Naruto Musume – část 5 – Konečně shledání?

Pein už v tu chvíli nevěděl, zda-li může Naruto ještě důvěřovat, proto se rozhodl že jí ještě před úplným zahájením druhé fáze jejich plánu dát takový malý úkol. Byl informován, že Listová odhalila Orochimarovu skrýš. Orochimaru, ho sice nijak moc netrápil, ale zradil Akatsuki těsně předtím než se k nim přidala Naruto a proto měl o nich nějaké informace. To mohlo zapříčinit selhání celého jejich velkolepého plánu a takový fatální neúspěch si Pein nemohl dovolit. Navíc, tak chtěl Naruto ukázat, co by se stalo, kdyby je zradila. Chtěl jí ukázat, že po ní půjdou až do konce života a už nikdy nebude mít klidný spánek.
„Naruto, mám pro tebe misi. Předtím, než ses k nám přidala, tak nás jeden člověk zradil. Opravdu se uměl dobře schovávat, ale teď jsme jej našli. Chci po tobě, abys ho zabila a pak si za jeho hlavu vyzvedla odměnu v Listové,“ řekl Pein.
Naruto v tu chvíli tušila, že teď se jí naskytuje opravdu dobrá šance odejít z Akatsuki. Možná by jí ten člověk, taky mohl pomoci, protože když je na něj vypsána odměna v Listové, tak z Listové taky musel pocházet. Zároveň jí bylo jasné, že Pein musí minimálně něco tušit, když ji posílá na takovou misi.
„Hm… Tak jak se ten člověk jmenuje a kde se ukrývá?“ Zeptala se lhostejně Naruto.
„Zamaskoval se dokonale. Založil si skrytou vesnici a stal se jejím vůdce. Dělal si z nás tak blázny, protože ať už jsme to prověřovali, jak jsme chtěli, tak nikdy nevyšlo najevo, že je to on,“ vysvětlil Pein.
„Aha a můžeš mi už konečně říct, jak se jmenuje a které ninja vesnice to tedy je?“ Zeptala se znovu Naruto už mírně dopálená.
Pein se jenom snad přihlouple usmíval, opravdu hodně moc si i přál vytočit, aby už konečně zradila Akatsuki. Ostatní členové, zde byli taky přichystaní a čekali, až Naruto vyletí, aby to s ní mohli skoncovat.
„Popravdě i já sám jsem toho hada několikrát hledal a vždy neúspěšně,“ pokračoval v provokaci Pein.
Naruto už vážně chtěla něco udělat, ale všude kolem sebe cítila vražedný úmysl, bylo jí jasné, že jsou zde všichni členové Akatsuki, kteří by s ní bojovali, kdyby něco udělala Peinovi. Proto se raději uklidnila a dala Peinovi najevo, že ji nemůže vytočit ani, kdyby chtěl. On to samozřejmě po nějaké chvíli zpozoroval a přestal s provokací.
„Skrytá Zvučná a tvůj cíl je muž jménem Orochimaru,“ řekl Pein.
Naruto k tomu už nic neříkala a šla se připravit na cestu, kterou měla před sebou. Nepotřebovala žádné extra vybavení, ale musela po sobě uklidit, některé stopy, které jako člen Akatsuki v Deštné zanechala. První věc, kterou chtěla uzavřít, bylo postavit se svému nejhoršímu skutku, který provedla. Shodou okolností, dnes bylo výročí padlých ninjů, těch ninjů, které všechny sama poslala do náruče smrti. Okolo památníku, bylo ohromné shromáždění, byli zde především pozůstalí. Naruto se mezi ně připletla a sama poprvé v životě vzdala hold padlým. Oficiální verze pro lidi byla ta, že za to mohl blíže neurčený jinchuuriki, proto se Pein setkal s podporou lidí, když jim oznámil, že Akatsuki se takových lidí zabaví. Navíc, i když to Pein nevěděl, tak nebyl daleko od pravdy. Nakonec za smrt všech těch lidé přece jenom mohl člověk se silou démona. Dále Naruto pokračovala do svého domu v deštné. Nikdy tomu domov neříkala, ale nějak jí za tu dobu ten dům přirostl k srdci, věděla, že alespoň sem se může vrátit, to však také přestávalo platit. Nevystoupila proti Peinovi přímo, ale celá Akatsuki tušila, že se schyluje k tomu, že je Naruto zradí. Někdo jí zaklepal na dveře. Naruto šla automaticky otevřít, ale tam už stál Itachi s Mangekyou Sharinaganem v očích. Naruto ani nedostala šanci se nijak bránit.
„Naruto, je mi jasné, že to cos dělala, bylo loučení se s Deštnou. Dobře mě poslouchej. Tehdy si měla pravdu. Vyvraždit můj klan byl rozkaz, takže jestli se vrátíš do Listové, tak si dávej pozor na člověka jménem Danzou. Nikdy by to neřekl nahlas, ale usiluje o to stát se Hokagem,“ řekl Itachi ve své Iluzi Naruto.
Díky tomu, že Naruto a posledních šest let zesílila hlavně psychicky, tak dokázala Itachiho genjutsu nějak ustát. Bylo to pro ni však opravdu hodně namáhavé a vysilující.
„Proč jsi vůbec dostal takový rozkaz?“ Zeptala se ještě Naruto.
„Protože Uchihové, chtěli zradit Listovou a víc už je pro tebe nebezpečné vědět,“ řekl Itachi a ukončil iluzi.
Po skončení Itachiho genjutsu Naruto málem omdlela, ale Itachi ji nenápadně podepřel a oba dva začali předstírat rozhovor.
„Takže, co mi potřebuješ Itachi?“ Zeptala se ještě mírně zesláblá Naruto.
„Jestli si myslíš, že Orochimaru je lepší než my, tak ti říkám narovinu, že když nás zradíš a přidáš se k němu, tak budeš mít ruce ještě více od krve než teď,“ skončil Itachi a odešel pryč.
Pro Naruto to byl jediný člověk, kterému nyní mohla věřit, řekl jí konečně své tajemství a varoval před Orochimaruem. Naruto se vydala do skryté Zvučné dostat hlavu toho Orochimara.

V Listové taktéž uteklo již téměř šest let a všem ta doba připadala až směšně krátká. Každý rok se v den smrti Naruto sešlo u pamětního kamene několik lidí, aby na ni zavzpomínali. Postupně sem přicházeli lidé, kteří je měli rádi. Její rodiče a s nimi Jiraiya, potom zbytek týmu Sedm, který si nikdy nenechal doplnit stavy, takže jej tvořil jenom Kakashi, Sasuke a Sakura. Nakonec k večeru, vždy přicházela Hinata, aby ji zde nikdo nemohl rušit a ona si sama mohla pohovořit s Naruto, stejně jako tomu bylo na ninja akademii. Týden před šestým výročím údajné smrti Naruto si Čtvrtý Hokage zavolal tým Sedm, aby jim mohl zadat misi.
„Jste nejsilnější tým, který v současnosti v Listové máme a proto jedině vám můžu přidělit tuto misi,“ začal Minato.
„O co se jedná, sensei?“ Zeptal se Kakashi.
Kakashimu někdo položil na rameno obrovskou ruku a Kakashi se tím směrem otočil. Stál tam Jiraiya a hodlal se vysvětlit misi, která je čeká.
„Vypátral jsem Orochimarovu skrýš, takže naší misí je, se jej zbavit,“ řekl Jiraiya, tak nějak trochu bolestně.
„Orochimaru, ale to je jeden z legendárních Sanninů, jak bychom jej my mohli porazit?“ Zeptal se Sasuke.
„Proto půdu s vámi, navíc jsem jediný, kdo ví, kde přesně je ta jeho skrýš,“ řekl Jiraiya.
Hokage jim tu misi oficiálně přidělil a oni se rozešli domů připravit se na tuto náročnou misi. Když byli připraveni, tak se začínali scházek k bráně a nakonec stejně museli čekat na Kakashiho, který se zase kvůli něčemu neuvěřitelně důležitému zapomněl a přišel jako vždycky pozdě.
„Stihneme to zpátky včas?“ Zeptal jenom tak mimoděk Sasuke.
Nikdo mu neodpovídal, všichni raději mlčeli a Sasuke si uvědomil, jak moc nevhodně se ptal. Věděl, že všichni cítí to samé, ale nikdo nebyl takový hlupák, aby tuto otázku vyslovil nahlas. Sasuke se za to musel nenávidět.
„Neboj Sasuke, stihneme to," řekl Kakashi, který právě dorazil.
Všichni opravdu chtěli stihnout vrátit se včas, aby mohli uctít památku Naruto. Za několik málo dnů dorazili na místo, kde se měl Orochimaru nacházet, ale ještě předtím, než se tam dostali, tak narazili na člena Akatsuki, kterého ještě nikdy předtím neviděli. Několikrát se s Akatsuki na svých misích střetli a nikdy z toho nebylo nic dobrého. Naštěstí se týmu Sedm podařilo vždy nějak vyváznout a nebo dokonce zahnat Akatsuki na ústup.
„Akatsuki!“ Zařval Sasuke, který jako první zpozoroval.
„Kde máš parťáka?“ Zeptal se Kakashi, když se dostali blíže k tomu člověku.
Člen Akatsuki jim však nijak neodpovídal a vypadalo to spíše, že je ignoruje. Opravdu vůbec nijak se nevzrušoval přítomností ninjů z Listové.
„Možná spí,“ poznamenala Sakura.
Všem to samozřejmě přišlo, jako nemístná poznámka, ale po několika dalších chvílích, co je člověk z Akatsuki ignoroval, to vypadalo, že má Sakura pravdu.
„Možná bychom ji měli zajmout,“ navrhoval Jiraiya.
„Ji?“ Divili se Kakashi a Sasuke.
„Copak jste kvůli těm Sharinganům slepí, že nepoznáte, že tohle je dobře vyvinutá žena?“ Díval se na ně Jiraiya jako by ti dva právě spadli ze stromu na hlavu.
Sasuke s Kakashim se na sebe nechápavě podívali a Sakura si položila obličej do dlaně.
„Slečna,“ poznamenala dívka z Akatsuki.
„Slečna vidíte…“ zarazil se Jiraiya, když si uvědomil, že nyní stojí v tváří v tvář nebezpečí.
Naruto se probrala, vždy když uslyšela, že se o ní mluví jako o ženě, ale to si pak vždy připadala ještě starší a to se jí vůbec nelíbilo. Musela okamžitě učinit přítrž omylům, které by mohli vznikat. Sice vypadala starší díky tomu, že byla dosti vysoká, proto jí lidé odhadovali více let, než jí skutečně bylo. Pak si uvědomila, kdo jsou ti lidé, co před ní stojí. Začala se před nimi stydět. Ne však proto, že by se styděla před lidmi nebo kvůli tomu, že byla dříve až přehnaně plachá. Styděla se před nimi kvůli tomu, co udělala.
„Co tady pohledáváš?“ Začala jako první reagovat Sakura a připravila se do bojové pozice.
Naruto musela s nimi začít nějak mluvit, protože jestli rychle nezačne, tak na ni určitě zaútočí.
„Nic důležitého, jenom zabít jednoho Orochimara a donést vám do Listové jeho hlavu,“ řekla lhostejným hlasem Naruto, otočila se k nim zády a rozhodla se, že půjde pryč.
„Takže Orochimaru, tady někde je?!“ Křikl po ní Jiraiya.
„NE! Jenom vesnice duchů,“ řekla Naruto a pokračovala pryč.
„Vesnice duchů?“ Divil se Kakashi a uvažoval nad tím, jestli ONA nevybila celou vesnici.
„Když jsem tam dorazila, tak kromě několika zubožených mrtvol, tam nic nebylo. Rozhodně ne žádný Orochimaru,“ vysvětlila jim Naruto a byla si jistá, že jim říká až příliš na to, že mají být nepřátelé.
Pokračovala pryč od nich, ale stále slyšela, co si mezi sebou navzájem povídají. Zatím z nikoho z nich necítila žádný záměr útoku, ale to se velmi rychle změnilo.
„Sensei, měli bychom ji zajmout, určitě má nějaké důležité informace!“ Navrhl Sasuke.
Kakashi a ostatní s ním okamžitě souhlasili a připravovali se na útok na členku Akatsuki. Naruto samozřejmě vycítila na, co se chystají. Mohla by i utéct, ale to by nejspíše zase skončila ve skryté Deštné a tam už se vracet nechtěla.
První zaútočila Sakura svojí plnou silou, kterou získala díky tréninku u jednoho ze Sanninů – Tsunade. Její rána však byla zastavena, pro ně neznáma členka Akatsuki zachytila Sakuřinu ruku a Sakura z toho byla samozřejmě nemile překvapená. Navíc Sakuru začala její vlastní ruka strašně pálit. Pak si všimla, že ta co její ránu zastavila, má na ruce nějaké divné rudě zářící značky. Sakura se co nejrychleji vysmýkla ze sevření a uskočila zpět ke svému týmu. Když se Sakura podívala na svoji ruku, tak uviděla, že její rukavice je úplně propálená. Nyní na Akatsuki útočili společně Sasuke a Kakashi, oba dva pomocí chidori. Naruto viděla, že se jedná o bleskovou techniku, chystala se ke skoku. Sasuke i Kakashi si toho samozřejmě všimli a připravili se, že budou muset jít za ní, přece jenom byli trochu rychlejší, díky jejich technice. Členka Akatsuki je však překvapila, vyskočila výše a hlavně rychleji než by mělo být pro člověka možné. Usoudili z toho, že nejspíše vládne taky dosti brutální silou. Naruto nyní na ně použila větrnou techniku a vychýlila je z jejich dráhy dopadu. Navíc tím taky obohatila vzduch o hodně kyslíku a okamžitě následně na to použila ohnivou techniku. Tým Sedm s Jiraiyaiou museli utéct ze zasažené oblasti, protože neměli žádnou šanci vyváznout z takového žáru. Naruto dopadla na zem s velkou ránou. Měla štěstí, protože si v čas všimla kunaie letící proti její hlavě. Těsně před očima kunai chytila. Byl na něm však umístěný výbušný lístek a už nezbýval čas kunai zahodit. Členku Akatsuki pohltil výbuch, ale těsně před tím jí obalila nazlátlá záře. Nyní to však nebylo instinktivní, Naruto se to naučila ovládat. Když to dokázala udržet trochu déle, tak záře tvořila něco jako chakrové oblečení s pláštěm. Ozvala se rána výbuchu a v tom místě se okamžitě rozvířil prach. Nikdo z týmu Sedm kvůli tomu nic neviděl.
Naruto máchla prudce rukou a prach se odfoukl pryč. Když ji uviděli, tak byli nemile překvapeni. Plášť Akatsuki, stejně jako většina jejího oblečení byla po výbuchu značně potrhaná, ale ta dívka tam pořád stála nezraněná. Navíc ji obklopovala záře, která pro ni byla náhradním oblečením. Klobouk ji však stále držel na hlavě a proto nebylo možno jí vidět do obličeje. Jiraiya zaútočil a jeho rána odhodila členku Akatsuki dosti daleko. Jiraiya byl v Sage módu.
Dívka se postavila, jako by se jí nic nestalo a připravovala se na další útok. Jiraiya útočil z vrchu obřím rasenganem. Naruto uskočila směrem k týmu Sedm a letěla rychle jako projektil. Sasuke z ní však stihl strhnout zbytky jejího Akatsuki pláště. Pod tím měla jenom tílko, které odhalovalo horní část jejích zad. Chakrový plášť Naruto se pomalu rozplýval. Nyní opět stála zády k týmu Sedm a rukou si přidržovala pokrývku hlavy. Jiraiya se vrátil k týmu Sedm a mírně oddechoval, přece jenom tak velký obří rasengan byl docela namáhavý. Dívka z Akatsuki se připravovala bránit dalšímu útoku. Hromadila chakru a na rukou se jí opět objevily podivné rudě zářící značky. Ruce však nebyly jediné místo, kde něco takového měla. I na jejích zádech se objevilo něco podobného. Celý tým Sedm včetně Jiraiy to dobře viděl. Kakashi vypadal, jako by si něco uvědomil a tomu, co si uvědomil, nechtěl ani věřit.
„Sensei!“ Snažil se ho přivést zpět do přítomnosti Sasuke.
Kakashi však stále vypadal, jako by byl naprosto mimo. Kroutil hlavou a říkal si mírně pro sebe, že to co si myslí nemůže být pravda. Naruto se podívala za sebe a všimla si, že si Kakashi asi uvědomil, co je zač. Sice se tomu chtěla vyhnout, ale něco v ní jí říkalo, že by se měla vrátit domů nebo alespoň odhalit svoji identitu. Zahodila Akatsuki klobouk a nyní všichni uviděli její spíše na krátko ostříhané zrzavé vlasy.
„Jsi to ty, Naruto?“ Zeptal se zaražený Kakashi.
Všichni na něj okamžitě vrhli vytřeštěný nechápavý pohled, ale když se podívali zpět na dívku, tak jako by jim došlo úplně to samé, co si před několika okamžiky uvědomil Kakashi. Naruto nevěděla, co má dělat první, jestli se smát, brečet nebo se dát na útěk, aby se nemusela dívat do tváří těm, které má ráda, když zjistí, kolik krve má na svých rukou.
„Kakashi-sensei, předtím než se vrhneme do náručí, vám něco musím říct, abych se necítila, že vám lžu, ale potom na mě možná změníte názor,“ řekla sklesle Naruto.
„Pro to, že ses přidala k Akatsuki si musela mít určitě dobrý důvod,“ řekl Kakashi.
„Musela vědět, jak nebezpeční jsou a proto je šla infiltrovat,“ řekl Sasuke.
„NE! Přidala jsem se k nim z jiného důvodu… Po tom výbuchu jsem se probrala až v Deštné, ale to byl jenom začátek neštěstí, za které můžu jenom já… Tehdy zmatená jsem se snažila najít nějakou pomoc, ale ninjové z Deštné na mě bez varování útočili jeden za druhým, jako nějaké šílené zvířata… Když bylo po pěti dnech po všem, stála jsem na hromadě sedmi a půl tisíce mrtvých těl,“ řekla Naruto a zaryla si nehty do vlastních rukou, jak to pro ni bylo nepříjemné vzpomínat.
Všichni čtyři na ni nevěřícně hleděli a nechtěli ani věřit, tomu, co slyšeli. Prostě něco takového nemohla být pravda. Nemohla, protože dvanáctiletá holka nemohla nic takového dokázat, ani kdyby chtěla, znělo to tak neuvěřitelně, že si mysleli, že si to Naruto jenom vsugerovala. Navíc nikdy neslyšeli, žádnou zprávu v tom smyslu, že by někdo téměř vyvraždil celou vesnici. Taková zpráva by se nadala ani utajit. Naštěstí pro Naruto se nepletli. Naruto byla pod vlivem Peinovi techniky, když na ni dopadly první kapky deště v Deštné. Pein moc dobře vycítil její potenciální sílu a proto jí uvrhl do tak dlouho dobu trvající genjutsu, stejně jako všechny obyvatele Deštné. Jediný, kdo doopravdy odnesl domnělé řádění Naruto, byl Deidara. Sasuke to nyní také viděl a během několika chvil z něj Naruto dostal. Naruto nyní viděla, jak to doopravdy celou tu dobu bylo. Rozbrečela se, snad štěstím, nyní jí nic nebránilo se vrátit domů.
„Mysleli jsme, že jsi mrtvá,“řekl Jiraiya.
„Naruto… Díky bohu,“ usmívala se však taky se slzami v očích Sakura.
Ostatní na tom byli dosti podobně, ale Naruto si pořád připadala nějak trochu mimo. Nyní byla všechna její vina kdesi pryč, ale ona se stále necítila, že by se mohla vrátit do Listové. Tím se nyní rozhodla udělat, by jenom svoji vesnici ohrozila, proto musela zůstat zločincem až do samotného konce, tak se rozhodla.
„Nemůžu se s vámi vrátit, ještě nemůžu,“ řekla Naruto.
Ostatní se tvářili, že nerozumí, co jim to jenom říká. Nechtěli tomu věřit, pro ně byla opravdu dobrá správa, že je Naruto na živu, tak proto nedokázali pochopit, proč se nechce vrátit domů.
„Musím překazit plány Akatsuki! Jejich vůdce má strašný plán a já jej musím zastavit. Takže bude lepší, když zůstanu ještě nějakou dobu mrtvá. Čím méně lidí ví, že jsem na živu a že jsem z Listové, tím Listové bude hrozit menší nebezpečí,“ řekla Naruto.
„Co je to za plán, co chceš dělat?“ Vyzvídal Jiraiya.
Naruto jenom zakroutila hlavou a okamžitě na všechny zaútočila, tak aby je dostala, co nejrychleji do bezvědomí. První se jí podařilo omráčit Sakuru, která dávala nejmenší pozor, hned na to omráčila i Kakashiho problém však představoval Jiraiya. Naruto s ním nějakou chvíli zápolila a vyměnili si pár opravdu tvrdých ran, ale Nakonec dostala i jeho. Sasuke byl připraven, kdykoli se bránit.
„Sasuke s tebou si musím napřed promluvit, než odejdu,“ řekla Naruto.
„Co mi chceš říct?“ Zeptal se překvapený Sasuke.
„Chceš se mstít nesprávnému člověku… Prý to byl rozkaz od člověka jménem Danzou, který se chce stát Hokagem. Itachi ještě řekl něco v tom smyslu, že Uchihové chtěli zradit Listovou. Klidně tomu nevěř Sasuke, ale dávej si pozor na toho Danzoua. Já poznám, jaké pocity mají lidé okolo mě a Itachi mi nelhal, když mi to říkal,“ řekla Naruto a dala Sasukemu takovou ránu, že okamžitě taky odpadl.
„Možná bych přece jenom někdy mohla navštívit Listovou,“ uvažovala Naruto.
Tým Sedm s Jiraiyou se po nějaké době probudil a ptali se sami sebe, jestli to nebyl jenom sen. Boule na hlavách jim však dokazovaly, že setkání s Naruto nebylo pouhým snem. Byli tak nějak rádi, ale zároveň byli smutní, protože Naruto už zase byla pryč. Rozhodli se vrátit se zpět do Listové a oznámit, že Orochimaru jim zase proklouzl mezi prsty.

Byl večer dne šestého výročí smrti Uzumaki Naruto a Hinata jako vždy šla sama k pamětní desce se jmény, vzdát Naruto, její nejlepší kamarádce hold a popovídat si sní, co ji však překvapilo, tak zde dnes už někdo byl. Tajemná postava zahalena pláštěm s kápí držela v ruce květiny, aby je zde nejspíše mohla položit.
„Uzumaki Naruto. Zatím ještě odpočívej v pokoji,“ řekla postava a pohodila květiny k desce.
Hinata se podivila tomu, co slyšela a chtěla se té osoby zeptat na význam jejích slov, ale než se stačila dostat blíže, tak ta postava okamžitě zmizela. Hinata ji chtěla najít, ale z nějakého záhadného důvodu prostě nemohla. Naruto stála opodál a sledovala Hinatu, jak se marně snaží ji najít. Bolelo jí to, kvůli tomu, že se Hinata taky musela trápit.
„Co mělo znamenat to zatím?“ Ptala se sama sebe Hinata.