Tajemné

V této "Jednorázovce" se zastavím u zrození vůbec prvního shinobi na zemi. Některým může část vyznít jako Bible, ale nenechte se odradit, protože každá legenda je stavěna na bibli .....

Před dávnými věky, dříve než se na zemi objevili předchůdci lidí.... Byl vytvořen ničící stroj. První shinobi (neboli ninja). V první chvíli, kdy se ocitl v pustině, vůbec netušil, co se okolo něj děje, ale až po chvíli mu to došlo. Byl stvořen, aby nastoloval mír na zemi v neutichajících válkách pošetilých lidí.

Lidi já se Vám všem MOOOOOOOC omlouvám za ten chybný název!!!!!!! Mně to došlo krapet později!!!!! (mno ovšem to je fakt brzo po 26ti kapitolách že?!!! ) Je mi to fakt líto a ještě jednou GOMEN NASAI!!!!!!! ;) (jinak se kromě názvu samozřejmě nic jinýho nemění!!! )

Vzápětí jí černovláska rychlým pohybem paže probodla srdce...

„PROČ? Proč jen jednou nemůže udělat to co má?“ udeřila Tsunade pěstí do stolu. „Tahle jeho hloupost může mít nedozírné následky.“
Sakura, Kakashi, Yamato a Shizune stáli před Tsunade upírajíc na ní své zraky.
„Kakashi, sežeňte Gaie a Nejiho. Spolu vytvoříte první pátrací skupinu, která půjde po Peinovi.“ začala Tusnade rozdávat rozkazy.

Část třináctá - Tady

Část čtrnáctá - Prach budoucnosti

„Nesmíš,“ zaznělo tvrdým, mužským hlasem.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30

Liannu polévalo horko, ruce a nohy se jí třásly jako při zimnici. V hlavě slyšela hlasy, neviditelné postavy na ni útočily ze všech stran. A ona se nemohla ani hnout, jen přijímat všechny ty rány.
Ve skutečnosti ležela černooká dívka opřená zády o kmen stromu, starodávná zakázaná pečeť na jejím krku vydávala silnou rudou záři a dívčí tělo se zmítalo v křečích. Sténala a její mysl bojovala s přeludy. Cítí, jak slábne. Tohle je určitě konec…

"Mé jméno je... Kiroko Nazuki."

Listoví vyjekli. Dokonce i Yoshino se neubránila překvapenému výrazu.
"Neznám tě... v životě sem tě v našem klanu neviděla," mluvila černovláska jako by nic.
Naruto nemohl uvěřit, jak může být tak klidná.
"Jak by ne! Já jsem Kirova nemanželská dcera!" odpověděla podlým hlasem.
"Tak to sme na tom stejně já totiž taky ne!" pronesla pobaveně.
Kiroko se zamračila.
"Jsi dcera Yoko nebo ne?!" optala se pro změnu ona.
"Ne já sem dcera Yoshiko," řekla pohodově.
V tu chvíli nikdo nevěděl, o co tu kráčí.

[i]Sen … Každý máme nějaká drobná přání. A kdo říká, že ne, musí lhát … Nebo neumí žít. Anebo, alespoň … Každou noc, když si lehne na svůj měkký polštář a zavře oči, něco se mu bude zdát … A tomu se říká pravý sen. Ten máme všichni, bez rozdílu. Jestli stojíme na špatné nebo dobré straně, za zavřenými víčky běží příběhy … Bláznivé, milostné, takové, které vůbec nechápeme … Sny jsou náladové.

„Kde sú naše sny o slobode teraz? Tak dlho sme dúfali, že sila nás oslobodí do všedných problémov a teraz sme tu zviazaný ako dva psy! Toto si myslel tou slobodou bez zábran?“ očami zničenými od ich techník som pozrela na muža zviazaného kúsok odo mňa,

Lesem si vykračovala podivná postava.
Podivná možná proto, že její pravá polovina měla černou barvu a levá zase bílou.
Podivná možná proto, že byla ukryta uprostřed jakési zvláštní rostliny, co vyhlížela jako masožravka.
A podivná určitě i proto, že si cestou povídala sama se sebou. Přesně tak. Lesní cestou si to šinul člen Akatsuki jménem Zetsu.
"Teda, cejtíš to?"
"Krev!"
"A mladá!"
"Už jsem začínal šilhat hlady!"
"Nojo, Pein nám nedá pořádně najíst!"
"To je fakt...poslední dobou nikdo neumírá."
"Už zmlkni a čuchej!"

[font=Bookman Old Style]---Čtvrtý díl: Plán---
Naruto: *křičí bolestný citoslovec* Auuu, Aka-ma-růůůů!!! *otočí se a za ním stojí Kiba a neurvale se řechtá*

Naruto: *zabručí si* Slez, ty obří štěně! Právě si zakousnul moje Happy spoďárky!

Kiba: *začne se chichotat hlasitěji* Akamaru to se ti povedlo.

Naruto: *zase jeho dlouhý příběh*

Kiba: *podrbe se na bradě* Hm a ty mě potřebuješ, protože?

Naruto: Protože to sám nezvládnu. *škrábe se na hlavě*

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30

Probudila jsem se hluboko v útrobách lesa. Ani nevím, jak jsem se sem dostala a v které části tréninkové arény jsem. Břicho se ozývá, měla bych něco sníst. Ale jsem tak malátná. Určitě tu bude v okolí alespoň pár malin. Sice to nevystačí, ale aspoň něco. Cítím ve vlasech vítr, je to tak příjemné. Zřetelně se mi vybavila noční rozmluva se Sakurou. Bylo na ní vidět, jak je vyděšená. Určitě nečekala, že bude riskovat vlastní život. A já jsem sem právě s tímhle pocitem vcházela.

Sakura ospale zamžourala do nového, sluncem zalitého, dne. Slastně se protáhla.
Pein! prolétlo jí hlavou a pohled jí sklouzl vedle ní.
Její "pacient" klidně ležel a koukal do stropu.
Když vycítil, že se na něj dívá, otočil se k ní.
V denním světle vypadal ještě bledší a pohublejší.
"Měl jste mě probudit! Hned nachystám snídani," vyskočila z postele, rozběhla se do kuchyně a v mžiku se vrátila s chlebem, sýrem a kávou.
Pomohla mu posadit se a jídlo mu vyskládala do peřin.
"Vezměte si," pobídla ho.

Najednou se jí rozbušilo srdce. Cílila za sebou obrovské množství zlé chakry. Pomalu se otočila.
Škubla sebou. To, co viděla…to přece…nemůže to bejt…Naruto.

Naruto stál na čtyřech, nehty ryl do země, vrčel a máchal kolem sebe už třemi ocasy.

Sakura stála bez hnutí. Po tváři se jí začaly ronit slzy. Tohle je Naruto? Nechá se ovládat démonem, kvůli ní? Jen aby jí zachránil?
„Proč, Naruto?“ špitla Sakura. „Proč pro mě děláš tolik? To stačí. Naruto.“ Snažila se ho uklidnit.
„Tady už ale není Naruto.“ Ušklíbl se.

Sakura se přikrčila, aby se chránila před dalšími zbraněmi. Ale nic se nedělo. Zatím.

Bariéra kolem ní se najednou začala zmenšovat. Stěny se sunuly k sobě. Sakura se nemohla už ani postavit. Pořád se to zmenšovalo.

„Přestaň!“ ječel hystericky Naruto.

Bariéra se už zmenšila natolik, že se Sakura nemohla skoro pohnout. Snažila se tlačit na zdi pomocí své chakry, kterou (jak asi víte) umí skvěle používat.

Yamato ztratil vědomí, a klesl k zemi. Sakura začala panikařit. Naruto zmizel, Yamato umírá. A ten vrah je někde tady, a sleduje jí. Co mohla dělat?

„Narutoooo!“ zaječela. Nikdo se ale neozval. „Naruto!“

„Ten neřijde.“ Promluvil na ní cizí hlas. Sakura zpozorněla. Otočila se, a uviděla Hayaka. Stál klidně, a upřeně se na ní díval.

„Jak to myslíš?“ zeptala se vyděšeně Sakura.

„Prostě nepřijde. Nemůže.“ Začal se nepříjemně hihňat. Sakuru to vytočilo. Co si o sobě sakra myslí? Vytáhla kunaii, a vyrazila proti němu.

„Zapamatujte si: musíte ho zneškodnit! Je až moc nebezpečný na to, aby se volně pohyboval na svobodě.“ Tsunade právě zadala áčkovou misi teamu 7. Momentálně ho tvořil Naruto, Sakura a Yamato sensei. Věděla moc dobře, proč to říká. Hayak byl velmi nebezpečný vyhnaný ninja ze skryté vlnkové vesnice. Před několika dny se úplně sám pokusil vyvraždit jeden klan, někde v Ohnivé zemi, a nyní míří na Konohu.
„Vyrazíte hned.“ Ukončila rozhovor Tsunade.
„Jop!“ Naruto na ní vesele zasalutoval, a spolu s ostatními odešel.

Hm... tak dúfam, že sa vám to bude páčiť.

Tento príbeh sa odohráva v časoch, keď už Hinata pred Narutom neomdlievala a nemala problém dať Narutovi pohlavok, predsa len bola najlepšia kamarátka so Sakurou a mlao to na ňu vplyv. Na avengera Uchihu už všetci zabudli a nikto na ňho ani len nepomyslel.

Tak k príbehu:

"Shizune!" ozýval sa krik Godaime Hokage celou Konohou.
Do kancelárie vpadla mladá žena v kimone s tmavohnedými vlasmi dlhými asi po bradu.
"Volali ste ma, Hokage-sama??"

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30

Namáhavě oddechovala a snažila se pohnout. Druhou rukou opatrně vytáhla shuriken z pravého ramene. Rána není hluboká, ale pálí jako čert. Co to říkal? „Je tu daleko lepší kořist. Ještě se setkáme.“ Lianna se rozhodla, že teď si na chvíli odpočine a pak zjistí, jak jsou na tom ti tři.

Jen tak mimo mísu - podle mě se u téhle kapitolky bezva poslouchá písnička Koi no mega lover od Maximum the Hormone ( Najdete jí (snad) zde ). ^^

Pokusil se vstát, ale znovu sjel na zem.
"Pe… Pein?" vykoktala.
Zvedl k ní oči - nebyl v nich chlad a opovržení, na které u něj byla zvyklá…
Byl v nich výraz štvaného zvířete a údiv.
Nechápavě si ji prohlížel, ale pak se mu tváří mihlo poznání.

Znáte to… ten pocit, kdy vám je nanic. Víte, že jste udělali něco velice špatného. A nejde o žádnou prkotinu. Vždyť jste zabili člověka. A i když to nebylo za vašeho plného vědomí, svědomí vám to vůbec neulehčuje. A co hůř…. Co když vaší rukou zemřela jediná osoba, která se vetřela do vašeho srdce…. Osoba, kterou jste vroucně milovali….