Příběh dítěte lásky- 19. kapitola

Bitva začíná

,,C-Co je tady?,'' vykoktala jsem ze sebe, jelikož mě sensei, který vyskočil z keře, vylekal.
,,Špeh se právě chystá opustit vesnici východní bránou.,'' řekl mi stručně sensei, ,,Pojď, rychle tam musíme.'' Jak to dořekl, tak běžel zase tam odkud přišel. Nic jsem nenamítala, všechno jsem tam nechala a běžela za ním. Východní brána byla kousek od Mizugumeho domu.
,,Vyptával jsem se na něj lidí a oni odpověděli že je to místní člověk který se jmenuje Hirate. Je to jeden z těch silnějších ninjů z Deštné a po týdnu stráveném zde se má vydat do Ohňové země.,'' povídal mi cestou.
,,Myslíte že ho porazíme?,'' zeptala jsem se.
,,Snad ano. Vlastně ho ani nemusíme porazit, záleží hlavně na informacích které má, ale stejně by bylo nebezpečné nechat tady potulovat zločince.,'' vysvětlil mi.
,,O jednoho míň, stejně se tu nic nezmění.,'' řekla jsem zklamaně. Orenjino-sensei se mnou jen tiše souhlasil.

U východní brány jsme byli za pár minut. Až na strážce v bráně tu nikdo nebyl.
,,Nejspíš tu ještě nebyl, ale tím si nemůžeme být jistí. Musíme to tu prozkoumat.,'' řekl zamyšleně sensei. Nemusel víc naznačovat a já hned věděla co mám udělat. Vytáhla jsem kunai a s obtížemi se řízla do levé ruky. Krví jsem si na pravé ruce udělala znamení a začala dělat pečetě. Když jsem je měla hotové, přiložila jsem ruce k zemi a řekla ,,Kuchiyose no Jutsu''. Snažila jsem se do toho dát co nejméně čakry abych přivolala jen malou veverku. A kupodivu se to povedlo.
Malá veverka se chvíli rozhlížela a pak mi suveréně navrhla: ,,Pokud něco chceš, tak mi něco dej.''
,,Hej, ty seš nějaká drzá, ne?,'' rozčilovala jsem. Veverky mohou být drzé?
,,Jídlo jinak nic.,'' zopakovala svoji podmínku. Co se dalo dělat, vytáhla jsem z kapsy poslední žvejkačku co mi zbyla a dala jsem jí ji. Veverka ji vděčně přijala.
,,Tak co chceš.,'' řekla mi mezitím co žvýkala.
,,Potřebuji aby jsi prohledala okolí a řekla mi kdy naposledy tu někdo šel.,'' zaúkolovala jsem jí a ona odběhla.
Orenjino se chechtal: ,,Není proti zákonům dávat veverkám žvejkačky? Dyť se jí zalepí pusa.''
,,Proč myslíte že jsem jí ji dala?,'' smála jsem se.

Veverka se za chvíli vrátila a oznámila nám že tu posledních dvacet hodin nikdo neprocházel. Orenjino-sensei tak okamžitě vyvrátil možnost že opustil vesnici. Mezitím co byla na průzkumu, my jsme si našli dobře ukryté místo na pozorování odkud bylo dobře vidět na bránu a na její okolí.
Čekali jsme dlouho a tak jsem se snažila navázat konverzaci: ,,Sensei, jakou vy máte podstatu?''
,,Já? Jak to jen říct...,'' zamyslel se, ,,Jsem specialista na trénink podstaty, mám vodní a ohnivou.'' To mi taky mohlo docvaknout když používat Suiton.
,,Vy jste se také narodil se dvěmi? Nebo jste si ji vytrénoval?,'' zajímala jsem se dál.
,,Původně jsem měl jen jednu, vodní, a ohnivou jsem si vytrénoval.,'' řekl mi. Chtěla jsem se dál ptát, ale už jsem to nestihla, z brány někdo vyšel. Nebyl pochyb o tom že to byl on.Měl na sobě dlouhý černý kabát a do obličeje mu vidět nebylo. Oba jsme ani nedutali, věděli jsme že jediné slovo by nás mohlo prozradit. Orenjino-sensei do mě lehce šťouchnul. Já věděla co mám udělat. Prsty pravé ruky jsem utvořila kruh který jsem namířila na něj. Mezi dva prsty tvořící kruh se vešla jeho celá postava. Pomalu jsem se přenášela do jeho mysli abych mohla nakouknout do jeho paměti. To co se stalo mě ale dokonale vykolejilo. Nepodařilo se mi do jeho mysli dostat! Musela jsem to ihned říct Orenjinovi, ale jak?! A právě v tu chvíli mě napadl geniální nápad...

Po nezdaření plánu A, začal plán B. Plán B byla čistá improvizace. O to těžší to bylo, že jsme neznali naše schopnosti, nikdy jsem senseie bojovat neviděla a on neví co jsem se naučila. Ale nic jiného nám nezbývalo. Každý jsme se plížili z jedné strany cesty. Když byl na naší úrovni, vyrazili jsme. Sensei na něj hodil pár shurikenů, ale místo něho se objevila kláda.
,,Kawarimi no Jutsu!,'' konstatovala jsem v rychlosti.
,,Musíme si dávat pozor, teď jsme my v roli lovné zvěře.,'' řekl mi Orenjino-sensei.
,,Myslíte že utekl?,'' zeptala jsem se.
,,Myslím, že ne, známe jeho tajemství a bude se nás chtít zbavit.,'' odpověděl mi. Stáli jsme uprostřed cesty a on nás někde ze křoví sledoval. Byl to strašný pocit...
,,Tak to vy jste mě sledovali.,'' ozvalo se od někud. To byl on!
,,Přestaň se schovávat a vylez.,'' zařval na něj sensei. Někdy dokázal být fakt děsivý.
,,Jak si přeješ.,'' odpověděl. Před námi se objevila postava. On, špeh Hirate, on kvůli kterému může být zničena Vodopádová a nejenom ona. Kdyby doopravdy byl ve spojení s Orochimarem nebo Akatsuki...
,,Nemám čas se tu s vámi zdržovat.,'' řekl otráveně, ,,Fuuton: Reppushou (Živel vítr: Vzdušný vír)!'' Objevil se vír který mířil přímo k nám. Nestihli jsme udělat nic jiného než uskočit. Šel na to opravdu rychle.
,,Nemám na vás čas, tak pěkně vylezte abych to už mohl ukončit.,'' řekl netrpělivě. My jsme doopravdy vylezli, ale za úplně jiným účelem.
,,Jsme tady. Katon: Hibashiri (Živel oheň: Rychlý oheň),'' oplatil mu pohotově útok sensei. Ale i on se vyhl.
,,Tuto techniku bych rád použil s Reppushou, ale bohužel nemám ohnivou podstatu.,'' stežoval si. Bitvu s námi bral maximálně jako srandu. Strašně nás podceňoval a to se mi nelíbilo.
,,Ale nemáš ohnivou, takže to máš blbý. Jo a díky za prozrazení cenné informace.,'' poděkovala jsem ironicky.
,,Není zač, ale stejně si nemyslím, že by vám to nějak pomohlo.,'' smál se. To mě už doopravdy naštvalo!
Chystala jsem se k útoku, ale Orenjino mě zastavil: ,,Nech to na mě.''
,,Ale sensei...,'' odporovala jsem.
,,Ty seš náš trumf, nesmíme tvé schopnosti odhalit už na začátku.,'' pošeptal mi. Měl pravdu, ať dělá jak uzná za vhodné. Orenjino-sensei se proti němu rozběhl.
,,Kage Bunshin no Jutsu!,'' vytvořil stínové klony když byl asi čtyři metry od něj ve vzduchu. Klony se začali divoce točit dokola. Točili se pořád rychleji a rychleji a kdyby jste to sledovali tak se vám z toho bude slušně točit hlava. V nejvyšší rychlosti se slétli k jednomu bodu. On ale je ale všechny odrazil. Jeden po druhém postupně mizeli až... Nezbyl ani jeden! Právě ve chvíli rozplynu posledního klonu, ze země se vynořil sensei svírající kunai. Bodl ho... A stínový klon se rozplynul! Kdy vůbec měl čas udělat stínový klon???
,,Orenjino?! On to byl už od začátku stínový klon?,'' křičela jsem.
,,Ne. Musel ho udělat někdy během bitvy.,'' odpověděl mi, ,,Měj se na pozoru, může být všude!'' Vypadalo by to jako kdyby zmizel. Nikde nebylo cítit ani náznak jeho čakry, jako by tu nebyl posledních dvacetčtyři hodin. Ale my věděli že tu je.
,,Raiton: Hiraishin (Živel blesk: Lítající bůh blesku).,'' ozvalo se odněkud.
,,Ááá.,'' zakřičel sensei.
,,Orenjino-sensei!!!,'' zaječela jsem a běžela k němu. Pomalu se skácel k zemi a svíjel se ve strašné křeči. Když jsem přiběhla, znehybněl. Upadl do bezvědomí.
,,Sensei!!! Vzbuďte se!,'' brečela jsem nad ním. Na jeho paži jsem oběvila známky spálení. Nebylo pochyb, Hiraishin ho zasáhl. Ale... jak? I kdyby použil Kakuremino no Jutsu (Kabát neviditelnosti), museli by jsme přeci cítit jeho čakru, i kdyby ji potlačoval!
,,Přemýšlíš o tom jakto že jste necítili moji čakru, že?,'' zjevil se přímo přede mnou. Ihned jsem vztala a do ruky dala kunai.
,,Já, Hirate, dokážu úplně potlačit svoji čakru a přitom ji můžu využívat.,'' vytahoval se, ,,Už jsi zbyla jen ty, rychle tě oddělám.''
,,To se teprve uvidí.,'' dodala jsem. V tu chvíli mě zaplavila vlna síly a sebejistoty, byla jsem naprosto přesvědčená že ho porazím. Nepřipouštěla jsem si selhání.
,,Mizu Bunshin no Jutsu.,'' vytvořila jsem vodní klony. Vyřídíme to teď a jednou pro vždy.