Poslední z rodu ocasatých 12

Poslední boj

Akari v běhu tasila katany a řítila se proti Madarovi. Ten se jen usmál a v mžiku mezi nimi stál zbytek Akatsuki v čele s s šestičlenným Peinem.
Zavrčela a sekla po prvním svým mečem. Zavalitá osoba nastavila proti kataně ruce a mezi prsty lehce sevřela její ostří ještě v letu. Akari vycenila zuby a bodla druhou katanu, která mu vjela do břicha. Čekala přirozenou reakci, že ho tím odstraní, ale bledý muž připomínající loutku se ani nehnul. Zamračila se a to už se na ní vrhnul zbytek osob. Po pěti vteřinách útoku už byla v úzkých.
„Sasuke!“ zvýšil hlas Itachi a začala skládat pečetě.
„Jo!“ křikl mladší z bratrů a pustil se za Itachim.
Doběhli k ní právě včas, aby každý z jedné strany odvedli útok ostatních a ona se mohla soustředit na méně lidí. Madara zatím vyskočil na velký kus kamene trochu dál a pobaveně celou akci sledoval.

„Musím jim pomoct!“ vztekal se Naruto. „Nemůžeme je v tom nechat!“
„Ne!“ zarazil ho Kakashi.
„Ale sensei! Já tam musím!“ snažil se vzdorovat Naruto a pokoušel se vyprostit z dřevěného sevření.
„Řekl jsem ne!“ nezvykle odsekl bělovlasý s výrazem velkého napětí.
„Senpai?“ otočil se na něj zaraženě Yamato.
„Pokud se teď přidáme do boje, mohou se stát jen dvě věci. Jelikož už Sasuke ví pravdu, otočí se proti nám a ten, kdo nakonec vyhraje, si bude chtít vzít Kyubiho. Musíme šetřit síly na jeho obranu,“ vysvětloval neoblomně Kakashi a ostatní mu museli dát za pravdu. Naruto zůstal tiše sedět na zemi, svírající jen bezmocně ruce v pěst. Takhle si svůj další úděl nepředstavoval.

Akari a Uchihové se zatím snažili postupovat vpřed. Rudá záře uprostřed se prolínala s ohnivými výbuchy po stranách. Sasuke se dostal až ke Konan a kolem nich začaly poletovat ohořelé kusy papíru, jak každý bojoval svou vlastní technikou. Konan ale nebyla tak silná, aby mohla vzdorovat jeho ohnivým a očním technikám a zanedlouho se zhroutila v bezvědomí do prachu. Sasuke zaváhal v poslední smrtelné ráně a toho využila další sféra Peina, které si zrovna Itachi nevšímal kvůli boji se Zetsuem a jinou sférou. Tato sféra složila pečetě a vyvolala před Konan obrovského summona mající podobu dvouhlavého psa, který se proti Uchihovi ohnal. Sasuke stačil zareagovat a čelisti mu scvakly těsně u krku. Tasil svou katanu, pustil do ní své chidori a zarazil ji psovi do srdce. Velká obluda byla v tu ránu pryč. Když zjistil, že od Konan už ho nic nečeká, pokynul katanou směrem k sféře ovládající přivolávací techniky. Osoba pochopila jeho výzvu a pustila se proti němu.
Akari bojovala s Peinem a se sférou ovládající taijutsu. Oháněla se kolem sebe meči a rozsekávala vše kolem sebe na malinkaté kousky. Pak se jí katany zasekly v Peinově těle a nešli ani tam ani zpátky. Nechala je tak, jak byly, a vrhla se po silnějším z nich jen svými ostrými drápy a tesáky. Mezitím se musela vyhýbat telekineticky zvedaným předmětům, které proti ní Pein vrhal.
Vedli si všichni tři dobře, ale ať zabíjeli všechny sféry jak chtěli, stále se zvedali na nohy a dál bojovali. Snažili se jim usekat ruce, nohy nebo je uškvařit zaživa, ale nic nepomáhalo. Pomalu jim všem začaly docházet síly.
Itachi úspěšně porazil Zetsua a po zeleném ninjovi zbyl jen velký ohořelý kus masa. Uchihové se dostali ve stejné chvíli do stejné pozice. Ve stejný okamžik se zrovna jejich protivníci dostávali zpět na kolena a tak oba stihli zaznamenat to, co se hlavní tělo Peina chystalo udělat. Vyskočil do vzduchu a Madara najednou zmizel.
Pein ve vzduchu složil pečetě.
„Shinra tensei!“ zvolal a čas se zastavil. (Smrtící vlna)
Oči všech se v posvátné hrůze upíraly k propukajícímu výbuchu nad jejich hlavami.
Tlukot všech srdcí se zpomalil kromě jediného.
Itachi poskládal neuvěřitelně rychle své pečetě a nastavil své ruce po směru detonace.

„Kryjte se!“ zařval Kakashi, který pochopil, co se stane a pokusil se o obranný štít, který ale nebyl dost rychlý.
Akari se vzmohla jen na to, aby se přitiskla k zemi a pažemi si zakryla obličej a Sasuke zpevnil své tělo modrými blesky.
Okolí zasáhla obrovská tlaková vlna doprovázená ohnivým výbuchem neuvěřitelného kalibru. Hlasitá detonace přehlušila překvapené výkřiky všech na mýtině a oslepující záře je všechny donutila zavřít oči.
Několika vteřinové peklo trvající po krajině v okruhu několika set metrů, zastavilo veškerý život okolo.
Ohlušující ticho, nastalé posléze, trhalo uši.
Akari otevřela oči a nevěřila tomu, že žije. Když se podívala směrem vzhůru, zjistila že nad celou mýtinou se tyčí obrovitý Susano, Bůh bouře, jako velký, bílý, strážný maják. Akari nemohla pochopit, kde se tu vzal, až když se podívala na Itachiho. Ten stále stál s pažemi nataženými proti nebi, ze kterých mu stékala krev stejně jako z jeho očí.
Když se ujistil, že je po všem, Susano zase zmizel v oblaku kouře. Pak se Itachi bezvládně skácel k zemi.
To už všichni znovu procitli a zírali na spoušť okolo sebe.
„Zachránil nás,“ zašeptal nevěřícně Kakashi a po skráni mu skápla kapička potu.
„Itachi!“ vykřikla Akari a vrhla se ke svému příteli, těsně v závěsu se Sasukem.
Vzala ho na zemi do náruče a jeho hlavu si položila na ruku.
Itachi ztěžka otevřel krvavé oči.
„Stihnul jsem to,“ chraplavě ze sebe dostal a pokusil se úsměv, který se ale proměnil v krev linoucí se z jeho úst.
„Vydrž! Dostaneš se z toho!“ stiskla mu rameno odhodlaně, že ho tu nenechá ještě umřít.
„Sakuro!“ křikla ke vzdálenější skupince a růžovlasá dívka se oddělila od týmu.
„Nenamáhej se! Tohle bylo to poslední, co jsem udělal. Vyvolání Susana mi vzalo veškerý zbytek sil,“ pokoušel se je zarazit v počínání po chvíli Itachi.
Sakura se ale nedala odbýt a dál se ho snažila léčit. Zanedlouho ale zjistila jeho skutečný stav a její ruce se zastavily.
„Co?“ úpěnlivě ji sledovala Akari a když Sakura mírně zavrtěla hlavou, oči se jí zaleskly slzami.
„Jak jsi...proč jsi...?!“ třásla se bezmocí a nepochopením.
„To není důležité. Tohle byla má cesta a ta teď právě končí,“ zavrtěl mírně hlavou.
„Jenom bych chtěl, Sasuke, abys věděl, že všechno mělo svůj důvod a mám jediné přání,“ obrátil oči k tiše sedícímu Sasukemu, který se nezmohl na nic, než jen zatínat zoufale prsty do hlíny.
„Ano?“ chvěl se mu hlas a snažil se své emoce držet na uzdě. Konečně když poznal, co je jeho bratr zač a jak hrozivě mu křivdil, musel ho znovu ztratit.
„Nikdy nesmíš ublížit Konoze, slyšíš? Pokud se pomstíš na ní, zemřu zbytečně. Věnuj mi alespoň to za tvůj život. Za to, že jsem tě pověřil být mým mstitelem a díky komu jsi zesílil a přežil. Teď je tvým úkolem chránit vesnici za každou cenu!“ zněl čím dál tišeji Itachi.
„Hai,“ zašeptal Sasuke a sklopil hlavu. Věděl, jak marné by bylo, kdyby se rozhodl poničit vše, o co se jeho bratr celý život snažil.
„No tak! Ještě to nevzdávej! Slyšíš?! Nenechám tě umřít!!!“ začala s ním třást po jeho slovech Akari a slzy jí už volně stékaly po tvářích.
„Přestaň brečet a dodělej to, co máš!“ chytnul jí z posledních sil za tričko a přitáhnul si ji k sobě. Překvapeně otevřela znovu zelené oči dokořán.
„Věřím ti, tak mě nezklam!“ sledoval ji a ona se neopovážila uhnout pohledem. Lehce kývla.
Po té, co souhlasila, povolil své sevření a usmál se.
„Mám tě rád,“ zašeptal, zavřel oči a ruka mu bezvládně dopadla na zem.

Nastalo ticho a Akari nemohla uvěřit, že už se dívá jen na mrtvou schránku svého přítele.
„Itachi!!!“ bolestně vykřikla a složila hlavu na jeho hruď. Nechala se na chvíli ovládat emocemi a okolo ní se ozývaly jen ztrápené vzlyky. Zanedlouho se přestala třást.
„Příteli,“ zašeptala stále s hlavou schovanou v jeho triku a pomalu se zvedla. Když narovnala hlavu, nebylo už stopy po nějakém pláči.

Z očních důlků jí planuly dva nenávistné ohně a touha se mstít. Touha, která jí přikazovala zabít kohokoliv, kdo se jí postaví do cesty.
„Sakuro, vrať se k ostatním,“ temně se od ní ozvalo a dívka na nic nečekala.
„Sasuke,“ pohnula hlavou, „jdi za nimi!“
Oslovený nakrabatil čelo.
Čekala námitky.
„Jdi nebo zemřeš taky, to slibuju!“ vycenila zuby a nechala ho proběhnout mezi smrtícími žlutými blesky jejích očí. Za jejími zády se ukázal už druhý a třetí ocas.
„Nebudu tě poslouchat!“ stoupnul si přímo proti ní.
„Poslechni bratra, Sasuke! Ochraň je!“ už jenom syčela a viděl na ní, že už se dlouho neudrží a bude své přání vykonávat po svém.
Zavrčel na ní, ale odskočil mezi Naruta a Kakashiho.
Otočila se zpět ke skále, kde už stál připravený zbytek Akatsuki včetně Madary, opět stojícího na vyvýšeném místě.
Pomalu šla k nim a procházela zrovna kolem nehybné Konan, když jediná členka organizace zasténala.
Akari se zastavila a došla až k ní. Vytáhla jí za límec pláště bezvládnou do vzduchu.
„Konan, už chápu, co jsi mi chtěla říct. Také mám devět lidí, které chci ochránit za cenu svého života,“ mluvila jí tiše do ucha a spíše to znělo jako syčení páry než ženský hlas.
„Přidala ses ale na špatnou stranu a proto je třeba ukázat, jak moc jsi svoje slova myslela vážně,“ posadila ji na zem a položila jí ruce na hlavu.
„Sbohem,“ zašeptala nakonec a trhla jí vazem. Odporně to křuplo a tím se skončil i život modrovlasé shinobi.
Zvedla se od mrtvoly a pokračovala dál v cestě s rodícím se čtvrtým ocasem. Všech šest variant Peinů stálo proti ní v čele s hlavním tělem, které stále v sobě mělo její katany.
„Zemřeš jako první!“ dusivě chrčela bytost už jen vzdáleně připomínající zelenookou krásku.
Došla k nim až na pět metrů a zastavila se. Natáhla proti nim ruce a tiše zasyčela. Katany v Peinově těle se začaly hýbat až nakonec vyjely ven a skončily v Akariiných natažených dlaních.
Protočila s nimi v zápěstích a připravila se ke skoku. Čeho si ale kvůli tomu nevšimla, byl stále více narůstající Madarův úsměv.
„Mám tě!“ nakonec zašeptal.
„Teď!“ zakřičel a šestice Peinů se ve vteřině rozmístilo do kruhu okolo ní. Složili pečetě a navzájem po kruhu proti sobě natáhli ruce.
Akari stačila jen přimhouřit oči, když se kolem ní rozprostřel modrý chakrový válec. Rozzuřilo jí to ještě víc a pustila se do prvního z nich. Když ale chtěla projít tenkou vrstvou mezi nimi, odhodilo jí to prudce stranou. Přistála na zemi, ale v mžiku byla na nohou a zaútočila na tu divnou bariéru. Znovu dostala zásah, ale zranění jí nebránily v tom, aby se stále zběsileji pokoušela dostat ven. Bylo to jako pozorovat divoké zvíře v kleci.

„Byla to past,“ vyslovil Kakashi a ostatní nevolí zatnuly zuby.
„Akari...postarej se o ní...ona je lovec...nedopusť, aby se stala lovenou zvěří...“ zaznělo Kakashimu v hlavě poslední Sasoriho slova.
Akari vztekle zařvala a Madara se vítězně zasmál.
Sasuke už na nic nečekal, tasil katanu a rozběhnul se jí pomoci.
„Počkej!“ zastavil ho Kakashi a chytnul ho za rukáv.
„Chcete mi bránit?“ zkřivil černovlasý pohrdavě obličej a vpil se mu do očí.
„Ne!“ překvapily ho slova jeho senseie. „Jdu s tebou!“
„Ostatní tu zůstanou! Je to jasné Naruto?! Yamato?“
Kapitán kývnul a blonďáček se zase zazmítal bezmocně v poutech.
Učitel a jeho bývalý žák se bok po boku rozeběhli proti nepříteli.
Nemohl dopustit, aby skončila takhle, i když věděl, že pak se proti ní bude muset postavit sám.
Madara nečekal na to, až se jim podaří ji osvobodit a doskočil mezi ně a Akariino vězení.
Ještě více přidali v běhu.
Madara pomalu otevřel i své druhé oko a odpoutal svůj Mangekyou Sharingan.
Kakashi se hlasitě nadechnul. Tahle technika ale byla odlišnější než těch ostatních dvou a začínal přicházet na to, jakým způsobem. Každé oko se totiž na každého dívalo zvlášť.
„Může nás chytit do genjutsu oba najednou,“ uvědomil si a zamračil se.
V okamžiku všichni tři stáli v úplně jiném světě. Ve světě Měsíčního čtenáře.
Zastavili se.
„Myslíš si, že mne takhle zastavíš?“ přimhouřil oči Sasuke a pokoušel se najít cestu ven.
„Ne, ale zrušení ti bude trvat dostatečně dlouho na to, aby jí Pein přenesl k soše a začal s vyjímáním,“ zle se usmál nejstarší Uchiha.
„Navíc, tebe to zabít nemůže, ale někoho ano, že, Hatake Kakashi?“ úlisně pokynul rukou směrem k stříbrovlasému. Zdálo se, že skončili v pasti, stejně jako předtím žena, kterou se snažili zachránit.

„Sasuke?“ otočil se nakonec Kakashi na svého spolubojovníka.
„V pořádku,“ pronesl Uchiha a Madaru tím lehce vyvedl z rovnováhy.
„V pořádku?“ opakoval nechápavě jeho slova jejich protivník.
Kakashi se najednou vypařil a Sasuke se ušklíbnul.
„Co...“ snažil se přijít Madara na to, co se právě stalo.
„Stínový klon?“ najednou mu došlo, že ten, kdo zůstal v pasti nejsou oni, ale on. Zkroutil obličej do nenávistného šklebu. Zrušil genjutsu, aby mohl zabránit Kakashimu v proniknutí do démoní klece, ale svět okolo něj se nezměnil. Podíval se na Sasukeho a jemu plálo v očích to samé, co jemu.
„Hádej kdo také umí tuhle techniku,“ odfrknul mladší.
„Teď jsem tvým soupeřem jenom já!“ dodal ještě a Madaru zahalila tma.
To už se ale Kakashi blížil ke kruhu, kde se Akari stále snažila vymanit ze sevření. Mezitím sféry přemístili paže před sebe a zúžili jí tím prostor. Uvnitř začalo být těsno a Akari se už definitivně přestala ovládat.
Kakashi již před drahnou chvílí aktivoval své raikiri v pravé ruce a vrhnul se po první sféře. Vpálil jí ránu přímo do hrudníku, kde tušil srdce. Postava se zatřásla a tím ztratila spojení s ostatními. Modrý kužel se zachvěl a ve chvíli zmizel.
Akari, když zjistila, že znovu nabyla svobody, na chvíli se zastavila a pohlédla na Kakashiho.
Čtyři ocasy se jí ovíjely kolem pasu a tvář se jí markantně změnila. Ústa i s nosem se jí protáhly do zvířecího čumáku a čelistí, ze kterých jí přes dolní ret přečníval pár špičáků. Oči měly barvu žhavého slunce překřížené svislými, černými zorničkami.
Zraňovalo ho to ji takto vidět.
Byla naprosto ovládnutá nenávistí a pomstou a nemohl na ní poznat alespoň špetku té, kterou tak vroucně a tak tajně miloval.
Dlouhou dobu si jej prohlížela, jakoby nevěděla, zda ho má zabít nebo nechat žít. Nakonec směrem k němu zavrčela a obrátila se k němu zády, připravená zaútočit na své věznitele.
Co Kakashi nemohl tušit bylo, že Akari stále vnímala situaci a stav, jen nic nemohla ovlivnit. Její divoké pudy umlčely rozumné uvažování, a tak jediný způsob, jak mu mohla poděkovat, bylo to slabé zavrčení. Pak zase zavřela oči a nechala jednat démona.
Sasuke s Madarou nadále stáli nehybně proti sobě, jen kapičky potu stékající jim po spáncích dokazovali jejich duševní boj.
Akari vlítla mezi své nepřátele a začala konečně volně jednat.
Jakmile se jí objevil pátý a šestý ocas, změnily se konce všech do tenkých bodců, které najednou vystřelily proti šestici Peinů. Probodly je a zadržely je tak na místě. Zavrčela a pustila se do nich svými katanami. Kakashi i ostatní sledovali ten neskutečný, několika okamžikový masakr a měli pocit, že to muselo trvat hodiny. Okolím zněly zvuky jen svištících katan a lámaných kostí, ale ani jedna sféra nevydala ani hlásku. Když démoní žena skončila se svým počínáním, zbyla jí u nohou jen hromada rozsekaných částí těl. Zdálo by se, že by ji to mělo uklidnit, ale vypadala stále více v ráži. Překročila povalující se končetiny a blížila se k jeskyni.
Nohy jí ale náhle zradily a padla na kolena. Zaječela a k ostatním se přidal sedmý ocas doprovázený osmým, právě se rodícím.
„Mění se! Za chvíli tu bude stát ocasatý démon!“ blesklo Kakashimu hlavou a rozeběhl se zpátky.
„Všichni pryč! Hned!“ křičel k ostatním a snažil se je dostat co nejdál odtud.
Bylo už ale pozdě.
Akari nelidsky zařvala a mýtinu zahalila rudá záře doprovázená hřměním. Půda pod nimi se začala chvět.
I Sasuke si všiml až pozdě, jak blízko je nebezpečí a zrušil genjutsu právě ve chvíli, kdy se nedaleko o něj rozpoutalo peklo, připomínající velký třesk.
Když Sai viděl, co se děje, na nic nečekal, vytáhnul svitek ze štětcem a vyvolal velkého orla těsně pod jejich nohami, který je na poslední chvíli všechny vynesl do bezpečí. Kakashi, když zjistil, že jsou ostatní v pořádku, schoval se pod zem, kde bylo v tu chvíli nejvíce bezpečno.
Rudá záře polevila a z kouře a prachu se vylouplo obrovské zvíře.
Nad stromy se na rozmlácené planině tyčila obrovská desetiocasá puma krvavě rudé barvy.
Dupla přední nohou a kusy zeminy začaly lítat kolem včetně obrovský kamenů. Než stačil Sasuke cokoliv udělat, jedna z kamenných mas ho zasáhla a vzala ho sebou. Letěl vzduchem až nakonec dopadl o několik set metrů dál. Při nárazu ztratil vědomí a zůstal tak nehybně ležet pod kusem skály.
„Sasuke!“ vykřiknul Naruto a vrhl se z již přistávajícího ptáka ke svému příteli.
„Naruto! Vrať se!“ křikl Yamato, ale nemohl ho zastavit.
Puma si ho všimla a hrdelně zavrčela. Teď byl pro ní jako mravenec obtěžující její existenci a rozhodla se ho zničit.
Práskla jedním ocasem ve vzduchu a vyslala ho na Naruta. Do cesty jí ale skočil nějaký jiný člověk. Zarazila se a ocas se od nich zase vzdálil. Sklonila hlavu k zemi a dívala se tomu člověku do tváře.
„Neublížíš mu!“ ztěžka oddychoval Kakashi a držel proti ní svůj kunai.
Věděl, že proti ní sám nemá šanci, ale nemohl jí to nechat udělat.
Prohlížela si ho žlutým pohledem a nespokojeně vrčela. Odhalila tesáky a lehce stáhla hlavu, jakoby se připravovala ho sežrat.
Čekal to, zavřel oči, ale z cesty neuhnul. Když se ale dlouho nic nedělo, znovu je otevřel a zjistil, že se na něj obrovský démon dívá trochu jinak. Jakoby se jí v očích zračila nerozhodnost. Jakoby jí něco bránilo v jednom okamžiku ho zabít. Než stačil ale rozpoznat, co se s ní děje, šelma začichala, zvedla hlavu zpět do výšky a otočila se do strany, směrem k jeskyni. Zvedla tlapu a jedním silným rozmachem ji rozbila na tisíce kousků. Kakashi přiskočil k Narutovi držícímu již vyproštěného Sasukeho a vyvolaným chakrovým štítem zabránil v dopadu ostrých kusů skal přímo na ně.
Když se prach usadil, v místě kde předtím stála jeskyně, se tyčila velká socha s mnoha očima. Měla před sebou rozložené ruce, s teď už opuštěnými prsty.
Puma učinila další pohyb směrem k soše, ale byla zastavena další osobou. Před ní se neohroženě postavil muž v černém plášti s červenými mraky.
„Nedostaneš je! Ty jsi moje! Stejně jako ostatní! Dál už ani krok!“ prskal Madara a nenávistně ji propaloval pohledem. Nechtěl se smířit s tím, že jeho plán měl mezeru a tím začíná prohrávat.
Velká kočka opět sklopila hlavu, ale tentokrát jí nic nezabránilo konat. Ba naopak. Vypadal velmi chutně.
„Stůj, slyšíš? Já jsem tvůj Pán! Já jsem tvůj...“
Nedořekl a zahalila ho temnota provázená velkou bolestí v pase.
Puma držela nejstaršího žijícího Uchihu v zubech. Trhla hlavou, tělo křuplo, vyhodila si ho do vzduchu a pak ho nechala volně spadnout do tlamy a polkla.
Z hrdla se jí vydralo něco jako pohrdavé zavrčení. To bylo to jediné, co mu věnovala.
Dál se o někoho takového nezajímala a došla až k soše.
Přimhouřila oči, spojila všech deset ocasů dohromady, jakoby byl jeden a střelila ho proti soše.
Ocas prorazila hlavu démoního vězení a socha se rozpadla na dvě poloviny. Z trosek se začala linout zlověstná chakra a podle barev se na zemi začala měnit do rozlišných tvarů a obrysů.
Ostatním došlo, co se děje a začal je jímat panický strach.
Puma hlasitě zařvala a vzduch se kolem nich rozvlnil.
Naruto zasténal a v předklonu dopadl na všechny čtyři.
„Naruto!“ zatřásl se hlas Kakashimu, protože začal tušit, co se bude dít.
„Bojuj s tím! Nevzdávej to!“
„Snažím se!“ přerývaně dýchal blonďáček, ale to už se mu začaly tvořit první ocasy.
„Ne! Prosím! Překonej to!“ popadnul ho zoufale Kakashi a zatřásl jím.
„Nejde to, sensei! Chce to ven!“ drtil zuby Naruto a měl pocit, že se za chvíli rozskočí na kusy. Pálilo ho celé tělo a přestal vnímat svět okolo sebe.
„Dostaňte Sasukeho do bezpečí!“ vycedil ještě.
„Naruto!“ zašeptal Kakashi a chytnul ho za rameno.
„Běžte!“ ohnal se a podíval se mu do očí. Červené duhovky se svislou čárkou už nepatřily jemu.
Kakashi nakonec kývnul, hodil si Sasukeho na záda a vyskočil za ostatními na Saiovo orla.
Naruto se za nimi díval.
„Takhle ne! Takhle to nemělo skončit! Musím být Hokage! Tady já nechcípnu, slyšíš mě ty prašivá liško?!“ řvalo to v něm, ale prázdnota ho čím dál více obklopovala.
„Je mi líto, kluku! Končíš!“ uslyšel v sobě ještě hlas a pak se propadl tam, odkud není návratu.

Divoká šelma, v podobě ocasaté pumy, přihlížela tomu, co se před ní zrovna rodilo. Pomalu se začaly tvořit obludy, které tento svět v životě pohromadě neviděl.
Osm ocasatých démonů už stálo proti ní, když poslední, oranžová záře, osvítila prostranství kolen nich a na světlo světa se opět zrodila devítiocasá liška.
Devět démonů stálo proti jednomu největšímu. Devět bratrů proti vlastní sestře.
Kyubi na ni vycenil zuby a k němu se postupně přidali i ostatní.
Puma už ale na nic nečekala a vystřelila po každém z nich jeden z ocasů. Ty se bleskurychle obmotaly kolem jejich těl a zadržely je v pohybu. Vzpouzely se a drtily krajinu pod sebou. Stromy kolem nich létaly jak bezvýznamné třísky a vzduch kolem byl téměř nedýchatelný pod náporem tak obrovské energie.
Tým z Listové ohromeně sledoval z výšky na zádech ptáka, co se to pod nimi děje. Šelma je očividně držela v šachu a nemínila je pustit.
Pak červená puma svůj poslední ocas švihla proti nebi a obrovskou silou s ním práskla o zem. Lidský svět se zachvěl a zastavil v pohybu.
Pak všichni démoni zařvaly najednou.
Náhle se setmělo a před kočičí tlamou se objevila velká černá díra. V ní se objevila postava celá v bílém.
S dlouhými bílými vlasy a odporným šklebem se mezi nimi zjevil sám Shinigami. Vzal do pařátů nůž držící do té doby v ústech a hodil ho před sebe. Modře probleskující zbraň se vznášela mezi nimi a po chvíli se rozdělil na deset svých kopií.
Shinigami lehce pokynul rukou a nože se rozletěly směrem k jeho znetvořeným potomkům. V jednom okamžiku se každému z nich zabodly mezi oči.
Démoní sourozenci zařvaly naposledy a okolí oslepil modrý záblesk. Takovou sílu nevydržel ani Saiovo záchranný orel a rozplynul se jim pod nohama. Řítili se nekontrolovatelně a slepě z výšky dolů.
Yamato se vzpamatoval první a vyslal proti nim pomocná dřevěná lana. Ty je ještě v letu postupně pochytaly a bezpečně je snesly na zem.
Modrá záře polevila a konečně mohli otevřít oči. Stáli mezi hromadou dřeva, listí, skal a hlíny. Pohlédli vzhůru a nad nimi se tiše vznášelo deset postav ozářených různými barvami.
„Naruto!“ vykřikla Sakura a vrhla se po nedalekém bezvládném tělu, kterého si po chvíli všimla. Ostatní odvrátili pozornost od dění ve výškách a běželi za ním. Kakashi měl stále na zádech Sasukeho a když doběhli až k blonďáčkovi, jemně ho položil vedle něj.
Sakura ho vzala za ruku, ale zase ji vylekaně pustila.
„Už ani nehřeje. Má ji studenou jako led,“ zašeptala.
Podívala se na své dva partnery, kteří teď oba leželi vedle sebe. Když je takto viděla naposledy, slíbila, že je ochrání. Teď je to tu znovu a opět nemohla nic udělat. Zvedla se a přesunula mezi ně. Vzala je oba za ruce a přitiskla si je k tváři.
„Omlouvám se!“ zaskřípala a propukla v tichá a žalostný pláč.
Kakashi stál nad svým týmem a měl pocit, že více smutku už nesnese. Nedokázal ničemu zabránit a teď je Naruto mrtvý, Sasuke vážně zraněný a jediná osoba, kterou doopravdy miloval, leží někde pod hromadou kamení a nikdy už se nevrátí. Měl něco udělat. Cítil vinu jako nikdy předtím a měl pocit, že už déle tohle břímě neunese.

„Není to tvá vina,“ ozval se za ním hlas připomínající ševelení větru v pozdním letním odpoledni.
Otočil se a zjistil, že se dívá do tváře překrásné ženy. Rudé vlasy jí splývaly po zlatě vysívaném vznešeném kimonu a lehounce zelenkavé oči odrážely celou skutečnost světa. Začala mu připomínat Akari a tím více na ni fascinovaně hleděl. Ani moc nevnímal, že vedle ní stojí stejně krásný muž s delšími blonďatými vlasy a modrýma očima v stříbrném oblečení třpytícím se na všechny strany.
„Chápu, že jsi na rozpacích. Nikdy jsme se neviděli a přesto tě dost dobře znám,“ lehce se usmála a svět se ještě více rozzářil.
„Kdo jsi?“ promluvil k ní Kakashi jako ve snu a nemohl se nabažit té blahodárné záře, která od ní odcházela.
„Jsem Lelit, pamatuješ? Ta skrytá část dívky, které jste říkali Akari,“ pořád se usmívala.
„Akari,“ šeptnul a sklopil hlavu. Místo srdce měl jedno velké a tiché prázdno.
Lelit se na něj chvíli dívala a pak vzala jeho tvář do svých dlaní. Nadzvedla mu hlavu tak, aby jí viděl do očí.
„Nemáš důvod smutnit. Akari se už sice nevrátí, ale jsem si jistá, že cítí k tobě to samé, co ty k ní. Pokud budeš trpělivý, jistě se znovu setkáte. Smrt totiž není konec, ale teprve začátek. Proto mi tedy věř, že jsi očekáván, až nastane tvůj čas,“ mluvila k němu a čím více mu toho říkala, tím větší pociťoval úlevu. Jedno ho ale zraňovalo stále.
„Nejde jen o ni,“ podotkl a útrpně se podíval za sebe, kde stále klečící Sakura objímala mrtvé tělo svého kamaráda, který byl pro ní vším.
„Aha, chápu,“ posmutněla i Lelit. To se ale ještě více přiblížil blonďatý muž a jemně chytnul Lelit za rameno. Ta otočila hlavu a podívala se mu do očí. Pak lehce kývla. Obešla Kakashiho a sehnula se k Narutovi. Natáhla nad jeho klidný obličej svou dlaň ve které se po chvíli objevilo bílé světlo. Stříbrně světélkující rukou pak přejela od jeho hlavy až k jemu srdci, kde mu ruku jemně zatlačila na hruď. Pak vzala své dva prsty a lehce ho cvrnkla do nosu.

Naruto otevřel oči a překvapeně zamrkal. Všichni na něj zůstali ohromeně zírat.
„Co se stalo?“ rozhlížel se kolem sebe zmateně.
„Pomohl jsi mi, když jsem potřebovala, stejně jako mému bratrovi, když jsi ho tolik let nosil pod srdcem. Proto ti patří náš dík,“ řekla Lelit, vstala a podala mu ruku. Naruto se jí chytnul a nechal se vyhoupnout do stoje.
„Já...jsem byl mrtvý?“ sledoval sebe i okolí.
„Ano, ale můj bratr ti něco dlužil. Žil s tebou v jednom těle a tak zná tvé tužby i přání. Proto ti Kyubi dal prostřednictvím mne jeden ze svých devíti životů a doufá, že ho patřičně využiješ. Buď silný a staň se vůdcem, který tu ještě nebyl. Pro mír a blahobyt váš i náš,“ mluvila k němu a mlčenlivý Kyubi po jejím boku jen souhlasně přikyvoval.
Než stačil Naruto jakkoliv zareagovat, Lelit se přenesla zpět ke Kakashimu.
„Musíme už jít. Je čas vrátit se domů. Společně,“ podívala se nad sebe, kde je čekalo dalších osm světel. Shinigami už se vrátil zpět sám.
„Tak tedy...děkuji Kakashi. Obě ti děkujeme z celého srdce. Já za tvou pomoc při naší záchraně a Akari za tvou lásku,“ jemně ho pohladila po tváři a vzdálila se.
Dvojice nadpozemských bytostí poodešla stranou a naposledy se otočila.
„Vyřiďte Sasukemu, ať uposlechne rady svého bratra. Jeho místo je po Narutově boku. Ať chrání to, co on i jeho bratr milovali. Jedině tak jednou dokáže poznat mír a klid v jeho duši,“ dodala ještě Lelit a pak se vznesli k ostatním sourozencům. Spojili se v jedno velké světlo a rozplynuli se v zářícím slunci.
Dlouho všichni stáli a sledovali čistou modrou oblohu, teď již prázdnou.
Sasuke se pohnul a lehce zasténal.
Sakura k němu přiskočila a zkontrolovala jeho životní funkce.
„Měl by se z toho dostat, ale raději bychom ho měli odnést co nejdřív do nemocnice,“ zamračila se.
Nenechali se dlouze přemlouvat a odebrali se zpátky do vesnice.
Když procházeli kolem šumícího vodopádu, Kakashi ucítil známou vůni.
Zastavil se a sledoval padající vodu.
„Kakashi-sensei! Tak jdete?“ zavolal na něj radostně Naruto, konečně se těšící z toho, že vede svého přítele po tak dlouhé době domů a že dostál svému slibu.
„Hai, hai!“ zavolal na něj zpátky a ještě naposledy věnoval pohled tišině nad propastí, do které voda uháněla.
„Nezapomenu na tebe, slibuji...brzy se uvidíme,“ pod maskou se usmál a vydal se na cestu domů.

KONEC