Ztracené Eso 01

1.kapitola - Tajemná dívka
Tým Kakashi se právě vracel z mise, všichni ještě zmoženi z těžkých prací, mise D.
„Proč zrovna nám musí dát misi D?“ vztekal se blonďáček.
„Zmlkni, Naruto!“ Zavrčela Sakura.
Sai jenom mlčel a Yamato se jenom usmíval. Pobaveností…

„Sakura-chan… Jsi tady… Špinavá!“ ukázal Naruto.
Tohle Sakuru ovšem dorazilo a rozhodla se jednu vrazit , napřáhla se. Ozvalo se hlasité BUM! jak Naruto narazil do stromu a spadl.
Když otevřel oči, všiml si, že vedle leží jakási dívka, ovšem celá zraněná a zkrvavená, v sobě několik kunaiů a břicho probodnuté katanou.
„SAKURA-CHAN!“ křikl Naruto.
„Nekřič, Naruto!“ osopila se na něj růžovovláska.
„Ale, Sakura-chan…“ začal Naruto.
„Ale co?!“
„Sakuro, jdi tam.“ Řekl Yamato.

Růžovovláska se vydala za Narutem spatřila asi 12leté děvče s krátkými červenými vlasy v jakýchsi zelených letních šatech, byla ale zkrvavená a probodaná.
Sakura dlouho nečekala a začala léčit zranění.
„Tady toho moc nezmůžu.“ Prohlásila.
Když zacelila alespoň největší rány, tak ji Naruto vzal na záda a pospíchali do Konohy, snažili se dívku nezranit.
„Kdo myslíš, že to je?“ zeptal se Naruto.
„To vědět…“ řekla Sakura a pohlédla na dívku.

V Konoze vyvolali rozruch, ale drželi se směru nemocnice. V budově plné lekařských ninjů, si záhadnou převzali a začali operovat.
„Tohle by ale nikdo neměl přežít.“ Uslyšeli na chodbě… Shizune.
„Právě!“ ozval se druhý hlas… Hlas nynější Hokage.
„Ale, Tsunade-sama, co když je to nepřítel?“ zeptala se Shizune.
„Tak se ji zbavíme.“ Pokrčila rameny Pátá a rychle prošla kolem týmu 7. do Operačního sálu.

Naruto seděl před sálem dobrých pět hodin, ostatní již odešli. Když v tom se dveře rozrazili, vyšla z nich zamyšlená Tsunade.
„Co… Co se stalo?“ zeptal se blonďáček.
Pátá se akorát pousmála a pohlédla na něj, poté vyslovila:
„Operace byla úspěšná! Žije…“

Blonďatý ninja si oddechl a hned se začal vyptávat na další a další otázky. Tsunade trpělivě odpovídala, nerozuměla jeho zájmu, ale v ten moment jí to bylo jedno.
Když ji už konečně nechal, tak bylo už deset hodin večer. Rozhodla se navštívit neznámou dívku, neklepala, i hned otevřela.
Ona spala, Hokage nepochybovala, že ráno se probudí… Tušila to… Dívka jí připadala nebezpečná a přitom užitečná.
Netušila co si počíst, co dělat a jak odpovídat na otázky Shizune.

„Kdo vlastně jsi, děvenko?“ zeptala se větru.
Tsunade zvedla zrak k oknu a pohlédla z něj. Na nebi svítily hvězdy, Pátá se pousmála, když uviděla padající hvězdu.
„Třeba budeš naše hvězdička.“ Řekla ke spící dívce a otočila se, odešla.

Dívka s červenými vlasy stála sama v jakési tmavé místnosti. Stála a čekala… Neměla city, neměla strach, neměla rodinu,… Neměla zkrátka nic.
Jenom touhu zabíjet…
„Vejdi.“ Poručil ji chladný hlas.
Ona otevřela dveře a vešla. Byla pouhou loutkou v divadelní hře, pouhou figurkou na šachovnici, …
Její život nebyl cenný, ale jeho ano. Jeho život musel být chráněn i kdyby se přitom muselo zabíjet…
Musel přežít…

Červenovláska prudce otevřela oči a rozhlédla se.
„Kde to jsem?“ zeptala se.
Pokusila se vstát, nemohla byla příliš slabá…
„Co to znamená?“ padla další otázka do větru.
Nastalo ticho, přemýšlela.
„Kdo vlastně jsem?“