TemaShika 22.díl - Navždy... Ale spolu??

„Má pravdu... nemusíte to dělat.“ řekl Shikamaru, který se tam objevil.
„Já se s tím smířím.... A naučím se s tím žít...“ řekl Shikamaru.
„Ne... my to tak nenecháme!!! A nemluvte nám do toho.“ řekl Kesidyin otec. A začali provádět složité ruční pečetě. Nejednou se objevila neproniknutelná mlha a Shikamaru neviděl ani na špičky svých nohou. Zadíval se do mlhy a měl dojem, že vidí Asumu, který mimo chodem byl už mrtvý.
„Asumo-sensei...“ řekl Shikamaru a mlžná postava se na něj podívala. Shikamaru se rozběhl na místo kde ho viděl, ale o něco zakopl a spadl na zem.
„AU!! Co takhle hledět na cestu??!“ uslyšel známý hlas a najednou mlha zmizela, tak rychle jako přišla.
„Temari!!! Ty žiješ!!! To je můj nejšťastnější den!!! Jo a aby bylo jasno, už nikam sama nejdeš!! Nechci už zažít to co dneska!!“ řekl Shikamaru a začal ji objímat.
„MAMI!! TATI!!! PROSÍM!!! NE!!“ uslyšeli žalostný brek.
„Víš.... Temari... Kesidyini rodiče za tebe....“ nestačil doříct Shikamaru.
„Já vím, viděla jsem vše co se tady dělo. Jo a Asuma ti říká, že si se zlepšil... A ještě, to sice nechápu, ale nic.. Nezapomeň, kdo je ta nejhlavnější figurka. Teď když jsem ti to řekla, tak mi řekni jaká figurka a kdo je ta figurka a co to má s tebou společného.“ řekla Temari zadívala se mu do očí.
„Figurka je to různých barev, ta figurka je něco na co musíš přijít sama a semnou to má společné úplně všechno.“ řekl Shikamaru a políbil ji.
„Shikamaru... chvíli jsem myslela, že už tě nikdy neuvidím.... a byla to strašná představa.“ řekla Temari potichu.
„Na to samé jsem myslel taky. Nedokázal bych s tím žít... nikdy. Pak jsem si tvou smrt začal vyčítat a měl jsem chuť vzít kunai a probodnout se. Najednou mě ale napadlo co jsi mi řekla. Pořád jsem si to říkal dokola, ale nedokázal bych bez tebe žít. Proto už nikam nepůjdeš sama... A je mi jedno jak to bude spěchat.“ řekl Shikamaru a oba se objímali. Pak k nim přišla Kesidy a usmála se na ně.
„Jsem ráda, že jste spolu. A rodiče měli pravdu. Orochimaru by jim nedal pokoj a zabil by je, Takto aspoň pomohli vám dvou ke štěstí.“ řekla Kesidy a usmála se.
„Teď se z toho nevyvlíknete ani jedna. Jdete semnou obě dvě do Konohy a je mi jedno, jestli vás tam budu muset dotáhnou násilím.“ řekl Shikamaru a začal se smát.
„Shikamaru, já nemůžu. Musím tady zůstat a hlídat Gaaru. Jsem jeho osobní ANBU. Nemám jinou možnost.“ řekla Temari, otočila se čelem k bráně Suny a pomalými kroky se k ní blížila. Najednou se zastavila, otočila se a rozběhla se k Shikamarovi. Obejmula ho a řekla:
„Dávej na sebe pozor. A nezapomeň mi pravidelně psát!! Každý den... Brzo se zase potkáme!! Slibuju!!“ a políbila ho.
„Nerada vás ruším, ale měli by sme sebou hodit, jestli se chceme dostat do Konohy do setmění.“ řekla Kesidy a Shikamaru s Temari se od sebe odtrhli. Shikamaru jí pustli ruku a rozběhl se za Kesidy.

Běžely mlčky a Shikamaru pořád myslel na Temari.
„Ten její úsměv mi bude chybět. Už tenkrát, když jsme spolu bojovali se mi líbila.... A teď i když spolu chodíme mi to nepřijde jiné. Pořád od sebe bude stovky mil daleko. To prostě není spravedlivé.. někdo může být štastný třeba jako Neji a Tenten. Ti jsou dokonce v jednom týmu, ale já?? Moje holka je stovky mil od mně.“
„Nad čím dumáš??“ zeptala se ho Kesidy zvědavě.
„Jen... nad ničím. To bys nepochopila.“ řekl Shikamaru a uvědomil si, že jsou právě v jeho lese. V lese Nara klanu.
„Shikamaru.. víš.. nejsem si jistá, jestli mně Tsunade-sama přijme s otevřenou náručí.“ řekla Kesidy.
„Přece si nikoho nezabila.. Nikdo nemá důvod ti nic vyčítat. A nezapomeň, dlužím ti za oživení Temari. Kdyby nebylo tvých rodičů, tak už mezi námi není.“ řekl Shikamaru a ta představa ho děsila. Představa, že by teď Temariino bezvládné tělo leželo před bránou Suny a čekalo, až ho někdo pohřbí a přitom do této představy nechybělo moc a stalo by se to skutečností.
„To je pravda. Shikamaru... tento les je mi nějaký povědomí. Sice nevím proč, ale přijde mi ,že.. no nevím jak to popsat.“ řekla Kesidy a hledala správný výraz.
„Já tě chápu a vím, jak to myslíš. Taky to cítím a není divu. Vždyť je to les našeho klanu, je to les klanu Nara.“ řekl Shikamaru a vybavilo se mu, že tady někde ještě leží Hidanova hlava bez těla.
„Půjdeš za Tsunade-sama semnou?? Asi bych to sama nezvládla.“ řekla Kesidy a usmála se na něj.
„Jasně.“ řekl Shikamaru a usmál se na ni taky.
„Pořád na ni myslíš, že??“ zeptala se ho Kesidy.
„Ty myslíš.. Ne, nemyslím.“ řekl Shikamaru, ale tentokrát se na ni nepodíval.
„Nemusíš mi lhát, já to na tobě poznám. A myslím, že se brzy zase uvidíte.“ řekla Kesidy.
„Já si zase myslím, že dřív nebo později kolem Temari projde kluk a do toho se zamiluje a na mně zapomene. Nebo se jí něco stane.“ řekl Shikamaru.
„Ona taková není, nikdy na tebe nezapomene. Nesmíš jí takto nedůvěřovat. Vždyť ona ti vždycky, tak věřila a ty jí to takto oplácíš?“ zeptala se ho Kesidy.
„Ne, a máš pravdu zbytečně se strachuji. Přece není malá holka. Ona na mě jen tak nezapomene.“ řekl Shikamaru a zahlédli bránu Konohy.
„A jsme tady...“ řekl Shikamaru a zpomalil.
„Co je?“ zeptala se Kesidy.
„No.. jen jsem si chtěl odpočinout. Dneska toho na mě bylo hodně.“ řekl Shikamaru.
„Ale odpočinout si můžeš potom. Teď prostě musíme za Tsunade-sama.“ řekl Kesidy a prošla bránou, Shikamaru trochu zaváhal, otočil se, ale potom šel za ní.