Horror

Před Asumou s Kakashim stanul imp. Vycenil mordu plnou tesáků a sekl drápy po Sarutobim. Ten se hbitě uhnul.
„Tak a dost!“ Kouřící z dvojice odhonil zbraň na zem a začal se zbavovat i svého ošacení.
„C-co to děláš?“ Zíral Hatake.
„Netvor nemá žádné brnění ani zbraň. Je úplně nahý. Nebylo by fér jít proti němu se zbraní.“ To už neměl vršek a sundával si právě kalhoty.
„Bože to snad ne.“ Kakashi si zakryl rukou oko.

Od konce na začátek
1. kapitola – Konec?
„Po tak dlouhé době jsme konečně došli k našemu vytyčenému cíli!“
Toto zvolala černovlasá osoba v oranžové masce, jako všichni měla i černý plášť jenž byl pokrytý rudými mráčky. Byla to však jenom jedna věta z dlouhého proslovu, přece jenom konečně získali vše co potřebovali, aby mohli ovládnout svět. Tu velkou modrou kouli.

Předpokádám, že to je jasné, ale stejně...věty kurzívou jsou vzpomínky.

„Už odcházíš?“ ozval se rozespalý hlas mladé kunoichi.
„Jo, zkouška začíná za pár minut.“
„Miluju tě, Hayate...“ zazívala Yugao a usnula.
Muž v chuninské vestě se usmál a vyšel ze dveří.

„Polevuješ na ostražitosti.“ šeptl mu ninja do ucha.

V předchozím díle: [i]„Všude…po celé této místnosti, jsou rozmístěné kamery...“
Jounin vytáhl z přední kapsy na své khaki vestě malou věc, která se podobala malé vysílačce; na konci však byla malá kamera, kterou si Jounin nasadil na oko. Kamera ale byla rozdělena na dvě části. Ta druhá část zůstávala u úst.
„Tady vás vidím…vás všechny.“ ukázal na mini kameru na svém oku.

Šedovlasá seděla na zemi v tureckém sedu, rukama opřenýma o kolena si podpírala hlavu a zamyšleně sledovala chlapce dřepícího tři metry od ní. Už nekladl odpor, nebylo to v jeho silách. Celé jeho tělo Hametsu plně ovládala, jelikož mu v žilách kolovalo opravdu velké množství železa. O tomhle neměl Daken ani tušení, věděl jen, že ten tvor před ním... ten ho měl ve své moci. A on s tím nemohl vůbec nic dělat.

„Chakra nawa!*“ zaburácelo lesním tichem.

Černé pláště, za kterými jsem se krčila, se najednou odsunuly na jednu stranu. Do temné skříně proniklo světlo svíčky, na chvilku mi znemožnilo pořádně vidět. Rychle jsem si objala hrudník a přitiskla nohy těsněji k tělu. Zamrkala jsem, aby se mé oči přizpůsobily. Strašně jsem se klepala, plná obav, kdo to stál před mým úkrytem a civěl na mě. Další důvod byl taky ten, že ve skříni byla hrozná zima. Vůbec jsem nevěděla, co dělat, jak reagovat nebo jestli bych měla něco říct. Jen jsem se ukrutně modlila, aby ten dotyčný nebyl muž.

V předchozím díle:Kdosi jí probudil ze snu.
Na okno někdo zabušil. Ihned otevřela obě oči a naslouchala okolní tmě. Do tmy se znovu ozvalo hlasité bum, bum. Pomalu vstala a z postranního pouzdra vytáhla kunai. Ihned vyhledala dveře, i když byla tma prakticky neprohlédnutelná a tichými kroky se k nim vydala. Stále pevněji a pevněji tiskla kunai ve své dlani, až svými nehty vyryla do hřbetu dlaně malé čárky.
Přistupovala k dveřím stále blíž a blíž a s každým bouchnutím jí napadal nový a nový plán, jak překvapit protivníka.
Rozhodla se ho dostat zezadu.
Rukou se dotkla kluzké kliky a připravila se na útok.

[i]Konečně se cítil spokojený, i když jeho dílo nebylo dokonáno do konce. To však neznamená, že to nemůže dokončit později. Někdy, až bude sama. Nebo raději zabít toho kluka. Hlavou se mu honilo tolik myšlenek, až naprosto zapomněl, že mu Sakura už dávno mizela z dohledu. Pohlédl na oblohu. Zadíval se na kulatý měsíc, který ozařoval mýtinku. Postavil se za zadní a hlasitě zavyl na měsíc, aby dal svoji radost najevo.
Téměř okamžitě se mu dostalo odezvy v podobě vytí nějakého psa, který mu odpovídal tak, jak bylo jeho druhu vlastní.

„Má pravdu... nemusíte to dělat.“ řekl Shikamaru, který se tam objevil.
„Já se s tím smířím.... A naučím se s tím žít...“ řekl Shikamaru.
„Ne... my to tak nenecháme!!! A nemluvte nám do toho.“ řekl Kesidyin otec. A začali provádět složité ruční pečetě. Nejednou se objevila neproniknutelná mlha a Shikamaru neviděl ani na špičky svých nohou. Zadíval se do mlhy a měl dojem, že vidí Asumu, který mimo chodem byl už mrtvý.

V laboratoři to vydapalo jako po výbuchu. Stěny byly doslova na cáry, všude se válely urvané pláty železa. Ve středu místnosti se skvěl velký černý kruh, ze kterého sálaly proužky kouře, uprostřed něj netknuté chlapecké tělo. Dívka ležící kousek opodál byla celá od krve a uhlu, na jejím pořezaném těle visely špinavé cáry šatů. Dlouhou chvíli se ani nepohnula, ale pak přece jen přišla k sobě. Pomaloučku se zapřela na lokti, druhou rukou si odhrnula zcuchané vlasy z obličeje. Malátně se rozhlédla, naprosto dezorientovaná.

Dvě dívky stály před sídlem klanu Uzumaki. Yoshie před chvílí klepala, tak teď jen čekaly, až jim někdo přijde otevřít. Po chvilce se dveře otevřely a v nich spočinula půvabná žena s tmavě modrými vlasy, fialovobílýma očima a kulatým těhotenským bříškem. Jakmile je spatřila, krásně se usmála. „Dobré ráno, děvčata.“
„Dobrý, Hinato-san. Jdeme vyzvednout Narua.“
„Ještě spí, ale pojďte dál.“ Podržela jim dveře a kousek ustoupila.
Dívky vstoupily do předsíně.

V předchozím díle: „ Zavolali jsme Vás, protože očekáváme příchod jisté osoby… další informace se dozvíte po zkouškách; pokud je dokončíte s úspěchem.“
Jakmile dořekla, celou třídou se pronesl šum. Hokage však s dalším nádechem pokračovala: „Do doby, než se této návštěvy dočkáme, bude tato vesnice, něco jako vaším domovem. Budou vám vybrány čelenky z vašich vesnic a další průkazy totožnosti a přiděleny nové se znakem naší vesnice. Budete rozděleni do týmů, dle vašich schopností. V těchto týmech pak do příchodu naší návštěvy budete plnit mise a budete se podrobovat tréninkům.“
Znovu se po všech podívala. „A teď k testu!“

Nastalo trapné ticho. Nikdo se nepohnul, já se ani neodvažovala dýchat. Všichni jsme spočinuli jako sochy. Do úst se mi nahrnuly sliny, úplně jasně jsem slyšela tlukot svého srdce, krev mi divoce bušila ve spáncích... začala jsem se cítit jako idiot.
Pak se Mrkváček jakoby probral z tranzu a krátce se nadechl. „V tom případě...“

„Pusťte mě!! Nic jsem neprovedl!"
„Zrůdo." ušklíbl kdosi.
„Ne! Nechte mě!" snažil se vyprostit ze sevření několika rukou malý,
černobílý chlapec.
Ze skupinky přihlížejících dětí se ozval smích.
„Nikdy tě nepřijmeme mezi sebe!" zavřeštěl posměšně jeden z chlapců a kopl
Zesua do břicha.
"Táhni, táhni pryč ty zrůdo!" uchechtl se další chlapec.
„Zrůdo! Zrůdo!!Zrůdo!!" znělo ze skupinky.

Kričala, ale neotvárala ústa.
,,Len vychutnávaj tú bolesť.“ vravel potichu a hladil Temari po hlave.

[i]Tma... chlad…, den co den se to prohlubuje, ale až se krajina naplní měsíčním svitem, vše se změní. Ta bolest, kterou trpí den co den, konečně přestane.

Lapajúc dych sa vybrodila z močiara. Bola zničená a vykašliavala vodu.

,,Gaara-nii-san!“ kričala, ako stačila.

Snáď je v poriadku., Ale myslíte si, že že keby naozaj bol, nechal by bezbrannú Temari napospas nástrahám toho prekliateho močiara?! ,,Odpusť.“ Na nohách mala kúsance, z ktorých sa valili prúdy krvi. Gaara jej zachránil život. Nasadil kvôli nej svoj vlastný. Predal jej všetky svoje sily.

,,Oh nii-sama!“ na tvári sa jej zjavili slzy bolesti a zúfalstva.

Yuske ucouvl, aby se vyhnul nepřátelské ráně. Dívka však také o krok ustoupila.
„Asi jsem neměla být tak vstřícná, zvlášť když neznámý vypadá jako šašek.“ ušklíbla se a sáhla za sebe, odkud z pochvy, připevněné na svých zádech, vysunula dlouhý meč, Kusanagi, bez záštity; takže rukojeť byla přesně spojená s černě koženou pochvou.
Trochu se předklonila a rukou opsala půlkruh, než ho zcela vytáhla.