Densetsu no Kunoichi - 9. Kapitola

KAPITOLA 9 – PŘED BOUŘÍ

Já, Akira a Ayame jsme si vyslechly všechny návrhy, které naše strategická jednotka, jak jsem si je sama pro sebe pojmenovala, vymyslela. Shikamaru i Kakashi nás nechali o samotě a vydali se informovat úderné jednotky, že zítra začnou trénovat tak, aby mohli splnit plán.
Vzhledem k polohám jednotlivých zemí, na které jsme hodlali zaútočit, bylo rozhodnuto, že jednotky Sunagakure no Sato pod vedením Sabaku no Gaary zaútočí na Amegakure no Sato s malou pomocí ninjů z Konohy, kterým bude velet Shikamaru Nara.
„Chci, aby Kakashi Hatake vedl případný útok kolem jeskyní, kde se Akatsuki skrývají,“ požádala Akira.
„V žádném případě,“ zamítla její žádost rezolutně Ayame.
Ty dvě se teď neustále hádaly, pokud spolu tedy vůbec promluvily. Jediná rozumná komunikace, která mezi nimi probíhala, se odehrávala na tréninku deseti ninjů, kteří budou krotit bijuu. Na jednu stranu to bylo obdivuhodné, že i přesto, jakou averzi k sobě momentálně cítí, jsou schopny velmi efektivně spolupracovat.
Na druhou stranu jsem to ale byla já, kdo jejich neustálé hádky poslouchal. Několikrát jsem už musela zasáhnout, když se schylovalo k souboji.
„Proč?“ zvedla Akira povýšeně obočí.
„Nechci ho mít nikde blízko tebe,“ odpověděla Ayame klidně.
„Prosím?“ vyjela na ni Akira.
Mendokusai, pomyslela jsem si. Už je to tady zase. Ztěžka jsem si povzdechla. Přemýšlela jsem, jestli mám zasáhnout nebo jestli se uklidní samy.
Tsunade se naklonila ke Gaarovi a něco mu pošeptala. Zdálo se, že se snaží odpoutat jeho pozornost od nadcházejícího divadla. Kazekage jí stejně tiše odpověděl.
O vztahu Akiry a Kakashiho se už dávno vědělo. Stejně tak se zdálo, že i všichni vědí, proč Ayame tenhle vztah neschvaluje. Vypadalo to, jako by tu i stěny měly uši.
„Vím, kam to vede,“ vysvětlila Ayame. „Oba byste věnovali pozornost více jeden druhému než svému úkolu. Mise by ztroskotala na tom, že byste se snažili jeden druhého zachraňovat i v situacích, kdy by to vůbec nebylo potřeba. Já to vím… zažila jsem to. A Kakashi je stejný, jako byl Sakumo. Chtěl by tě chránit,“ dodala tiše.
Akira na ni naštvaně zírala, ale už se nehádala. Věděla, že má Ayame pravdu. Všichni jsme to věděli. A na úspěchu celého plánu záleželo Akiře stejně jako nám ostatním.
„Hatake Kakashi bude velet útoku na Kirigakure no Sato,“ řekla Tsunade velmi autoritativním hlasem. Takovým hlasem, že se ani Akira neodvážila něco namítat. „Raikage ze Skryté mračné vesnice nám nabídl pomoc a já ji přijala. Jeho jednotky pomohou těm našim v útoku na Skrytou mlžnou vesnici. Jejich ninjové k nám brzy dorazí pod vedením samotného Raikage.“
Naše mise začíná vypadat opravdu slibně. Pomoc nám nabízejí i vesnice, u kterých bychom to nečekaly.
„Ještě mám jednu věc,“ řekla Ayame. „Kam chceš poslat Kyuubi Jinchuuriki, Tsunade-sama?“
„O tom jsem se s vámi chtěla poradit,“ řekla Tsunade.
„Nemůže být nikde blízko místa hlavní operace,“ vysvětlila Ayame. „Bude tam vyzařovat neuvěřitelné množství chakry. Nemůžeme si dovolit, aby to Kyuubi ucítil a pokoušel se osvobodit. Naruto Uzumaki musí být co nejdál,“ naléhala.
„Dobře,“ přikývla Tsunade. „Pak tedy útok na Skrytou mlžnou,“ navrhla.
Ayame souhlasně přikývla.

Dokončili jsme poslední trénink před vypuknutím celé akce. Všichni se po náročném dni rozcházeli do svých domovů. Někteří z nich se uvolněně smáli, jiní si šeptem opakovali všechny instrukce a pokyny.
Sasuke Uchiha zůstal jako poslední. Ležérně se opíral o zeď a provrtával mě pohledem. Věděla jsem, že nezačne sám. Normálně bych ho nechala vydusit, ale před akcí takového rozsahu, jakou jsme chystali, musely být všechny důležité články v pohodě. A na Sasukem bylo vidět, že v pohodě není.
„Co se děje, Sasuke-san?“ oslovila jsem ho, když tréninkové stanoviště opustil poslední ninja.
„Co máte společného s vyvražděním mého klanu, Ayame-sensei?“ zeptal se otevřeně. Takže jsme tehdy tu noc s Kakashim nebyli tak sami, jak jsem si myslela. Viděla jsem, jak moc nechce znát odpověď. Bál se, co mu odpovím.
„Jak tě to napadlo?“ zajímala jsem se.
„Vy se neohradíte a jen se zeptáte, jak mě to napadlo?“ koukal na mě naštvaně. Asi jsem nereagovala tak, jak by chtěl. Možná, že si nás tři moc idealizoval. Jenže nic není černobílé. Celý svět je vyveden v odstínech šedivé…
„Co chceš slyšet?“ zeptala jsem se zpříma. Uhnul pohledem a zarytě mlčel. „Nevím, co víš, ani jak ses to dozvěděl. Co očekáváš za odpověď?“
„Pravdu,“ řekl tiše, ale do očí se mi nepodíval.
„Ale no tak…“ odfrkla jsem pohrdavě.
„Proč?“ zeptal se velmi jednoduchou otázkou.
„Já se ti ale nemíním zpovídat.,“ namítla jsem.
„Takže to je pravda?!“ osopil se na mě. Shlížela jsem na něj svrchu. Zhluboka dýchal a bylo vidět, jak moc se přemáhá, aby na mě nezaútočil rovnou. „Chci vědět, proč moje rodina musela zemřít,“ dožadoval se.
„Tvoje rodina se odsoudila sama tím, že začala připravovat převrat proti Hokage,“ řekla jsem.
„A jakou roli jste hrála v tom, že Uchihové začali připravovat ten převrat?“ zajímal se pohrdavě. Překvapeně jsem vyvalila oči. Zajímalo by mě, kolik toho slyšel.
Za svou reakci jsem si samozřejmě ihned nadávala, protože mi hned došlo, že Sasuke tu poslední otázku řekl jen proto, abych se začala bránit. Ani ve snu ho nenapado, že by se tímhle odhadem mohl trefit.
„Nechcete mi tvrdit, Ayame-sensei, že jste nejdříve s Uchihy začala připravovat převrat a pak jste je udala a pomohla je vyvraždit?!“ Sasuke se rozesmál nad absurditou celého tvrzení. Výraz mu ale rychle ztvrdl. „Proč? Řekněte mi, proč jsem celou dobu nenáviděl vlastního bratra, který si to odnesl nejvíc ze všech?! Proč jsem zabil vlastního bratra?!“ zařval na mě.
„I můj klan má své místo na slunci,“ odpověděla jsem tvrdě. Řekl si o pravdu, tak ji dostane. Uchihové nejsou střed světa. Nejsou jím ani klany Hyuuga, Nara, Aburame, Akimichi… „Skryté vesnice jako Konoha ovládly svět a odnesly to klany, které nesídlí v geograficky výhodných místech. V době, kdy byly jen klany, si ten můj každý předcházel. Každý chtěl být s klanem Tsurugi zadobře, protože každý potřeboval naše zbraně. A já svému klanu vrátím jeho místo,“ vysvětlila jsem. Nemusela jsem. Tohle nebyl Sasukeho problém… nebo možná, že byl. Každopádně jsem mu to řekla. Zdá se, že moje tajemství přestávají být tajemstvími.
„Takže moje rodina zemřela jen proto, aby se ta vaše dostala zpátky na výsluní?“ zeptal se tiše. Jeho šepot zněl hrozivě. Já se ale nebála.
Jeho otázku jsem nechala nezodpovězenou. Už jsem mu neměla co říct. Možná byla chyba, že jsem mu tohle všechno řekla. Možná jsem měla i nadále zachovat mlčení. Už ale bylo příliš pozdě na to, abych to vrátila.
Otočila jsem se rozhodnutá zanechat Sasukeho jeho myšlenkám. To mi ale nedovolil. Jasně jsem slyšela, jak vytáhl svou katanu. Jeho tiché kroky za mnou zaševelily. Než mě ale stihl nějak ohrozit, zabránily mu v tom mé vlasy, které se střetly s jeho mečem.
„Za smrt mé rodiny zaplatíte, Ayame-sensei,“ zavrčel skrz zaťaté zuby.
„Nedělej to, Sasuke-san,“ rozmlouvala jsem mu to. „Z našeho souboje nikdy nevyjdeš živý. Zůstaň tu a obnov svůj klan. Jestliže se rozhodneš mě zabít, zůstane jediným živým Uchihou Madara. A ten stoprocentně nemá v úmyslu obnovit klan. Viní všechny Uchihy z toho, že se za něj nepostavili v jeho sporu se Shodaimem.“
Sasuke pevněji sevřel svou katanu.
„Pomstím svého bratra,“ zasyčel.
„Nechci tě zabít, ale udělám to, pokud mě k tomu donutíš. Jsi talentovaný, ale nejsi nepostradatelný,“ upozornila jsem ho.
Viděla jsem, jak jeho pohled pomalu opanovává nejistota. Už pro mě nebyl nebezpečný. Spustila jsem svou obranu a zanechala ho na cvičišti samotného.
Vydala jsem se na poslední poradu vedení, které jsem měla být přítomná. Do Konohy už dorazil jak Raikage tak Kazekage. Bojové jednotky jejich ninjů se pomalu a hlavně po malých skupinkách přesouvaly k určeným místům útoků.
Já už jsem měla připravené všechny věci, které jsem na svou poslední misi v převleku za Toshi, což byl můj alias v Akatsuki, potřebovala. Vše bylo rozhodnuto. Zbývalo jen stanovit potřebná hesla a kódy.