Densetsu no Kunoichi - 7. Kapitola

KAPITOLA 7 - MINULOST

Zamrkala jsem a sedla si na své posteli. Nezdálo se mi to? Ne, opravdu jsem to udělala! Vyprávěla jsem svůj příběh úplně cizímu člověku. A dokonce jsme se políbili! No z toho bude průšvih. Jemně jsem zatřásla hlavou a začervenala se jako čerstvě zamilovaná holka. Protáhla jsem se a oblékla. Měla jsem chuť na dlouhou procházku, než se sejdeme s vybranými adepty na výcvik. Vyšla jsem ze dveří a naproti stál Hatake Kakashi a ležérně se opíral o nízkou zídku. Jak si mě všimnul, odrazil se od ní a zamířil ke mně. Ach jo… Nyní se budu muset vypořádat s následky.
„Ahoj,“ pozdravila jsem tiše.
„Ahoj,“ odpověděl mi. „Chtěl jsem se omluvit za včerejšek. Bylo to ode mě zcela nemístné,“ poslední slova už šeptal a sklonil hlavu.
„Nic se neděje, Kakashi-san. Myslím, že jsme vinni oba stejnou měrou,“ snažila jsem se ho uchlácholit. Sama jsem toho nelitovala, i když bych možná měla.
Vzdorovitě zvedl hlavu a řekl: „Já toho ale nelituji a vše, co jsem včera vyslovil, jsem myslel vážně.“
„Myslím, že jsi sem nepřišel jen, aby ses mi omluvil. Chceš pokračovat ve včerejší konverzaci,“ řekla jsem tak, že to nevyznělo jako otázka ale jako konstatování. Zvedla jsem hlavu a zpříma se na něj podívala.
„Ano, to bych moc rád,“ přikývl. „Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi nevyprávěla ještě o zbylých Legendárních Kunoichi.“
„Jistě, neprojdeme se tedy?“ navrhla jsem a už jsem volným krokem kráčela po vlhké cestě, která mířila ven z vesnice. Kakashi mě následoval.
„Tak tedy, kým bych pokračovala…“ váhala jsem nahlas. „Tak třeba Hiromi. Její celé jméno zní Yasu Gina Hiromi z klanu Tegaki.“
„To je proslulý klan písařů, nemýlím-li se,“ doplnil mě Kakashi.
„Ano, to je. Pocházejí ze Skryté vodopádové vesnice. Zároveň klan proslul svým uměním pečetí a tetovacích technik. Mají svá dobře střežená tajemství, jak tetovat pečetě na lidskou kůži tak, aby chakra samovolně proudila skrz. Protože je Hiromi-sama prvorozená, vkládali do ní své naděje a vychovávali ji jako budoucí hlavu klanu. Na první pohled není nic vidět, ale každá zakrytá část její kůže nese tetování.
Její tetování tvoří okruh pro proudění a posílení chakry téměř na neomezenou hranici. Dalo by se říci, že její kekkei genkai spočívá v tom, že tak ohromnou dávku chakry dokáže pojmout a zpracovat. Sama se naučila a dovedla téměř k dokonalosti všechny techniky ninjutsu, na které si vzpomeneš.
V době, kdy jsme žily v Konoze, měla milostný poměr s Madarou, ale po jeho souboji se Shodaimem si jako všichni myslela, že zemřel. Před tímto soubojem měla s Madarou obrovskou hádku a myslím si, že ho trochu poranila. Později si dávala za vinu, že možná prohrál kvůli tomu. I tak se ale nerozešli v dobrém. Hiromi-sama neschvalovala Madarovy názory a odrazovala ho od souboje s Hashiramou Senjuu.
Až zpětně jsem se dozvěděla, že v době, kdy jsme já a Ayame tady v Konoze trénovaly Tsunade a Jiraiyu, Orochimaru vyhledal ji, aby ho trénovala.
Je z nás tří jediná, kdo má se svým klanem stále kontakt. Klan se skrývá a kde se nachází, vědí jen jeho členové. Mnoho ninjů doplatilo na to, že se snažili klan najít a přimět je, aby je tetovali. Tyto opovážlivé ninji klan většinou vraždil. Oproti tomu má Hiromi mírnou povahu a je velice moudrá. Je to vždy ona, kdo nás usmiřuje, když se s Ayame kvůli něčemu hádáme. Když ji ovšem někdo urazí, obelže nebo dokonce napadne, tak neodpouští a dotáhne to vždy až do konce. Tedy do dotyčného smrti.“
„Viděl jsem její umění na vlastní oči. Jinak by bylo těžké uvěřit. Při výběru ninjů jsem měl odkrytý sharingan. Nerozeznal jsem asi tolik jako Hyuugové se svým byakuganem, ale myslím, že je v boji nepřekonatelný protivník,“ řekl. Vážně jsem přikývla.
„Nyní jsem ti chtěla vyprávět o Ayame, ale nejsem si jistá, jestli by ses jí neměl zeptat sám.“
„Nevadí. Mohla bys mi vyprávět jen neškodné věci. Třeba odkud pochází a jak to bylo s mým otcem?“ zeptal se. Povzdechla jsem si.
„Na to, jak to bylo s tvým otcem, by ses měl skutečně zeptat přímo jí, ale vím, že už jsi to udělal a nic moc ti neřekla,“ odmítla jsem s jemným úsměvem. Nyní si povzdechl on.
Zvolna jsem tedy začala.
„Její celé jméno zní Chika Kameyo Ayame z klanu Tsurugi…“ jen co jsem dořekla jméno klanu, Kakashi hlasitě zalapal po dechu.
„Legendární rudovlasí šermíři ze Země vodních vírů?! No to je neuvěřitelné! Vždy jsem o nich slýchával legendy,“ řekl nevěřícně.
„Ano, to je pravděpodobné, ale Ayame-sama se se svým klanem rozešla ve zlém. Nesouhlasila s mrháním tak vzácného kekkei genkai. Její rodina už dlouhou dobu pouze vyrábí meče a zbraně a úplně se odvrátila od své bojové tradice.“
„A jejich kekkei genkai je mageyasui shitai, nadlidská ohebnost,“ doplnil mě Kakashi .
„Správně. Ayame se celou dlouhou dobu snaží obnovit zašlou slávu svého klanu a donutit je znovu začít své potomstvo trénovat. Klan se specializoval na techniky taijutsu a Ayame je skutečně mistryní ve svém oboru. Nutno ještě upozornit na její vlasy, které si nechala narůst. Nechává jimi proudit chakru a používá je jako mocnou zbraň v boji. Její vlasy se tak stávají nepostradatelným zdrojem energie. Pokud si je sváže, je slabší,“ vysvětlila jsem.
Pomalým tempem jsme dorazili před sídlo Hokage a já se na něj otočila.
„Tam bychom asi společně jít neměli,“ pronesla jsem potichu.
„Máš úplnou pravdu, já mám být v poledne na cvičišti číslo tři. Tak se tedy uvidíme později?“ poslední větu pronesl s nadějí v hlase a vzal mě lehce za ruku.
„Tedy na viděnou,“ řekla jsem, on kývl na pozdrav a odcházel pryč.
„Velice dojemné Akira-sama,“ zaslechla jsem za sebou známý hlas. Prudce jsem se otočila a spatřila Hiromi.

Bylo to neuvěřitelné! Skutečně jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem viděla. Vždyť ji Hatake Kakashi vzal intimně za ruku a ona ne, že by mu ukopla hlavu, ale nechala si to líbit a zarděla se jako školačka! Takhle jsem Akiru už dlouhou dobu neviděla.
Stála jsem naproti ní a ona mi zpříma oplácela pohled.
„Samozřejmě spoléhám na tvou diskrétnost Hiromi-sama,“ pronesla tiše.
„Máš mé slovo Akira-sama, ale doufám, že si jsi vědoma možných následků, pokud by se to dozvěděla Ayame-sama?“ nadhodila jsem. Možná, že se mi to jen zdálo, ale vypadalo to, jako by se Akira při té myšlence lehce otřásla.
„Žádné následky nebudou, protože se to nedozví,“ odpověděla a zamračila se.
To bude ještě zajímavé, pomyslela jsem si a moc dobře jsem věděla, že Akira ví, co si myslím.
„No tak už to nechme být,“ pronesla jsem smířlivě a vybídla jí k odchodu. Cestu do Tsunadiny pracovny jsme absolvovaly v úplné tichosti. Dorazily jsme na čas, takže už tam všichni povolaní byli nastoupeni a Tsunade seděla za svým stolem a tvářila se důležitě.
„Výborně!“ řekla Tsunade a pohledem nás jasně kárala za pozdní příchod.
„Nebuď drzá, Hime-sama,“ zavrčela Akira, jejíž dobrá nálada zjevně odešla s Hatake Kakashim. Všichni v místnosti se na sebe rozpačitě ohlíželi. V Tsunadině pohledu jsem na chvíli zahlédla touhu, aby nás někdo otravoval a káral stejně jako my ji. Ten tu ale naštěstí není. Opravdu si nejsem jistá, jak by se na naše plány tvářil.
„Vysvětlíte povahu mise vy?“ zeptala se Tsunade poté, co se vzpamatovala z napadení svého ega.
Akira otráveně kývla směrem ke mně. Já jsem na souhlas přikývla. Zároveň jsme obě vyšly směrem k Tsunadině stolu. Akira jedním ladným pohybem přesunula hromadu papírů ze stolu na zem. Ze zadní části místnosti se ozvalo tiché zakňučení: „Neee…“
Nemusela jsem být jasnovidec na to, aby mi bylo jasné, kdo to bude uklízet.
Když si Akira uklidila svou část stolu, obě jsme se posadily, každá na jeden roh.
„Tak tedy,“ začala jsem, „povaha vašeho úkolu je přísně tajná, přinejmenším do začátku mise. Jste ten nejdůležitější článek v celém plánu. Bude vyčleněna jedna celá eskorta členů ANBU, aby vás ochránila. A v boji vás budou chránit…“
Růžovovlasá Tsunadina studentka zvedla ruku.
„Ano?“ vybídla jsem ji. Narozdíl od Akiry mě dotazy mladších a méně zkušených nevytáčely, ani když byly hodně hloupé.
„A co je to za misi?“ zeptala se. Tsunade za mnou zavrčela.
„Naše mise má za cíl zničení Akatsuki,“ prohlásila jsem a vlna překvapení se převalila celou místností. „Váš úkol souvisí s důvodem, proč vůbec chceme Akatsuki zničit. Předpokládám, že už se k vám alespoň donesla zvěst, že Akatsuki jdou po bijuu, ocasatých démonech.“
Někteří ninjové souhlasně přikývli, jiní na sobě překvapení nedávali znát.
„Pein, vůdce celé organizace chce s pomocí démonů ovládnout svět. Ke krocení bijuu používá chakru svých společníků. Tím se pomalu dostávám k vašemu úkolu. Jakmile se my,“ hlavou jsem kývla k Akiře, „pustíme do jednotlivých členů a Ayame-sama do Peina, bude velmi těžké démony udržet na uzdě. Ucítí, že už se na ně Pein tolik nesoustředí, a budou se snažit osvobodit. Váš úkol bude krotit je pomocí vaší chakry. A my vás vytrénujeme jak,“ zakončila jsem výklad.
V místnosti nastalo hrobové ticho.
„Má někdo nějaký dotaz?“ zeptala jsem se po přiměřené době, kdy si vše mohli promyslet. Když se nikdo nehlásil, seskočila jsem ze stolu. „V tom případě se odebereme na skryté cvičiště a začneme trénink,“ usmála jsem se povzbudivě.
Deset ninjů mě a Akiru následovalo. Někteří se tiše bavili a probírali nejnovější informace, které se dozvěděli. Po deseti minutách svižné chůze jsme se dostali na skryté cvičiště. Je to tréninková oblast pro jednotky ANBU, kde se jednotlivé týmy secvičují. Je v nejlepším zájmu každé skryté vesnice udržet takováto tréninková místa ukrytá a dobře strážená před případnými špehy.
„Rozestavte se do kruhu kolem mě,“ vybídla jsem je poté, co jsem zaujala místo ve středu místnosti.
„Nejprve, to s čím musíte počítat je, že budete krotit osm bijuu. Nejmocnější, tedy Kyuubi no Youkou, mezi nimi není, ale i tak je to neuvěřitelné množství chakry. A co je nejdůležitější, různorodé chakry s různou silou a různými vlastnostmi,“ vysvětlovala jsem. Všichni pozorně naslouchali. „Tuto situaci se budu snažit nasimulovat. Nemám ale šanci dosáhnout stejného výsledku. Později, až se do toho dostanete a až se Ayame-sama vrátí, pomůže nám a my tři se budeme snažit co nejvíce se přiblížit skutečnosti. Až si dáme pauzu s praktickým tréninkem, budeme vám vyprávět o jednotlivých démonech a pokusíme se vám vysvětlit odlišnosti jejich chakry.“
Když se všichni v mysli smířili se svým úkolem, začali jsme s tréninkem. Uvolňovala jsem co největší množství chakry, jakého jsem byla schopná. Nijak jsem ji nekontrolovala. Vlastně jsem ji ještě rozdmýchávala, aby byla co nejdivočejší. Pokoušela jsem se simulovat chakru jednotlivých démonů. Sama ale zvládnu jen jednoho v jednu chvíli. Snažila jsem se alespoň udržet účinky jednotlivých způsobů co nejdéle.
Pracovala jsem se svými zkušenostmi a s tím, co jsem si pamatovala. Problém ale byl, že sama mám zkušenosti jen se třemi démony.
Chakra trojocasého Sanbi no Isonade se chová skoro jako voda. Není to překvapivé vzhledem k tomu, že Sanbi má podobu velkého žraloka. Jeho chakra je na dotek chladná a přelévá se stejně jako voda. Je velmi těžké tomuto druhu chakry jakkoliv vzdorovat i se ho snažit udržet v celku.
Naproti tomu Rokubi no Raijuu je vlastně bůh hromu zakletý do podoby lasičky. Jeho chakra se chová jako elektřina. Bojovat s chakrou Rokubiho je stejné jako bojovat proti chidori. Nikdy jsem neměla potřebu to zkoušet, ale mám pocit, že kdybych někdy potřebovala pomoct, Sanbi a Rokubi by dohromady vytvořili opravdu smrtonosnou kombinaci.
Poslední démon, se kterým mám sama zkušenost, je Shichibi no Kaku. Jeho chakru je nejsnadnější napodobit, jeho živlem je totiž země. Proto je i jeho chakra velmi stabilní.
Nepřekvapilo mě, že se členové klanu Hyuuga dostali do čela a brzy všechny pomocí byakuganu navigovali. Bylo to naprosto logické a také velmi efektivní.
Tréninkem jsme strávili celé dopoledne. Byl velmi vyčerpávající i pro mě. Takovýmhle způsobem jsem s chakrou nikdy nepracovala. Odpoledne jsme strávili tím, že jsme jim vyprávěli o jednotlivých démonech.

Když všech deset ninjů opustilo místnost, úlevně jsem vydechla. Mít Akiru poblíž nebylo příjemné a dneska byla v obzvlášť špatné náladě. Celá místnost jakoby se projasnila, když ji Akira opustila. Možná se mi to ale jenom zdálo.
Pomohla jsem Shizune sesbírat papíry, které Akira shodila na zem. Chvíli jsem se dokonce pokoušela na nich pracovat, ale nedokázala jsem se na nic soustředit. Moje mysl se zaobírala připravovaným plánem. Částečně jsem žasla, protože se jednalo o velmi odvážný plán.
Densetsu no Kunoichi nejen, že chtějí zaútočit na Akatsuki, ale ve stejnou chvíli i chtějí začít útok na další dvě skryté vesnice. Není to až příliš odvážné? Nemělo by se brát jedno po druhém? Jistě Sabaku no Gaara přislíbil pomoc Suny, ale stejně jsem se neubránila pochybnostem.
Čas ubíhal velice pomalu a já jsem se těšila, až nastane stanovený čas a budu muset vyrazit na cvičiště tři. Nakonec jsem se tam vydala dřív. Cestou jsem potkávala různé ninji, kteří směřovali stejným směrem.
Nakonec jsme se tam stejně všichni sešli dřív.
„Konichiwa, Hokage-sama,“ zdravili mě poslední příchozí.
„Všichni jistě tušíte, o jakou operaci se jedná,“ začala jsem bez jakéhokoliv vítání. „Jedná se o misi proti Akatsuki, lépe řečeno o jejich likvidaci.“ Přesně jak jsem předpokládala, nikdo se netvářil překvapeně. I když, celkem vzato, zrovna u téhle akce to byla jenom otázka času. „Vy budete naše úderné jednotky. Vaším úkolem je proto secvičit se dohromady. Zároveň utvořte čtyřčlenné týmy, ve kterých se snažte jeden druhého co nejlépe poznat. Své slabiny i silné stránky.“
„Mě budou následovat,“ řekla jsem zvýšeným hlasem, „Hatake Kakashi a Nara Shikamaru.“ Jmenovaní předstoupili blíž. „Ostatní víte, co máte dělat. Rozchod!“
Rychlým krokem jsem se vydala směrem k mé pracovně a jmenovaní mě následovali. Otevřela jsem dveře své pracovny a vešla spolu se svým doprovodem dovnitř.
„Sabaku no Gaara, jsem ráda, že tě po dlouhé době vidím a jsem ti velice vděčná, že jsi přijal mou prosbu o pomoc,“ pronesla jsem vřele.
„Jistě, je mou povinností pomoci Vesnici ukryté v listí, když jste se tak zasloužili o mou záchranu ze zajetí těch čubčích synů. Nic neuvítám tolik jako rozmetat je na kusy,“ řekl Kazekage a zaťal pravou ruku v pěst.
„Naším úkolem bude vést jednotky elitních ninjů. Musíme naplánovat nejefektivnější strategii, jak smést z povrchu zemského jejich dvě podrobené vesnice Kirigakure no Sato, kde je samozvaným kage Uchiha Madara, a Amegakure no Sato, kde vládne Pein. Densetsu no Kunoichi mi nařídily, abychom vymysleli přinejmenším 5 strategií. Jednu hlavní a ostatní jako záložní plány. Na této akci jim zjevně velmi záleží a neúspěch nepřipadá v úvahu.“
V duchu jsem se jen otřásla, jak by asi zareagovaly, kdyby náš plán selhal. Takové možnosti si není radno připouštět, hlavně ne před začátkem mise.