého chlapce. Poté zmizel v korunách stromů.
/Jsem zvědavý, jak to probíhá u jeho sestry./ Usedl ke svému stolu a začal psát na kus volného papíru, který pak připevnil velkému jestřábovi na nohu. Ten odletěl vstříc obloze.
„Dnes už si dám pauzu,“ oddychl si Naruto. Zastrčil si natržený list ze stromu do kapsy.

***

„Multi Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikla Nano a pustila se do práce. Ani si to neuvědomila, bylo kolem půl třetí. Teprve když jí začalo kručet v žaludku, se vydala domů n oběd.
„Od koho to je?“ zeptala se zvědavě Jiraiyi, který sundával dopis z obrovského jestřába.
„Starý známý,“ pustil se do čtení. / Nemusí vědět všechno …/
„No dobrý, tak já zas jdu,“ podívala se na něj podezíravě a zamířila zpátky k mýtině.
„Dobře … teď to zkusím bez klonů …“ vpustila chakru do malého listu. Cítila, jak se nápor síly zvětšuje. Po chvíli otevřela oči a rozevřela dlaň. Na každé ruce jí ležela polovina listu.

Celá oněměná koukala na to zjevení.
/Konečně …/ konečně se jí to povedlo …..

***

Daleko od nich v jedné vesnici vykřikl blonďatý chlapec : „Mám to!!!Jooo!!!Podívejte se sensei!“ podstrčil přepůlený list stříbrovlasému muži pod nos.
„Výborně Naruto. Odpočiň si. Zítra budeme pokračovat...“ usmál se muž.
„Až zítra …?“ posmutněl chlapec.
„Zítra,“ odpověděl Kakashi a spolu se vydali zpět do Konohy……………………………..