Pod nadvládou Yin 20: Enishi no Jutsu

"Hmm... co takhle Chakra kunai (Čakrový házecí nůž)?!"

Narutovi zasvítily oči vzrušením.
"Super! A co to je?" ptal se nedočkavě.
Yoshino hledala výrazy, kterými by mu vysvětlila co toto Jutsu umí.
"Už si někdy koncentroval chakru do kunaie?"
Blonďák zapátral v paměti. Po chvilce vzpomínání zavrtěl hlavou (já nevim jestli jo nebo ne ae aspoň to bude mít složitější! ).
"Hmm... tak to bude ještě těžký!" povzdechla si černovláska. "Tak jinak. Vem si kunai," řekla a vytáhla jednu jehlici.
Mladík ji napodobil, až s rozdílem zbraně.
"Fajn... tvým úkolem teď bude abys soustředil veškerou svou chakru do toho kunaie. Ale musíš ji v něm udržet tak dlouho dokud to jen půjde. Všechno jasný?" zeptala se pro jistotu.
Naruto kývl.
"Dobře... zhruba takhle by měl Chakra kunai vypadat." Začala se rozhlížet kolem sebe. V tu ránu jí pohled utkvěl na větší skalce, vysoké tak 10 metrů, široké zhruba 6.
Jediným lehoučkým pohybem ruky vystřelila jehlici proti skále, která se vzápětí roztříštila na kusy. Hokage se z toho málem pod*lal. Tak tohle Jutsu prostě MUSÍ umět!
"Tak jo... jdu na to!" vykřikl pln energie.
Uchopil kunai pevně do ruky a začal se soustředit. Už se kolem něj zvedala modrá chakra. Při tom neustále hleděl na nůž, snažíc se dosáhnout toho, co měl teď za úkol. Náhle se ostří lehce zachvělo, když ho obalila modrá záře. Blonďák zajásal, načež vyskočil vysoko do vzduchu.
"Juchůůů!!! Zvládl jsem to!!!" řval na plné pecky.
Dívka se ušklíbla.
"Myslíš? Já bych teda neřekla!" pronesla pobaveně.
Přeskal skákat jako orangutan a zaraženě pohlédl na kunai. Chakra z něj už zase zmizela.
"A-ale... jak to? Vždyť jsem to už skoro měl!" bědoval zklamaně.
"Naruto... nebyla to ani setina toho cos potřeboval! Deť ti to vydrželo jenom 4 vteřiny!" usadila ho, ze všech sil se snažíc udržet smích.
Mladík se uraženě zamračil. Pohlédl na kunai, čímž v něm vzplála další dávka odhodlání.

Někde uprostřed lesa

"Dneska tě naučim nový Jutsu Kibo," řekla klidným hlasem.
Psí chlapec povytáhl jedno obočí.
"Dobře a které?" zeptal se se zájmem.
Yoshino se jen nepatrně pousmála.
"Enishi no Jutsu," odpověděla temným hlasem.
Akamaru přivřel oči (??? ), zatímco se jeho páníček zamyslel.
"Hmm... Technika... Spojení?" konstatoval nejistě.
"Správně. De o to že se ty a tady tvůj psík," onen "psík" přátelsky zavrtěl ohonem, "spojíte v jedno. Něco jako Jinjuu Konbi Henge: Soutourou (Dvojhlavý vlk) až na to že u tamtoho převládá zvířecí prvek kdežto u tohohle zas ten lidský."
"To znamená, že budu vypadat jako..." nedokončil, protože ani nevěděl jak by pak vypadal.
"Budeš vypadat jako ty ale s menšími změnami." dořekla za něj dívka. "Předvedu."
Začala skládat pečetě: I, Inu, Saru, Tori, Hitsuji (prase, pes, opice, pták, ovce). Přiložila ruku k zemi a vykřikla: "Kuchiyose no Jutsu (Přivolávací Jutsu)!"
V tu ránu se před ní v malém obláčku zjevila červenohnědá vlčice. Zadívaly si dlouze do očí, pak složila pečeť vlka (nevim jak vypadá protože neexistuje! ).
"Enishi no Jutsu!"
Rázem je pohltil oblak kouře. Když se stáhl, klesla Kibovi i jeho psovi čelist. Yoshininy třímetrové vlasy, které vždy měla 3x obmotané kolem krku, značně zhoustly, s náznaky červenohnědých pruhů. Pravé ucho, které jako jediné bylo vidět, se zcela zašpičatělo a kryla ho hnědá srst. Pravé oko svítilo jasně rudou barvou, levé bylo stále skryté pod dlouhými prameny. Tesáky se také zvětšily. Měla o hodně větší svaly, čímž její paže vyvolávaly hrůzný dojem. Na nohách byly, dokonce i pod oblečením, zřetelně vidět vystouplé žíly. Celkově trochu zmohutněla, sem tam pokrytá nahnědlou až rezavou srstí. Ale ze všeho nejhrozivější byly její drápy. Normálně měřily 3 cm, teď asi tak o 30 víc, na koncích zbarveny do červena, ale na nohách se nezměnily. Ovšem ta pravá třešnička na dortu byl načervenalý vlčí ocas, který jí visel ze zadní části těla.
"Ouuu... !!!" pronesl Kiba, momentálně jediná fráze, které byl vůbec schopen.
Oproti němu nebyl Akamaru schopen ničeho. Jen tam stál, zeširoka rozevřenou tlamu. Dívka se lehce ušklíbla.
"Ehm... tuhle techniku můžeš kombinovat s jakýmkoliv zvířetem za použití určitý pečetě, takže ty budeš mít pečeť Inu (pes). Před tim ale musíš s protějškem navázat oční kontakt aby k Jutsu vůbec mohlo dojít, něco jako souhlas. Nejlepší je spojovat se se stejnym pohlavím. Nový jedinec je pak 2x silnější. Problém je že Enishi nemůžeš použít víc jak jednou a proto si dobře rozmysli než ho ukončíš. To uděláš zase tou samou pečetí."
Pozorně ji poslouchal. Když už se chystal složit znamení, Yoshino zasáhla: "Myslim že by sis měl sundat tu bundu... no a tričko asi taky."
Překvapeně se na ni podíval.
"A proč?"
"Eh... musel by sis pak totiž shánět nový," řekla s úsměvem na rtech.
Mladík si tedy svlékl vrchní část oděvu. Pak si pohlédli s Akamaruem do očí, načež složil danou pečeť.
"Enishi no Jutsu!"
Také oni byli překryti velkým mrakem. Když všechen kouř zmizel, dívka se potěšeně usmála.
"Napoprvý teda skvělý!" pochválila ho veselým hlasem.
V jeho hustých rozcuchaným vlasech se skvěly bílé pramínky, uši byly úplně špičaté též pokryté bílou srstí. Tesáky měl stejné velikosti jako Yoshino. Ruce i nohy mu zdobily dvoucentimetrové tmavě hnědé drápy, na koncích opět bílé. Na nohách měl též vystouplé žíly. Ale ze všeho nejvýraznejší byl hrudník spolu s pažemi. Jeho beztak vypracované tělo teď bylo od pasu nahoru neuvěřitelně mohutné, jen samý sval a šlacha, zpevněné až do posledního centimetru vypadající, že bylo vyrobeno z oceli. Ruce měl jako napumpované, na nich obrovské svaly o velikosti menších balvanů. Místy byl pokryt kaštanovou srstí. Také mu ze zadu visel hnědobílý psí ocas.
"No sakra! Ještě že jsem si tu bundu nenechal!" řekl zaraženým hlasem.
Nevěřícně si prohlížel své články prstů, i když na nich nebylo nic tak zajímavého. Yoshino na tváři zahrál lehký úsměv. Kdyby ho teď viděla Sakura, či nějaká jiná dívka, jisto jistě by ji pohled na něj nezanechal vůbec chladnou. Ovšem ona se ovládala přímo bravurně, jelikož už měla jiného krasavce. Náhle si vzpomněla na svůj lék. Už už se chystala ho vyndat z taštičky, když v tom se zarazila.
"Co se děje?" zeptal se Kiba, který si její změny chování všiml.
Neodpověděla. Naopak se s hrozivým vrčením přikrčila, odrazila se a neuvěřitelným skokem mu přistála na hrudi, čímž oba dva spadli na zem. S podlým ušklebkem na rtech mu hbitě zafixovala ruce, načež se mu hladově zakousla do svalnatého krku.