Horror

Pein už v tu chvíli nevěděl, zda-li může Naruto ještě důvěřovat, proto se rozhodl že jí ještě před úplným zahájením druhé fáze jejich plánu dát takový malý úkol. Byl informován, že Listová odhalila Orochimarovu skrýš. Orochimaru, ho sice nijak moc netrápil, ale zradil Akatsuki těsně předtím než se k nim přidala Naruto a proto měl o nich nějaké informace. To mohlo zapříčinit selhání celého jejich velkolepého plánu a takový fatální neúspěch si Pein nemohl dovolit. Navíc, tak chtěl Naruto ukázat, co by se stalo, kdyby je zradila.

過去の運命二

過去の運命二 - 戦友
Raito prošel několik měst, než si byl jistý, že Kuraie ztratil. Potřeboval si odpočinout a nabrat novou sílu, ale hlavně promyslet nový plán.
Zastavil se ve městě, které mu mohlo poskytnout útočiště na delší dobu, protože bylo skryto mezi horami.

過去の運命二

過去の運命二 - 再生
Skupina potulných shinobi se okamžitě rozběhla na místo, odkud jejich druh na ně křiknul. Uviděli tam na zemi ležet dvě postavy, dva zkrvavené mladíky, jež opouštěl život.
Medikové skupiny se okamžitě sklonili nad mladíky a začali je zkoumat, zřejmě i za účelem jim pomoci.

"Ahoj drahoušku, už jsem doma." splnil Minato povinné hlášení velitelce domu.
Kushina zafuněla a zaúpěla: "Vypni tu otravnou žlutou věc."
Žlutý blesk pohlédl provinile na svůj odraz v zrcadle, poté na Kushinu, a zpět do zrcadla. Posmutnělý sevřel v dlani kunai a blížil se s ním ke své svítivé hřívě. Roztřesenou rukou se zanořil do vlasů, pevně je uchopil a kunaiem zařízl.
"Aaauuu!" vřískal Minato bolestí a běhal po baráku s krůpějemi krve na čele.

Kushina tiše podřimovala na posteli. Měla přes sebe přehozenou deku a v ruce pevně svírala polštář. Minato ji ze židle s úsměvem pozoroval. Lehce se dotkl její tváře, aby ji probudil. Snažil se ji pohladit co nejjemněji, jako kdyby se mohla vypařit, nebo rozbít, jako křehká skleněná socha.

,,Porazili sme ich...“ Tsunadin hlas sa náhle zlomil. Zodvihla pohľad a pozrela mu do tváre. Nedokázala uveriť, že pred ňou stála ľudská bytosť. Ten chlap nemal žiadne city, žiadne svedomie. Nasledoval iba svoj cieľ. ,,Konoha zvíťazila, čo viac chcete?!“
Lovcov výraz zostával nemenný – ľahostajne prižmúrené oči, stvrdnutá mimika.
,,Neporazili ste ich,“ povedal s nádychom opovrhnutia. ,,Spriahli ste sa s nimi.“

Bum. Bum. Bum. Tresk. Prásk. Tresk. Bum.
Nana pomaly otvorila oči. Videla hrozne rozmazane, v hlave jej pískalo a bolelo ju celé telo, aj keď sa vôbec nehýbala. Každý nádych bol pre ňu ako bodnutie, bolo to neznesiteľné. Vôbec nevedela, v akej je polohe. Hlavu mala prázdnu a vygumovanú, nespomenula si na nič. Až po dlhšej chvíli sa začala rozpamätávať. Postupne jej nabehli všetky zmysli. Bola v nejakej miestnosti. A nie sama.
„Na... Nana,“ započula slabý šepot vedľa seba.

Obavy, úzkosť, zdesenie, hrôza, strach – to boli pocity, ktoré ju napĺňali. Bolo ich veľa. Nerozumela tomu, nechápala to. Akoby vo veľkom labyrinte nebol žiadny východ. Pomaly, ale isto tušila, že z tadeto nevyviazne živá.
Napadlo ju, že by sa možno mohla dostať von cez okná, ktoré videla, keď boli ešte von. Ale ako tak hľadala, nenašla ich. Proste zmizli. Našla len jedno, na ktorom boli pripevnené dosky. No keď ich dala horko-tažko preč, miesto východu tam bola len ďalšia prázdna miestnosť. Znova a všade boli len samé chodby. Nič iné.

過去の運命

過去の運命 - 戦士
Temná noc, zataženo hustými mraky, ale bez známky toho, že by mělo pršet, až na silné dunění hromů a mocné údery blesků. Znovu se zablesklo. Mocný zvuk hromu se rozlehl krajinou, jako doprovod tomu blesku. Blesk samotný udeřil do stromu, který rozštípnul ve dví. Světlo blesku ozářilo okolní prostranství a taktéž dvě osoby stojící naproti sobě vzdáleny však víc, jak dvacet metrů.

Takže asi po...(nechcite aby som to počítala), pridávam druhý diel. Neviem, či si na túto sériovku vôbec spomínate, no snáď sa bude páčiť.
Mám trocha dilemu, či by som to nemala zmazať, pretože tento diel... úprimne nie je nič moc. Ale v budúcom sa polepším (už som ho začala písať), a dúfam, že bude lepší, no o tom potom.
Príjemné čítanie.

Už som bola neďaleko Konohy, keď som začala mať čudný pocit. No čudný ako čudný, moja intuícia mi hovorila, že niečo nie je v poriadku. Zastala som a obzrela som sa.

Jej vreskot zaplavil celý dom. Hore v rohu bol nejaký človek. Teda, ak to vôbec bol človek. Tvár mal bledú tak, že skoro splývala s tou roztrhanou handrou, čo mal na sebe. Vlasy nemal. Jeho oči boli biele a prázdne a jeho ústa plné krvi. Zreval na Nanu takým hrôzostrašným revom, že skoro omdlela. Reflexy ju však neopustili. Zvrtla sa na päte a začala utekať. Pozbierala v sebe všetky sily, čo mala. Dom sa zrazu zdal ako jeden veľký labyrint. Prisahala by, že bol iný, keď doňho vošli. Teraz tu boli všade samé chodby.

Kapitola 9: Navrácená minulost

Nevěnovaly moc pozornost tomu, že udělaly podobnou techniku a vyrazily proti sobě. V těsné blízkosti napřáhly obě pravou ruku a jejich techniky se střetly. Nastal ohromný výbuch.

Připomínalo to dva magnety, které se při blízkém kontaktu rychle odtrhnou. Mýtinka nyní vypadala jako veliký kráter. Výbuch zničil i několik stromů.

過去の運命

PROLOG:
Od minulého dílu, kdy se Kurai a Raito setkali, uběhly dva roky. Během těchto dvou let se oba tvrdě připravovali na další jejich setkání.
Během těchto dvou let dokázal mocný válečník, nyní již shinobi, zkrotit a spoutat moc Juubiho. Tento muž je přezdíván Rikudou Sennin. S jeho příchodem se válečníci naučili užívat Chakru a postupně se učili jutsu, která Rikudou Sennin ukázal, či si vytvářeli vlastní.

Stále rozmýšľala nad tou hroznou vraždou a tým, čo videla v Konohe. Mala z toho taký zvláštny pocit. Bola nervózna. Tiež stále rozmýšľala nad tým divným snom. Čo tým, dopekla, Houkou myslel, že sa nebude o jej telo deliť?! To je predsa veľká blbosť, vo vnútri jej tela je iba on! Alebo to myslel zo všeobecného hľadiska? Nevedela. Nevedela nič. V poslednej dobe sa akosi hromadili otázky rôznych typov, a nepoznala odpoveď ani na jednu z nich. Mohla robiť čokoľvek, stále sa nejaké veci nemala odkiaľ dozvedieť.

過去の運命

PROLOG:
Od předchozích dvou dílů uběhlo pár dní a nyní se nacházíme v menším městečku, kam Raito zavítal, aby studoval tu bílou čepel.

過去の運命 - 会議
Když Raito dorazil do městečka, tak se na něj všichni dívali podezřele, protože byl stále celý od krve, ale on šel v klidu dál, nevnímaje okolí.

„Temnota je v každém z nás a pouze na nás záleží, kolik ji vypustíme do světa,“ slova slyšel přicházet z velké dálky. Nejprve neznatelný šepot, který postupem nabýval na intenzitě. Snažil se rozhlédnout kolem sebe, aby našel muže, jenž k němu promlouval. Přes hustou mlhu, která jej objímala, nedokázal určit, kde se právě nachází. Tentokrát byl hlas silný, jako, kdyby postava říkající zlověstná slova stála přímo vedle něj: „Probuzení tvojí temnoty…“

過去の運命

PROLOG:
Děj tohoto dílu je ve stejné době, jako předchozí díl, ale na rozdíl od předchozího, zde je hlavní postavou Raito Shizuka.
Raitovi je taktéž šestnáct, ale dosti se liší od Kuraie z předchozího dílu.
Raito má krátké bílé vlasy, světle modré oči, nosí brýle, není tak vysoký, ale stejně hubený. Nosí nevýraznou kombinaci bílého a šedého oblečení, je tichý, takže si ho díky tomu lidé nevšímají, ale u pasu mám i připevněnou katanu, se kterou umí skvostně zacházet.

過去の運命

PROLOG:
Děj této Fan Fiction se odehrává v době, před Rikudou Senninem, v době, které vládla Temnota a mocný démon, Juubi, terorizoval svět. Shinobi se nenazývali shinobi, byli to válečníci, kteří nesdíleli žádné vesnice, ani klany nedržely pospolitě. Existovali jednotlivci, kteří se snažili přežít tuto dobu. Jen některé skupiny spolupracovaly a snažily se zkrotit Juubiho, avšak marně.

Čekám. Nejsem si jistý, jestli přijde, ale i přesto čekám. Najde mne? Čekám. Najde toto proklaté místo plné bolesti a krve? Těžko říct. Snad ano. Čekám... čekám již tak dlouho. Tak dlouho. Nepohnulo se teď támhle něco? Nevím. Neodvažuji se podívat, oči nechávám zavřené. Napínám uši. Uslyším tiché kroky? Zašustění látky? Ne. Nic. Ani mou tvář neovanul vzduch, který by se snad rozpohyboval, kdyby přišel. Přijde? Najde mne? Čekám. Čekám již tak dlouho... najde mne a toto proklaté místo plné bolesti?

Někde na severu Země Ohně:
Ve velkém plátěném stanu seděli kolem masivního stolu, na němž spočívala mapa Země Ohně, čtyři muži s vážnými tvářemi. Tři z nich měli na sobě čelenky Skryté kamenné vesnice a čtvrtý měl čelenku se znakem Skryté travní vesnice. A právě mezi těmito muži probíhala velice živá debata...
„Pátá Hokage je mrtvá a k moci se dostal Danzou. Ten starý šmejd. Prý atentát na Tsunade úspěšně provedl ten tvůj Uchiha Takeru, Ryoku.“ Pousmál se hlavní generál Kitsuchi na jednoho ze svých společníků.