Probuzení ze snu 08

Chvíli na sebe oba mlčky hleděli. Možná to brali jako soutěž kdo dřív uhne. Oběma jejich ego nedovolovalo vzdát se, ale Yamato usoudil, že je slušné nechat jí vyhrát.
Uhnul pohledem a napil se z připraveného šálku čaje.
„Uhnul jste!“ zajásala Kimm vítězoslavně.
Takovou reakci přesně čekal a zamračil se.
„Nechal jsem tě vyhrát,“ opáčil.
„Máte nějaký důkaz?“ vyštěkla na něj na oplátku Kimm a v ten moment mu okamžitě sklaplo. „Já si to myslela.“
Yamato zavrtěl hlavou a raději sám sebe přesvědčoval, ale hezky mlčel.
Seděl na měkké pohovce, která voněla nějakými neznámými aromatickými bylinami.
Trochu se pousmál, ale okamžitě svůj výraz zapudil, aby si toho náhodou jeho ješitná hostitelka nevšimla.
„Máte hlad?“ zeptala se po chvíli už milejším hlasem.
„Ani ne,“ odmítl. Zvuk v jeho žaludku, který se právě jako naschvál ozval, ale říkal něco jiného.
Kimm se ušklíbla a zase odkráčela do kuchyně. Po pár minutách donesla instanční ramen, upravený svým tajným receptem.
„Hezky to voní,“ nadechl se Yamato pronikavé vůně jakéhosi koření.
Vysloužil si tak alespoň jeden milý pohled za pochvalu jejího jídla.
S chutí se do toho pustil.
„Nemlaskejte,“ sykla po pár soustech Kimm a zatvářila se velice kriticky.
Zvedl k ní hlavu a pusou plnou nudlí a zvedl jedno obočí.
„Cože?“ zahuhlal a polknul.
Kimm si povzdechla a bez odpovědi odešla zase pryč. Tohle ho začínalo štvát. Neustále odcházení a přicházení jako v kurníku.
Sundal ze sebe deku, ve které už mu začínalo být teplo a odhalil tak svou obnaženou hruď.
Kalhoty už byly taky skoro suché i když to byla sotva chvíle co tady přišel.
„Ehm, ehm,“ uslyšel odkašlání a otočil se.
Na tváři se mu rozlil blažený výraz, když zjistil, že Kimm jen ztěží odolává pohledu na jeho svaly. Dívala se všude jinde jen ne na něj.
„Nemohl byste se obléct?“ zamumlala.
Yamato se usmál a jako naschvál se protáhl.
„A proč?“
„Znervózňuje mě to,“ sykla a naštvaně zamrkala.
„Nechtěla si říct, že tě--,“
„Nechtěla jsem tím vůbec nic říct!“ skočila mu do věty, dřív než stačil cokoliv dopovědět.
„Nerozčiluj se. Jen jsem se ptal,“ mávnul rukou a natáhl se na pohovku.
„Neměl byste jít domů?“
„Venku ještě prší,“ odbyl jí a zavřel spokojeně oči.
Kimm si založila ruce na prsou a nasadila nasupený výraz.
„Pod polštářem mám kunai, ne abyste se ke mně přibližoval,“ varovala ho a taktéž zalehla do své postele.
„Jako bych o to stál,“ zamumlal si tiše, ale tak, aby to slyšela.

Byla už hluboká noc a déšť pořád bubnoval na okenní tabule. V pokoji byla tma a hrobové ticho, které se rozprostíralo po celé místnosti a jakoby trochu tlačilo do ušních bubínků.
Ani jeden z dvou přítomných lidí ještě nespal.
Kimm těkala očima po tmavém pokoji a Yamato ponořený do svých myšlenek, ležel pohodlně na pohovce.
Uvnitř pokoje nebylo zrovna teplo. Z venku se sem během těch hodin co pršelo nahromadil chlad.
Kimm se odvážila konečně vstát z postele a zamířila ke skříni, aby si oblékla mikinu.
Ohlédla se za místem kde ještě před maličkou chvíli ležel její host, ale pohovka už byla zase prázdná. Trochu se polekala a vyvalila oči.
Chtěla se otočit a zjistit kam zmizel, ale sotva se pohnula jen trochu doprava, otočili jí k sobě mužské ruce.
Stanula tváří v tvář Yamatovi a oba si teď hleděli do očí.
„Já-,“ začala Kimm a posunky ukázala na svou mikinu, držící v ruce. „Chtěla jsem se zeptat jestli vám taky není zima a nechcete něco na oblečení.“
Bylo ticho, neodpověděl.
Pořád se jen díval do jejích očí a pomalu, ale jistě jí začal tenhle rentgenový pohled znervózňovat.
„Děje se něco?“ zeptala se opatrně.
„Ne,“ kývnul hlavou a trochu se pousmál. „Všechno je perfektní.“
„Umh,…no…“
„Jen klid. Na chvíli zavři oči,“ zašeptal prosebně.
Nevěděla proč to dělá a co ji k tomu přimělo, ale obě své velké oči zavřela.
Dech se jí zrychlil napětím. Netušila co bude následovat a vypjatě čekala. Nebála se, že by jí snad ublížil.
Ucítila jeho ruce na svém pasu a v momentě dotek jeho rtů na těch svých.
V žaludku se jí rozprostřel ten nepříjemný pocit a její vnitřnosti jakoby samovolně dělaly kotrmelce.
Přitáhla ho k sobě a vjela prsty do jeho vlasů. Lehce jí přimáčkl na skříň, u které stáli a opřel si o ní jednu ruku. Druhou měl položenou na pasu Kimm.
„No víte to bychom-,“ chtěla ho zastavil, ale Yamato se nenechal přerušit.
„Psst,“ zasyčel místo toho a znovu jí políbil.
Začala se jí najisto podlamovat kolena a trochu se ztrácet v realitě.