Čekání ve tmě! - 10 Zase přátelé aneb poslední minuty života?

Díky Narutově přenášecí technice se Itachi se zraněnou Hinatou dostal vmžiku před brány Konohy. Věděl, že by ho do vesnice nikdy jen tak nepustily. Proto použil techniku Henge, skryl Hinatu pod plášť a bleskovou rychlostí se rozběhl k Tsunade. Strážní ho ani nestačili zaregistrovat. Vyskočil na střechy budov, aby ukrátil čas proplétáním se v davu, a aby nebudil takovou pozornost.
Tsunade se mezitím znuděně probírala dokumenty na jejím stole. Už po několikáté si zhluboka povdechla a přemýšlela, proč se vlastně chtěla stát Hokage. Z jejího rozjímání ji vyrušilo zaklepání. Než však stihla cokoliv říct, nezvaná osoba otevřela dveře a vpadla dovnitř. Tsunade se překvapeně podívala na vysokou postavu ve dveřích. Zamračila se.
„Kdo jsi?" otázala se a přitom ho probodávala pohledem. Dotázaný vešel dál do místnosti, přitom za sebou zavřel dveře. Stále však nic neříkal, místo toho složil ruce do pečetě.
„Kai." zamumlal. Okamžitě ho zahalil oblak kouře. Tsunade napjatě čekala až se kouř rozplyne. Když se tak stalo málem ji vypadly oči zdůlku.
„Uchiha Itachi!" procedila mezi zuby a zlostně si ho měřila. Jmenovaný se mile usmál.
„Tsunade-sama rád vás vidím. Vím, že by jste se na mě teď nejraději vrhla, ale Hyuuga Hinata potřebuje okamžitě ošetřit." řekl rychle Itachi, aby předešel dalšímu zdržování a sundal si Hinatu ze zad. Hokage jen překvapeně zamrkala, když ale uviděla Hinata s velkou dírou v břiše trochu se vzpamatovala. Obešla stůl a postavila se před Itachiho.
„Musím tě zpoutat. Ani nevím, jestli je to opravdu Hinata. Může to být od tebe past." řekla příkře Tsunade a sledovala jeho reakci. Pomalu si kleknul a položil Hinatu na zem, hned na to se zase postavil a natáhl před sebe ruce. Tsunade neváhala a pomocí jutsu ho svázala. Jakmile si byla jistá, že se nemůže hýbat, přespěchala k Hinatě. Zběžně ji prohlédla.
„Je obdivhodné, že ještě dýchá." pomyslela si úžasle. Vzala ji do náruče a otevřela dveře.
„Z těch pout se jen tak nedostaneš, takže buď hodný a počkej na mě Itachi. Hned jak bude Hinata zajištěná si hezky popovídáme." oznámila Itachimu Tsunade a šlehla po něm pohledem. Itachi se usmál „Už se těším."

Hned jak zavřela dveře, rozběhla se dolů z budovi do nemocnice. Když se objevila v nemocnici, okamžitě se k ní seběhly doktorové a sestry co byli na blízku.
„Sakuro!“ křikla na celou nemocnici, růžovláska byla hned u ní.
„Tsunade-sama?! Co se děje?“ zeptala se ji trochu udýchaně. Tsunade ji vrazila Hinatu do náručí. „Musí ihned na sál!“ Sakura se podívala na dívku pod sebou.
„Pane bože! Vždyť to je Hinata!“ vykřila zděšeně. To už se vedle ní objevilo lehátko a tým doktorů.
„Spoléhám na tebe, Sakuro." povzbudila ji Tsunade. Její žačka horlivě přikývla a rozběhla se s Hinatou na sál. Hokage se mezitím už vracela do kanceláře. Sedla si za svůj stůl, rukou naznačila, aby si Itachi stoupnul. Učinil tak.
„Takže Itachi! Řekni mi všechno!“ nařídila mu Tsunade. Bez dalších okolků začal vyprávět celý příběh od začátku do konce. Jak potkal Naruta, jak společně trénovali, jak postupně likvidovali členy Akatsuki a tak dále.
Když skončil, slunce nad Konohou už dávno zapadlo a v kanceláři teď svítily pouze dvě lampy. V kanceláři se vznášelo tíživé ticho. Zločinec čekal na rozsudek.
„Celý tvůj příběh zní jako pohádka. Nevím jestli ti mám věřit. Jen tak si sem vejdeš, s umírající Hinatou v náručí. Naruto nikde a ještě k tomu mi tu vykládáš, že vyvraždění Uchiha klanu byla mise od Starších, Danzi a Sandaimeho?! Máš na to nějaký důkaz?“
„Vím, že to zní šíleně, ale je to pravda. Jediný důkaz co mám, jsou mé slova a přívěšek co mi dal Naruto, aby jste mi uvěřila. Mám ho v levé kapse." Tsunade mu trochu povolila pouta a nechala ho ať důkaz vytáhne z kapsy. Itachi ji podal přívěšek prvního Hokage. Zamyšleně na něj hleděla.
„Je to přesvědčivý důkaz, ale nemůžeš dokázat, že ti ho dal sám Naruto. Mohl jsi ho zabít, nebo zajmout, přívěšek ukradnout a Hinatu sám zranit." Uchiha se pod touto dedukcí usmál.
„Myslel jsem si, že to nebude tak lehké. Budeme muset počkat na Naruta až se vrátí."
„Tak dobře, ale do té doby jsi zločinec a s těmi nejednáme hezky." varovala ho Tsunade a zavolala ANBU, kteří Itachiho odvedli do vězení.

„Už to dál nezvládnu!“ pomyslel si Naruto a opřel se o strom. Potřeboval si na okamžik trochu odpočinout. Už dva dny nespal, navíc použil skoro všechnu svou chakru. Znaveně se svezl po kmeni dolů. Skoro hned jak dosedl, zavřel oči a usnul. Už ani nevnímal nebezpečí, které na něj v lese číhalo. Kdyby ho Sasuke včas nenašel, určitě by skončil jako potrava pro medvědy.
„Naruto, jsi v pořádku?" obrátil se k němu Sasuke hned jak medvěda zahnal. „Pane bože! Ten má ale tuhý spaní!“ povzdechl si, když zjistil, že blonďák stále spí. Bylo vidět, že váhá ale nakonec si přece jenom vedle něj posadil.
„Heh, vzpomínám si na naši společnou misi!“ zasmál se Sasuke a vůbec mu nevadilo, že ho Naruto nevnímá. Aspoň si to tak myslel. Naruto se probudil přesně ve chvíli kdy se vedle něj Sasuke posadil, jen byl tak zaskočený jeho slovy, že se neodvážil pohnout.
„Tehdy jsme byli skvělý tým, Ty, já a Sakura. Jo a ještě Kakashi. Opravdu mi s vámi bylo dobře, měl jse pocit, že na Itachiho zradu dokážu zapomenout a málem jsem i zapomněl, kdyby se ve vesnici neobjevil Orochimaru. Ale on nebyl jediný problém. Popravdě jsem ze začátku odcházel i kvůli tobě." Sasuke dál pokračoval ve svém monologu, který v sobě držel už mnoho let. A Naruto? Ten vedle něho napjatě poslouchal. Věděl, že kdyby se pohnul tyto slova by ze Sasukeho jen těžko doloval. Sasuke pokračoval. „Všiml jsem si jak si začínal strašně rychle sílit. Ani jsem se nenadál a byli jsme si rovni. Ten pocit byl k nevydržení. Byl jsem tak zaslepený, tvrdohlavý a domýšlivý. Myslím, že z části za to mohla i prokletá pečeť, ale nejsem si jistý. Každopádně Orochimaru se objevil ve správnou chvíli na správném místě a já toho využil. Ach, Naruto jak já toho lituji. Ale minulost nezměním, můžu jen říct, že mě to mrzí a že se chci vrátit. Nezáleží na trestu, který dostanu. Podstoupím cokoliv, jen abych se dostal pryč od Orochimara. Jen doufám, že už není příliš pozdě." poslední slova skoro zašeptal.
„Máš pravdu. Byly to hezké časy."
„Že?" Uchiha se pousmál.
„Řekl bych, že zas tak pozdě ještě není. Ale jenom pod podmínkou, že už nikdy nic podobného neuděláš."
Neudělám, slibuju! A co jsi vlastně děla-" Sasuke se zarazil, pomalu mu se otočil Uzumakiho směrem a nevěřícně se díval do smějící se tváře blonďáka.
„Ahoj, Sasuke." zasmál se Naruto a s narůstajícím smíchem sledoval jak nejmladší Uchiha dostal tik do oka.
„N-naruto! T-ty už jsi vzhůru?!" vykoktal teď už červený Sasuke. Naruto se přestal šklebit a zvážněl.
„Tvůj monolog by zbudil i mrtvolu."
„Nevím o čem to mluvíš." zatloukal Sasuke, vyhýbající se Uzumakiho pohledu.
„Jak myslíš." uchechtl se naposledy, „Opravdu se chveš vrátit?" Ticho. Otázka hodnou chvíli visela ve vzduchu. „Chci!"
Jedno slovo a kolik toho dokázalo. Dokázalo vyjádřit pocity naschromářděné několik let, v obou dvou chlapcích. Ne teď už mužích. Dokázalo obnovit jejich přátelství a ještě jej prohloubit. Vyjadřovalo omluvu a odpoštění.
Naruto zavřel oči. Na rtech se mu objevil široký úsměv, vyjadřující jeho neskonalé štěstí, že jeho nejlepší kamarád, někdo kdo byl a je pro něj jako bratr, je zpět.
„Myslím, že toho chceš hodně vysvětlit. Hlavně to o Itachim.” ozval se po odmlce Naruto. Otevřel oči a zadíval se na černou oblohu.
„Ano, to rozhodně.”
„Dobře, začnu vyprávět od tvého odchodu k Orochimarovi. Několik měsíců na to jsem se snažil vymyslet způsob, jak tě přivést zpátky. Ale pokaždé jsem selhal. Byl jsem v depresy, že nejsem dost silný. Chtěl jsem zesílit, zabít Orochimara a donitit tě se vrátit. Avšak žádný trénink mi nějak víc nepomohl. Tou dobou se tam objevil Ero-senin. Nabýdl mi, že mě bude trénovat. Souhlasil jsem a několik dní na to, jsem odešel. Po třech letech tvrdého tréninku se, kdy mě Ero-senin naučil vše co mohl, se naše cesty rozdělily. On odešel “sbírat informace” pro své knihy a já se vydal hledat svou rodinu nebo cokoliv, co by se o ní jenom zmiňovalo. Další celý rok jsem putoval z jedné země do druhé a snažil jsem se cokoliv najít. Nakonec jsem se rozhodl vrátit do Konohy. Přece jenom jsem se tam narodil, takže by měli existovat nějaké záznamy nebo jakékoliv vodítko. Nejdřív jsem zamířil na hřbitov. Chtěl se podívat po náhrobcích a zároveň pozdravit ostatní, co jsem znal. Když jsem procházel kolem hrobu Sandaimeho znenadání se tam zjevil Itachi. Oba jsme byli překvapeni, že jsme na sebe narazili a já o to víc, když jsem ho viděl s květinami v ruce! Představ si Itachi a květiny! Když jsem se ho zeptal co tu dělá, nejdřív nechtěl odpovědět, ale nakonec mi to stejně řekl. Tajně chodil na hrob mého otce Namikaze Minata.” řekl s úsměvem Naruto.
„Počkat proč by chodil zrovna k hrobu tvého otce? A kdo byl Namikaze Minato? To jsem v životě neslyšel.” chrlil ze sebe netrpělivě Sasuke. Naruto se usmál.
„Hned se k tomu dostanu. Namikaze Minato, bylo právé jméno Yondaimeho, nebo-li čtvrtého Hokage.” vysvětlil hrdě Naruto.
„T-to nemyslíš vážně? Tvůj otec byl čtvrtý Hokage?!!” křikl překvapeně.
„Je to neuvěřitelné, že?!” příkývl Naruto, „Ale teď zpátky k hlavnímu tématu. Když mi Itachi konečně řekl, kdo byli moji rodiče a že patřil mezi jejich nejlepší přátele, vůbec jsem mu nevěřil. Ale když nás napadla jedna skupinka ninjů, zachránil mi život tím, že se sám postavil do rány určené pro mě. Díky bohu ho nezranila smrtelně a on se zase plně uzdravil. Po čase jsem mu přece jenom začal trochu věřit a on mě začal trénovat! Také mi předal nejrůznější svitky po mém otci. Ve stejný čas sem přišel s nápadem začít zabýjet Akatsuki. A protože Itachi byl jedním z nich napadla mě skvělá lest. Pokaždé, když dostal nového partnera vydal se na lov Jinchuuriki, počkal jsem si na ně a společně s Itachim jsme ho zabili. Vyšlo nám to už čtyřikrát, ale po dnešku už bublina praskla, takže téhle taktiky je konec. No už to bude týden co jsem se vrátil do Konohy. Hned druhý den jsem dostal misi s Hinatou. A to přinést svitek, stejný jako ty pro Orochimara a jaký chtěli Akatsuki."
„Vypadá to, že jsi se nenudil." Sasuke se pousmál a vstal. „Měli bychom se pomalu vydat na cestu. Jsem si jistý, že chceš být co nejrychleji zpátky."
Naruto se na něj chvíli nechápavě díval. Až po chvilce mu svitlo. „Hinata! Musím rychle zpátky!"
Uchiha je zakroutil hlavou. Podal Narutovi ruku, který ji s vděkem stysknul a vytáhnul se na nohy.
„Kdo je vlastně ta Hinata?"
„Hyuuga Hinata. Možná si na ni nevzpomínás. Byla vždycky taková tichá a strašně se styděla jakokoliv se vyjadřovat."
„Á, tahle Hinata. A cože s ní máš?"
„My spolu chodíme!" zčervenal Naruto.
„Aha. Počkat, fakt? S tou Hinatou?" Sasuke úžasle sledoval, jak jeho kamarád s úsměvem přikývl.
„Teď už, ale pojď. Povím ti to cestou jestli to chceš vědět." Touto větou Naruto zastavil další příval otázek a rozběhl se směrem do Konohy. Nejmladší Uchiha se rozběhl za ním, stále však při tom nevěřícně kroutil hlavou.