Horror
"Sasuke!" zakřičel z plných plic mladý, žlutovlasý kluk. Byl připoután na jakémsi podivném stroji, takže mohl hýbat pouze hlavou.
"Vidím, že už jsi se vzbudil, Naruto," promluvil Sasuke a vykročil z jednoho kouta místnosti.
"Rozvaž mě, nebo...!" Sasuke se ušklíbl.
"Nebo co? Nemůžeš mi nic udělat, přerušil ho. Naruto se soustřědil. Chtěl získat trochu chakry od devíti ocasé lišky, ale nikde v sobě jí nemohl najít.
[b]Tak... tohle je už poslední část... Pokud jste se na tohle těšili (nehlaste se všichni), tak poděkujte Lartenovi, který mě tak trochu do toho natlačil.
Jelikož ne každý byl z té druhé části nadšený, původně jsem chtěla udělat kompromis a udělat cenzurovanou verzi a necenzurovanou. Nakonec jsem se rozhodla pro jiný kompromis, tak snad mi to vyšlo tak, jak jsem zamýšlela (tedy, že bude spokojený každý... ale pochybuju).
Klečela tam, vedle mrtvého kamaráda, v kaluži krve. Byla naprosto zoufalá. Slzy jí tekly bez přestání. Sakura se snažila zvednout, ale hned po prvním pokusu se zhroutila. Zkoušela to ještě několikrát, dokud se jí to nepovedlo. Nechtěla odejít a nechat při tom Shikamaruovo tělo jen tak na zemi, v kaluži krve. Věděla však, že nemá na výběr. Vykročila ke dveřím a zanedlouho byla v další místonsti.
Tak a je tu další část, tentokrát zase trochu krvavá 
. Tak si hezky počtěte, okomnetujte a ohodnoťte to.
Dny na lodi ubíhaly jeden za druhým, všichni trávili čas, jak nejlépe uměli, ale najednou tu byl den desátý a všichni byli plní očekávání, jak bude Rivandol vypadat, nikdo neměl představu, snad až na Kakashiho, ten byl tajemnější než hrad v Karpatech a tak se nikdo nic nedozvěděl.
...kráľovná moja, zachráň ma, cítim sa dosť mizerne, chlapec a jeho obľúbená hračka ničia svet,
prosím, postaraj sa o mňa...
Kroky doznievali v diaľke po chladnej dlažbe zámku. Všade sa rozliehal nepríjemný pach čierneho ohňa.
Ozval sa prvý hrom, ktorý bol hlasom blesku.
Okná v jeho izbe boli otvorené. Prudký vietor, ktorý nahnal búrku vlieval do izby veľké chladné kvapky a neciteľne sa pohrával s dlhými šarlatovými závesmi.
„Tak tady je.“
„Ano, vidím ho dobře.“
„Vůbec nezestárl.“
„Opravdu si myslíte, že nás najde?“
„Už zjistil i naši polohu.“
„Ah, ano, již jej cítím.“
„Má nezaměnitelný pach.“
„Je to jiná vůně, než u ostatních. Určitě i jiná chuť.“ Oblízl se.
„Opravdu je talentovaný. Skoro jsem jej nezaslechl.“
„Už tu bude.“
„Ano je za dveřmi.“
Dveře vedoucí na střechu se skřípotem otevřely. Na střeše nebylo skoro nic neobvyklého až na jednu osobu naklánějící se přes okraj.
„Vítej Shino.“
Zázraky...
Chodba cez ktorú pred tým išiel sám sa teraz Narutovi zdala omnoho tmavšia a ponurejšia. Bežal spolu so Shizune, Tsunade a aj inými doktorkami, ktoré stihli za tú dobu zmobilizovať. Keď boli takmer u Sakurinej izby, Tsunade Naruta zastavila.
,,Ďalej už nemôžeš ísť.“ Povedala prísne.
,,Ale –“ oponoval Naruto.
,,Žiadne ale! Buď rád, že som ti vôbec dovolila prísť až sem! Vieš, že je vstup sem prísne zakázaný.“ Naruto si sadol na stoličku, ktorá bola pri jeho nohách a počúval nariadenia, ktoré mu Tsunade dala.
Probudila se. Ještě dříve, než otevřela oči, ucítila ten hrozný pach. Pokrčila nos. Pomalu a opatrně pozvedla hlavu. Co tady dělám? Kde to jsem? ...neustále si kladla podobné otázky. Rozhlédla se po místě, kde se nacházela. Byla to čtvercová místnost s jedněmi dveřmi a rozměry zhruba 10 X 10 metrů. Na stropě poblikávala malá žárovka. I přes toto osvětlení dívka neviděla do vzdálených koutů místnosti. Když zaostřila zrak, zdálo se jí, že tam vidí jakousi postavu.
Omlouvám se, že je to tu tak pozdě, ale dnešek a včerejšek jsem strávila tvořením mých webovek (jenom najít vhodné obrázky a pak udělat layout mi trvalo dvě hodiny a pak to naprogramovat... hrůza. Phpéčko je holt mrcha...).
Nic moc díl, asi tím nikoho nenadchnu.
Další část je na světe, tak se vám snad bude líbit.
Už to byly dva dny co naše skupina vyrazila, vyrazili nadšení a vzrušení z toho, že poznají velmi vzdálenou zemi, daleko na severu, že by je trápilo pomyšlení na zimu, kterou tam mají, je ani nenapadlo, protože se radši zabývali přemýšlením o dracích a dalších věcech.
"Dobrá, uděláme si menší pauzu." zavelel Kakashi.
Waah... Tak...nerada zkouším nové věci, ale žánry ve FF ráda 
(ale jedinej žánr, který odemně teď nečekejte je romantika... už jenom napsat slovo "políbit" je pro mě zločin třídy S). Takže vám tu předvádím můj první krvák... není to až tak strašný, spíš dost slabý, ale Hony mě přesvědčovala, abych se dala varování... takže: NENÍ PRO VELICE SLABÉ POVAHY! Ale je to přehnaný... ach a ten nápad jsem si půjčila z jedné povídky od Blanch, už netuším název... Takže Itadakamasu! (promiň, že kopíruju Rikuš xD)
Tohle je moje první povídka.
Bolo správne to čo som urobil...?
Boli moje ciele správne...?
Boli moje dôvody správne...?
,,Pein-sama, čo máte teraz v úmysle?" spýtala sa ho neisto Konan.
,,Môj cieľ je konečne dosiahnutý... teraz leží celý svet u mojich nohách." Potom nasledovalo dlhé ticho.
,,Uhm..." chcela niečo povedať Konan.
,,Rozmýšľala si už niekedy o osude?"
,,Čo?" nechápala.
,,Či ho máš hľadať, alebo si ťa nájde sám."
,,Uhm...neviem."
V tom sa Pein niekam rozbehol.
,,Pein-sama, Pein... sakra!"
Ráno se Orochimaru podíval na svůj momentální výtvor. Miliony spletitých drátků a kabelů se motaly od jednoho přístroje k druhému, ale všechny začínaly od věci, kterou měly udržovat při životě. Byl to něčí mozek, se kterým měl Orochimaru neuvěřitelné plány. A nehodlal se jich jen tak vzdát. Sice ho většina lidí podporovala, ale byli i tací, kteří byli proti.
Orochimaru si přečetl úryvek svých poznámek a dal se do práce. Pomocí dalších několika přístrojů odstranil tu část mozku, kterou člověk nepoužíval. Docela se zhrozil výsledku.
Hatake Kakashi seděl pod stromem a četl si. Zrovna byl v jedné napínavé části, když mu začala okolo ucha poletovat moucha. Nejdřív jí nezaujatě odehnal rukou, ale když se vrátila a přidala se k ní druhá, už to nevydržel, zaklapl knížku a začal je odehnávat. Čím víc se je snažil odehnat, tím víc jich přibývalo. Po chvíli se rozeběhl směr svůj dům a nechal roj much za sebou. Když se dostal domů, zaklapl za sebou dveře, opřel se o ně a pomalu popadával dech.
[font=Georgia]Mladá dívka utíká zablácenou cestou. Neúprosná bouře jí brání ve viditelnosti. Utíká pryč, pryč od něčeho, co nikdy nechtěla zpatřit, něčeho, co jí změnilo život, něčeho, čemu se nemělo nic stát…
~~~
,Moje sny...
...moje túžby...
...moje očakávania...
...všetko som stratila...
...stratila som teba...
Prečo sa to muselo stať?
Prečo si ma musel opustiť?'
Ležala celkom sama uprostred nekonečnej tmy...nevnímala okolie...nevnímala čo sa deje okolo.
Ležala v kaluži krvi, bola jej zima na jej obnažené telo...
Triasla sa...nie od zimy...nie od hladu...ale z hrozného utrpenia, ktoré zažila. Nechcela už dalej žiť sama...bez neho.
Slavnostně oznamuji, že tu je parodie na knihu a film "Harry Potter a tajemné komnata".
Dívčí komnata se otvírá jednou za 65 let. Co přinese její otevření? A jak se s tím naši hrdinové vypořádají? Neváhejte a čtěte!
Naruto Potter, jediný ze svého rodu, který přežil ‚Oroušův masakr‘, seděl na posteli a pročítal učebnice, které potřeboval na další rok ve Škole čár a fuků, ze kterých se valila mračna prachu, že ani Tsunade deBrumbál by z dýmky víc prachu nevyšlo.
Apokalypsa - svět po ovládnutí Akatsuki
Motýl v prachu prudce se obrací
Slunce zapadá ve žlutých oblacích
skroucen smrtí k zemi se sesmekl
smrt vše zabila v tajném to převleku
černé bahno, rozlité moře pustá zem
nezbylo hoře rudá obloha smrtící spad
mrtvoly všude a hrozný pach
Země temná hábitem se přikryla
zbytečně se miliony let tvořila
pak přišel člověk, neznaje cit
za pár tisíc let zničil ten klid
zpustošil nádheru, oázu vesmíru
modli se bídníče, trest je ti na míru
trest který vyřkl sis jenom ty sám
