Krvavé štěstí 1: Probuzení
Ležela jsem na zemi a vychutnávala ten pocit. Na rukou, nohou a na rtech mě konejšilo ono hřejivé tekuté teplo. Rudé teplo. Zvedla jsem pravou ruku a jemně si olízla malíček. Chuť krve pronikla na jazyk a lehce zašimrala. Otřela jsem jazyk o horní patro a ta nezaměnitelná měděná chuť se pomalu rozlévala po celých ústech. Olízla jsem si rty. Miluji to. Zavřela jsem oči a jemně se prohnula v bocích. Rukama jsem se opřela o zem a s hlavou zakloněnou jsem se posadila. Přes rty se mi mihnul nepatrný úšklebek. Vlasy mi padaly přes oči, jak jsem dala hlavu do normální polohy. Jemně jsem je odhrnula za rameno a rozhlédla se.
Kolem mě leželo spousta mrtvých těl, některé v podivných polohách. A taky krev. Byla všude. V kalužích se rozprostírala po celé obrovské čtvercové místnosti, cákance zdobily stěny a nebylo přes ně vidět okny ven. Na některých místech již pomalu schla a hnědla, jinde, kde jí bylo víc, si zachovávala svou nádhernou barvu a kde jí bylo opravdu hodně, černala.
Kap… kap… kap…kap
Pravidelný zvuk. Ohlédla jsem se za ním. Na stěnu byl přibit muž. Ruce měl nad hlavou, hlavu svěšenou a jeho nohy byly tak dvacet centimetrů nad zemí. Ze špiček bot pomalu a pravidelně odkapávala krev.
Kap… kap… kap… kap kap kap…
Muž se pohnul. Vadilo mi, když se rytmus rozhodil. Dala jsem hlavu na stranu a potichu se zasmála. Muž zbystřil, bylo vidět, jak se napnul v bocích. Vstala jsem a pomalu přecházela k němu. Bosé nohy brouzdaly krví a muž se znovu uvolnil. Stála jsem u něj. Rukou jsem ho jemně pohladila po vlasech, pak po tváři a nakonec jsem ho chytla za bradu. Měl masku. Zvedla jsem mu hlavu.
Dívala jsem se do různobarevných očí. Jedno bylo černé, slabé, prosící o pomoc. Druhé bylo nebezpečné, červené s černými podivnými znaky. Trochu jsem naklonila hlavu, abych si ho lépe prohlédla. Měl šedé vlasy, nyní zmáčené vlastní krví. Byla jsem zvědavá, chtěla jsem vědět, co pod maskou ukrývá. Druhou rukou jsem mu sáhla na kořen nosu a on se na mě prosebně podíval. Nedbala jsem toho a ukazováček jsem vsunula pod masku, chytila okraj a pomalinku stahovala látku dolů. Přejela jsem přes dlouhý rovný nos a ukazováčkem jsem se dotkla rtů. Chvěly se. Dalšími prsty jsem stáhla celou masku, ukazováček zůstal na rtech. Mohla jsem si ho prohlédnout…
Moje první série... tohle mě napadlo, když jsem koukala na jeden supr obrázek, kde má holka zapíchnutou žiletku ve rtu... všude krev, no prostě něco...
Doufám, že to někdo přečte...
jinak, budu vděčná za komentáře, jestli mám pokračovat, nebo ne
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
teda čiči *jo!!! anara se k tomu už dostala!!!!* to je pěkně morbidní!!!
začinam tušit co nasleduje, ale i tak jsem děsně nedočkavá
fakt super (sakra, jak muže byt super tolik krve.... hmmmm... multifunkční upír, co????? )
je to skvělý... i když fakt nemám ráda krev...
--->TOTO<---
Nejnovější FA
DEVIANTART
achjo,..nemam nic co byhc vytknul,..ty to fakt umis.. i kdyz nemam rad krev,.. vtomle neoc je,.
děkujů... všem
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
pěkný...tohle se mi líbí
Celý život hledáme dokonalost...a jen málokdy ji najdeme. Někdy ji ale máme před nosem, i když nám ukazuje záda. A jen těch vzácných případech se otočí..
Fandím ti, Riků..mám rád blázny
wow, no to je dost... ze se nekdo dal na nechutarny
ja povidky (a nejenom povidky) tohohle typu miluju, ne kazdej se totiz odvazi je psat...
a prave na nich se pozna dobrej spisovatel kterej ty zrejme ses...
pokračuj, Tetko moje...
je to skvělý, krev 4EVER!!! a to bude asi Kakashi, že?? XDD (jsem děsně chtrá, já vim XD) no... vážně skvělý, konečně něco pořádně krvavýho... wow!!
Můj Valenth
Zlato...timhle si mi vyrazila dech.Jasně,že musíš pokračovat...ty jo.Je to prostě dobrý