......ALIVE?! -15. kapitola

Únos

„Sakuro, jsem doma!“ zavolal mladík do domu, ovšem hlas jeho milé se neozval. V domě vládlo až znepokojující ticho. Nahánělo mu to husí kůži. Zkusil to tedy ještě jednou, ale ozval se jenom vítr, který narážel do zavřeného okna. Trochu se vyděsil, zakázal ji přece, aby někam chodila, mohlo se jí stát cokoli. Z jeho přemýšlení ho vytrhla ohromná rána, která se rozlehla celou Konohou. Neměl však náladu řešit, co se vlastně stalo. Sakura pro něj byla důležitější.
Ze zoufalství se nakonec odebral ke Sasukemu, i když si byl jistí, že u něj nebude. Ale bylo lepší, když ji budou hledat dva.
Sakuru probudil ohromný výbuch. Ten první ona neslyšela, ale ten druhý už byl mnohem hlasitější. Zprudka se posadila a rozhlédla se z okna. Při pohledu na Konohu se ji zatajil dech. Několik minut ani nepohnula. Dech se jí zrychlil, pokusila se posadit, ale se strachu se nemohla ani pohnout. Všechen strach překousla a vyběhla z ložnice do dalšího pokoje. Pokoj byl prázdný, Minato ani Sasuke tam nebyl. Chtěla vyběhnout ven, ale někdo ji zachytil u dveří. Chtěla vykřiknout, ale někdo jí přiložil kapesníček k ústům. Bránila se, ale byl namočený v nějaké látce a ona upadla do bezvědomí.
Ti neznámí ji odnesli někam daleko, pryč z vesnice.
V Konoze mezitím vládl neskutečný zmatek. Akatsuki drancovali vesnici. Lidé zmateně pobíhali a všude byl neuvěřitelný chaos. Několik domů hořelo a požár to udělal ještě horší. Ninjové se snažili zmatek usměrnit, ale nedařilo se. Nakonec však museli lidi z vesnice dovést do úkrytu. Jiná možnost už nebyla.
Naruto byl u Sasukeho za několik málo vteřin. Ani si neuvědomil, že se nemá vstupovat bez zaklepání, jen vyrazil dveře.
„Sakuro!“ zvolal, ovšem tentokrát se ozvalo něco jiného. Něco co v něm vzbudilo neuvěřitelný pocit štěstí. Dětský pláč. Ihned se vydal za zvukem. Stále byl v ohromení, ale jen jak otevřel dveře. Na prahu se zastavil, další krok už pro něj bylo to nejsložitější na světě. Na posteli ležel uzlíček, ze kterého vykukovaly jen dvě ručičky. Než by na cokoliv čekal, vyběhl k uzlíku a vzal ho do náruče. Ze vnitř na něj koukal malý chlapeček s blonďatými vlásky. Usmál se a pohladil ho po hlavičce. Jen jak to udělal, chlapeček jako zázrakem přestal plakat. Alespoň něco ho potěšilo. Stále však nevěděl, kde je Sakura. Zaujal ho však dopis ležící na stole. Zvedl ho a otevřel.
„Chceš-li ještě jednou vidět svou milou, vydej nám Kyuubiho.“
Vzkaz byl krátký a stručný. Teď mu neznívalo nic jiného než Konoha. Sakura byla pryč a jediná možnost, jak ji mít zpět, byla výměna za sebe.
Zhroutil se do křesla a dal si obličej do dlaní. Dveře klaply. Dovnitř vletěl stejně jako on i Sasuke, ten však nehledal tak dlouho.
„Kde je Sakura?“ zeptal se ho, ale Naruto jen zakroutil hlavou. Vše mu došlo, nejspíš ji opravdu unesli.
Teď už jim mohl pomoct jen Minato. Na nic nečekal a vyrazil…
Znovu otevřela víčka, ale po hned je raději zavřela, světlo bylo moc silné. Když je ovšem otevřela znovu si uvědomila, že ji obklopuje jen tma. Znovu je zavřela. Měla divný pocit. Otevřela je tedy po třetí. Tma byla pořád stejná, ale tentokrát uslyšela hlasy. Posadila se a zaposlouchala se do nich.
„Myslíš, že je to opravdu ona?‘‘ Vyptával se ten první. Odpověď mu však nepřicházela, pouze byly slyšet kroky, mířící k ní. Sakura se přitiskla ke zdi, která byla za ní. Určitě se šly pro ní, ale kdo jsou zač? A proč ona?
Dveře se otevřeli, dovnitř vniklo světlo. Nebyla na něj zvyklá a tak přivřela oči. Dva muži vešli, do tváře jim neviděla, ale i tak měla strach. Jeden z nich ji popadl za vlasy a táhl ji pryč. Sakura zaúpěla a jednou ruku chytla tu jeho a snažila se povolit jeho sevření. Nepovolil, jen s ní víc mrsknul o zem. Zaúpěla. On však nebral na nic ohledl a táhl ji dál. Pomalu se smířil se vším, jen zavřela oči a snažila se zadržet všechny steny.
Po několika se však zastavil a předhodil ji někomu pře nohy. Ten neznámý do ní surově kopl. Sakura dopadla o kus dál. Nakonec se zakuckala a vykašlala trochu krve. Ti muži se jen usmívali a dál ji vesele bili. Po několika minutách ležela na zemi celá ubrečená a od krve.
Sasuke se mezitím řítil lesem ke skrýši. Dobře věděl, že nemá dost času. Konečně odrazil, rozvalil dveře, a jak raketa vletěl dovnitř. Minato seděl na křesle s jednou flašku v ruce. Oslavoval, ale tentokrát to přehnal. Na tváři mu pohrával úsměv as očividně ani nevnímal okolí. Sasuke se potřeboval ještě vydýchat a tak zhroutil na vedlejší křeslo. Minato si ho konečně všimnul.
„Stalo se snad něco“ optal se ho a za pomoci křesla se postavil. Sasuke už pomalu ztratil veškerou naději. Minato se sotva postavil, a teprve aby měl bojovat. Vše bylo ztraceno.
„U… unesli ji.‘‘ Odpověděl mu ztěžka. Minato malou chvilku nepochopil, o koho se jedná a tak na něj přihlouple koukal. Pak mu to ale docvaklo. Tvář se mu protáhla, ohodil flašku někam daleko a pak vyběhl ven.
Dobře věděl, kdo ji unesl, dokonce věděl i kam, ale nevěděl, co s ní mají v plánu. Doufal, že to stihne.
Po několika hodinách strachu se konečně dostal ke skrýši. Ona to nebyla zas taková skrýš, spíš jen nekonečné bludiště. Bylo lehké se tam dostat, horší bylo dostat se ven. Tohle však byla jiná starost. Nejprve ji musí najít.
Vydal se tedy dovnitř, utíkal jednou cestou, protože bylo mu jedno, jestli se ztratí. Ona pro něj byla přednější. Pomalu to vypadalo, že se opravdu ztratil, ale to ho nezajímalo. Dál jen pomateně pobíhal po chodbě. Pomalu si začal uvědomovat, že se ztratit. Zastavil. V tom však uslyšel křik. Vylekal se a vydal se co nejrychleji za zvukem. Dorazil ke dveřím. Podle všeho hluk vycházel odtamtud. Vyrazil dveře a vběhl dovnitř.
V koutě se krčila dívka a nad stáli dva muži. Sápali se na ni jako hladový vlci, ale ona už neměla sílu se bránit.
Minata na nic nečekal a vrhl se proti nim. Boj netrval ani minutu. Nakonec se oba dva muži mrtvý skáceli k zemi. Minato se ihned sklonil k Sakuře a vzal ji do náruče. Potřebovali se teď odsud dostat co nejrychleji, než se objeví další. A tak se s ní rozběhl pryč, ovšem zastavili ho kroky. Otočil se a počkal, až dotyčný vyjde.
„Dlouho jsme se neviděli!“