Osudové rozhodnutí 01

Nový Hokage a odchod

Seděl v temné kamenné místnosti a jeho světlé vlasy ozařovali celou místnost. Seděl tam a poslouchal, jak se Tsunade hádá s radou, věděl, že to pro něj nevypadá dobře, že jeho sen se nevyplní a on..., co bude dělat potom? Udělal pro ně tolik a teď jediná, kdo se ho zastává je Tsunade, pátá hokage, po tom všem, co pro ně udělal...
Seděli tam zástupci různých klanů, Hyuuga, Inuzuka, Nara, Yamanaka, Aburame, Akimichi. Všichni rodiče jeho přátel. Ale...jsou to vůbec přátelé? Pomyslel si, ale tuto otázku nechal nezodpovězenou, prozatím...
Najednou Tsunade ztichla a rada se k sobě naklonila, oněčwm mluvili, ale ani jeden z přihlížejících neslyšel jediné slovo.
Po pěti minutách si stoupnul jeden člen rady, Danzou.
"Jednoznačně jsme se shodli, že za nového hokageho je zvolen Nara Shikamaru!" řekl tvrdým hlasem a když se podíval na světlovlasého mladíka, jen se škodolibě usmál.
Takže přece jen mně zradili... pomyslel si znovu mladý muž a postavil se, zmizel v poryvu větru, ale ještě stačili všichni slyšet, jak přes celou místnost zazněl Narutův hlas.
"Jednou toho budete litovat." řekl a nic po něm nezbylo.
"No myslím, že já tu také už nemám co dělat." řekla uštěpačně Tsunade a odešla z místnosti.
"Tak to by jsme měli, konečně jsme se zbavili toho liščího kluka." řekl někdo z rady a všichni postupně zmizeli z temné místnosti.
"Jak dopadla rady Tsunade-sama?" zeptala se Shizune, ale když viděla, jak se Tsunade tváří, ihned jí bylo jasné, že to nedopadlo, podle jejích představ.
"Za nového hokage byl zvolen Shikamaru a Naruto se vypařil, jakmile to řekli, musím ho najít." řekla Tsunade po chvilce a podívala se smutným výrazem na Shizune.
"Dobrá a kdy bude Shikamaru zvolen?" zeptala se její věrná společnice.
"Hned zítra, asi to chtějí udělat, co nejdřív, ale moc dobře nechápu proč." odpověděla blondýna a přejela pohledem kancelář. Bude mi to tu chybět. Pomyslela si a vyskočila oknem, aby našla Naruta, co nejdřív.
Naruto byl u sebe doma a balil si nějaké věci, jako oblečení, spacák, jídlo a stan, poté se už chtěl vydat ven, ale zarazil se na dnějakými fotkami. Byl tam on, Sakura, Kakashi a jeho dlouholetý přítel, který jeho a ostatní z týmu opustil, poté se podíval na další fotku, zde byl zase ona a Sakura, ale tvář třetího člena, byla jiná, pořád měl černé vlasy, ale měl je delší a byl bílý jako stěna, ale usmíval se, možná tím svým falešným úsměvem, ale usmíval se. Narutovi bylo trochu líto, jak se k němu před tím choval, ale i přesto to byli přátelé. Nad nimi se skláněli jejich prozatimní sensei, Yamato, protože Kakashi byl v té době v nemocnici. Usmál se, tihle jediní ho nikdy nezradili, nikdy nezapochybovali..., pomyslel si a obě fotky strčil do baťohu, k ostatním věcem, které si sebou bral.

Poté si ještě jednou prohlédl celý dům, ve ketrém už od mala bydlel, nikdy si nepomyslel, že tohle udělá, ale nemá na výběr. Znovu se usmál a zmizel v poryvu větru. V tu samou chvíli vtrhla do jeho domů i Tsunade, ale když viděla, že dvě fotky, které vřdy stály na paraprtu jsou pryč, tak si sedla na židli a dokonce jí i ukápla slza. Byl pro ní jako syn. Ale pak se vzchopila, možná má ještě šanci, a tak se ihned vydala k bráně.
Naruto smutně, ale i šťastně koukal na Konohu, kde nebylo ani živáčka, bylo ještě moc ráno a všichni, co mohli, tak spali. Byl smutný, protože opouští svůj domov, kde se narodil, vyrůstal, chránil životy druhých a kde byli jeho přátelé. Ale byl šťastný, že z této prokleté vesnice může konečně odejít a začít někde jiný život, s jinými přáteli, kteří ho nebudou využívat a schazovat, kde bude volný.
Najednou viděl jednu blondýnu, jak k němu rychle běží, ale on s ní nechtěl mluvit, nechtěl, aby ho přemlouvala. Ne už nikdo mu tohle nevymluví, odchází a už se nikdy nevrátí. Ale předtím, než odešel, ještě na něco si vzpomněl, šáhl si do vlasů a rozvázal uzel, který držel jeho ochranou čelenku a čelenku položil na zem.
"Sbohem." řekl do ticha, které ve stejnou dobu, promlomil výkřik bývalé hokage: "Narutoo!"
Ale už bylo pozdě, zmizel stejně rychle, jako se objevil vítr, který ho odnesl neznámo kam.
Tsunade spadla bezmocně na zem. Dívala se do země a znovu jí ukápla jedna slza. Ale pak ucítila, že se na ní někdo dívá, ale ona to nevnímala, chtěla, aby byla sama, aby jí teď nechali všichni na pokoji, ale nešlo to, osoba promluvila.
"Stalo se vám něco Hokage-sama?" zeptal se mužský hlas a Tsunade se podívala na nově příchozího. Byl to Kakashi.
"Myslím, že si budeš muset hledat nového člena týmu." řekla smutně blondýna a podívala se o dáli.
"Co se stalo?" zeptal se Kakashi nechápavě.
"Naruto je pryč, dneska rada rozhodla, že novým hokage je Shikamaru." řekla ztěžka a postavila se, ale to Kakashimu vyrazilo dech. Tsunade vyšla směrem k bráně, protože viděla záblesk něčeho na zemi.
"A-ale, já myslel, že to bude Naruto!?"
"Právě to si mysleli všichni, ale rada rozhodla." odpověděla Tsunade, když se skláněla k Narutově čelence, zcedla jí a dala Kakashimu.
"Ale jak tohle mám říct Sakuře a Saiovi?" zeptal se Kakashi.
"Já opravdu nevím, mě to také velmi vzalo a oni byli nejlepší přátelé, promiň Kakashi, ale dávám ti to jako misi, ty určitě příjdeš na to, jak jim to říct."
"Říct co?" zeptal se jemný dívčí hlas.
"Sa-sakuro?" vykoktala Tsunade a Kakashi rychle zandal čelenku do kapsy a podíval se za sebe, kde uviděl stát růžovlásku a bylo vidět, že nemá moc dobrou náladu.
"Víš myslím, že by jste to měli vědět oba, řekni Saiovi, ať je v devět hodin na tréninkovém poli číslo 5.
"Hai." řekla trochu naštvaně a zmizela.
"Doufám, že nebudou moc smutní." řekla ještě Tsunade a rozešla se směrem ke své bývalé pracovně, aby jí vyklidila pro dalšího nástupce.

V devět hodin, tam byl jak Sai, tak Sakura, ale i Kakashi.
"Co se vám stalo, že chodíte takhle brzy?" zeptala se Sakura.
"Protože vám musím říct smutnou zprávu." řekl Kakshi a oba jeho studenti se zamračili.
"Co se stalo?" zeptal se Sai.
"Myslím, že by jste se měli radši posadit." řekl Kakashi a tak se oba postavili a znovu svů pohled upřeli na Kakshiho, který měl náhle obavy, jak to příkmou.
"Víte, musím vám bohužel říct, že Naruto...on odešel." řekl Kakashi pomalu.
"Cože, jak to myslíte odešel? Kam?" vyjela na něj ihned Sakura, Sai se tvářil, jako by do něj uděřil blesk,
"Tak jak to říkám, odešel, nevíme kam, ale je pryč a nechal tu tohle." řekl znovu Kakashi, ale to se Sakura zvedla a vzala čelenku, potom s brekem běžela pryč. Sai zůstal sedět na místě, ale byl zklamaný, smutný, pro Saie byl naruto přítel, pomohl mu, když to potřeboval a teď je...pryč, tak špatně semu to slova vyslovovalo v jeho mysli, že ten usměvavý, hyperaktivní a nadaný ninja zmizel a ani se nerozločil, že bez jediného vysvětlení odešel neznámo kam a možna se už nikdy nevrátí.
Seděl tam dlouho, už byla noc, když konečně odešel z cvičiště, Kakashi už tam nebyl, pomáhal spolu s Shizune balit Tsunade věci, aby to měli do zítřka hotové a připravené.
Během balení nikdo nepromluvil, všichni byli pohroženi do svých myslenek, všem Naruto chyběl, ale ne ani tak jim, jako Saiovi nebo dokonce Sakuře, ta se z toho zhroutila.
První Sasuke a teď i ty? To jsem tak hrozná, že jste oba odešli? Nebo čím to je, že mě všichni opuštíte? Ptala se sama sebe, když se dívala na fotku jejich tstarého týmu, týmu 7, který už definitivně přestal existovat, dlouho se pak dívala na čelenku, kterou tu Naruto nechal. Nedávalo jí to smysl, ale za chvíli z vyčerpání usnula.
Nikdo z Konohy, ani Kakashi, Tsunade a Shizune si nevšiml stínu, který se kradl noční Konohou, přímo ke kanceláři Hokage, kde ještě probíhali poslední přípravy na zítřek.
"Tak já už půjdu, dneska toho na mě bylo až moc." řekl Kakashi a chystal se otevřít dveře, ale v tom někdo zaklepal.
"Dále." řekla Tsunade unaveně a neznámý vstoupil.
Všem, co byli právě v místnosti vyrazil neznámý dech, nejdřív si ho nedůvěřivě prohlíželi, ale poté uznali, že je to opravdu on/a..
"Cože? Co ty tady děláš?!" zeptal se Kakashi a myslel si, že tohle už dnes neustojí.
"Dobrý den, Hokage-sama. Omlovám se, že ruším takhle pozdě, ale nechtěl/a jsem čekat na zítřek." řekla neznámá osoba a vešla do místnosti.
"Možná jsi měl/a." řekla Tsunade a stále lapala po dechu.
To snad není možné,pomyslela si a musela si neustále prohlížet osobu před ní.