Tajemné
Chvíli na sebe oba mlčky hleděli. Možná to brali jako soutěž kdo dřív uhne. Oběma jejich ego nedovolovalo vzdát se, ale Yamato usoudil, že je slušné nechat jí vyhrát.
Uhnul pohledem a napil se z připraveného šálku čaje.
„Uhnul jste!“ zajásala Kimm vítězoslavně.
Takovou reakci přesně čekal a zamračil se.
„Nechal jsem tě vyhrát,“ opáčil.
„Máte nějaký důkaz?“ vyštěkla na něj na oplátku Kimm a v ten moment mu okamžitě sklaplo. „Já si to myslela.“
Yamato zavrtěl hlavou a raději sám sebe přesvědčoval, ale hezky mlčel.
1. kapitola: Minulost
Je tomu několik desítek let, co země blyštivých mečů, mocné chakry a odvážných ninjů byla ještě rozeseta na malé celky – sídla, pevnosti, vesničky… Říkejte si tomu jak chcete. Podstata těchto slov zůstává – klany a rodiny, mnohočlenné nebo jen malý kruh nejbližších příbuzných.
Všichni věděli, že jsou slabí samostatně, vyděděnci, kteří byli donuceni se pohybovat sami byly předurčeni k pomalé smrti hladem, pokud měli štěstí. Druhá možnost byla nechat se zabít ochránci jiných sídel.
[i]Plíživé jsou temné stíny. Ale zde nespatřím ani jediný. Tohle je jiná hra než ta kterou se mnou hrál před chvílí. Neproniknutelné tíživé černé ticho, které mě obklopuje. A někde v něm je on. Černý stejně jako ta tma a čeká. Čeká až se budu dostatečně bát, až budu nervózní, až udělám jedinou sebemenší chybičku. V té chvíli vyrazí a zničí mě. Další hodiny mučivé bolesti, jenž bude znovu a znovu ochromovat moji mysl. Ve skutečnosti uběhnou jen sekundy, ale já prožiji mnohem víc.
Sakuře se do očí hnaly slzy. Už dvě hodiny seděla na skalisku poblíž Konohy a přemýšlela nad stále záludnou otázkou… 'Vrátí se ještě někdy?' .
Cestou šli mlčky, tedy jen Naruto neprojevoval žádnou snahu o komunikaci. Šel několik málo metrů před nimi, nevnímal ani okolí. Jen stále přemýšlel nad třemi podstatnými věcmi, ovšem nedokázal je seřadit od té nejzávažnější po tu nepotřebnou. No prostě nejde přemýšlet nad třemi naprosto rozdílnými věcmi a ještě k tomu jít rovně po cestě. Nešlo to, takže občas mírně vybočil z cesty.
První jeho myšlenka směřovala ke dvěma zamilovaným osobám za ním. Na jednu stranu měl radost, ale byl i smutný. Teď, když jsou jen oni tři.
V zákopech Andělé nejsou
Už jsem se dostala do každodenního života v táboře. Měla jsem svůj stan jako ošetřovnu. Ale ještě jsem nezažila útok. Přišel v noci společně s hvězdama. Probudila jsem se s rukou na puse. Nebyla moje. Ale díky bohu ani nepřátel. Byla to Mayi. To je holka, která mi pomáhala s raněnejma. Ale moc jsem s ní nemluvila.
„Ticho,“ nešeptala, spíš jen naznačovala rty, „Musíš se evakuovat.“
Dala ruku pryč, chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale zastavila mě jen, jak jsem otevřela pusu.
Prvá kapitola: Začiatok konca
Tri dni. Boli to už tri dni čo tu trčal. Ležal na podlahe so zviazanými rukami za chrbtom.
Zem bola studená ako ľad, špinavá a zaprášená, že sa tam pomaly nedalo ani dýchať.
Sám bol celý špinavý a na niektorých miestach jeho oblečenia boli vidno zaschnuté fľaky od krvi. On sám nemal na tele ani škrabanec.
Tá krv nemohla .... nepatrila jemu.
Tri dni na jeho volanie nikto neodpovedal. Ani jediný raz.
Akoby na neho úplné zabudli.
Zabudli .... a nechali ho samotného v tej temnote.
Zranění
Poslední boj
Akari v běhu tasila katany a řítila se proti Madarovi. Ten se jen usmál a v mžiku mezi nimi stál zbytek Akatsuki v čele s s šestičlenným Peinem.
„Yoso, počkej!“
Mladá dívka se otočila a spatřila utíkajícího chlapce.
„Co se děje, Kibo?“ zeptala se chlapce, když k ní doběhl.
Kiba se zapřel o stehna a těžce ze sebe vypravil: „Žádá si tě Tsunade-sama.“
„Díky.“
Yoso se otočila a tryskem se rozeběhla k budově Hokage. Ani se neohlédla, věděla, že Kiba půjde za ní. Před dveřmi zpomalila a počkala, až jí Kiba dojde. Pak otevřela dveře a vešla pře stůl Páté.
„Dobře, že jsi se dostavila. Mám pro tebe misi.“
„Misi?“ nechápala Yoso.
Jednoho dne kdy Tsunade zavolala tým sedm, aby jim dala misi tak Naruto ještě nevěděl v jakém bude šoku až přijde k ní do kanceláře. Naruto vešel a sním i Sakura a Kakashi.
Naruto byl hodně rád,protože už dlouho nebyl na žádné misi.
„Mám pro vás misi typu S, musíte zabít Sasukeho, který je pro Konohu až moc nebezpečný!“
vyhrkla na ně 5.HOKAGE. Naruto a se ani nepohnul a z čela mu ztekla malá kapička potu.
„Cože to nemůže být možné, Sasukeho nemůžu zabít, je to můj přítel“
Je to už mesiac, čo mi Rin zomrela v náručí a zblížil som sa s Tsunade. Je to celkom príjemné, keď si navzájom pomáhame zabudnúť, na bolesť zo straty milovanej osoby. Je to už mesiac, čo som sa vrátil z medzisveta, no niekde sa stala chyba. Od tretieho dňa, po návrate, som sa stal námesačným a po nociach som chodil po Konohe.
Nový Hokage a odchod
Únos
„Sakuro, jsem doma!“ zavolal mladík do domu, ovšem hlas jeho milé se neozval. V domě vládlo až znepokojující ticho. Nahánělo mu to husí kůži. Zkusil to tedy ještě jednou, ale ozval se jenom vítr, který narážel do zavřeného okna. Trochu se vyděsil, zakázal ji přece, aby někam chodila, mohlo se jí stát cokoli. Z jeho přemýšlení ho vytrhla ohromná rána, která se rozlehla celou Konohou. Neměl však náladu řešit, co se vlastně stalo. Sakura pro něj byla důležitější.
3. Nový domov
Dokonce i po šesti dnech se tu stále cítil zvláštně. Vyrůstal v malém apartmá, ale teď byl bohatý a vlastnil tucet budov, zařízených ve starém japonském stylu. Nacházela se tam i vnitřní tréningová hala, dvě venkovní, knihovna a tucet ložnic, které se nacházeli hned vedle hlavní. Toto všechno bylo v hlavní budově. Ostatní byli jen menší verze. Vlastnil i budovu pro ninja psy. Naruto ji, ale přestěhoval do domu. Ale něco mu stále chybělo. I s liškami, které mu stále pobíhali okolo domu se cítil sám.
Sasuke se co nevidět vrátil k Daise. Seděla tam na posteli a pohledy ho sváděla k sobě. Opravdu toho neměla dost, chtěla víc. Ať chtěl nebo nechtěl, musel si jí nevšímat, měl teď něco důležitějšího na práci. Ona si však nedala říct a nahá k němu přistoupila a ovinula mu ruce kolem ramen. Věděla, že odejde, ale tohle nechtěla.
„To mě tu takhle necháš?‘‘ Zeptala se ho a pohlédla mu do tváře. Sasuke zarytě mlčel, snažil se jejímu pohledu odolat, ovšem dlouho nevydržel.
„Těší mě,“ pousmála se trochu Tsunade a pokynula kývnutím hlavy, abychom jí následovali.
„Připravili jsme vám ubytování, abyste po dobu vašeho pobytu v Konoze měli střechu nad hlavou. Většina zařízení se nachází v jediné lokaci, která byla právě volná. Shizune vás tam zavede. Můžete si odpočinout.“
„Myslím, že bychom měli přejít rovnou k věci, když už jsme tady všichni,“ nadhodila jsem, aniž bych si uvědomovala jak to bylo troufalé.
Toushirou se mnou srovnal krok a přidal se k mému názoru.
Usmál se a objal jí kolem pasu. Byl rád za tuhle kladnou odpověď. Konečně mohli být oba spolu, žít spolu, být šťastní.
,,Děkuji ti Lin." Zašeptal jí do vlasů a vzal mezi prsty pramínek karmínově rudé hřívy. Na chvíli se od něj odtáhla a ukazováčkem ho pohladila o rtech.
,,To já děkuji. Za všechno." Odpověděla a rty se přisála na jeho rudé plátky. Vášnivě se ponořila do polibku a povalila ho na záda. ,,Už bych si nedokázala představit další odloučení." Zašeptala mu do ucha a pokračovala v předešlé činnosti.
,,Proč si sebou vzal tu služku?!“ Vyjela po Sasukem Karin, které se vůbec nelíbilo, že by se Sasukem měla zůstat jiná dívka než ona.
,,Karin, SKLAPNI!!!“ Seřval ji Sasuke. Všiml si jaký vražedný pohled má dívka, sedící vedle něj. Kaia zatnula pěsti, ale byla zticha.
,,Proč bych měla?!“ Drze se ohradila Karin.
