過去の運命 - 4. díl 新世界

過去の運命

PROLOG:
Od minulého dílu, kdy se Kurai a Raito setkali, uběhly dva roky. Během těchto dvou let se oba tvrdě připravovali na další jejich setkání.
Během těchto dvou let dokázal mocný válečník, nyní již shinobi, zkrotit a spoutat moc Juubiho. Tento muž je přezdíván Rikudou Sennin. S jeho příchodem se válečníci naučili užívat Chakru a postupně se učili jutsu, která Rikudou Sennin ukázal, či si vytvářeli vlastní.
V Kuraiovi se probudil velký a mocný talent na jutsu, dokázal se naučit téměř jakékoli, co kde uviděl a taky jich hojně využíval. Jeho elementem, se kterým se mu velice dobře pracovalo, se stal Katon.
Na druhou stranu, Raito celou dobu ty techniky studoval a i když nebyl takový talent a neměl tak velké nadání, tak se Kuraiovi v jejich užívání mohl zcela rovnat. Jeho elementem byl Doton.

過去の運命 - 新世界
Kurai putoval několik dní z poslední vesnice, kterou navštívil a kde nenechal kámen na kameni. Vesnici zcela zničil, domy spálil a obyvatele povraždil. Udělal to, jako oslavu svých osmnáctých narozenin.
Ještě nyní, i po pěti dnech, měl na sobě tu krev z vesničanů, která ho dokonce i uklidňovala. A jelikož byl přesycený krví, protože několik posledních měsíců nedělal nic jiného, než že krutě a násilně vraždil téměř kohokoli, koho potkal, tak neměl ani chuť sát si krev z vlastního oblečení, jak to občas dříve dělával.
Konečně se na vteřinku zastavil, protože cítil něčí přítomnost. Kousek od něj bylo nějaké malé dítě, co brečelo a Kurai se ušklíbnul. Dobře si pamatoval na své dětství, kdy tohle udělal poprvé a naposledy, když mu zemřel mladší bratr. Následně měl ještě jednou v dětství dojem, že by měl uronit slzu, když mu zemřeli rodiče, ale jelikož je zabil sám s tím, že považoval smrt bratra za jejich chybu, tak se naopak nad jejich mrtvými těly smál
Kurai dostal záchvat smíchu, když viděl toho malého kluka. Přistoupil k němu a stál nad ním, jako nějaký anděl smrti. Sklonil se k tomu chlapci s tím zlým úsměvem násilníka a blázna a podíval se mu do očí.
„Copak?“ zeptal se Kurai a chlapec konečně přestal vzlykat a všiml si i Kuraie od krve, ale zřejmě mu ta krev moc nevadila.
„Ztratil jsem se...“ poznamenal tiše klučina a Kurai od něj odstoupil s výrazem naznačujícím opovržení.
„A kvůli tomu brečíš?! Dám ti důvod, proč brečet!“ křikl Kurai, kterého naštvalo, že ten hoch vzlyká kvůli tomu, že nemůže nalézt cestu domů.
Poté vzal tomu klukovi ruku, pevně mu ji stisknul a vytáhnul kunai. To dítě se začalo vrtět a snažilo se svou ruku vytrhnout z Kuraiova sevření, ten však ještě více přitlačil. Poté zlehounka přiložil kunai na kůži toho dítěte a začal ho bodat hlouběji a hlouběji do ruky. Kluk začal řvát, vrtěl se, ale marně. Kurai mu vytvořil na ruce širokou a hlubokou ránu, ze které prýštila krev.
Kurai kluka pustil, který s děsem, řevem a brekem. Kurai se mezitím začal opět smát a olíznul ten kunai. Pak se zeptal sám sebe: „Krev dítěte, taková sladká a nevinná. Že bych začal zabíjet i děti?...“.
V tom uslyšel a ucítil, jak se zem začala třást. Okolo něj začala zem pukat a vyjížděly z ní nahoru čtyři takové trojúhelníkové stěny. Kurai z toho vyskočil na poslední chvíli, než se tyto stěny srazily a vytvořily jehlanovité vězení.
Když byl dál od toho útvaru, tak se Kurai rozhlédnul, po někom, kdo za to mohl být odpovědný. A v tom spatřil vysokou postavu s krátkými bílými vlasy.
Byl to Raito a byl lehce pokrčený, při čemž skládal pečetě. Když je dokončil, tak udeřil dlaněmi do rukou a tentokrát se pokoušel Kuraie chytit do nějaké kopule.
„Ty?! No, ještě uvidíš!“křikl Kurai a sám poskládal několik ručních pečetí. Poté si přiložil k puse dva prsty a vyfouknul obrovskou ohnivou kouli, která protavila tu kopuli ze země.
Raito se narovnal a přeměřil si pohledem a rychlou analýzou Kuraiovy síly. Oba dva se potom na sebe chvilku dívali a přemýšleli o nejvhodnějším útoku, když Kurai to čekání už nemohl vydržet a vystartoval plnou rychlostí.
Raito tasil katanu a připravil se na obranu, zatímco Kurai vytasil dva delší nože. Raito dokázal vykrýt výpad oběma noži, i když mu to dalo docela dost práce, Kurai byl oproti němu hodně rychlý.
Kurai najednou zatlačil, pustil nože, prosmeknul se za Raita a mocně ho udeřil lotkem do zad, přímo na páteř, doufajíc, že mu tím páteř zlomí. Nestalo se tak, Raito zaklopýtal, protože takovou rychlost nečekal, ale okamžitě se otočil a udělal výpad katanou na Kuraie.
Ten v rychlosti poskládal pečetě a tak, místo do Kuraie, se katana zabodla do nějakého špalku, který se tam objevil za Kuraie. Ten přeskočil Raita, dopadl, bleskově se sehnul, uchopil své nože a pokusil se Raita bodnout do zad.
Kurai už málem bodnul Raita, když ten se najednou neuvěřitelně rychle oddálil od jeho nožů, v rychlosti se otočil a vrhnul po něm několik kunaiů. Kurai všechny odrazil pomocí těch nožů, když se Raito v rychlosti ocitnul před ním a udeřil ho plnou silou do břicha.
Kuraiovi se zatočila hlava, protože Raito měl ohromnou fyzickou sílu. Kurai odskočil, jak nejdále mohl a mnul si břicho. Raito neváhal a vyrazil. Namířil Kuraiovi katanu na srdce, ten však hodil po Raitovi několik shurikenů, takže byl Raito donucen přerušit útok a krýt se.
Kurai okamžitě složil několik pečetí a dal si ruku před ústa, ale tak, aby skrz ní mohl foukat. V tom začal po Raitovi plivat malé ohnivé koule. Raito tohle nečekal a tak uskočil do strany, ale Kurai se otočil za ním, takže po něm neustále pálil.
Raito se tedy odrazil nohama do vzduchu, kde nahmatal v pouzdru kunaie, které hodil proti Kuraiovi. Kurai přerušil techniku a odskočil dozadu, aby se vyhnul zraněním.
Nakonec však utržil jednu ránu na stehně, zatímco jedna z ohnivých koulí ožehla Raita ve vzduchu, když se nemohl vyhýbat.
Raito dopadl na zem a Kurai se po chvíli zvednul. Oba dva se na sebe dívali a přitom se dost rozdýchávali, protože je tenhle nečekaný a prudký souboj vyčerpával.
„Vypadá to, že máš taky celkem dost... No nic, byl to zajímavý boj a jedno, jak moc tě chci zabít, nebudu nyní riskovat život. Jsi taktik, já ne, tak nebudu blbnout. Pro tentokrát se ještě udržím, i když mi to dělá velké problémy... Stejně počítej s tím, že tě v budoucnu zabiju...“ poznamenal Kurai, zatnul pěsti a pak ještě strčil prst do svého zranění na stehně.
Následně si olíznul krev z toho prstu, usmál se a opět rychlým pohybem rozhrnul svůj kabátec a vyhodil z něj kouřové bomby. Když se kouř rozplynul, tak jako minule, Kurai byl již pryč.
Raito udělal několik kroků k místu, kde předtím Kurai stál, poté vytáhnul nějaký kapesník, se kterým setřel trochu Kuraiovy krve. Pak se chvilku díval na ten kapesník a urputně přemýšlel.
„Jak extrahovat temnotu z toho kluka? Nebo spíše, kde v něm ta temnota je? Ta krev by mi to mohla pomoci odhalit.“ pomyslel si Raito, opatrně vzal ten kapesník, aby se nedotknul krvavých částí a pak se vydal směrem k jedné vesnici, aby si tam ověřil svou teorii.