Zemřít pro budoucnost 04- Nechci abys udělala stejnou chybu

„Co je to?‘‘ Zamžourala jsem a natáhla ruce dopředu, něco bylo přede mnou, nějaká šmouha.
„Hmmm….‘‘ Znovu jsem zamžourala. Všechno mě bolelo, hlavou se mi pořád sem vraceli vzpomínky na ty postavy a v černém. Znovu jsem se roztřásla, co když mě teď chytli, co stalo s Raiem.
„Klid, už je v pořádku jsem tady.‘‘ Promluvila ta šmouha nade mnou. Rayi, je v pořádku díky bohu.
Natáhla jsem ruce k němu, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Šmouha přede mnou se začala rozjasňovat. Byl to on opravdu, nic se mu nestalo.
„Tsuki jsi v pořádku.‘‘ Zeptal se mě z obavy a pohladil mě po tvářích. Uklidnilo mě to, usmála jsem se na něj, abych ho uklidnila. Usměv mi oplatil a lehl si vedle mě.
Ležela jsem na nějaké posteli, nejspíš mě donesl k sobě, začervenala jsem se.
Pomalu se ke mě přiblížil, znejistila jsem, znala jsem ho jen jeden den, ale věřila mu.
„Máš krásné oči.‘‘ Řekl sladce a pomalu se ke mně přiblížil. Nechala jsem ho, nejspíš to bylo z toho šoku, nebo…… já ani nevím.
Políbil mě, já se nebránila dala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla jsem ho k sobě, on dal ruce kolem mého pasu. Všechen strach mě opustil, tolik emoci, tolik štěstí jsem nikdy necítila. Nechtěla jsem se ho pustit za žádnou cenu, ale docházel mi kyslík, potřebovala jsem se nadechnout, oba jsme se potřebovali nadechnout. Pomalu se ode mě oddělit, ale pořád mě držel kolem pasu. Chtěl mě políbit znovu, ale já ho zarazila. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale už jsem musela domů. Zvedla jsem se a vydala jsem se ke dveřím. Postavil se a uháněl za mnou, zastavil mě u dveří.
„Co se stalo?‘‘ Zeptal mě a pohladil mě po tváři. Jeho pohledu jsem nemohla odolat. Znovu jsem ho políbila, doslova jsem mu skočila do náruče. Bylo jí jedno, že je všichni a ulici uvidí, na tom jí teď nezáleželo, byla jsem s ním.
„To už stačilo.‘‘ Ozvalo se za námi. Vylekaně jsme se od sebe odtrhli.
„Na..Naruto.‘‘ Vydala jsem ze sebe těžce. A sakra to jsme si vybrali chvíli, měla jsem se lepé dívat, teď si zas užiji přednášku. Pomalu se k nám rozešel, netvářil se naštvaně, ale posmutněle.
„Hmm…..hmm.‘‘ Snažil se Ray v téhle trapné chvíle nějak dostat, Naruto si ho však nevšímal a otočil se k nám zády.
Proč? Myslela jsem si, že mi vynadá na místě, ale nic.
„Jdeme.‘‘ Vyštěkl na mě.
„Jo… tak já jdu.‘‘ Řekla jsem naposledy Rayovi a rozutíkala jsem se za ním.
Měla jsem strach co mi asi řeknou, byla to chyba, věděla jsem to, ale už nejsem dítě chci si dělat některé věci po svém.
Když jsme došli domů, všichni kromě nás ještě spali. Snažila jsem se tvářit provinile, ale Naruto se na mě a ni nepodíval.
„Co sis myslela, že děláš.‘‘ Křikl na mě.
„Já, vždyť to byla jen pusa, nic víc.‘‘ Vymlouvala jsem se.
„Zatím jen pusa.‘‘ Řekl tenkrát potichu. V jeho hlasu byl poznat žal co se, ale stalo.
„Ty toho naděláš, já už nejsem dítě a ty nejsi můj otec, tak si na něj nehraj, co ty vůbec víš o….'' Nedořekla jsem to, dostala jsem od něj facku.
Z velkou ránou jsem dopadla na zem, a sáhla jsem si na bolavé místo. Nikdy jsem ho neviděla tak rozzuřeného, nikdy mě nebil ani na mě tak nekřičel. Naháněl mi strach.
„Ty si myslíš, že nic nevím, ne ty si ta co nic neví.‘‘ Řekl a pomalu ke mně přišel.
„Ty si myslíš, že je to jednoduché, nikdy si nikoho neztratila, nevíš jaké to je, tak si sakra nehraj na dospělou!‘‘ Tentokrát zakřičel. Ten řev zbudil Hinatu, která seběhla dolů, Naruto si jí ani nevšiml.
„Ty si myslíš, že jsem dítě nebo co, celý život lžete, že?!‘‘ Zakřičela jsem tentokrát já a vyšla proti němu. Teď už jsem mu konečně viděla do tváře, brečel, proč?
„Promiň já nechtěl abys udělala stejnou chybu.‘‘