Ztracené Eso 02

2.kapitola – Otázky, které odpověď nemají.
Bylo krásné slunečné ráno, Uzumaki Naruto spěchal do nemocnice za dívkou, kterou včera našli, když se vraceli do vesnice.
Měl tolik otázek a žádnou odpověď, doslova vtrhl do nemocnice a ptal se na pokoj neznámé dívky.
„Asi… Pokoj 312.“ Řekla sestřička.
„Díky, sestři!“ řekl Naruto a rozběhl se do třetího patra nemocnice.

Vtrhl do pokoje bez zaklepání, opravdu spatřil červenovlasou dívku, která sedí, jakmile jej spatřila, tázavě si jej prohlédla.
„Eh? Ahoj, já jsem Uzumaki Naruto a včera jsem Tě našel zraněnou pod tím stromem.“ Začal Naruto.
„Jakým stromem?“ nechápala dívka.
„Myslím… Byl to dub!“ přikývl Naruto.
„Ale ne. Jakým stromem? Kdo jsi? Jak to, že jsem byla zraněná? A proboha! Co je tohle za místo? Kdo to je všechno za lidi a kdo jsem já?“ zamračila se dívka.
„Ehmm…“ zamyslel se blonďák.

„Tak…?“ zeptala se mírně naštvaně.
„Na žádnou z těch otázek Ti nemohu odpovědět.“ Zavrtěl hlavou.
„Jak to?“
„Protože odpověď neznám.“ Povzdechl si.

Dveře se otevřeli a do nich vešla, blonďatá žena, byla to Pátá Hokage. Pohlédla na Naruta a později na červenovlásku.
„Naruto, odejdi!“ poručila.
„Ale…“ začal Naruto.
„Žádný ale!“ houkla na něj naštvaně.

Naruto raději místnost opustil.

„Takže…“ pohlédla na onu dívku.
„Takže?!“ zamračila se.
„Kdo jsi?“ zeptala se pátá.

Dívka se zahleděla do země. Nevěděla co říct, nevěděla kdo je... Věděla, ale vůbec něco?! Červenovláska zavrtěla hlavou.
„Odpověz!“ zavrčela Tsunade.
„Nevím.“ Hlesla.
„Možná to nevíš… Možná to tajíš.“ Prohlásila Pátá.
Dívka na ní tázavě pohlédla, nechápala to, co říká.
„Podrobíme Tě výslechu.“ Osvětlila situaci Hokage.
„Výslechu?!“ nechápala.
„Ale do té doby Ti všichni budou říkat Hoshi.“ Prohlásila blonďatá.
„Hoshi?!“ zopakovala dívka.

Tsunade vstala a otočila se k Hoshi zády, pomalu odcházela z místnosti.
„Ať Tě ani nenapadne přemýšlet o útěku, jsou tu rozestavěny ANBU hlídky.“ Zavrčela.

Pátá Hokage vyšla z místnosti a procházela nemocnicí ve které již mnohokrát někomu zachránila život.
Těšilo jí to, ale zraňovalo zároveň. Nemohla udělat jedinou chybu a přesto žila ve strachu, že ji udělá.
Byla silná žena, ale přesto se sama sobě zdála být křehká jako kvítek. Jarní kvítek, který kvete a může být snadno utrhnut, či zašlápnut.
Takže… Ta holka si prý na nic nepamatuje, možná ne, ale …Myslím, že i kdyby ztratila paměť, tak by zase tak dlouho nepřemýšlela nad mou otázkou.
Hvězda…Pokud ani Ibiki z ní nic nedostane, dovolím ji pod dozorem zůstat ve vesnici, dokud si něco nevybaví a pokud z ní něco dostane…

Tsunade vzhlédla a zahleděla se na oblohu, ještě včera večer tam bylo spoustu padajících hvězd, nyní je tam pouze jedna a to ta nejjasnější… Slunce.
Hvězda…Doufejme, že se tou hvězdičkou skutečně stane.

Blonďatý shinobi proházel vesnicí, nevěděl co dělat a netušil jestli už za tou dívkou může jít. Otázky se mu honili hlavou, ale jenom ona mu na ně mohla odpovědět.
Možná ztratila paměť… Přece se mně ptala na to kdo je…přemýšlel.
Nevědomky šel přímo do nemocnice, byl však příliš zamyšlený na to aby to vnímal. Sotva spatřil střechu nemocnice, rozhodl se, že čekat nebude.

Červenovlasá dívka seděla na posteli a hleděla z okna, přemýšlela o tom všem co se stalo a snažila se vzpomenout.
„Co tu děláš?“ zeptal se chladný hlas.
Červenovlasá dívka zvedla pohled a spatřila černovlasého chlapce, nebyl zase o tolik starší než ona sama, ale i tak jej měla ve velkém respektu.
„Čekám.“ Řekla jenom.
Kluk se zamračil a pokračoval v chůzi tmavými chodbami.

„Hej, jsi v pořádku?“ zeptal se nějaký hlas.
Dívka s sebou trhla a pohlédla na něj.
„Kdo vlastně jsi?“ zeptala se.
„Já se nepředstavil,“ plácl se do čela blonďák, „Uzumaki Naruto.“
„Hoshi.“ Řekla jméno děvenka.
„Hoshi?! Ty se jmenuješ Hoshi?“ zopakoval Naruto.
„Asi ne, ale prý mi takhle budete říkat.“ Vysvětlila.
„To řekla bábi Tsunade?“ zeptal se Uzumaki.
„Kdo?“ nechápala Hoshi.
„Pátá hokage, to je nejsilnější ninja v Konoze a já se jím taky jednou stanu!“ Vysvětlil.
„Ona byla hokage, ale… Proč bábi?“ nechápala hvězdička.
„Protože už jí bylo padesát.“ Pokýval hlavou Naruto.
„To není možné.“ Zavrtěla hlavou červenovláska.
„Ale je.“ Přikývl ninja.

„Vždyť vypadá tak mladě.“ Namítla.
„Hele… Ty si vážně nic nepamatuješ?“ zeptal se náhle.
„Ne, jenom nějaké staré a tmavé chodby… A hlasy.“ Řekla tiše.
„Hlasy? Staré a tmavé chodby…“ zamyslel se Naruto.
„Viděl jsi je někdy?“ zeptala se.
„Možná, starých a tmavých chodeb je hodně, co kdybys to nakreslila?“ zeptal se.
„Nakreslila?!“ opakovala nechápavě.
Chlapec přikývl a otevřel šuplík, skutečně tam byl papír a tužka.
„Vždycky tam jsou.“ Zazubil se Naruto a podal tužku a papír Hoshi.

Hoshi pohlédla nedůvěřivě na papír a tužku, nemotorně ji uchopila a začala si ji prohlížet.
„Co to je?“ zeptala se.
„Tužka.“ Řekl blonďák.
„Tužka…?“ zopakovala červenovláska.
„Jo, neříkej mi, žes nikdy neviděla tužku a papír!“ řekl Naruto mírně zmateně.
„Nic mi to neříká.“ Zavrtěla dívka hlavou.

Uzumaki si povzdechl a raději to schoval, nechtělo se mu luštit to co někdo nakreslil, když to neudělal jak to umí Sai.
„Na co to je?“ zajímala se dívka dál.
„Jak to říct…“ zamyslel se Naruto.

Po zbytek dne si Hoshi a Naruto povídali, když ji Uzumaki opouštěl byla již tma. Dívka si lehla a pohlédla na oblohu.
„Zajímalo by mně, kdo jsem.“ Povzdechla si a zavřela oči.
Netrvalo dlouho a usnula dlouhým a nerušeným spánkem, minimálně do rána mohla na chvíli zapomenout na to co se ji stalo. I přes sny, které ji děsily, spala, její myšlenky jí říkali, že není proč mít strach.

Červenovlasá dívka stála uprostřed místnosti, byla to tmavá a stará místnost. Normální člověk by se bál zde zůstávat, ale ona neměla mít city, neměla mít pocity, měla být jenom figurka na velké šachovnici, tvořící svět.
Dívka uslyšela jakési kroky, někdo běžel, nejspíše utíkal.
„Zabij.“ Uslyšela za dveřmi chladný rozkaz.
Měla nutkání stáhnout se, ale její podvědomí ji to nedovolilo, sebrala katanu a zaútočila, byla to jakási holčička. Byla malá a bezbranná proti někomu jako byla ona.
Na to ona, ale nemyslela, byl to rozkaz, který musel být splněn.