Horror

3. kapitola; Zadržené slzy
Probudila se s lehkým výkřikem a rozevřela blankytně modré oči, černé vlasy se jí na chvíli zdály jako několik hadů, jež mají každou chvíli zaútočit. Žena, ležela v posteli. Rozdýchávala se. Zdál se ji opravdu zvláštní sen, byl tak … Živí, ano, jiné slovo zde ani nejde použít. Pamatovala si ho však do posledního detailu, celé dění. Zemřela tam ve jménu Hokage, to bylo asi na celém snu nejskutečnější. Posadila se.

Hinate kvapkala z nohy krv. Oči mala červené od sĺz. Zrazu sa ozvali kroky smerujúce ku nej.

,,Už zasa.“ Zašepkala zmučene a bolesť jej prebehla celým telom.

,,Pravidlá by sa nemali porušovať.“ Povedala tá tmavšia polovica jeho tváre.

,,Je mi to naozaj ľúto.“ Povedala biela presvedčivo.

Nadvihol ruku s ihlou a prebodol jej ľavé oko. Hinata vykríkla. V tejto chvíli by každý radšej umrel..

,,Zabi ma, prosím!“ Kričala a plakala zároveň.

Seděla na podlaze, po tváři jí stékal pramínek krve. Po těle měla modřiny, které se nechtěli léčit. A ona věděla, že až se vrátí zpátky, vše zmizí. Jen ta vnitřní bolest bude znovu a znovu nárůstat, dokud ji nezlomí a ona... Nezemře.
„Jak se ti tu líbí, sestřičko?“ nenáviděný hlas se opět ozval. Strach jí svíral srdce a ona brečela. „Asi moc ne, viď?“ Samolibý výraz v jeho tváři ji děsil. To nemohl být on, její bratr. Tohle nebyl ten Sasuke.

Zazvonil zvonek. Naruto ho nevnímal a dál se blížil k Sasukemu. Zvonek se ozval znovu, ale nikdo nepřicházel otevřít. Osůbka za dveřmi se rozhodla, že čekat je nesmyslné, uchopila kliku a vešla dovnitř.
„Bože, co se to tu dělo?‘‘ vydechla Sakura, když vstoupila přímo do kuchyně. Celá kuchyň poničená, z polic vyházené veškeré věci a jako třešnička na dortu na zemi ležel omráčený Sasuke. Růžovláska na nic nečekala a přiběhla ke svému milému.

,,Zhromaždite záchranný tým.“ Povedala ospalá Hokage potichu.
,,Koho tam chcete poslať?!“ Spýtala sa v rýchlosti Shizune.
,,Dobrého medika, experta taijutsu, ninjutsu a hlavne stratéga.“ Rozmýšľala a vyberala vhodné osoby.
,,Takže najlepší budú Sakura, Lee, Kakashi a Shikamaru. Shizune, okamžite ich informuj a záchrannej misií!“
,,Ale Tsunade-sama, nebolo by lepšie zavolať ANBU?!“
Uvažovala jej pomocníčka.
,,Nie. Nechcem, aby sa do toho plietli, stačí, že som už ako výpomoc vyslala Yamata. Bude ich kryť.“

O päť minút neskôr:

Hviezdy pomaly začali miznúť z oblohy. Zrazu Tenten padlo niečo na hlavu. Bola to dažďová kvapka. Hneď nato sa spustil obrovský lejak. Po chvíli sa zobudil Pein. Rozhodol sa, premiestniť sa do neďalekej jaskyne.
Kakashi a Madara bežali za Pakkunom. Dážď ich nezastavil, práve naopak ešte viac ich popohnal.
Dúfam, že si v poriadku Tenten. Ak ti ten hajzel ešte viac ublíži, prisahám, že ho zabijem! Toto ti prisahám ja Hatake Kakashi.
To je zlé. Bojím sa, že ho nedokážem poraziť. Čo ak to nestihneme? Ukľudni sa Madara. Všetko bude v poriadku.

„Proč těch klonů je tolik?!‘‘ bručela Sakura potichu, když uháněli do Suny a k tomu ještě s třicítkou Narutových klonu. Malou chvilku počítala s tím, že teď když se oddělili od Naruta budou mít se Sasukem trochu víc soukromí, ale momentálně to nebylo ani možné. Jeden Naruto se dal obejít, ale tohle už bylo nad její síly.

Čiernovlasý chlapec sedel na skale a pozeral sa na svoju rodnú dedinu. Videl ľudí ako vykonávajú svoju každodennú činnosť. Chcel sa tam vrátiť, ale nemal kvôli komu. Všetci už naňho zabudli. Všetci ho neznášajú. Vie to dosť dobre, veď práve preto odišiel. Jeho priatelia si ho prestávali všímať, alebo si to len nahováral. Cítil sa s nimi veľmi čudne. Doma to nebolo o nič lepšie. Bol pre nich vzduch. Rozhodol sa odísť.

V předchozím díle: [i]Všichni tři se probudili ve třídě, v té pravé vesnici, která už takovým testem byla dost odpudivá. Yuske ještě chvíli plakal nad ztrátou svého milovaného království a i Tatsu měla slzy na krajíčku. Jen Isa koukala do neznáma, snad ani nevnímala okolní hlasy, které si šeptaly, že se probudila první skupina.

Slunce začalo zapadat za kopce. Dalo by se říct, že teď v Konoze nastal klid. Ale ono tomu tak není. Jedinou osvětlenou budovou, je velký obchodní dům, stojící uprostřed vesnice. Světla však odkryla hrůzu, která se skrývala před denním světlem. Tou hrůzou byla poměrně větší skupinka zombii, která se shromáždila pod osvětleným domem. Jejich snaha se dostat dovnitř, byla marná.

Od konce na začátek
2. kapitola – Osudem.
Tehdy, když to všechno začínalo, byl krásný slunečný den. Ani ptáčci se nestyděli zazpívat své krásné písně. Zdálo se, že všechno je dokonalé. Černovlasá holčička na břehu jedné řeky, čachtala ve studené vodě nožkami.
Měla na sobě bílé šatičky na ramínkách. Šťastně se smála a cítila své štěstí. Blankytnýma očima projížděla okolí, nestíhala se ani divit, jak svět může být krásný. Neměla na to, žádné připomínky, tak to taky mělo být.

-------Možná se nikdy neměla narodit, pak by její život nebyl tak složitý. Jenže ona vyrostla s jediným cílem, být nájemný vrah a už nikdy nepocítit lítost či lásku. Tohle není romantický příběh, tohle je život plný krutosti, který zažila.

Byl krásný letní den.V domě bylo ticho,nikdo jiný tam nebyl jen růžovlasá spící dívka.Zazvonil budík.Chvíli zvonil, ale pak ho smetla velká rána a rozdělila ho na dvě půlky.
,, Ne...další budík si už kupovat nebudu...'' řekla otráveně a konečně se rozhodla vstát. Přešla do koupelny a podívala se na sebe.
,, Hm...Sakuro ty teda vypadáš...ostatně jako každé ráno'' řekla si a napustila vanu. V poslední době měla pořád špatnou náladu.
,, No konečně'' prohodila a vlezla do vany.

Vraceli se tedy zpět domů. Sakuře už se udělalo dostatečně dobře. Stále však byla bledá a vyděšená. Sasuke byl jen kousek od ní, tentokrát se k ní bál i přiblížil. Netušil, co má od ní očekávat. Moc ji chtěl chytit za ruku nebo ji obejmout, ale strach mu to nedovoloval. Když došli do Konohy, Sakura se s ním rozloučila a vydala se k sobě domů. Ještě se Sasukem nebydlela, jen u něj párkrát přespala, ale dnes si nebyla jistá, jestli by se dokázala ovládat. Krátce se s ním tedy rozloučila a vydala se opačným směrem.

,,Itachi-sama!“ Kričala jeho meno a obzerala sa okolo seba. ,,Itachi-sama! Kde ste?!“
,,Keď ti to prezradím, pokazí to celú zábavu.“ Ozvalo sa odnikadiaľ.
Temari siahla po vejári. Zhrozila sa. ,Kde je?!´
Skĺzla rukou nižšia, no zastavila ju cudzia. Zovrel jej zápästie.
,,Myslím, že násilie nebude treba.“
Nežne ju objal a pobozkal na líce.
,,Už si silná až príliš.“
,,Ďakujem Itachi-sama!“ Povedala nadšene a vďačne sa naňho usmiala.
Itachi zrušil genjutsu a hladil ju po líci.
,Je taká krásna, keď bojuje.´ Pomyslel si.

V předchozím díle: Vše bylo zamlžené a v dálce, že nebylo možno zachytit jakýkoli signál popudu, nebo průchodu citů.
Znovu se podívala na test. A tentokrát jen překvapeně vyvalila oči nad větou- nad možná poslední větou v tomto testu, kdy bylo začátkem dvacet otázek- která snad jen k pobavení byla napsána zcela bez formální úpravy:
„Kdo myslí, ale nejedná, je mrtvej ninja!

Byl podzim, listí se pozvolna snášelo k zemi, slunce pomalu zapadalo za obzor. Červené, hřejivé slunce... zapadlo a vše zčernalo... všechno dostalo temnou barvu... zlou, temnou barvu...

Naruto se váhavě otočil za hlasem. I když věděl, komu patří, doufal, že se přeslechl.
Ne, nepřeslechl. Jeho ruka opravdu omylem zabloudila k hýždím jeho největšího rivala.
Narutova tvář nabrala odstín Santova oblečku kříženého s Gaarovými a Sasoriho vlasy dohromady, a rychlostí blesku ruku sundal. Sakura již taky stačila zaznamenat cizí
ruku na svém pozadí. Na chvíli si dělala plané naděje, že ruka patří Sasukemu. Ovšem hned se vrátila do reality a došlo jí, že Sasuke by si raději oblékl Narutovy vlhké kalhoty, než

____________________________________________________________________________
„Zajímalo by mě, co s ním je?‘‘ zajímal se Sasuke, ale jeho momentální společnost ho nevnímala.

,,Prečo?“ Spýtala sa nechápavo.

,,Umrelo už veľa ľudí.“

Pozrel jej vážne do očí. Vlepila mu nevďačnú facku a vyčítala mu:

,,Mohol si ho zachrániť!“

Vyhŕkli jej slzy a kotúľali sa po jej bledej tvári.

,,Nebola nato šanca, prišli by mi na zradu, ver mi! A už by si nato mohla zabudnúť, si jediná, kto mi môže pomôcť.“
S nádejou na ňu pozrel a nežne ju objal. Začala mu plakať do plášťa.

,,I-I-tachi-sama, nie som taká silná, aby som vám mohla s niečim takým pomôcť.“
Sám Itachi je jeden z najlepších Akatsuki.