Příběh dítěte lásky- 21. kapitola

Cesta zpět

,,Naruto!,'' křikla jsem překvapeně, ,,Co tu děláš?''
,,Dostali jsme misi vám jít pomoct.,'' řekl mi.
,,Jako kdybychom pomoc potřebovali.,'' urazila jsem se.
,,Ale Aido, neber si to tak.,'' utišoval mě sensei, ,,Je to tvá první mise, kdo ví co by se mohlo stát.'' Jeho slova mě vždy nějak zázračně uklidní. Pak jsem si uvědomila že se tu vlastně vůbec neznáte.
,,Naruto, to je můj sensei Risu Orenjino.,'' představila jsem senseie.
,,Jsem rád že poznávám Uzumaki Naruta, i ve světě je o tobě hodně slyšet.,'' smál se Orenjino-sensei a Naruto se zářivě usmál. Přesnější by bylo, že i ve světě je ho slyšet.
,,Také vás rád poznávám. Tohle je Hyuuga Hinata a Rock Lee.,'' představil Naruto své přátele.
,,A-Ahoj.,'' řekla potichu Hinata.
,,Ahoj Aido-san.,'' pozdravil mě naopak energicky Lee. Na první pohled se mi Hinata zdála jako nesmělá dívka a Lee jako blázen.
,,Tak a teď zpátky domů!,'' oznámil výtězoslavně Naruto.
,,Naruto-kun.,'' začala nesměle Hinata, ,,Musíme se ještě postarat o toho špeha.''
,,Je v bezvědomí.,'' informovala jsem je, ,,Ještě než se cokoli stane, musím něco udělat.'' Jak jsem dořekla, otočila jsem se zpět k Hiratovi. Prsty jsem zaujala potřebnou pozici. Naruto, Hinata a Lee se zaujatě dívali co dělám. Moje mysl se přesunula do jeho těla. Hledala jsem myšlenky které by nám pomohli. Výsledek mě zarazil.
,,Tak co Aido, co si tam našla?,'' zeptal se mě nedočkavě sensei.
Já jsem se k němu zaraženě otočila: ,,Tento muž špehoval ve vesnicích a zabíjel lidi jenom protože měl komplex z toho že neni v Akatsuki.''
,,E? C-Cože?,'' divil se Naruto. I já jsem z toho byla celá vykolejená.
,,To byl zlý člověk.,'' podotknula Hinata. Všichni byli zaražení, až na Leeho.
,,Tolik nevinných lidí zabil! A jen kvůli komplexu z mládí!,'' brečel. Nikdo Leeho nezarazil, nikdo nic neřekl.
,,A co flétna? Proč ji nepoužil?,'' zeptal se mě znovu sensei. Na ni jsem si ani nevzpomněla. Znovu jsem se podívala. To co jsem viděla mě opět zarazilo.
,,Je tu něco o flétně.,'' začala jsem, ,,Nějaký člověk mu ji dal a pak si ji zase vzal. Hirate na tu flétnu nikdy nehrál.''

Tělo jsme dopravili do vesnice. Měli jsme v plánu zůstat ještě jeden den v Mizugumeho domě. Když jsem mu oznámila, že jsem zvládla Suishouha, jen něco zabrblal o tom, že je to dobrý. I když to nevypadalo jako uznání, já jsem věděla, že bylo. Orenjino se dozvěděl, že musí na misi zpět do Písečné a tak mě tam nechal jen s Narutem, Hinatou a Leem. Večer jsme si s Narutem povídali.
,,Setkala jsem se s Gaarou-sama.,'' pověděla jsem mu.
,,Doopravdy?,'' zajímal se Naruto, ,,Jak se má?''
,,Dobře, ptal se na tebe.,'' řekla jsem mu. Naruto mlčel a já pokračovala.
,,Asi jste toho spolu museli hodně zažít.,'' mířila jsem nenápadně k oblasti která mě zajímala.
,,To ano.,'' zamyslel se, ,,Seznámili jsme se pře čtyřmi roky při Chuuninské zkoušce v Listové. Je to výjmečný člověk.''
Neudržela jsem se a vyptávala jsem se dál: ,,Asi toho máte hodně společného, co...''
,,Oba jsme měli stejné dětství.,'' začal se rozpovídávat Naruto, ,,Oba nás odsuzovali za něco co jsme nemohli.'' Vypadalo to slibně, ale přerušil nás právě vbíhající Lee.
,,Ach, večerní běhání je tak osvěžující. Nechcete jít se mnou?,'' zeptal se Lee zatím co běhal na místě.
,,Ne, díky Lee, už asi půjdu spát.,'' odmítl Leeovu nabídku Naruto a já s ním souhlasila. Jestli někdy byli extrémě rozdílné typy na trénink, byla jsem to já a Lee. Lee dokázal pro trénink udělat vše, většinou i nemožné, ale já jsem byla naprostý opak, vůbec jsem neměla potřebu se dřít.

A tak jsem šla s Narutem spát. Měli jsme pokoje vedle sebe. Nemohla jsem usnout a tak jsem se šla projít. Noc mám radši než den, v noci je vše takové... hezčí. Šla jsem na cvičiště kde jsem trénovala. Všechny stromy které jsem zničila opět stály na svých místech. Dále jsem šla k potoku co tekl za domem. Chvíli jsem tam jen seděla a hrála si s vodou. Pak jsem uviděla stín. Nenápadně jsem nakoukla za keř a viděla ženskou postavu. Byla to Hinata.
,,Ahoj Hinato, co tu děláš?,'' pověděla jsem jí mile, ale povedlo se mi jí akorád vystrašit. Lekla se mě tak že se teď celá třásla.
,,A-Aido-chan.,'' koktala.
,,Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit.,'' omlouvala jsem se, ,,Nemůžu spát a tak jsem se šla trochu projít.'' Hinata nervózně kývla. I v malém osvětlení bylo dobře vidět, jak se červená.
,,Pojď si ke mě sednout, něco ti ukážu.,'' pobídla jsem jí. Pomalu se ke mě šourala až konečně zaujala místo vedle mě. Znovu jsem si začala hrát s vodou, tentokrát jsem však rychle vytvářela různé tvary, či nápisy. Hinatě se to evidentně líbilo.
,,To dělám pomocí své vodní podstaty.,'' vysvětlila jsem jí, ,,Jakou máš ty?''
,,Větrnou.,'' přiznala Hinata. Zjevně nebyla ve své kůži a tak jsem přešla na jiné téma.
,,Máš pěkné oči.,'' pochválila jsem jí, ,,Jsi z klanu Hyuuga, že?'' Kývla.
,,Klan Hyuuga je mocný klan a Byakugan je jeden se ze tří Doujutsu! Máš fakt štěstí.,'' uznala jsem. Zase jen kývla.
,,Nemusíš se stydět, si milá dívka a více sebedůvěry by ti určitě neublížilo.,'' domlouvala jsem jí. Začala se ještě víc červenat.
,,Jsi dobrá a silná kunoichi, musíš to na sobě dát znát!,'' snažila jsem se jí podpořit.
,,Dobře.,'' zašeptala.
Chvíli bylo ticho a pak řekla: ,,Jsi podobná Narutovi-kun. I on umí lidi podpořit takový způsobem jakým to dokážeš i ty. Děkuji.'' Zvedla se a odešla. Já jsem tam ještě chvíli seděla a přemýšlela. O čem? O všem možném, jen ne o Kakashim... Myšlenky na něj se mi do hlavy vkrádali jako zloději. Jeho rozhovor s neznámou ženou se mi pořád ozýval v uších. Ty slova mi je rvala. Nakonec jsem je přemohla a šla spát. Po tak náročném dni jsem to potřebovala víc než dost.

Probudila jsem se do krásného deštivého dne. Mraky zahalily slunce a na zem padlo šero. Toto šero vyvolávalo špatnou náladu, deprese a všechno špatné. Jsou ale i lidé, kterým se toto počasí líbí a díky němu mají dobrou náladu. Jeden z takových lidí jsem byla i já. Sensei už byl dávno pryč a my se vydali na cestu. Naštěstí už nepršelo a tak začátek naší cesty byl příjemný. Pomocí Kuchiyose no Jutsu jsem vyvolala veverku která měla nést Hirakeho, ale Naruto vyvolal žábu a říkal, že ta ho unese lépe. Do naší hádky se ještě zapojil Lee, který tvrdil, že mu nejlíp bude u něho na zádech. Nedal jinak dopustit a tak jsme mu nebránili. Celá cesta měla trvat dva až tři dny, ale přesto jsme spěchali. Teda aspoň na můj vkus. Lee nás pořád popoháněl, nechápu kde se v něm bere tolik energie.
Když jsme konečně měli odpočinek, Hinata se mě zeptala: ,,Ty asi nejsi zvyklá na takové cestování?''
Nezbývalo mi nic jiného než říct pravdu: ,,O cestování nejde, já jsem jen trochu méně fyzicky výkonná.'' Když to slyšel Lee úplně se v něm rozproudila krev.
,,Tak pojď se mnou trénovat! Deset tisíc kliků, dvacet tisíc dřepů!,'' navrhoval mi.
,,Ne, fakt ne, díky.,'' odmítla jsem jeho nabídku.
,,Lee-kun, musíme trochu zvolnit tempo aby to Aida-chan zvládla.,'' řekla Leemu Hinata. Ten, ač s nevolí, souhlasil.

Nemá cenu popisovat celou cestu, nestalo se téměř nic zajímavého. Tedy téměř. Už jsme byli necelý kilometr od Listové když jsem nešťastně spadla ze stromu. Nic jsem si nezlomila, ale pěkně jsem si potloukla hlavu a musela jsem ihned do nemocnice. Tam mě Sakura odvedla do pokoje.
,,Jak vidím seš tu nějak často.,'' smála se.
,,Ono se vždycky něco stane.,'' odpověděla jsem jí. Já jsem z toho tedy moc nadčená nebyla. Nikdy jsem nebývala zraněná a návštěvy nemocnice mi kazý štít.
,,Promiň, já už musím jít, mám dalšího pacienta, ale bude tě ošetřovat náš vzácný host.,'' pověděla mi Sakura.
,,Kdo?,'' ptala jsem se.
,,Však uvidíš.,'' řekla tajemně. A pak přišla. Žena s rudými vlasy, očima stejné barvy a dokonce byla i pomalovaná na tvářích stejným odstínem.
,,Tohle je můj pacient Sakuro?,'' zeptala se a já jsem už po prvních slovech ztrnula. Ten hlas...
,,K-Kdo to je?,'' koktala jsem.
,,To je Rin, nedávno se vrátila zpět do Listové.,'' představila ji Sakura. Ten hlas.... To je ta žena co mluvila s Kakashim!!!