Hinatin sen......?

Půvabná dívka se procházela deštěm. Mokrá tráva hladila její bosé nohy. Zelená tráva však nebyla obohacována jen kapkami deště, ale i slzami i slzami jedné smutné dívky. Přejela prstech po nápisech onoho jména….ano byl to hrdina…. Dívka se znakem Hyuugy na zádech se sesunula zády ke kameni na kterém byly vytesány jména oněch hrdinů. Byli jich mnoho, kteří zemřeli pro tuto vesnici, ale ona truchlí jen kvůli jednomu……tomu jednomu. A znovu si klade tu otázku
,,Proč? Proč se to muselo stát. Tolik doby uplynula a já se neodhodlala ti říci své pocity. Tolik jsem ti toho chtěla říci. A je již pozdě. Moc dlouho jsem setrvávala v pozadí……..a teď musím trpět za svoji chybu! Byl jsi to ty koho jsem vždy obdivovala a snažila se být jako on. Ty jsi však jevil zájem o někoho jiného? Je to asi moc kruté ale stalo se, muselo se to stát, ale přesto se ptám……proč?“
Dívka si sepnula kolena k tělu a ponořila se do nich s hlubokým a citlivým pláčem. Její ošacení bylo celé pokryto vodou nejenom tou dešťovou. Ta dívka trpěla mnohem více než kdy jindy.
,,Proč se to muselo stát? Byl to osud?“
Jakási záře oslnila oblohu a přinutila dívku zvednout hlavu. Paprsky světla dopadali na její bílou pleť. Musela pozavřít oči, záře byla moc silná. Kapička štěstí a naděje poodjev trochu její duši.
,,Je to sen? Sním snad? Nebo bdím? Je to opravdu ……on?“
Štěstím jí vyhrkli slzy do tváře. Ano nad dívkou uprostřed oslnivého světla stál..on! Netušila jestli to byl sen nebo skutečnost nebo zdali to je jeho duch. V této chvíli jí to bylo jedno. Byla šťastná že je tu. Ať je to sen nebo skutečnost.
Natáhla k němu ruku, ale on ji neuchopil jen se usmál.
,,Ano já všechno vím. Znám tvé pocity a city ke mně. Nemohla jsi mi to nikdy říci, neodvážila jsi. Jsem tu pro to, abys byla šťastná.“
Hinatino srdce bušilo. Byl to skutečně on? Není čas na rozhodování, je tu přeci teď.
,,Já……,“ z krku se ozval jen podivný skřek. Všechno mu chtěla říci.Právě teď! Ale stud jí to nedovolil. Musí se odhodlat!
,,Já…..já tě vždy obdivovala. Byl jsi můj cíl, kterého jsem chtěla dosáhnout. Já tě potají sledovala ač ses ostatním hnusil. Často mi stud před tebou nedovolil ani promluvit, ale teď je to jiné. Zdá se mi…že ti mohu říci všechno.“
,,A pro to tu také jsem,“ chlapec na ozářené obloze se usmál.
,,Já…….já…..,“ teď je ten čas,,.Já tebe…..asi…teda ne asi….,“ tak dělej vymáčkni se ,,Já….já..tě miluju!!!!!“
Chlapec na obloze se usmál ,,Teď je vše vysvětleno. Tvoje duše je již klidná.“
Mávnul dívce rukou před očima a Hinata začala ztrácet půdu pod nohama. Cítila jak se jí klíží oka. Nemohla se udržet a padla se spánkem k zemi.

Ráno vysvitlo sluníčko. Zem už byla suchá jen u náhrobního kamene ležela dívka v hlubokém spánku. Kolem šel nějaký člověk, zřejmě bratranec. Všiml si dívky v mdlobách, nabral ji do náručí a odnesl zpět domů.