Společný návrat 04-Cesta do Suny

Cestou šli mlčky, tedy jen Naruto neprojevoval žádnou snahu o komunikaci. Šel několik málo metrů před nimi, nevnímal ani okolí. Jen stále přemýšlel nad třemi podstatnými věcmi, ovšem nedokázal je seřadit od té nejzávažnější po tu nepotřebnou. No prostě nejde přemýšlet nad třemi naprosto rozdílnými věcmi a ještě k tomu jít rovně po cestě. Nešlo to, takže občas mírně vybočil z cesty.
První jeho myšlenka směřovala ke dvěma zamilovaným osobám za ním. Na jednu stranu měl radost, ale byl i smutný. Teď, když jsou jen oni tři.
Ale druhá, pro změnu radostná myšlenka, směřovala ke Kyuubi. Byla to dobrá trenérka, na rozdíl od ostatních ho nejlépe znala. A to nemluvím o jeho zkoumání hloubky jejího výstřihu. Alespoň si nepřipadal tak sám. Na druhou stranu mu zas nedocházelo, proč se objevila. To, že je v ženské podobě, neřešil, náhodou se mu to líbilo. Nakonec ta poslední věc, kterou určil za tu nejzávažnější. Byla to myšlenka na Hinatu.
Teď všeho litoval.
Kdyby tu zůstal, možná by mohli spolu strávit tolik dnů, měsíců možná i roků. Ale jeho slib Sakuře ho od téhle myšlenky odehnal. Udělal chybu, snad to ještě půjde napravit.
„Jsi v pořádku?‘‘ ozval se za ním líbezný hlásek jeho kamarádky a na jeho rameni se mu ocitla její ruka. Neodpovídal, jen se zastavil. Dlouho přemýšlel.
„Mám pocit, že jsem o všechno přišel.‘‘ vydal ze sebe těžce. Při pomyšlení na to, že si vlastně všechno zavinil sám, mu do očí vhrkly slzy. Tentokrát emoce neudržel na uzdě.
Oba jeho kamarádi jen mlčky přihlíželi. Ani jeden doopravdy nevěděl, jak se může cítit, natož aby ho uklidňovali. Nakonec se toho ujal Sasuke. Přistoupil k němu.
„Nepřišel jsi o všechno, máš nás, ne?‘‘ Jako uklidnění to pomohlo. Blonďák pozvedl hlavu. Dokonce se i na jeho tváři objevil nepatrný úsměv.
Měl pravdu, má ještě je. Nepřišel o vše.
Pokračoval tedy dál v cestě, tentokrát však s úsměvem.
Sakura a Sasuke po sobě házeli zamilované pohledy, ale ani jeden se neodvážil promluvit. Nejspíš kvůli Narutovi. Nakonec se však Sasuke odhodlal a přistoupil blíž k Sakuře. Na to, aby na ni promluvil, byl až moc zbabělý, a tak ji jen chytil za ruku a usmál se na ni. Sakura se na něj nejistě usmála a přitulila se blíž k němu. Neměl žádné námitky, právě naopak. Přimkla se k němu ještě těsněji a mírně se začervenala. Byl to pro ni trochu nezvyk, ale dál ho pevně držela za ruku, jako by měla strach, že jí uteče.
„Neboj, nikam ti neuteču.‘‘ Pošeptal jí Sakuke do ucha. Růžovláska tedy povolila stisk, ale pro změnu zrudla jako rajče. Sasuke se musel usmát, byla sladká, když se byla v rozpacích.

„Tak tady bychom se mohli utábořit.‘‘ Zavelil blonďák a rozhlédl se po jím vybraném paloučku. Bylo tu hezky, kousek odsud jezírko. Přímo stvořený pro romantickou noc. Tohle však Naruta moc nezajímalo, více uvítal rozlehlou paseku vhodnou pro úžasný trénink.
„Za chvíli se vrátím.‘‘ Oznámil jim. Sakura pozvedla hlavu, jako jediná ho totiž vnímala.
„Kam vůbec jdeš?‘‘ Optala se ho. Poslední dobou se choval divně. Nebylo zvykem, aby byl takhle uzavřený do sebe.
Naruto jí však neodpověděl a zmizel někde za stromy. Sakura stále sledovala místo, kde se jí ztratil z dohledu.
Zanedlouho ji vyrušily kroky z úplně jiné strany, než kde zmizel Naruto. Otočila se, ale už bylo pozdě, neznámý ji vzal do náruče. Vyjekla, ale jakmile spatřila jeho tvář, strach z ní ihned spadnul.
„Sasuke, co to děláš? Málem mě ranilo.‘‘ Vydechla se o objala ho kolem krku. Netušila, co má v plánu, a bylo jí to jedno.
„Chci ti něco ukázat.‘‘ Pošeptal jí do ucha a odnesl ji někam daleko mezi stromy. Zastavil se až u malého jezírka a vyčkával. Sakura nevěděla na co, a tak se ho po chvíli zeptala.
„To tu budeme takhle stát celý den? Nechtěl bys mě pustit na zem.‘‘ Podotknula. Sasuke se zamračil. Vůbec nepochopila, o co mu jde. Spíš se ani nesnažila. Rozhodl se jí tedy mírně napovědět. Naklonil se víc nad jezírko a bez varování ji do něj hodil. Ozval se jekot, následně po něm ohromné žuchnutí. Sasuke se málem smíchy potrhal, když Sakura vynořila hlavu. Její rozzlobený obličej nevěstil nic dobrého. A taky se o tom hned přsvědčil. Sprška vody skončila na jeho oblečení, při vší smůle skončila na částech jeho choulostivých partií. Vypadal, jako by se počůral. Rozhodně se teď nemohl vrátil, při teplotě vzduchu by oblečení schnulo moc dlouho. Tak co s ním, shodil ho ze sebe a skočil do vody, dřív než si to Sakura uvědomila. I když se snažila, nic neviděla.
Přemýšlela nad tím, jestli se má svléct taky, nebo raději utéct daleko, aby neviděl, jak moc se červená. Zvědavost ji však dohnala k tomu, aby se k němu přidala. Ponořila se až po krk a sundala ze sebe oblečení. Ovšem netroufla si svléct se do naha, tak si alespoň nechala kalhotky. K jejímu překvapení Sasuke se na ni nedíval, jen plaval dál. Sakura se za ním ihned vydala.
Naruto mezitím dorazil na palouček, který mu nejvíce vyhovoval. Byl připraven na trénink, ale něco mu chybělo. Kyuubi.
„Kde se zas ta ženká fláká?!“ Zanádával si uvnitř sebe, ovšem jakmile mu z ničeho nic přiletěla facka, nechal toho. Naprosto zapomněl na to, že Kyuubi je vlastně uvnitř jeho nitra.
„Hele, já si klidně můžu zmizet, když jsi na mě takový.‘‘ Zanadávala, ale pro drobné úvaze se k němu raději vrátila. Naruto z části její jednání nepochopil. Co tak najednou?
„Jelikož nemám na výběr, vrátíme se zpět k tréninku. Šup, rozdělej si oheň nebo to snad mám dělat já?‘‘ Pobídla ho. Naruto jako střelená srnka pelášil do lesa pro dříví. Kyuubi se unuděně posadila a sledovala to individum, jak se snaží dvěma kamínky rozdělat oheň. Nějak mu to nešlo. Začalo jí ho být líto, a tak mu ho raději zapálila sama.
„Tak můžeš pokračovat, ne?‘‘ Pobídla ho důrazněji. Jako by čekal, že mu vše zopakuje. Blonďák sebou mírně cukl. Dneska měla opravdu náladu pod psa, ale tohle nebyl jeho problém, raději se dal do soustředění.
Zavřel oči a soustředil se. Pomalu začal cítit to teplo, které se měnilo na neuvěřitelný žár. V okamžiku, kdy žár dosáhl nejvyšší pro něj přijatelné teploty, otevřel oči. Oheň zesílil a po té zhasl. Nastala znovu tma. Naruto za ni byl vděčný, nechtěl ani vidět, jak se Kyuubi tvářila.
„Zase špatně, ty se toho bojíš, ty srabe.‘‘ Popíchla s doměnkou, že ho vyhecuje k nepříčetnosti.
„Já nejsem srab.‘‘ Bránil se blonďák a postavil se tváří tvář Kyuubi. Sraba z něj dělat tedy nebude, to si líbit nenechá. Posadil se zpět k ohništi, rozdělal oheň v rekordním čase a posadil se naproti němu zády ke Kyuubi a dal se do práce.

Sakura pomalu začala dohánět Sasukeho, ten se jí však znovu začal vzdalovat. Zastavila se, nejspíš nemělo cenu honit se za ním. Otočila se tedy a plavala nazpátek. Asi o ni nestál, tak proč se za ním honit.
„Kampak plaveš? Ozvalo se za ní. Zastavila se, než se však otočila Sasuke se vynořil před ní.
„Je načase, abychom si vyměnili role.‘‘ Oznámila mu jedovatě a polila ho sprškou vody. Sasukeho to na chvíli zbrzdilo, a tak měla dost času na to, aby mu utekla.
„Počkej, až tě chytím!" zavolal za ní a potopil se. Sakura se smála, ovšem po zjištění, že jí Sasuke dočista zmizel, ji smích přešel. Začala se otáčet kolem dokola, ale jako by se po něm slehla zem. Zastavila se tedy a začala na něj volat.
„Tohle není sranda, ale fakt.‘‘ Volala přes celé jezero, ale vrátila se jí jen ozvěna jejího roztřeseného hlasu. Nic. Měla docela divný pocit. Co když si ji Sasuke zespodu prohlíží a ona tu jen tak stojí a natáčí se mu. Zastavila se a dala si ruce přes prsa. Nakonec se za ní Sasuke vynořil.
„Možná bychom měli zmizet, mám dojem, že nás Naruto sleduje.‘‘ Navrhl jí a plaval zpět ke břehu. Sakura se nějakou chvilku ani nepohnula. Měla k němu takový kousek a zas jí to někdo překazil. Slibovala si, že až potká Naruta, udělá z něj cucky.
Než stačila doplavat ke břehu, Sasuke už byl oblečený a čekal. Sakura dobře věděla, na co, ale takovou radost mu nehodlala dopřát.
„Padej pryč.‘‘ Vykřikla na něj a znovu ho polila. Sasuke se usmál a raději zmizel mezi stromy. Nestál o další koupel už tak byl mokrý dost.

Kyuubi si seděla a kamínku a prohlíželi si svoje nehty, dokonce si je i párkrát okousala nudou. Narozdíl od ní se Naruto nijak nenudil, oheň mu už po několikáté neplánovaně zhasl. Ovšem neměl v plánu se tak rychle vzdát. Stále se soustředil, ale horko bylo nesnesitelné.
„Tohle musím zvládnout, jsou i horší věci.‘‘ Podporoval se tiše, ale Kyuubi vše slyšela. Musela uznat, že má výdrž. Po několika minutách, během kterých si tuto větu neustále opakoval, se oheň rozšířil. Naruto se však dále soustředil a oheň se rozšiřoval. Velice to zaujalo i Kyuubi a dokonce nechala i okusování nehtů.
Oheň se šířil nepřekonatelnou rychlostí, až mu připálil lem šatů. Nechal soustředění a uskočila do uctivé vzdálenosti. Podle výrazu, který měla na tváři, se dalo poznat, že má radost. Naruto si šťastně poskočil, chtěl ji i radostně obejmout, ale udržel se na uzdě. Spíš už byl tak unavený, že cestu zpět ho musela Kyuubi podepírat. Nakonec ho zaparkovala u místa, kde rozdělali oheň.