Tajemné
V Konohe zavládla ďalšia letná noc...Vietor mi divoko rozfúkal vlasy a taktiež pomaly, ale iste začal aj sušiť slzy.
Život vie byť krásny, ale aj zlý. Nespravodlivý... Zobral mi ťa. Práve keď som ťa našla, mi ťa neľútostne zobral. Možno to tak malo byť... Alebo skôr, možno to tak nemalo byť, teda, my dvaja sme nemali byť... Aspoň nie spolu. Ale ako tu bez teba prežijem?! Ako?!
Kričala som do tmy. No nikto mi nezakričal späť. Iba moja ozvena. Slová bolestne pravdivé a skutočné, až mi pretínali srdce.
Sedel som vo svojej triede v mojej lavici a hľadel von oknom na jesennú prírodu. Premýšľal som nad svojím životom. Nad tím každodenne opakujúcim sa cyklom, ktorý k ničomu neviedol a neprinášal mi žiadne uspokojenie.
Každý deň som prežíval to isté. Nemal som ani žiadnych priateľov, ktorým by som si mohol povedať o mojich problémoch, pretože moji rodičia boli úplný ignoranti. Vôbec ma nechápali a nepoznali, ani v ničom, nepodporovali iba ma nútili učiť sa.
Chvilku přemýšlela, co s nimi udělá. Oba už byli polomrtví. Zamyšleně pohlédla na chlapcovu bledou tvář. Byl asi stejně starý jako ona, měl hnědé vlasy, na sobě špinavé oblečení, v němž ho zřejmě našli. Natáhla se a jemně mu ohmatala ruce a nohy. Celkově byly v pořádku, jen v levé noze ucítila špatně srostlou zlomeninu. Poté mu přiložila prsty ke krku. Tep byl slabý, téměř neznatelný, takže chlapci už moc nezbývalo. Pečlivě si prohlédla namodralý krk plný jizev po jehlách. Mezi ním a pravým ramenem spatřila Prokletou pečeť.
Padající kapky deště už lezly na nervy mnoha lidem, ale ne jednomu.
On vnich viděl minulost.
Čekal na dnešní veřejnou popravu.
Vzpomínal na přátele na lidi, které zradil.
Byl to poslední ninja, který ještě věřil v ohnivou vůli, ale ta pozvolna uhasínala.
Život neměl lehký. Nejdřív ztratil rodinu, pak zabil svého bratra a bylo to k ničemu.
Člověk, který je zabil se skrýval pod maskou dítěte a nikdy ho nevzali v podezření.
[i]Naruto, Sakuro proč jste se obětovali místo mě?
Já si nikdy nezasloužil váš život.
,,Slečno chtěla bych vám oznámit radostnou novinu, jste těhotná!“
Nechápavě jsem na dívku pohlédla a až po chvilce mi došlo co se stalo.
,,Každopádně byste to měla svému příteli nebo snoubenci říct.“Poradila mi dívka.
Kdybys věděla, že to právě tvůj snoubenec může být otcem mého dítěte. Pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. Prošla jsem ordinací až ke dveřím. Najednou se však dveře otevřely a do nich vstoupil Sasuke.
,,Toki.“
,,Sasuke.“
Sakura na ně koukla: ,,Vy se znáte?“
„Sakuro! Sakuro!“ křičel blonďatý chlapec který se řítil Konohou přímo k jmenované. Chlapec? Už dávno ne! Vyrostl, zmoudřel, stal se z něj muž. I z jmenované se stala krásná dospělá, moudrá, rozumná kunoichi až na jednu věc.
„Sakuro! Ahoj! Pojď dnes večer s námi! Ichiraku ramenu je diskotéka! Musíš tam jít! Bude to zábava!“
„Hn...dobře Naruto půjdu v kolik?“
„V osm tě vyzvedneme!“ usmál se a běžel pryč.
Konožskou věznicí se rozléhaly kašlavé zvuky, chrápání a někde i tiché mručení pominutých odsouzenců. V celách bylo vlhko, dusno, nedalo se v nich dýchat. Vzduch tu byl tak těžký, že mouchy umíraly za letu. Nikdo, opravdu nikdo teď nemohl závidět trestancům, z nichž nějací jen seděli v koutech, zírajíc před sebe, kdežto ti novější se stále ještě lepili na silné ocelové mříže v naději, že se některý z hlídačů zblázní a pustí je.
Jadenovi ruce se rozhořeli prudkým ohněm, země pod jeho nohama byla už vypálená dočerna.
Nemam na výběr!!! Zatnul zuby Jaden a odrazil se.
Země pod ním se promáčkla a on se obrovskou rychlostí řítil na Nano.
Napřáhl pěst za hlavu.
„Haaaaaaaaa!!!!!!!!!!!“ zařval a vrazil jí proti ní.
Vznikla silná exploze a nejbližší stromy smetla tlaková vlna…
Jaden se zarazil.
Věděl že se trefil, ale něco bylo špatně.
Před ním stála Tsunade a držela ho za pěst.
Byla trošičku spálená od exploze.
2. kapitola: Bílé pláště
,,…Tímto Vás zveme na slavnost k příležitosti přijetí nové Mizukage…“ četl nahlas mladík v bílém plášti. ,,Ach jo…“ povzdechl si, postavil se a zamířil k dokořán otevřenému oknu.
,,Sensei, vám se tam nechce?“ pípla tak o deset let mladší rudovlasá dívenka, která stála u dveří.
5. kapitola: Zkoušky začínají
Sakura ji chytla ruku.
,,Možná to tak radši nech…“
,,Ale!“ podivila se Tukoddo. ,,Co tak najednou?“
Sakura se zamyslela. Proč se s ní tedy sázela?
A pak zaregistrovala pohyb vedle sebe: Hinata se probouzela.
,,Co se stalo?“ zeptala se a rozhlédla se. Když se podívala na Tukoddo, vzpomněla si a tváře jí zrůžověly.
,,Ach jo…“ zamumlala Tukoddo. ,,Sakuro, už kvůli tomu že to ví Hinata by bylo nefér tě nechat v nevědomí.“ A než si sundala kápi, ještě zamumlala: ,,A ta sázka je v háji.“
-Alebo, tomu sa povie vážne „spriaznená duša“. Začiatok sú len vysvetlivky, ktoré by mohli pomôcť v orientácii sa v príbehu. Dúfam, že sa toto zapáči. (Nie vždy je čierna nálada zlou náladou)
Podvědomě jsem zaslechla matčin výkřik, ale bolest, která se mě postupně zmocňovala, byla příliš silná. Divoce jsem se zmítala na zemi, někdo na mě sahal a snažil se mě uklidnit, ale každý dotek ve mně vyvolával jen další vlny utrpení. Odstrčila jsem ty ruce, převalila se na bok a pokusila jsem se vstát. Nešlo to. Další vnitřní úder mě srazil zpět na zem. Vykřikla jsem. Něco mě bodalo, do hrudi mě řezaly tucty nožů, cítila jsem, jak se v mém těle hýbaly orgány. Můj zběsilý křik se mísil s tím cizím, hysterickým, podobným siréně.
Jedná se o soutěž, která byla zadána členům Jashinova kultu, drabble je krátká povídka, která má obsahovat přesně 100 slov.
Dandelion princess
Hidan svou kosu ztratil...
Hledal ji snad všude!
Stoupl si v koupelně
„Kdepak asi bude?“
Nebyla ve vaně,
tak hledal v míse.
Kde je ta trojbřitva?
Stále neví se.
Kakuzu nasrán byl,
před hajzlem stál,
řek: „Dělej, Hidane!“
A čekal dál...
Když Hidan vylezl
a louži překročil,
vydal se chodbičkou,
k ložnici zatočil.
V posteli nebyla!
A ani pod ní!
Projel i šuplíky,
„Když si nepospíšíme, dohoní nás,“ konstatoval Itachi s klidem, stále se dívajíc dolů do údolí.
Nastalo nepříjemné ticho. Tao chtěla něco říct, něco co by teď vzbudilo alespoň kousek autority v ní, ale věděla, že už pro její dobro je lepší nechat teď všechny důležitá rozhodnutí na svém společníkovi. Sama se podivila nad svými myšlenkovými pochody.
Netušila, že je schopná nechat něco na něm, aniž by nepronesla jedinou uštěpačnou poznámku.
„Proč tak toužíš po smrti? Tenkrát v akademii, teď tahle mise. Zabít se můžeš sama, ale nepřipadá ti to zbytečný?“ založil si Shikamaru ruce v bok.
„Ty máš proč žít! Máš rodinu, přátele, tu blbou vesnici, spoustu jiných věcí...“ Akaho došla řeč. „Tys nevypálil vlastní vesnici. Nechápeš, proč jsem taková, jaká jsem. Proč si tak libuju v ubližování ostatním.“ Po tváři ji stekla jedna jediná slza.
,,Na tom přece nesejde. Jen bych chtěla vědět jestli máte ve vaší vesnici pořád nějaké místo, kam by se mohli vrátit lidé, kteří kdysi z nerozvážnosti udělali pár blbostí.“ Poznamenala Aki a čekala Narutovu reakci.
,,To ho znáš.“Podotkl po chvilce Naruto.
,,Celkem jsem nad tím přemýšlel a opravdu chci aby se Sasuke vrátil.“
,,Moc vám děkuji, hokage-sama.“
,,Hokage-sama? Sasuke ti hodně věří a já nemám rád, když mě mí přátelé oslovují Hokage. Pro tebe jsem jenom Naruto.“
,,Aki.“
Shippuuden, před 100 epizodou anime
Dveře se otevřely a do Tsunadiny kanceláře vtrhli tři ninjové.
„To je dost, že jste přišli, myslela jsem, že se už nedočkám.“ neodpustila si Tsunade.
„Ale bábi, říkala jsi, že máme přijít všichni zároveň a Kakashi-sensei měl zase zpoždění!“ obhajoval se Naruto a hodil ublížený pohled na jonina stojícího vedle sebe. Kakashi si jej, začten do knížky, vůbec nevšímal.
Bez jakéhokoli váhání vyrazili za ní. Běželi dál, ale zanedlouho je zastavilo volání. Všichni strnuli, nikdo se neodvážil ani špitnout. Nakonec se však pár odvážlivců otočilo. Ten zbytek zbabělců měl mokro v kalhotách. Skutečnost se však zdála být jiná. Ten zvuk vydávala Sakura bez Sasukeho na zádech, nejspíš ho už shodila dolů. Otočil se i zbytek skupiny, ale raději opatrně, aby nebyla vidět ta velká skvrna na oblečení.
"Stalo se snad něco?" zavolal na ně Shikamaru. Ten naštěstí patřil k té první skupině, takže se k nim pomalu i rozešel.
Dny plynuly. Plynuly velice pomalu, jakoby se každá sekunda prodlužovala víc a víc. Jakoby šel čas proti ní. Jakoby chtěl, aby trpěla co nejdéle a seděla mlčky ve svém křesle tak jako to teď dělala většinu času. Čekala až nastane noc a ulehne do postele, i když věděla, že spánek přijde jen zřídka kdy pravidelně. Její myšlenky teď byly podobné smetišti. Některé byly prázdné, některé zbytečné a jiné opotřebované a nesmyslné. Nic racionálního se v její mysli neodehrávalo.
Tak z menším zpožděním druhej dílek...gomen, gomen je zase takovej kroťounkej.
Když Tým 7 dojedl Ramen, tak se Kakashi zvedl.
„Tak Týme 7, už je čas jít.”
„Ještě chvilku Kakashi-sensei.” Škemral Naruto a už vytahoval další Ramen.
„Bohužel Naruto, už musíme vyrazit. Nezapomínej na zemi Vodních vírů.“
„AGH. To je pravda.“ Uvědomil jsi Naruto. Zandal Ramen do batohu. A svěsil provinile hlavu, ale hned ji zase zvedl a s úsměvem na tváři vykřikl.
„Tak tedy vyrážíme!”
