過去の運命 - 1. díl 火災

過去の運命

PROLOG:
Děj této Fan Fiction se odehrává v době, před Rikudou Senninem, v době, které vládla Temnota a mocný démon, Juubi, terorizoval svět. Shinobi se nenazývali shinobi, byli to válečníci, kteří nesdíleli žádné vesnice, ani klany nedržely pospolitě. Existovali jednotlivci, kteří se snažili přežít tuto dobu. Jen některé skupiny spolupracovaly a snažily se zkrotit Juubiho, avšak marně.
Děj prvního dílu se točí kolem mé vymyšlené postavy Nikushimi Kuraie, v době, kdy je mu šestnáct let a putuje z místa na místo.
Kurai je vysoký, pohublý mladík, s černými středně dlouhými vlasy a černýma očima, oblečený většinou v černém dlouhém kabátě, ve kterém skrývá své zbraně, převážně normální zbraně typu shuriken, kunai, senbon, výbušné lístky a plynové bomby, avšak skrývá tam i katanu, větší skládací shurikeny a velký nůž. Pod kabátem má taktéž černé oblečení, specializuje se na přepadání v noci, které díky černému oděvu, je pro něj velice vhodné. Na předloktí levé ruky má vytetován znak怒, jenž znamená ‚hněv‘.
Varování: Můj příběh bude temný, krvavý a úplně jiný, než je anime a manga Naruto, pouze se na ní moje FanFiction bude lehce zakládat. Časem prvků z Naruta bude přibývat, ale první díly budou vypadat takto. Ti z vás, kdož nemají rádi smutné příběhy, kde není hlavní hrdina dobrý, kde často ukazuje svoji temnou stránku a je ochotný zabíjet, už jen pro pobavení, ať si mou FanFiction nečtou, nelíbila by se jim.
A nyní, k příběhu samotnému.

過去の運命 - 火災
Kurai právě šel na nové místo, aby našel chvilkové zázemí. Trmácel se celé dny, než uzřel v údolí vesničku. Vydal se tam, protože si potřeboval odpočinout, byl unaven z cesty a ze všech bojů, které zažil během několika posledních dní.
Jakmile dorazil dolů, do vesnice, spatřil, že ji někdo navštívil před ním, pozabíjel všechny vesničany a nastražil tucty pastí. Kurai se zkušeně vyhnul pastem a procházel vesničkou, kde všude ležela mrtvá těla vesničanů, při tom měl Kurai úsměv na tváři, zlý, temný úsměv, označující nebezpečí.
„Moc hezká práce, to se musí uznat, jen škoda, že jsem u toho nebyl.“ poznamenal Kurai a nasál ten pach té krve, byl ještě čerstvý, což mohlo i značit, že je jejich vrah poblíž.
Náhle Kurai uviděl něco, co mu přišlo neodolatelné a nádherné ve zvráceném slova smyslu. Tělo mladé ženy, vychladlé ležící opodál, jež mělo jen jediné zranění a to bodnou ránu na krku.
Kurai omámen tímto výjevem, se přiblížil k tělu, přikrčil se, jeho černý plášť se zcela dotknul země a byl lehce zamazán od krve mrtvoly za Kuraie, Kurai poté ukazováček levé ruky smočil v krvavé louži té mrtvé dívky. Poté přiblížil pomalinku levou ruku k obličeji a ukazováček olíznul, čímž dostal na jazyk tu krev z prstu. Jeho tělo se zachvělo a on se usmál ještě více, než předtím. Byl to pro něj úžasný, skvostný pocit, ta chuť krve té mladé ženštiny, ho přiváděla téměř do extáze.
V tom okamžiku zbystřil smysly, cítil nebezpečí, které se k němu blížilo, měl vytrénované schopnosti, co by senzibila, na vysoké úrovni. Proto také uskočil před vrženým kunaiem téměř dřív, než byl kunai vržen a ten díky tomu nezasáhnul svůj cíl.
Kurai se rozhlédl po okolí a spatřil svého vyzyvatele. Byla to jakási postava v kápi, která měla nyní zvednutou jednu ruku, se kterou hodila kunai po Kuraiovi.
„Tohle se nedělá, rušit při ochutnávce...“ poznamenal Kurai a napřímil se, aby mohl bojovat.
Útočník po něm záhy vystartoval, rozběhl se a vytasil další kunai. Kurai se usmál a vyčkával na ten správný okamžik. Útočník k němu již byl blízko, když Kurai sáhnul do pláště a jedním tahem vytasil katanu, kterou těžce zranil útočníka na ruce, že ona útočící postava upustila kunai, padla do kolen a sevřela si zranění na ruce, aby tolik nekrvácela.
Kurai se podíval na krev na meči, dal si meč před obličej a lehce slíznul trochu té krve, při tom měl na tváři přemýšlivý a zadumaný výraz, ale hned na to se mu objevil široký úsměv na tváři a on se zasmál.
„Dívky, které toho moc nedokážou, by se neměly přeceňovat. Tohle je tvrdý svět, není stavěný pro nezkušené.“ řekl Kurai a útočníkovi shodil kapuci z hlavy, čímž se ukázalo, že je to podobně stará dívka, s dlouhými plavými vlasy, zelenýma očima a celkem pohledná.
„Zvíře! Jak si vlastně poznal, že jsem žena?!“ vykřikla dívka, která si začala utahovat cáry rukávu, okolo ruky, aby zastavila krvácení. Křikla to na něj z části naštvaným hlasem, ve kterém byla slyšet i určitá zvědavost.
„Dle krve, dle její chuti. Po deseti letech konzumování krve, se v tom již dost dobře vyznám. Jsi dívka, mezi patnácti a šestnácti lety. A jsi její sestra, proto jsi na mě zaútočila? Myslíš si, že jsem je tu všechny zabil? Nebo protože jsem ochutnal krev tvé sestry?“ položil několik otázek Kurai a přistoupil k tělu té mrtvé sestry.
„Jsi vážně maniak! Tohle není normální! A jo, tys ji zabil! Všechny jsi tu zabil! A teď zabiješ i mě, ale to ti nedovolím!“ začala řvát ta dívka a nezraněnou rukou vytáhla další kunai, který si namířila proti srdce, protože se chystala zabít sama.
Kurai se na ní ani nepodíval, ale vycítil to. Rychle se přesunul před ni, chytil jí ruku s kunaiem, druhou rukou jí vytrhl onen kunai a zahodil ho pryč. Byl rychlý díky silným svalům na nohách, častému tréninku a také k pohybu užíval svou energii. Dalo by se říct, že to byl první podklad pro Ninjutsu, avšak, to by to Kurai musel ještě rozvíjet.
„Myslíš si, že smrt je to nejhorší? Smrt je pouhé vysvobození z tohoto světa, pohlcovaného temnotou, pohlcovaného mnou.“ řekl Kurai a začala z něj sálat ta negativní energie, ta temnota. Oči se mu zakalily do černa, i bělmo, a nohama po zemi vysílal temnou energii.
Byl tak temný, skoro, jako by byl spojen s Juubim. Všechno to byla síla nenávisti, zrady a bolesti. Za všechno mohly křivdy v jeho dosud krátkém životě. Taková negace a temnota, která téměř tlumila světlo v okolí. Byl nádobou pro vše negativní, ale nyní vypustil trochu toho, co měl v sobě a přitom byl tak strašlivý, děsivý, téměř démon z pekel. Dívka se zhrozila, začala sebou cukat, aby se vymanila ze sevření jeho ruky, současně měla na tváři ten výraz naznačující hluboký strach a hrůzu z Kuraie.
„Pociť to! Okus tu sílu! Okus tu nenávist!“ začal řvát Kurai a ta negativita začala přecházet do té dívky.
Náhle se to děvče přestalo vzpouzet, přestalo se hýbat a Kuraiův výraz byl trochu skleslý. „Nevydržela to, omdlela.“ pomyslel si a jeho pozornost upoutala rána na ruce té dívky. Sehnul se k její paži a téměř labužnicky slíznul jazykem všechnu tu krev a pak jí ruku obvázal tak, aby více nekrvácela.
„Byla by škoda takové krve, hned najednou ji vyplácat. Naštěstí pro mě, to temné, co jsem jí předal, jí přivede ke mně, ať už budu kdekoli. Určitě se zase potkáme, v budoucnu budu potřebovat takto sladkou krev.“ řekl Kurai, položil dívku na zem a šel pryč z vísky.
Nic ho tam nedrželo, nechtěl odpočívat na místě, kde by byl lákán takovou spoustou krve, celé dny by pil tu rudou tekutinu ze žil vesničanů a nebyl by tolik pozorný. Uvědomoval si svou zranitelnost, když byl fascinován krví a proto nechtěl tolik setrvávat na místě, kde proběhla krveprolití.
Ještě před odchodem z vesnice se mu oči vrátily do normálu a přestala z něj sálat temná energie, takže již mohl v klidu vyrazit. Nechtěl totiž všude ukazovat tuto svou stránku, občas totiž potřeboval, aby mu jiní lidé posloužili beze strachu.
Vydal se na další cestu s vědomím, že ho bude brzy následovat další žena opojená jeho temnotou, ze které bude moci pít její sladkou krev.