Tajemné
Jdu.
Kde jsem?
Stále padám.
Slyším jen svůj dech.
Ta čerň se mi lepí na paty.
Nedokážu se z toho dostat živý.
Nevím, kterým směrem se mám vydat.
Který je ten správný a který ne?
Najdu odtud vůbec východ?
Neproniknutelná tmavá.
Co když mě dopadne?
A celého mě seřere?
Dočista mě pohltí.
Mám strach!!
Velký.
Kudy kruci?
Jak odtud pryč?
Mám příšerný pocit.
Každou chvíli mě dostane.
A celého pohltí ve svých útrobách.
Pořád zakopávám o lidské překážky.
Musím je překonat, ale není čas.
[i] Už jsem si pomalu myslela, že to nikdy neskončí. Že to, co mi všechno provádějí, je snad můj osud... ne jen přiblblá hra dětiček, které si dovolují na menší a slabší. Moje dětství nebylo z kategorie těch šťastnějších. Můj život byl tehdy jako jojo na provázku. Opravdu malé chvilky nahoře, kdy jsem se opravdu cítila šťastná, bohužel pak přišly dlouhé chvíle houpání se dole.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 68 - 69
Odněkud se ozval výbuch. ANBU prchají na střechy, tam bude zřejmě hlavní střet. Ale my musíme chránit ty, co zůstali v bezvědomí. Netrvalo dlouho a přišli ninjové, kteří se měli postarat o Chuuniny na tribunách. Pět na sedm, to není až tak špatné. Nějak jsem zapomněla, co je to slušnost. „Snad nebude vadit, když ti je trochu zmatu.“ Schovala jsem se za svého ochránce. „Bunshin no Jutsu!“ Pět dívek se rozběhlo všemi možnými směry, jedna z nich po chvíli zmizela.
Je těžké usnout, když myslíte na miliony věcí. Je těžké usnout, když o něčem přemýšlíte … Ale nejhorší na tom je, že vy víte, že musíte nemyslet. Víte to moc dobře.
Naruto se probudil a prudce oddechoval. Už zase stejný sen. Pokaždé v něm viděl Akatsuki, útočící na vesnici. Viděl dopodrobna, jak mu zabíjejí bejbližší. Viděl Jiraiyu, svého zesnulého senseie, jak stojí po boku Akatsuki. Viděl svého otce, čtvrtého Hokage, v čele armády v níž byly všichni mrtví, které znal. Viděl i Orochimaru. Měl divné oči, ne jako obvykle, ty jeho hadí oči. Měl oči, jaké nikdy neviděl. Neuměl ani popsat jak vypadají. Všechno, co viděl byla hrůza, chaos, Konoha jakou znal se obracela v prach. Akatsuki zničili celou vesnici.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 59 - 67
„Smím vstoupit, Hokage-sama? Pustili mne za vámi.“
„Jen vejdi, dcero klanu Maraki. Vím přesně, o co jsi přišla žádat. Ale rozmyslela sis to dobře?“
Přikývla jsem. „Když se to podařilo mně, musí to zvládnout také. A zaslechla jsem cestou sem, že má bojovat s Gaarou ze Skryté písečné, a to mé rozhodnutí jen utvrdilo!“
[b]Takže... jsem tu s mojí povídkou... je to něco extra, jak jsem slibovala... pracovala jsem na tom skoro měsíc... jelikož jsem měla slabé chvilky... původně tam měly být všechny žánry, ale pak jsem vynechala bojový, horor a poezii, protože bojový... to už tam trochu bylo, horor by se tam nehodil a poezii skládat neumím 
takže asi tak pak jsem sešla i z písniček jako doprovod, ptže by to trvalo věčnost než bych našla nějaké správné, které by se k tomu hodily, ale fotky tu jsou... z těch jsem nesešla...
SNAD SE VÁM TO BUDE LÍBÍT, NEMĚLA jSEM MOC ČASU, TAK TO NENÍ AŽ TAK DOBRÉ, ALE SNAD SE BUDE LÍBIT.
„Nemusíte se bát, jste proti mně velká přesila,“ řekl ten tajemný hlas.
„To je pravda, ale do té doby, dokud neuvidíme tvou tvář, tak ti nemůžeme důvěřovat,“ řekl Pein a Ině se zdálo, že tenhle hlas už někde slyšela, ale nemohla si vybavit, kde.
„Dobře, ukážu se vám, když mi slíbíte, že mi nic neuděláte,“ pokračoval tajmný hlas a když slyšel slib, tak pomalu vyšel ze stínu stromů a odhalil tím svůj objičej.
No, trošku mi to trvalo .... prepáčte ... len chcem povedať, že dej sa odohráva po troch rokoch ...
[i],,V žiadnom prípade to nespravím!!...Ani keby od toho závisela moja budúcnosť!´´vrieskalo dievča na osobu, pohodlne usadenú v kresle.
,,Ja chcem pre teba to najlepšie, tak ma počúvaj.´´ ozval sa Orochimaru, už značne naštvaný.
,,Najlepšie? ...chceš ma poslať k tým idiotom!´´
,,Nie su to žiadni idioti, ...až na pár výnimiek.´´odpovedal s úsmevom.
Děj - anime Naruto - díl 54
Nemůžu spát, a tak bezcílně bloumám Konohou zalitou měsíčním světlem. Zbraň mám u sebe, pro všechny případy. Svůj šátek už nemám, zůstal v Sasukeho kapse, ale to mi ani trochu nevadí. Malinko jsem se zahihňala. V okolí nikdo není, a to je dobře. Musím zůstat ve střehu, i když jsem zvyklá toulat se po nocích. Šelest? Odkud to zaznělo? Něco seskočilo ze stromu, ale v tu chvíli mne bolest donutila padnout na zem. Už zas… proč ta značka zase pálí?
,,Dobrou noc…“
36. kapitola: Poslední otázka
Sasuke stál v kuchyni Hedannina bytu a ona před ním. Znova se jí zeptal:
,,Jak jsi to myslela s tou sázkou?“ Myslel to ,Protože ses o mě vsadil!‘, u čehož nemohl najít smysl. Pochopila, co chce vědět. Bál se, aby mu znova nezmizela na střechu, protože nechtěla odpovědět. Kvůli tomu ji chtěl chytit za zápěstí.
Udělala krok dozadu, pořád se na něj dívala, ale její pohled nevypadal, jako by měla v úmyslu někam odejít.
Ahoj 
tak a už nám tu začíná tímto prvním dílem druhá série Nevědomosti 
Doufám, že budete mít alespň trošku radost, a že se vám to bude i líbit.
Tichá hrozba - 5.díl
Vím, že je to narychlo, ale já pak nemám čas, takže jsem sebou hodila, ikdyž nemám moc inspirace =D.
Tákže tento díl píše moje kámoška Zuzanka alias Hinata - sempai (dost známá autorka povídek na Konoze) a já se jdu vrhnout na další díl =).
Snad se vám tento díl bude líbit, protože mě se líbí moc .
"Umm! Už by jsem tam měli být!"pomyslela jsem si. Po očku jsem se otočila na Sousukeho. Povzdechla jsem si.
"Proč zrovna já?!"pomyslela jsem si utrápeně.
"Nad čím přemýšlíš?"ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou až jsem málem vrazila do kmenu stromu.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 52
Seděla na židli s hlavou sklopenou. „Moc se omlouvám, Hokage-sama.“
Vůdce Konohy kouřil z dýmky a propaloval děvče pohledem. „Nevím, co na to mám říct! Pokusila ses v aréně někoho zabít, napadla jsi členy ANBU a utekla z nemocnice. Vysvětli mi to.“
Lianna ještě chvíli mlčela. „Ničeho nelituji, Hokage-sama. V té aréně byl Orochimaru, přeměněný, ale ty oči nelhaly. Chtěla jsem se pomstít za to, co mi udělal. On… mě zničil, už to nejsem já.“
Otváram oči do noci,
chytám rukami svetlo života mojich obetí,
som slepý,
a po smrti,
som chorý,
a nepoznám svoju chorobu,
znova a znova sa vrhám proti čiernemu múru,
bez rozmyslu
Otváram oči
do nočnej oblohy,
cítim to pálenie,
vpád nenávisti do môjho života,
narodený v nesúlade s ostatnými,
kráčajúc vždy jednou stranou,
malými krokmi,
Otváram oči do nočnej oblohy,
navždy schovaný v tieni ako prízrak,
vždy som kráčal blízko nepriateľa,
ukazoval mu svoju druhú tvár,
Ťahám sa rukami nad hladinu,
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 39 - 51
Z chodby se ozvaly duté rány. „Takže už to začalo,“ poznamenal jeden z jejích průvodců. Lianna náhle klesla na kolena, cítila už zas na krku tlak. „V pořádku?“
„Nic mi není.“ Zvedla se a následovala Elitní, kteří si to namířili rovnou do arény.
Z ní právě někdo odcházel. Byl to Kakashi a za ním kráčel Sasuke a držel si rameno. „Co? Jak to?“ „Lianno?“ Vykřikli současně. Jen stála a rozpačitě se usmívala.
"Jsem tady! Máte..?" Sakura se zarazila při pohledu na spícího muže ve svojí posteli.
Po špičkách se vrátila do kuchyně a začala chystat večeři.
Pein spí v mojí posteli! Peine spí v mojí posteli! opakovala si pobaveně v duchu stále dokola. To je fakt gól! Tohle vědět Naruto, tak…
Tváří se jí přehnal zachmuřený stín. Asi bych na něj měla dnes nějak nenápadně zapůsobit… Musí si konečně uvědomit, co pro něj všechno Pein udělal!
A pak by se třeba na Hokáge úřadu za něj mohl nějak přimluvit… aby to už konečně skončilo…
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30 - 35
U Lianny se střídaly stavy plného vědomí a fyzické svěžesti s intervaly zoufalství, ba šílenství, a strašlivé slabosti. Pečeť zběsile pulsovala a černooké děvče už vážně nevědělo, co si počít. „Teď se můžu prohlásit za pravého Shinobiho. Jediným dotekem dovedu zabít nepřítele, jaká to ironie.“ Světlých chvilek bylo však čím dál méně. Znovu a znovu se nořila do temnot a zase vracela k vědomí. Nakonec se na jednom místě v lese zhroutila a zůstala ležet.
