Tajemné
Všichni se okamžitě otočili po hlase a uviděli tak křečovitě se svíjejícího Sasukeho. Kia totiž využila jeho nepozornosti a probodla ho zezadu kunaiem. Odkapávala z něho pomalu krev a to tak šťastně, že přímo na Naruta, který vyskočil okamžitě čile jak rybička a rozpatlával si onu krev přes celý obličej.
Ano já vím, dnešní díl je krapánek kratší než jindy, ale musela sem to tak ukončit, protože by mi to jinak nevyšlo do dalšího dílu tak jak bych chtěla )myslím své oblíbené závěry 
)
Taky chci oznámit, že už se blížíme ke konci, takže tak ještě možná 3 díly abude ende, ale teď to bude to nejlepší. 
No i když nevim, co mi na to řeknete až to ukončím 
mno...samy uvidíte XD
21. díl Poslední společná noc
Na hlavních ulicích bylo až nepřirozené ticho, které narušovaly jen pravidelné kroky a tiché dopady slaných kapek na zem. Lidé, jdoucí v průvodu, byli oděni pouze do černé bary. Byl to pohřební průvod. Ale kdo byl mrtvý?
Každým dnem jsme silnější. Každým dnem víc a víc cítíme, co to znamená žít. Každým dnem … Neustále se snažíme. Až do krve, do morku kostí. Unavujeme se jenom pro to, abychom získali víc síly. Namáháme naše těla, aby se naše duše měly líp.
My, potomci velkých osob. Potomci žijících i nežijících legend. Potomci velkých generací i statečných rodů. Teď je všechno na nás. Naši otcové nám zanechali přítomnost, abychom my ochránili budoucnost.
My, lid Konohy.
o tak tady je po dlouhé době nějaký FF ode mě! Je to taková krátká jednorázovka na jakýkoliv pár z Naruta! je to FF takže to není ani moc podle "zkutečnost" a tak .... no doufám, že se bude líbit!
[i]Miluji tě! Strašně moc tě miluji ale stále nejsem schopná ti to říct! Stále mám strach, že mě odmítneš, že máš rád jinou a mě bereš jen jako kamarádku!
Stále mám pocit, že mnou pohrdáš a myslíš si o mě své ale tvůj pohled mi to vždycky vyvrátí!
A žili šťastně až do smrti, tak končívají pohádky, takové, které nám jako malým dětem rodiče vyprávějí před spaním. Vždycky mají dobrý konec a celé jsou tak nějak černobílé. Je v nich totiž předem dáno, kdo je zlý a kdo hodný. Všichni mají své role a nikdo toto pravidlo nikdy neporuší. Hodné princezny a princové, zlé čarodějnice a draci. Každý má svou roli a nikdo ji od začátku do konce nemění.
No a tady je další pokračování. Ale upozornuji, že k hlavnímu boji ještě dojde, protože toto byla jen předehra Tak se do budoucých dílů budete mít na co těšit
20. díl Podivuhodný ústup
Už se téměř dotýkala špička Sasoriho ocasu Sakuřiny krku, když najednou se jeho loutkový bodec zprudka odrazil od jejího těla.
Sakura svůj pohled mírně pozvedla, a pohlédla směrem odkud byl bodec odražen.
Takže poslední díl !!! Ovšem .... no přečtěte si to a uvidíte!
Druhou místností byla pracovna Hokage. Seděli v ní dva sanninové a jeden z nich byla Tsunade.
„Aha … Jsi rozhodnutý ? Vážně zrovna teď … opravdu … ?“ podívala se na něj. Na muže dříve jejího týmového partnera.
„Ano a myslím, že protestovat nebude…“ pravil Jiraiya.
„Dobrá … dej ovšem dobrý pozor,“ souhlasila Pátá.
„Neboj,“ usmál se na ní sannin……………………………………………………………… .
Hlavně mě prosím neukamenujte ! xD :D
Podívala se na Naruta běžící k ní a volající její jméno. Usmála se na něj … chtělo se jí plakat, ale už nezbyli síly ani na slzy. Jen tam stála, přesně podle snu … unavená, bezmocná … nedokázala se bránit a čekala, až přijde ta osudná rána, která zapečetí konec jejího života …. Kisame se blížil víc a víc …. Napřáhl se a sekl Samahadou . Zavřela oči ze kterých se skutálela jedna obrovská slaná slza ……………/Promiň …/ .……………………………… .
Přistoupila k nim a odhrnula plachtovinu.
Část sedmá - Tady
Část osmá - A co teď?
„Hmm … A co teď?“ zeptala se sama sebe Kushina a očekávala nějakou chytrou odpověď. Nic ale nepřicházelo.
Zamyšleně bloudila uličkami vesnice. S rukama za hlavou, s nešťastným výrazem ve tváři, dělala pomalu krok za krokem a ani nevěděla, kam ji její vlastní nohy nesou.
Může se vrátit? Ne, ne …
Země vodních vírů. Haruna neměla sebemenší ponětí, kde ji má hledat. Podle Kakashiho to byla malá, nepříliš známá a nepodstatná vesnice a to z jednoho prostého důvodu, že byla skoro vyhlazena nájezdem znepřátelených ninjů. Prý měla být někde poblíž ukryté Mlžné. Jenže to byl ten problém. Procházeli okolo už po milionté a nikde nic. Ani zříceniny či jen sebemenší stopy.
Malinké nepotrebné upozornenie, pár vulgarizmov, áno?
Viem, že to trvalo, ale poviedku už mám dokončenú, už budem pridávať len dieli. Začala som robiť na niečom novom, takže...sa ešte načítame :D
Nebo nad zámkou sa zaťahovalo do zvláštnych sivých oblakov. Trvalo to tak už dnes celé ráno. Chlad, ktorý k nemu prichádzal cez otvorené okno v jeho izbe, nešiel od mora, ale od tých oblakov. Vyzeralo to na snežné oblaky...lenže, sneží na pobreží cez leto?
Tak a tady je vaše vtoužené pokračování Jen doufám, že se vám to bude líbit. No ve skutečnosti to mělo být mnohem delší, ale kvůli včerejšímu problému to hold dopadlo takto, když sem to psala znova zjistil sem, že to bude na víc jak pět stránek než předtí, tak sem to rozložila na dva díly
No je to bojový díl, tak nebuĎte zklamaní
. 19.DÍL Poslední úder svého bratra
BITVA JE TU !!!
„Vypadá to, že se opět vidíme!“ řekl z chladným hlasem Itachi stojící proti týmu 7.
„Už to tak bude … a zase vás zastavíme,“ Kakashi si aktivoval Sharingan.
„To se ještě uvidí …“ vyřítil se proti nim.
Boj z Akatsuki se opět rozhořel ………………………………………………….. .
Takže máte tu další díl. Už 21. takže si ho s chutí užjite !!! Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit věrní čtenáři !
Konec týdne přišel a sním i spousty dalšího ……. Den, kdy měla říct pravdu Narutovi a den další mise …. Mise, pro ní dost těžkou ….. a to hlavně psychicky …………………………. .
Tak protože mi už je 100 (sakra požehnanej věk! ) tak sem se rozhodla napsat ňákou jednorázovku. Fakt sem se překonala!!! 
Takový podobný mi moc nejdou protože já vždycky všechno strašně rozepíšu... i tohle je na moje měřítka až moc velký sousto! Tak sem strávila 4 hodiny s bolehlavem a nakonec z toho vzešlo tolhe... tak snad se bude líbit!!!
Kráča ...
Stále kráča ...
Postupuje pomaly, krok za krokom ...
Unaveně se svezla do postele a v tu ránu jí zmohl spánek………………………………….
Slunce ozařovalo celou Konohu. Paprsky se leskly v oknech domů a dopadali i do nejtemnějších koutů ulic. Na ulici a v obchodech bylo rušno. Lidé nakupovali jídlo, občerstvovali se, mířili do práce, na akademii, k budově hokage nebo se jen tak poflakovali. Oteplovalo se a jedinou záchranou byli stíny a příjemně chladící vánek, který sem tam omýval jejich tváře.
Nové odpovede
