Densetsu no Kunoichi - 12. Kapitola
KAPITOLA 12 – POSLEDNÍ JE MRTEV
Pomalu jsem se rozhlédla. Tsunade stále ještě bojovala se Zetsu a situace pro ni vůbec nevypadala dobře.
Hiromi se velmi snadno bránila Madarovým útokům. Vypadalo to, jako by si s ním jenom hrála.
Akira právě předváděla jeden ze svých smrtících tanců Konan.
Konan! Takže tu někde musí být i Pein… doufám, že se mu nepovedlo zaútočit na někoho z deseti ninjů, kteří krotí bijuu.
Rychle jsem se otočila a pohledem jsem pátrala po Peinově zrzavé hlavě. Ne, neútočil. Úlevně jsem vydechla. Dál jsem ale pohledem pročesávala jeskyni a pátrala po nějaké známce přítomnosti vůdce skupiny Akatsuki.
Brzy jsem ho zahlédla. Seděl na vyvýšeném kusu skály a bedlivě pozoroval jednotlivé bojující dvojice. Odplížila jsem se kousek stranou a vytvořila jsem šest svých stínových klonů, které jsem poslala se schovat tak, aby Peinovi v případný okamžik vpadly do zad.
Spoléhala jsem na to, že se Jiraiya nemýlil. Když nám Tsunade předávala veškeré materiály o Akatsuki, které Konoha měla, v jedné ze složek byl i dešifrovaný Jiraiyův vzkaz. Společně se Shikamaru a Narutem jsme se shodli, že dešifrovaný byl správně – ten pravý mezi nimi není.
Nikdo ovšem netušil, k čemu se vzkaz vztahoval. Jako první a také jediná možnost mě napadlo, že mluvil o Peinových podobách. Jediné možné řešení, na které jsme pak spolu s Hiromi a Akirou přišly, bylo, že Pein velmi dobře stráží své pravé tělo. Domnívaly jsme se, že ostatní těla používá tak, že je přivolává podobně jako ostatní summony a pak se mezi nimi libovolně přemisťuje.
Bylo by to jenom logické. Než Jiraiya zemřel, bojoval s ním. Když viděl, že prohrál, poslal zprávu se zjištěním, které pomůže tomu, kdo bude s Peinem bojovat jako další.
Pravděpodobně byl ten vzkaz myšlený pro Naruta. Z toho, co jsem o vztahu těch dvou slyšela, mi bylo jasné, že Gama Sanninovi na tomhle blonďatém třeštidlu velmi záleželo. Aby ne, když byl synem Jiraiyova nejnadanějšího studenta.
Rychle jsem se rozeběhla směrem k Peinovi, abych mu zabránila, kdyby se náhodou rozhodl vložit do jednoho z probíhajících soubojů.
„Toshi?“ podíval se na mě překvapeně. Nenechal se oblafnout tak snadno jako Kisame. Od někoho s Peinovou inteligencí bych to ale ani nečekala.
„Já jsem tvůj soupeř,“ oznámila jsem mu.
„Kdy ses nechala naverbovat?“ zeptal se posměšně.
„Nenechala,“ odpověděla jsem klidně a posměšný výraz mu z tváře velmi rychle zmizel. „To já jsem je zverbovala.“
„A co zájmy Akatsuki? Naše zájmy?“ zajímal se naléhavě.
„Předně nejde ani o zájmy Akatsuki ani o moje zájmy, ale jen o tvoje zájmy, Peine,“ informovala jsem ho. „Moje zájmy jsou trochu jiné, i když, abych byla upřímná, v tuto chvíli jsou mé zájmy v naprostém protikladu k těm tvým.“
„Tak proč ses k nám tedy přidala?“ namítl.
„Protože máš u mě nesplacený dluh, Nagato.“ Oči se mu překvapeně rozšířily. Probleskl v nich strach.
Ano, souhlasila jsem v duchu. Měl by ses bát. Díváš se do očí své smrti.
„Co je to za dluh?“ zajímal se, když znovu nabyl sebekontrolu.
„Zabil jsi mého studenta a to já neodpouštím,“ podívala jsem se mu zpříma do očí.
„A čího studenta že to mám na svědomí?“ zeptal se lehce.
„Omlouvám se, že jsem se nepředstavila,“ odpověděla jsem stejným tónem a s úsměvem. „Mým studentem byl Jiraiya – Konoha no Gama Sannin. A já jsem,“ práskla jsem svými copy, protože jsem si před ním to divadlo prostě nemohla odpustit, „Chika Kameyo Ayame z klanu Tsurugi – Taijutsu no Kunoichi.“
Jeho výraz napovídal, jak moc mě moje pověst předchází. S hrůzou si začal prohlížet mé katany a všechna pouzdra a zbraňové svitky, které na mě viděl. Pak se ale zatvářil, jakoby mu něco došlo.
„Tak Taijutsu no Kunoichi říkáš?“ zašeptal lehce, že to znělo spíš jako zaševelení větru. Najednou zmizel v mlze a na jeho místě se objevil vysoký muž s dlouhými rudými vlasy. Ve chvíli, kdy se objevil, se ale také bleskurychle přesunul přede mě. Možná na mě chtěl zapůsobit, prototože pro méně zkušeného shinobi by tento přesun vypadal jako teleportace. Naneštěstí pro něj byl i tak velmi pomalý.
Já jsem se ještě rychleji přesunula tak, abych, až se domněle objeví přede mnou, stála za ním. Vyšlo to přesně, jak jsem čekala.
„Jako jedna z Densetsu no Kunoichi bys ale musela být velice stará,“ zašeptal nikomu před sebou. Bylo jasně slyšet, jak mu úsměv mizí z tváře, když viděl, že před ním nikdo není.
„Přeci jistě víš, jak jsou dámy choulostivé na poznámky o věku,“ zašeptala jsem mu stejným tónem do ucha. Zároveň jsem také udeřila do oblasti ledvin, kde jsem cítila silný pulz jeho chakry.
Nemám sice byakugan, který by mi přeně ukázal cirkulaci chakry a jednotlivé body. Vycítím ale, kde chakra pulzuje silněji. Úder tam je téměř srovnatelný s údery, jaké používají členové klanu Hyuuga. Můj úder samozřejmě nemá tak ničivé následky, pokud ale zastihne protivníka nepřipraveného…
Pravou nohou jsem mu rychle omotala nohy tak, aby se nemohl ani hnout. Současně jsem mu rukou omotala tělo tak, aby nemohl použít ruce. Druhou rukou jsem rychle vytáhla kunai a jednu z Peinových podob jsem rychlým seknutím přes hrdlo poslala do horoucích pekel.
„Klobouk dolů,“ ozvalo se za mnou, když mi tělo ochablo v rukou.
Otočila jsem se. Přede mnou stál velmi tlustý muž. „Ne každý by si poradil s mým mistrem taijutsu,“ pronesl vážně. Jako kdyby mi na komplimentech od tohohle bastarda nějak záleželo.
„Zjevně to nebyl žádný mistr,“ poznamenala jsem a opovržlivě jsem se podívala na mrtvolu, která mi ležela u nohou.
Z mého nového protivníka vyzařovala velmi silná chakra. Cítila jsem, že to je ten druh chakry, který pohlcuje… rychle jsem si začala rozmýšlet, jak nejlépe zaútočit.
Jak zničit člověka, který může všechny vaše útoky pohltit a zúročit jejich energii tak, že ji následně použije proti vám?
Rozhodla jsem se pro taijutsu. Rozeběhla jsem se a spustila jsem rychlou sérii kopů a úderů. Nikdo mi nikdy neodolal dlouho. Všichni se vždycky poddali. Stejně tak i tato Peinova podoba. Neměl šanci, když mi na pomoc přiběhl jeden z mých klonů, které jsem dříve vytvořila. Údery na místa, ve kterých silně pulzovala chakra, protivníka velmi rychle vyčerpaly. Následný kop do oblasti srdce, kdy se můj vysoký podpatek zabořil velmi hluboko, byl už jen ránou z milosti.
Okamžitě se ale objevila další Peinova podoba.
Boj byl velmi vyčerpávající. Každá nová postava disponovala jinými schopnostmi a také zkušenostmi. Bohužel pro mě zůstávaly i zkušenosti z boje se mnou. Pein se proto rychleji vyhýbal mým útokům. Velmi usilovně se bránil tak, aby mi zabránil dostat se do jeho blízkosti a použít tak taijutsu.
Jednou mi pomohla Akira. Byla jsem uprostřed velmi vyčerpávajícího souboje, kdy jsem měla svého protivníka svázeného. I tak mi ale bránil dostat se k němu natolik blízko, abych mohla souboj dokončit. Na okamžik se mi podívala do očí. V hlavě se mi rozezněl její hlas s instrukcemi. Poslechla jsem a zavřela jsem oči.
Brzy jsem uslyšela tupý náraz, jak se mrtvé tělo sesunulo na zem.
„Tsunade-sama!“ ozval se výkřik Sakury. Pomáhala jsem deseti ninjům usměrňovat chakru. Stále jsem zády k bojišti.
Někteří ninjové měli zavřené oči, aby se mohli lépe soustředit na chakru. Jiní je naopak nikdy nezavírali. Stejně jako Sakura. Bylo mi naprosto jasné proč. Byla Tsunadinou studentkou a znala jsem Tsunadiny metody. Jak se můžeš vyhýbat něčemu, co nevidíš – to bylo její motto.
„Sakuro!“ zavolala jsem na ni. Podívala se po mě a a já jí během setiny vteřiny uvěznila ve svém pohledu a snažila jsem se zjistit, co se stalo. Rychle jsem našla, co jsem hledala. Velmi živá vzpomínka na to, jak Tsunade padá k zemi s prázdným pohledem v očích.
Propustila jsem Sakuru ze zajetí své mysli. Zmateně zamrkala.
„Musím jí jít pomoct,“ spíš zašeptala, než doopravdy řekla.
„Nesmíš se hnout z místa,“ vykřikla jsem na ni. „Tady tě potřebujeme a Tsunade už nemůžeš pomoct,“ dodala jsem tvrdě. Šlehla po mně pohledem a ze zářivě zelených očí jí začaly téct slzy.
Kruhem se pomalu začala šířit zpráva o úmrtí Hokage. Všihni otvírali oči a snažili se zahlédnout, co se stalo. V některých očích probleskla beznaděj.
„Dost,“ rozkázala jsem. „Váš úkol je jasný! Soustřeďte se. Truchlit můžete, až zvítězíme!“
Cítila jsem, jak se chakra ocasatých démonů začala protlačovat ven jedním slabým článkem.
„Ino! Soustřeď se!“ zařvala jsem na blonďatou dívku, která se beznaději začala poddávat více, než bylo zdrávo.
„Pusť mě sem a vyřiď to s tím zeleným zmetkem,“ řekla rychle Hiromi potom, co mi zaklepala na rameno.
„Už jsem myslela, že ho nedokážeš zabít,“ zavrčela jsem na ni.
„Tss...“ V očích se jí vítězně zablesklo. Povolila chakrový štít, kterým nás bránila mezitím, co jsme se vyměnily.
Vztekle jsem se rozeběhla k tomu, co mi zabilo studentku. Fakt byl, že jsem sama Tsunade slíbila smrt za to, že nedokázala ochránit mého syna. V tu chvíli se ale jednalo o něco úplně jiného. Jistě, nevycházely jsme s Tsunade dobře, ale na tom v tu chvíli prostě vůbec nezáleželo. Tsunade byla mou studentkou. Touha zabít Zetsua vyplývala z toho, že jsem ji nedokázala naučit dost, aby se mu mohla ubránit. Takové je pouto mezi žákem a jeho mistrem. Stjeně tak, jako Ayame toužila pomstít Jiraiyu, jsem já teď chtěla pomstít Tsunade.
S ledovou zuřivostí jsem si měřila rostlině podobného shinobi před sebou. Veškerou svou zuřivost jsem směřovala do svého pohledu. Taková je zvláštnost arayurumimasuganu. Ve své podstatě jde o jeho pokročilejší úroveň, něco jako mangekyou sharingan. Díky svým očím jsem se tak dokázala dostat Zetsuovi do hlavy. Zahltila jsem ho veškerými emocemi, které jsem v ten moment cítila.
Také jsem mu vložila do hlavy všechny své vzpomínky. Lidský mozek ale není na takové množství informací stavěný. Veškeré moje emoce a vzpomínky mu tak doslova uvařily mozek.
Spokojeně jsem pokývala hlavou a překročila zelenou mrtvolu zahalenou v obláčkovém plášti.
Hiromi právě dokončila techniku, díky které jsme mohly bezpečně zkrotit ocasaté démony. Zvláštní pečetí spolu s velkým množstvím vlastní chakry poslala všechny bijuu tam, kde nemohli nikoho zranit a kde čekali na to, až budou povoláni.
Vyčerpaná desítka ninjů si konečně mohla odpočinout. Někteří se dokonce složili na zem. Sakura spolu s Ino se rozeběhly k mrtvé Tsunade a snažily se ji uzdravit svou chakrou. Ani prolévané slzy ale nevrátily Hokage k životu.
Otočila jsem se na druhou stranu. Naskytl se mi pohled na bojující Ayame, která právě rozsekla jednu z Peinových podob v půli. Žádná jiná už se neobjevila. Ayame ulehčeně očistila své dvě katany a hrdě se napřímila. Pomstila svého studenta.
Vrátila jsem pohled zpět ke kunoichi snažícím se zachránit Tsunade. V pozadí proběhl světlý stín.
„Uchiha,“ zasyčela jsem. Schválně jsem ho sledovala a čekala jsem, co udělá. Potichu se blížil k nic netušící Ayame. Došlo mi, co chce udělat a vběhla jsem mu do cesty.
Své Amaterasu měl připravené k boji. Evidentně jsem ho překvapila, protože se zastavil v půli pohybu.
„Uchihové byli vždycky krysy,“ pronesla jsem jedovatě.
„Uhni mi z cesty,“ zavrčel. Nepříjemný pohled do jeho rudých očí mě utvrdil v mém záměru.
„Nebuď drzý,“ odpověděla jsem a jemně jsem zavlnila boky. V očích mu probleskl strach. „Nikdo, kdo vpadne svému spojenci do zad, si nezaslouží žít.“
„Musí zaplatit za to, čeho se dopustila na mém klanu,“ řekl váhavě, jako by se snažil ospravedlnit své jednání.
„A v čestném souboji bys ji nikdy neporazil,“ doplnila jsem výsměšně.
Rozkročila jsem se a pravou nohou jsem opsala malý kruh. Sasuke s děsem v očích pozoroval každý můj sebemenší pohyb. Jedním procítěným mávnutím rukou následovaným malým kývnutím hlavy jsem ho uvěznila ve svém genjutsu. Dvě rychlé otočky a poslední z prokletého klanu padl mrtev k zemi.
škoda že Sasouš nepředvedl před svou smrtí něco mimořádného...ale jinak dobrá práce Tsunade je mi ale líto...
Budu se navždy proklínat, že vždy, než něco napíšu, přečtu si komentáře lidí, kteří něco napsali přede mnou a ještě víc se budu proklínat za to, že jsem tak nehorázně zvědavá, že musím otevřít každý spoiler, i když není určený mým očím!!! xD Mně se tato kapitolka líbila! Je sice pravda, že je trošku víc strohá a děj plyne tak rychle, že to obyčejný smrtelník nedokáže pořádně vnímat (ne, že bych já byl něco víc, než obyčejný smrtelník! xD), ale věřím, že to mělo určitý důvod, který se dozvíme v některé z dalších kapitolek! (A věřím tomu víc od té doby, co jsem si přečetla ten spoiler!!! xD)
tak to s rozklikáváním spoilerů dělám taky, takže buď v poho, nejsi v tom sama ;-)
To jsem ráda!
Hm... nechci nic říkat, ale... tahle kapitola se mi nelíbí. Je taková... strohá. Tedy po tom, co jsme četli v těch předchozích. Jen tak si umře Tsunade, jen tak Akira zabije Sasukeho... Důležité postavy tak zmizí bez jakékoli pocty nebo uznání, které by si zasloužily. To stejné provedla Rowlingová se Snapem... gomen, ale musela jsem to napsat.
Možná mě v příštím díle vyvedete z omylu, třeba tam ty mnou postrádané informace budou, ale i přesto budu z téhle části maličko zklamaná.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Pippi Longstocking taught me that it is OK to be different,
Yoda taught me about the good and the evil,
Samwise Gamgee taught me to stand by my friends,
Romeo and Juliet taught me about love,
Naruto taught me to be strong and to believe in myself
and Batman taught me that you don't need super power to be a superhero.
Preco sasuke umrel? to vam tak vadil d0oriti!!! normalne ste ma nahnevali , vase pribehy boli super ale teraz ma to nahnevalo , je mi do placu toto chvala bohu ze tie pribehy su len vase vymysly.
Konečně ten hajzl chcíp..Promiň, ale nemám ho ráda..JJ v Narutu ano, ale v SHIPU-fůůj..Jinak krásná povídka
ehm... mám takové obavy, že tě další kapitola nepotěší... mno nic...
pááni...DnK jsou fakt silny..
tsunadina smrt me mrzi... udelali ste ji strasne slabou... normalne by zetsua rozmetala to fakt
a sasuke? konecne chcipl..
jinak oúet skvelej dil..
Watashi ni makazetesai
slabou Tsunade, no nevim... nikdo vlastně neví, jak silnej Zetsu je (a vzhledem k tomu, že je v Akatsuki, tak asi nebude žádný ořezávátko). Každopádně si buď jistej, že Tsunade nás neopustila jen tak...
vsetko jje dobre ale ked zomrel sasuke skoro som rozbil obrazovku je muj oblibenec
náš taky, ale to, co udělal... nebo spíš chtěl udělat...za tohle se ve válce popravovalo...
hustyyyy....sasuke je mrtev!
Chuck off!!!
Merenwenin průvodce po povídkách
Akira-sama krásně kreslí pro Merenwen
Ve jménu oddanosti - pořádná romantika (ItachixHachi )
Poslední z rodu ocasatých - pořádný dráma ( Akari, Kakashi, Akatsuki a spol. )
Akatsuki andílci - pořádná sranda( Akatsuki s malými nosíky a vrstvami make-upu )
Miluju Narutrix!
Bavte se!
Více než zajímavý díl, vážně se to úžasně čte
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF