Tajemné
To si tak jednou ležím v posteli, nabírám síly na brigádu a najednou mě tohle napadlo. Jak by to vypadalo kdyby... Ale to už uvidíte sami. 
Většina lidí mě asi nebude mít ráda, takže mě klidně upalte, přivažte k pranýři, já budu psát dál. 
Ale teď už k samotnému příběhu.
Info Měla dvě děti a obětovala svůj život, aby mohl žít i třetí potomek. Kvůli zvráceným touhám svého manžela, kvůli tomu, že nedokázala vzdorovat, se z nejmladšího syna stalo monstrum. Jaký bude jeho život? Dokážou ho sourozenci mít rádi? Nečekejte veselé čtení, je to psychologická povídka.
Povídka
Info Gaara ze Skryté písečné bojoval s neznámým ninjou a ztratil přitom paměť. Procitá a zjišťuje, že je sám, na místě, které nezná. Nalezne ho dívka, která se mu rozhodne pomoci a její rodina jí postihne přístřeší, aniž by tušili, koho vpustili do svého domu.
Povídka
Ležel na trávě, v dálce slyšel zurčení vody. Připadalo mu, jako by měl hlavu aspoň dvakrát tak těžší než obvykle. Vzpomínal si jen na své jméno. Gaara…
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28 - 30
Lesem se prohnala větrná smršť a já měla co dělat, aby mne nestrhla. Vzápětí se ozval silný výbuch. Rozkašlala jsem se a zůstala ležet na silné široké větvi, vyčerpaná, hladová, zlomená. Teď jsem snadná kořist.
Zavřela jsem oči a dlouho jen nehnutě ležela. Probudil mne zoufalý výkřik. Klučičí hlas, Sasuke. Co se stalo? „Ááá! Jdi ode mě!“
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28
Zatím nikdo z těch podvedených nezaútočil, jak by se od ninji očekávalo. Vypadalo to tedy, že tohle nejsou její pronásledovatelé. Opatrně se kradla mezi stromy a přeskakovala větve. Nebezpečným rostlinám se už dokázala vyhnout. Posbírané zbraně, ukořistěné od těch, kteří úkol už nikdy nedokončí, jí dobře sloužily. Lianna začala ztrácet sílu. Tvář měla strhanou a poškrábanou, ruce zaschlé od krve. Chvíli se zastavila, aby poslouchala.
Lee proti ní vykopl pravou nohou s několika kilovým závažím, ona zas proti němu vymrštila svou levačku s deseti centimetrovými drápy...
Náhle černovláska opět zamrkala. Její drápy se pomalu opět stahovaly, ale mladík už nemohl uhnout. Schytala od něj tak drtivou ránu do pravé tváře, až z toho odlétla o několik desítek metrů dál. Porazila strom, jela ještě pár metrů a zastavila se. Zůstala nehybně ležet. Lee se k ní vyděšeně rozběhl. Uchopil ji za ramena, načeš s ní začal divoce třást.
Malá mýtinka uprostřed lesa. Tmavá a děsivá. Obklopená hustými stromy a zcela nepřístupná, až na jednu pochybnou úzkou cestu uprostřed. Tedy… ať to bylo cokoliv, do Konohy to mělo zatraceně daleko.
“Hej… kde to jsme? ,“ první zareagoval Kakashi.
“Já netuším…. Neznám to tu…. Nevypadá to na ani pomyslnou blízkost Konohy. Či byť jen blízkost mojí vesnice…. Děsí mě to tu.. ,“ tiše odpověděla Kushina a přivinula se blíž k Minatovi.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28
Když Naruto, Itachi a Sasuke vešli k Tsunade do kanceláře, právě dostávala zprávu od Hatake Kakashiho z jeho mise.
„Tsunade, jsem zpátky." oznámil ji Naruto, jako by se nechumelilo a naprosto ignoroval vykulené pohled jeho senseie a bloňdaté Hokage. Ta sice už o Itachim věděla, ale o mladším Uchihovi neměla zatím ani páru.
„Naruto. Zdá se mi to, nebo jsi zase přivedl dalšího Uchihu?" zeptala se ho Tsunade opatrně a začala si masírovat spánky. Naruto se zazubyl.
Moja duša... Je poškvrnená krvou ľudí, ktorých som zabil... Prečo som to vlastne robil? Bol to iba slepý hon za mocou, ktorú vlastne nepotrebujem...
Takto to už ďalej nejde! Musím sa zmeniť... Pre ňu...
Dokážem to! Musím! Dnes večer... Dnes večer sa zo mňa stane nový človek... Pre ňu...
Ten prehnitý svet...
Všetko čo sa stalo nás ranilo hlbšie a hlbšie. A keď v tomto prehnitom svete medzi všetkými týmito ľuďmi ostaneme už iba my naše cesty sa spoja. Nezabudni...
Chrániť...
Niekedy je to pár slov na kuse papiera, niekedy je to sľub, ktorým sa zaviažeš navždy. Nezabudni...
Tvoj brat, tvoj ochranca ma zoslal na zem. Ja ťa musím ochrániť... Musím splniť môj sľub.
Bolo krásne dopoludnie, aj keď sa zmrákalo k strašným udalostiam. Nikto nič netušil, hlavne nie ten jeden – pre ktorého to všetko bolo určené.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 27 - 28
Noc jsem strávila ve vyhloubené jámě, pod hustými keři. Nebylo to nic příjemného, ale jako provizorní úkryt vystačil. Musela jsem mít na paměti, že už po mně možná jdou. A že od této chvíle se musím vzdát odpočinku.
Tahle FF mě tak napadla při čtení komentu od Yamatky u Když zemře naděje... (heh snaží se zakecat že série furt stále nejde! 
) Ae tentokrát nastal ZVRAT!!!!! Určo si ho všimnete!!! 
Ploužím se lesem... tiše, nenápadně jako stín. Nic a nikdo mě nemůže slyšet. Ale i přes to, jak bezslyšně se pohybuju, mé běhy se jen pomalu zvedají, hlava těžce pokleslá. Celé mé tělo je ochablé...
Netrvalo dlouho a do půl třetí přešli hranice. Poté se drželi už jen hlavní cesty, která je zavedla až k obrovskému stavení. Byli u cíle…………………………. .
6. Starý meč; "DO BOJE!!!"
Naskytl se jim pohled na bíle natřenou budovu a ohromné prostranství kolem. Krásně opečované stavení už na pohled. Vydali se směrem k němu. Došli ke dveřím a zaklepali.
V noci opustil tým 1 vesnici a vydal se směrem k lesu.
„A co budeme vlastně hledat?“ zeptala se Katara.
„Všechno divný.“ Řekl Jaden.
„Nemohl by jste být trochu konkrétnější??“ řekla netrpělivě Katara na Jadenovu odpověď.
„Nemohl, protože sám nevím, co máme čekat. Prostě, kdyby jste zahlédli nebo zaslechli něco podezřelého, dejte vědět.“ Řekl Jaden a rozhlédl se po tmavém okolí.
„Daisaku a já můžeme použít svoje Kekkei Genkai na prozkoumání okolí, takže se rozdělíme, abychom mohli pokrýt větší území.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 25 - 27
Čekání v místnosti s jedním stolem a dvěma židlemi se zdá být nekonečné. Nemám se ani o co opřít, abych mohla začít nabírat síly. A dost mne sužuje nervozita. Jestliže první zkouška byla tak těžká, pak nechci ani pomyslet na obtížnost té druhé.
„Po dlouhé době mise … nemůžu se dočkat. Chybělo mi to,“ řekla ještě než otevřeli dveře do pracovny Páté…………
5. Nová mise;Vzpomínky se vracejí!
Chytila za kliku a spolu s těma dvěma vešla dovnitř. Všichni už tu čekali jen na ně.
„Jste tu všichni ?“ přejela je Hokage očima a oni přikývli.
Slza sněhu...
Dívka si tiše vzdychla a na při ledovém větru se otřásla zimou. Tenké kimono propouštělo všechen ten chlad a ona se marně snažila zahřát. Noc již dávno zahalila krajinu, přinášejíc sebou to mrazivé ticho, ale stále se obloha zdobila tou sytě tmavě modrou, jako by se její obvyklá temnota smíchala s odleskem bělostného sněhu, jehož měkká poduška pokrývala celý dvůr a zahradu jejího klanu…
Po dlouhé době jsem napsala nějakou tu jednorázovku! Je na pár SasuSaku ... taková menší změna!
"Sakuro! Tsunade si tě vyžádala na speciální misi! Máš se u ní ihned dostavit!"
Touhle větou to vše začalo! Proč jen jsem tu misi neodmítla, přijala jsem ji i když jsem už na něj dávno zapomněla! Moje láska k němu po těch letech dočista zmizela ... tedy, aspoň jsem si to myslela!
Růžovlasá kunoichi utíkala rychle lesem aby co nejdříve našla to co hledala.
Byl další letní den v Konoze. Přestože bylo skvělé počasí, v Konoze panovala tísnivá atmosféra. Mezi lidmi se dalo zaslyšet, že byl vyhlášen tichý poplach. Občas byli vidět jednotky ANBU, jak pobíhají kolem. Dvakrát byly slyšet výbuchy směrem od Jižní brány. Dále se zaslechlo, že do boje se zapojila samotná Haruno Sakura, druhý rádce Hokage-sama.
Zaslechl to dokonce i Ten nejosamělejší človíček z vesnice. Ulicí se poflakoval malý kluk, dospělému člověku, by byl sotva po pás. Z obličeje mu stékali slzy a dopadali na zem.
