Pod maskou...5.část

Sasuke si tiše házel nejpotřebnější věci do batohu. Byl zvyklí se rychle přemístit a tak mu nedělalo problém vybrat potřebné věci.
„Takže ty máš misi s Akane?? Tak to jsi třída kámo!!“ pousmál se Kotoke a s prásknutím odhodil svou masku do kouta za postel.
„A co je to vůbec za misi??“ zvedl oči orámované brýlemi Tsuki.
„Já nevím… máme najít a zabít nějakého špeha či co…“ odpověděl Sasuke a zapnul přezku na batohu.
„Přenu ti hodně štěstí! Ať se ještě vrátíš!!“ Ušklíbl se Kotoke.
„Neboj se!“ poušklíbl se Sasuke a nasadil si masku na obličej. Přes záda si přehodil pás na kterém byla v pochvě uschována stříbrolesklá katana a s klapnutím ho zapnul. Pak se sebral a otevřeným oknem vyskočil ven.
***
„Jdeš pozdě!“ poznamenala Akane suše a nohou se odrazila od zdi kde ještě před chvílí seděla. Sasuke na to nic neřekl a jen šel němě dál. Akane zavrtěla hlavou a pomalím krokem se vydala za ním.
„Jakou dobu na to máme??“ zeptal se Sasuke když ho dohnala.
„Jakou chceme… dokud nesplníme úkol nesmíme se vrátit!“ odpověděla klidně.
„Skvělí!“ zabručel Sasuke. Následovali hodiny hrobového ticha rušeného jen křupáním větviček a štěrku pod jejich nohama. I když nevěděl proč, Sasuke někdy mrkl po Akane. Pořád si jí musel prohlížet. Byla tak zvláštní.. tak jiná!
„Co je??“ ozvala se najednou Akane a prudce se otočila.
„Co by bylo??“ pozvedl ramena.
„Celou dobu na mě koukáš… mám snad špinavý kalhoty, nebo snad někde díru??“ mezi řečí si začala prohlížet oblečení ale nic nenašla.
„Nic já.. to… prostě to neřeš!“ mávl rukou Sasuke. Mlčky tedy pokračovali dál.
***
„Nechtěla by sis na chvilku odpočinout??“ navrhl Sasuke když už šli téměř nepřetržitě deset hodin.
„Ne… tak za půl hodiny jsme na místě!“ odpověděla Akane a dál procházela mezi stromy již dávno zčernalého lesa. Sasuke si tiše povzdychl protože si nebyl jist jestli to zvládne. Přece jenom byl u Orochimara zvyklí na jiné zacházení. Nechtěl to ale před Akane ukázat a tak dál statečně šlapal po uschlých větvičkách. Hned jak vyšli ven z lesa ucítili na holích rukou studené kapky noční bouřky jenž se hnala okolím.
„Prší?? Ještě tohle!“ pronesl naštvaně Sasuke a přehodil si plášť doteď visící na popruhu od batohu přes hlavu.
„Jsi v deštné vesnici.. co jsi čekal… pláže a holky v bikinách??“ odpověděla otázkou se smíchem Akane a následovala jeho pohyby.
„Haha.. fakt vtipný!! Už abychom byli někde v suchu! Jé.. teď ještě najít přijatelně cenový hotel, zaplatit, čekat na pokoj!... fůůů“ Sasuke neměl zrovna radost z toho že následující hodinku stráví stepováním někde v přijímací hale. Akane na to nic neřekla a vydala se po kopci dolů ke světlům vesnice.
***
„Kam to jdeme??“ optal se Sasuke když z hlavní cesty do centra zahli do jedné z bočních uliček. Akane nic neodpověděla jen přidala na tempu. Sasuke byl zmatený… neustále zahýbala a ztrácela se mu ve tmě maličkých uliček kde nemohli jít ani vedle sebe jak byli stěny u sebe. Konečně stanuli před ne moc vzhledným domem. Akane zaťukala na dveře a z okna vedle nich vykoukla hlava jakési dívky. Hned jak viděla masky se jí roztáhli panenky. Co nejtišeji a taky nejrychleji otevřela dveře, rozhlédla se po uličce a když zjistila že nikdo kolem není vpustila je oba dovnitř. Sasuke byl už vážně nervózní. Vůbec nevěděl proč s tím dělají takové tajnosti. Vždyť byli ninjové.
„Tak a dost.. co se tu děje??“ nevydržel to když si Akane s dívkou začali cosi špitat.
„No..“ otočila se Akane.
„Víš… tady Sára bývala taky anbu a teď nám pomáhá s naším úkolem.“ Vysvětlila Akane a spěšně si sundávala mokrý plášť z ramen.
„Pojď za mnou… řeknu ti to v pokoji!!“ dodala ještě a už vyšlapovala staré točité dřevěné schody co pod její vahou značně protestovali.Sasuke šel nechápavě za ní. Skoro až proběhli temnou chodbou a skončili u vysokých, dubových dveří. Teprve když je Akane zabouchla se zhluboka nadechla a zastavila.
„Přestává mě to bavit!!“ vyprskl naštvaně Sasuke a hodil svým batohem na postel.
„Tiše!! I stěny tu mají uši!!“ položila si Akane prst na masku. Pak si odepla katanu a pouzdro na kunaie a shurikeny a zřítila se na postel která pod ní zlověstně zavrzala.
„Takže… tenhle pajzl slouží jako výměnný údaje pro zločince ze všech zemí. Zkrátka… pokud máš něco dobrýho o někom jinym nebo se ho potřebuješ zbavit jdi sem. Chodí sem spousta S ninjů, zrádců a tak. Proto jsem celou cestu pospíchala… on anbu v doupěti zločinu není moc nenápadnej!! Takže… nemluv nahlas, nevycházej ven a nic se ti nestane!!“ vysvětlila a posadila se.
„Jo aha… hm.. fajn… kvůli komu jsme tu??“ zeptal se otráveně a taktéž si sedl na postel.
„Náš cíl se jmenuje… Kabuto Yakushi!“