Příběh dítěte lásky- 20. kapitola

Aidin boj

Klony se na něj zbíhali. Jeden po druhé mizeli pod Hiratovým rychlým protiútokem až zbyl jen jeden. Jeden klon a v jeho stínu já. Klon se jako jeho předchůdci vrhl na Hirata. On ho jako všechny předtím zničil. Ale nepočítal se mnou, která nenápadně vyskočila ze stínu klonu a zaútočila ze strany. Evidentně ho můj útok překvapil a kvůli své nepozornosti utržil ránu na paži. Rychle odskočil.
,,He, asi jsem tě podcenil.,'' řekl zlostí že někdo jako já ho mohl zranit, ,,Ale ani to malé škrábnutí neohrozí moji výhru.''
,,To si jen myslíš, nafoukanče.,'' zakřičela jsem na něj a rozběhla se k dalšímu útoku. S kunaií v ruce jsem se na něj vrhla, ale on mě jedním šikovným hmatem odzbrojil. Zkusila jsem to znova, ale mělo to stejný účinek.
,,Nějak ti to nejde, prcku.,'' konstatoval moji úspěšnost. Měl pravdu, přes přímé útoky ho nedostanu.
,,To se ještě uvidí, debile.,'' oplatila jsem mu urážku. Na protivníky jsem byla často velmi hrubá, ale pomáhalo mi to.
,,Ne, to se neuvidí.,'' vyvrátil má slova Hirate a začal dělat nějaké pečetě. Ze sledu pečetí jsem hned poznala jaké Jutsu provádí.
,,Kuchiyose no Justu.,'' zařval a přiložil ruku k zemi. Ve vzduchu se oběvilo pár ptáků. Přivolaní ptáci se na mě slétli. Rychle jsem utvořila klony aby mi pomohli rozmetat stádo letící střemhlav dolů. Horko těžko jsem z toho to útoku vyšla bez zranění. Ptáci byli agresivní a ani s pomocí klonů nebylo lehké je rozmetat.
Jeho to ale neodradilo: ,,Škoda, zkusíme něco jinýho. Fuuton: Kami Oroshi (Živel vítr: Svatý tryskový proud).,'' řekl zatím co vytvořil větrnou kouli. Ani jsem se nenadála a už mě proud vzduchu házel dozadu.
,,Ten debil...,'' zaklela jsem si potichu když jsem dopadla. Vlna vzduchu mě odrazila pěkně daleko. Pomalu jsem se zvedala. V boji měl jednoznačně převahu a já to chtěla změnit.
,,Tak už to vzdáš?,'' křičel na mě už zdálky.
,,Ani za nic.,'' odpověděla jsem mu, zatím co jsem se pomalím krokem blížila k místu kde jsem před chvíli stála. Měla jsem plán.
,,Tak co na mě vytasíš teď?,'' zeptal se znuděně.
Už jsem doopravdy měla v úmyslu něco vytasit, ale on mě předběhl: ,,Fuuton: Reppushou (Živel vítr: Vzdušný vír)!'' Opět se objevil vír. Já jsem měla jen jednu možnost jak se mu postavit a neutéct.
,,Suiton: Suishouha (Živel voda: Vodní vlna)!,'' zakřičela jsem. V tuto chvíli to byla má jediná naděje a z celého srdce jsem doufala že se aspoň trochu povede. Vír už byl nebezpečně blízko. Avšak předemnou vznikla velká vlna a srazila ho. Suishouha se mi krásně povedl! Vlna byla stejně, ba možná i větší než Mizugumeho. Hirateho moje rychlá reakce zaskočila. Poté co vlna srazila vír, pokračovala na něj. Pár metrů před ním spadla a roztříštila se o zem. Jak ona, i já se zhroutila k zemi. Tak velká vlna vyčerpala moji dosud používanou čakru.
Hirake se mi jen smál: ,,Co se dalo čekat od takovýho malýho prcka, jedna malá vlna a už se vyčerpá.'' Jeho narážky mě doopravdy štvali.
,,Neřikej mi prcku, idiote!!!,'' zařvala jsem na něj zatím co jsem se pomalu zvedala. Musela jsem využít zatím nevyužitou čakru. Dokázala jsem zarazit jeho útok a to mi dávalo sílu. Další čakra se víc a víc rozlévala po těle. Cítila jsem se silnější než kdy jindy. Byl čas uskutečnit můj plán.
,,Tak jak ti mám jinak řikat, srabe?,'' smál se mi opět. Tak tohle mě už fakt našvalo!
,,Jmenuju se Aida, to si zapamatuj!,'' naštvala jsem se a mezitím jsem si vytvořila nad rukou kouli z vody a drobných blesků, ,,Suiton: Aoi Rai Suiryuuben (Živel voda: Modrý bleskový bič vodního draka)!!!'' Velkou kouli jsem rozdělila na deset menších. Pět jich letělo na něj a zbylých pět jsem pustila do vody na zemi. Hirate zařval, všech pět ho trefilo. Zbylých pět jsem pustila do vody na zemi která mi zároveň sloužila jako vodič blesků. Blesky jsem zahnala do pěti stromů které se zkácely k zemi a vytvořili okolo něho ohradu. Můj plán vyšel perfektně. Běžela jsem k němu. Ležel na zemi, byl v bezvědomí. Pořád jsem nemohla uvěřit že jsem ho přemohla. Tam na zemi vypadal téměř neškodně. Pak jsem si vzpomněla na Orenjina-sensei. Ležel o kus dál uprostřed cesty. Doběhla jsem k němu. Právě když jsem si sedla vedle něj, probudil se.
,,A-Aido?,'' řekl potichu.
,,Sensei, už je to v pořádku, porazila jsem ho.,'' uklidnila jsem ho.
,,Oh, tak to jsem rád.,'' usmál se, ,,Jsem na tebe tak hrdý.''
Začal se zvedat a já pohotově zareagovala: ,,Ležte, musíte si odpočinout.''
,,Ne, už je mi dobře.,'' ujistil mě. Vydal se k Hiratovi. Došel k ohradě a díval se dovnitř.
Pak se na mě podíval: ,,Udělala jsi to pomocí Ai Rai Suiryuuben,že?'' Kývla jsem. Ještě dlouho se tam díval.
,,Udělala jsi to doopravdy chytře. Za tuto bitvu jsi se toho naučila nezvykle mnoho.,'' řekl nostalgicky sensei. Vzpomínal na doby mého tréninku, jak mě naučil první Jutsu a jak jsem rovnou přivolala Saaburu. Ačkoli se to nezdálo, Orenjino byl velmi nostalgický člověk.
,,Také to jak si vymyslela svojí vlastní metodu telepatie bylo skvělé. Brát a dávat myšlenky do mé hlavy.,'' pokračoval dále. Už jsem myslela, že se na místě rozbrečím. Když na to příjde, tak si i já dokážu pořádně pobrečet nad tím co bylo.
Ale naštěstí toho už nechal: ,,Nachceš se jít podívat jak vypadal?'' Ani mě nenapadlo zjišťovat jak vypadá. Celou bitvu měl kapuci a teprve Orenjinova otázka ve mě probudila zvědavost a tak jsme šli. Pořád byl v bezvědomí a sensei říkal že po mém útoku v tomto stavu zůstane dlouho. Orenjino-sensei pomalu odkrýval kapuci a... objevila se stará vrásčitá tvář.
,,Já bojovala proti dědkovi?!,'' zděsila jsem se.
,,No, i dědkové mohou být silný.,'' konstatoval sensei ale já jeho slova ignorovala.
,,Tak dlouho mě porážel starej dědek?!,'' děsila jsem se dál.
Sensei se mě snažil uklidnit: ,,Nic si z toho nedělej, mě porazil úplně.'' Jeho slova mi pomohla, ale ne moc. Zoufale jsem se dívala do země. Sensei se najednou otočil.
,,Máme tu společnost Aido.,'' oznámil mi a já se otočila. Za námi stála černovlasá holka s bílýma očima, kluk s extra silným obočím a jeden mě dobře známí člověk.
Usmál se na mě a řekl: ,,Vidím že jsme přišli pozdě. Pěkně si to zvládla Aido-chan, dattebayo!''