Co bolí, to přebolí?1/3

Na podlahu pokoje dopadalo měsíční světlo a v něm se jasně rýsoval stín postavy. Stín dívky sedící na parapetu okna ve svém pokoji. Seděla v tom okně noc co noc a sledovala bránu Konohy, jestli se v ní náhodou neobjeví postava v plášti s rozcuchanými blonďatými vlasy. Čekala na něj už osm měsíců. Ach ano, už uplynulo osm měsíců od doby kdy za hokageho byl zvolen Neji Hyuuga a ne ty, který sis to nejvíce zasloužil. Miloval si mě? Vždycky jsi mi šeptal do ucha ta dvě krásná slova- Miluji tě. Byla to pravda? Já tě totiž milovala a stále budu…..

Od boje o Konohu uplynuly čtyři roky. Dospěli jsme. Společně jsme oslavili dvacáté narozeniny. Tahle oslava stála za to. A pak se Tsunade rozhodla, že je čas jít do důchodu a uvolnila tak místo dalšímu hokage. Rada se dlouhé hodiny dohadovala, ale výsledek byl jasný- všichni se chtěli zbavit liščího démona. Hokagem se stal Neji Hyuuga. Kdo by to byl řek, že se můj bratranec stane hokagem? On o to nestál, ale přijmul to místo se vztyčenou hlavou. Od té doby tě nikdo neviděl. Pátrali po tobě desítky ANBU agentů, ale ty by si jako zázrakem zmizel. Já jsem tě nemohla hledat. Zakázali mi to. Kvůli tomu co jsi mi tu zanechal. Dívka si pohladila kulaté bříško a pousmála se.

Bude ti hodně podobný. Bude to naše dítě. Jestli to bude kluk nebo holka nevím, ale co vím určitě, že bude mít blonďaté vlásky a stejnou dobrou povahu jako ty. Na zem dopadlo několik slz. Dívka si prohrábka dlouhé modročerné vlasy a lehla si do postele. Je pozdě a ty jsi zase nepřišel…….

Ráno zazvonil budík. Dívka otevřela oči a protáhla se. Rozhlédla se po pokoji. Poznávala ho. Byl to ten byt, ve kterém jsi vyrůstal a ve kterém jsme spolu skoro půl roku bydleli. Pomyslela si a začala se oblékat. Najednou jí břichem projela palčivá bolest. Ach ne, už je to tu zas…. Dívka došla na záchod a zavřela se.
„Hinato otevři!!“Někdo bušil na dveře. Hináta otevřela dveře a spatřila tam dvojici mladých lidí. Černovlasého, vysokého chlapce, který pevně svíral ruku o něco menší, růžovovlasé dívky s velkým bříškem. Sakura se na Sasukeho usmála s pohledem typu“já ti to říkala“. Hinata se v duchu pousmála. Sakura otěhotněla o něco později, ale bříško má stejně velké jako ona. Teď je Sasuke doma, aby byl poblíž své přítelkyni, jinak neustále pátral po svém zmizelém příteli. Za to mu byla Hinata hrozně vděčná.
,,Půjdeš s námi dneska na pouť?“ Navrhla jí Sakura a čekala na dívčinu odpověď. Hinatě se moc nechtělo, nerada by rušila Sasukeho a Sakuru, když se po tak dlouhé době zase vidí.
,,No, když já nevím….“váhala Hinata, ale Sasuke ji hned začal přemlouvat, „pojď, bude legrace.“
Nakonec dívka souhlasila a domluvili se, že ji ve tři hodiny odpoledne vyzvednou. Hinata se vrátila zpět do bytu a vrhla se ke kupě dokumentů, které dostala za úkol zpracovat. Nebo si ten úkol zadala sama. Neji hledal někoho, kdo by mu dokumentace vyřizoval a ona se hyperaktivně nabídla. No, vždyť těhule jsou ženy činu. Zpracovala všechny dokumenty a vydala se do kuchyně prohledat ledničku.

Našla nakonec jen instantní rámen. V té chvíli se vzpomněla na svou lásku a na dopis, který ten osudný den našla na stole. V něm se s ní na nějakou dobu loučil, říkal jak ji miluje, ale že už ho tahle vesnice nechce… Možná kdyby věděl, že jsem těhotná, tak by neodešel….. Dívka se zachmuřila. Jo, kdyby bylo kdyby, někde by rostly ryby a nebylo by třeba rybníky… Odvykládala si starou povídačku své babičky. Vrátí se, já to vím. Hináta se najedla a ani jí nepřišlo kolik je hodin. Rychle hupsla pod sprchu a převlékla se.

Přesně ve tři hodiny zabušil Sasuke na dveře bytu. Otevřít mu přišla krásná mladá žena ve volných letních šatech.
,,Tak můžeme vyrazit!“