Příběh dítěte lásky- 18. kapitola

Trénink od mistra

Ten jeho výraz... Úplně jsem se v něm užírala. Byl pěkně překvapený z toho co jsem mu předvedla, vždyť říkám, podceňovat mě se nevyplácí.
Orenjino-sensei to také dobře viděl a hned zareagoval: ,,Tak co, překonalo to tvé očekávání?'' Mizugume se zamyslel.
,,Očividně jsi velmi dobrá.,'' uznal, ,,A tak tedy Orenjino souhlasím že ji pár dní budu trénovat.'' V duchu jsem skákala radostí. Z toho co jsem pochopila byl Mizugume mocným uživatelem Suiton jak už napovídá jeho jméno (Mizugume znamená Vodnář jako znamení zvěrokruhu). O to víc jsem se cítila poctěna že uznal moji sílu.
,,Z čtyři dni si pro ni přijď, nepoznáš ji.,'' řekl Orenjinovi.
,,To doufám.,'' odpověděl mu a pak se otočil ke mě, ,,Teď na pár dní odejdu, budu sbírat informace o tom špehovi. Ale neboj, s bitvou na tebe počkám.''
,,To teda doufám.,'' přisvědčila jsem. To bylo mé rozloučení se senseiem.

Hned jak odešel, Mizugume se na mě obrátil.
,,Začneme hned, řekni mi co umíš.,'' vybídl mě. Řekla jsem mu o mém skromném repertoáru Jutsu a kekkei genkai.
On se zamyslel a pak mi řekl: ,,Je vidět že na tebe Orenjino jde ztěžka, což tobě jak vidím nevadí.'' Nevadilo, vše co jsem se dosud naučila jsem zvládla lehce.
,,Naučím tě lehké, ale však důležité Jutsu. Je to Mizu Bunshin no Jutsu (Technika vodního klonu).,'' oznámil mi, ,,Je sice slabší než Kage Bunshin (nemusím překládat, že), ale ve vodě mají vodní klony značnou převahu a pro každého uživatele elementu vody je toto Jutsu nezbytné.'' Tak dobře, pro začátek dobré. Mizugume si stoupl, dal ruce do pečetě a řekl ,,Mizu Bunshin no Jutsu.'' a vedle něho se objevil jeden klon.
,,Mizu Bunshin má tu nevýhodu že když se klon hodně vzdálí od původního ninji, zmizí.,'' řekl mi a a jeho klon se rozběhl pryč. Za pár desítek metrů zmizel.
,,Z toho vyplívá co?,'' zeptal se mě.
,,Že toto Jutsu je výhodné na boj na krátkou vzdálenost.,'' podala jsem mu odpověď jako z učebnice. Byl s ní evidentně spokojen.
,,Správně, teď to zkus ty.,'' nakázal mi. Dala jsem ruce do stejné pozice jako on a také řekla ,,Mizu Bunshin no Jutsu''. Vedle mě se objevila má přesná kopie.
,,Dobře.,'' zamyslel se, ,,Teď zkus udělat co největší počet Mizu Bunshin.'' Znovu jsem řekla ,,Mizu Bunshin no Jutsu'' a snažila se vytvořit co nejvíce klonů. Nakonec okolo mě bylo klonů, že jsem přes ně neviděla nic jiného.
,,Pěkné, kolik cítíš že máš ještě čakry?,'' zeptal se mě.
,,No, není to tak hodně jako obvykle, ale přece jí mám většinu.,'' odpověděla jsem podle toho jak jsem to cítilo.
,,Tak tak...,'' řekl zamyšleně.
,,Je na tom něco divného?,'' lekla jsem se jeho tónu.
On pořád zamyšlen mi odpověděl: ,,Ne, ale zjevně dokážeš využívat než menší část své čakry.''
,, A vy mě Mizugume naučíte ji ovládat celou?,'' zeptala jsem se. Popravdě jsem nikdy necítila nedostatek čakry.
,,Ne, na to nemáme čas, to ať tě naučí Orenjino. Já tu jsem od něčeho jiného.,'' řekl mi, ,,Vždy vytvoř klony a pak je zase zruš a zkoušej do toho dát co nejvíce čakry. To celé dělej ještě hodinu a pak přijď na oběd.''

Hodina rychle uběhla a já se odebrala na oběd. Mizugume už tam seděl. Jak jsem dosedla, hnala se ke mě dívka a nandala mi porci. Začali jsme společně jíst.
,,Tak jak ti to šlo?,'' utrousil mezi dávkami saké. Abych pravdu řekla, vždy se mi povedlo vytvořit více a více klonů, ale nikdy jsem se nedostala až na hranici mé zásoby čakry.
,,Klonů bylo hodně, ale vždy mi hodně čakry zbylo.,'' přiznala jsem mu.
,,To je teď jedno, ve tři hodiny buď na cvičišti, naučím tě nové Jutsu.,'' oznámil mi.
,,Dobře.,'' souhlasila jsem zatímco on otevíral druhou láhev saké. Divila jsem se, že je ještě střízlivý.

Po obědě jsem šla do pokoje, který mi přidělili. Ven jsem určitě zamířeno neměla, ještě bych se nechala přepadnout. Deštná je plná lupičů a vycházet ven není moc bezpečné. Venku začalo pršet a já se hrabala svým batohem. Nahmatala jsem svoji flétnu. Znovu jsem si zkoušela vzpomenout si na poslední tón, ale marně. Tak jsem hrála aspoň jen tak. Pak jsem si vzpomněla na tu krabičku. Orenjino tvrdil že je od stejné flétny jako je ta moje. Že by... Hanimi? Ne, to určitě ne, byl to slušný člověk. Moc mě nebavilo o tom přemýšlet a tak jsem požila flétnu a lehla si. Od té doby co v těle nemám posilující lék, jsem neusla ve dne. Jen jsem si tak ležela, ležela, ležela...

A byli tři hodiny! Nezdálo se mi že bych usnula, ale prostě jsem měla spoždění. Už nepršelo, takže Mizugume na mě čeká na venkovním cvičišti. Rychle jsem se obula, vyrazila ze dveří a utíkala na místo tréninku. Mizugume tam už na mě čekal.
,,Nějak pozdě, ne?,'' začal si mě dobírat.
,,Promiňte, trochu jsem zapomněla na čas.,'' omlouvala jsem se ve spěchu. Byl to určitě skvělý ninja, ale povahově to byl pěknej ***.
,,Shinobi nikdy nezapomíná na svoje povinnosti.,'' poučoval mě.
,,Já vím, už se to nestane.,'' slíbila jsem mu. Šel směrem ke stromům, já za ním.
,,Vytvoř tři klony a každý ať pomocí Suiton: Aoi Rai Suiryuuben zničí tři stromy.,'' nakázal mi. Postavila jsem se před řadu devíti stromů, řekla ,,Mizu Bunshin no Jutsu'' Každý z klonů vytvořil nad rukou vodní kouli ze slabými modrými blesky a. Zaměřený na prostřední strom řekl ,,Suiton: Ai Rai Suiryuuben'' a vyhodil koulit. Každá koule se rozdělila na tři menší a tak dohromady jich letělo devět. Všechny koule trefily svůj cíl. Mizugume spokojeně kývl.
,,Je vidět že toto ovládáš dobře. Teď začneme s novým Jutsu.,'' přešel konečně k hlavní a očekávané části programu, ,,Je to Jutsu které zatím uměli jen dva známí lidé. Jeden z nich jsem já a druhý mistr na vodní Jutsu Nindaime Hokage.'' Ehm, rozumněla jsem mu dobře?
,,N-Nindaime H-Hokage?,'' vylezlo ze mě. Mizugume ale můj údiv ignoroval.
,,Tato technika se jmenuje Suiton: Suishouha (Živel voda: Vodní vlna). Je to Jutsu na velice vysoké úrovni, na úrovni S. Učím tě to jen protože chci zjitit jestli to dokážeš.,'' zdělil mi. Si piš že to zvládnu! Teda doufám...
,,Je to těžký, tak se koukej.,'' řekl mi a otočil se ke stromům. Vytvořil pár pečetí a řekl ,,Suiton: Suishouha''. To co jsem uviděla jsem fakt nečekala. Před námi se objevila velká vlna která ihned začala terorizovat stromy. Je to vlastně stejné jako začátečnické ovládání vody, ale s rozdílem že takové množství vody by se ani za boha nemohlo udržet.
Když zničil asi půlku všech stromů co tu byly, obrátil se na mě: ,,Teď to zkus ty. Udělej stejné pečetě jako já a voda se řídí stejně jako normálně. Klidně si vybourej zbytek lesa.'' Hmm to je teda náruživý ochranář přírody. Ale přestala jsem brát ohled na ekologii a zkopírovala pečetě. Když jsem je měla řekla jsem ,,Suitom: Suishouha''. To co se oběvilo, ehm, nestojí ani za řeč. Po krásném, velkém proudu vody vytvořeném Mizugumem se tu objevil malinkatý proudíček vody který by porazil maximálně myš.
,,Ha, to jsem od tebe mohl čekat.,'' vysmál se mi, ,,Ale uznávám, na první pokus se to nikdo nenaučí. Trénuj a zítra ráno mi předvedeš jak to umíš.'' Jak to dořekl, tak odešel. Teď jsem teprve měla chuť ho zabít! Ten protivnej...

Trénovala jsem jak řekl. Za těch pár hodin jsem vytvořila takové vlny které se s Mizugumeovými nedaly srovnávat. Nakonec jsem to vytáhla na dvakrát větší než na začátku. I když jsem pořád dokola vytvářela nové a nové vlny, necítila jsem nedostatek čakry. Tím to možná bylo, dávala jsem do toho málo čakry. Zkusila jsem to znovu. Utvořila jsem pečetě a řekla ,,Suiton: Suishouha''. Vlna sice byla větší, ale ne o moc. Ale alespoň vím na co se mám zaměřit.

V Listové, v kanceláři Hokage.
Tsunade si užívala jednu z vzácných chvílí kdy se její stůl nepropadal pod tíhou papírů. Líně se válela na židli a popíjela saké. A právě saké ji rozlilo když do místnosti vlítla Shizune.
,,Tsunade-sama!,'' křičela udýchaně. Běžela rovnou od dešifrátorů s přísně tajnou zprávou.
,,Co se stalo Shizune?,'' vzdychla si Pátá nad rozlitým saké.
,,P-Přišla zpráva od ANBU kteří jsou na misi ve Větrné zemi.,'' vydýchávala se a podala Páté svitek.
Ta si ho přečetla a hned se jí na tváři objevil nespokojný výraz: ,,Shizune! Ihned je převel zpět do Listové, tato věc se musí udržet v naprosté tajnosti!!!''

V Deštné.
Dalšího hodina utekla a já jsem se zlepšila jen pramálo, ale zase o víc než předtím. I když to byla jen náhražka na Mizugumeho extra vlnu, nepřestávala jsem věřit že to zvládnu. Zrovna když jsem to chtěla znovu zkusit, vyběhl ze křoví Orenjino-sensei.
Přiběhl ke mě a ve spěchu mi řekl: ,,Už je to tady Aido!''