4ever together 05-Tajemství odkryto

Vraceli se tedy zpět domů. Sakuře už se udělalo dostatečně dobře. Stále však byla bledá a vyděšená. Sasuke byl jen kousek od ní, tentokrát se k ní bál i přiblížil. Netušil, co má od ní očekávat. Moc ji chtěl chytit za ruku nebo ji obejmout, ale strach mu to nedovoloval. Když došli do Konohy, Sakura se s ním rozloučila a vydala se k sobě domů. Ještě se Sasukem nebydlela, jen u něj párkrát přespala, ale dnes si nebyla jistá, jestli by se dokázala ovládat. Krátce se s ním tedy rozloučila a vydala se opačným směrem. Už ji nebylo špatně, ale měla divný pocit a taky jí rušily okolní zvuky. Slyšela neobvykle nahlas. Tak tomu nikdy nebývalo.
Vyběhla schody a otevřela dveře od svého bytečku. Hned jak vešla, padla do postele a usnula.
Trápily ji zlé sny, opakovala se v ní ta osudná noc a taky ta dnešní. Doprovázela ji i nezkrotná chuť po krvi.
Ve spánku křičela a stále se převalovala. Nakonec se jí však podařilo ze snu uniknout. Zprudka se posadila, celá zpocená pohlédla na hodinky. Bylo už šest. Jí však spát nechtělo. Oblékla se a pomalu se vydala na ten dnešní trénink.
Sasuke si stejně jako ona, přivstal. Zamířil do městské knihovny. Potřeboval o tomhle všem vědět trochu víc. Doufal, že knihovna upřesní všechny jeho otázky. I když už bylo brzo, knihovna už byla dávno otevřená.
Vklouzl dovnitř a vydal do chodby plné regálů s nejrůznějšími knihami. Zamířil až dozadu, kde začal hledat tu správnou. Vzal jednu do ruky a otevřel ji. Hned na první stránce se zastavil. Tohle bylo přesně to, co potřeboval.
Chystal se vrátit zpět a pročíst ji až doma, ale po cestě narazil do někoho.
„Promiň,‘‘ omluvil se Sasuke, jen jak uviděl tu blonďatou hromádku neštěstí. Naruto se tvářil stále podrážděně, ani se nepokoušel o žádnou komunikaci se Sasukem. Jen se postavil na nohy a namířil si to ke stejnému regálu, před kterým před chvíli stál Sasuke.
„Počkej, Naruto!‘‘ zavolal za ním. Naruto se otočil, čekal, co z něj vypadne.
„Jsi v pořádku, neděje se něco?‘‘ položil mu stejnou jako předtím na mostě. Ale jako předtím se mu dostala stejná odpověď. Možná by si s ním měl raději promluvit někde v soukromí i na něj byla knihovna moc plná.
„Nechtěl bys jít ke mně, tady je moc plno,‘‘ nabídl mu a čekal na reakci. Žádná nepřišla, Naruto jen sklopil hlavu a dal do hledání knihy, pro kterou si přišel.
„Odkdy ty čteš?‘‘ zeptal se ho s posměškem. Nešlo mu o to, se mu vysmát, ale navázat jakýkoli rozhovor.
„Ode dneška,‘‘ utrousil Naruto potichu, ale stále očima tikal po regálu s knihami. Sasuke netušil, jakou knihu hledá, ale divil se, co hledá v tomhle regálu.
„Hledáš něco?‘‘ optal se ho Sasuke znovu. Naruto odvrátil hlavu od regálů a pohlédla na Sasukeho. Začal ho už totiž mírně znervózňovat. Jakmile na něj však pohlédl, nemohl si nevšimnout knihy, kterou Sasuke držel teď v ruce. Byla to přesně ta kniha, kterou hledal.
„Už nic,‘‘ řekl a prošel kolem něj. Dál už se s ním neviděl, protože hned jak ho minul, zmizel v davu.
„Naruto, počkej!‘‘ volal za ním ještě Sasuke, ale tu už bylo pozdě.
A tak se vrátil domů. Měl ještě nějakou dobu čas, než začne tréninku.
Doma si hned sedl a otevřel knihu, kterou si půjčil. Hned ho zaujala zajímavá kapitola „Jak se projevuje vlkodlaka před a po úplňku‘‘. Hned se do článku začetl.
S otevřenou zíral na hned první bod, jak se projevuje vlkodlak před úplňkem. Přesně to sedělo na Sakuru, se vším všudy, ale bohužel i z části na Naruta. A právě to ho znervózňovalo. Zaklapl knihu a opřel se hluboko do křesla. Docela se v tom začal zamotávat. Jestli je tohle vše pravda, teď je jen několik dní do úplňku. Do té doby, než by se měla Sakura proměnit. Teď už jen doufal, že to neví nikdo jiný. Mohla by z toho mít problémy a to on nechtěl. Znovu otevřel knihu a pokračoval dál, chtěl vědět, na co se má v případě připravit. Mohlo ho čekat cokoliv.
Zrovna když byl v té nejzajímavější části, vyrušil ho otravný zvonek. Položil otevřenou knihu na stůl a vydal se otevřít.
Na prahu stál Naruto. Tohle Sasukeho mírně zarazilo, nečekal ho, ale neměl nejmenší důvod nechávat ho stát před dveřmi. Zavedl ho do kuchyně a sednul si naproti němu.
„Možná bych se ti měl omluvit za to v té knihovně,‘‘ spustil Naruto, ale tohle bylo Sasukemu jedno, jelikož jak říkala kniha, vlkodlaci vždy náladoví.
„Nic se nestalo, každéj má někdy blbej den,‘‘ začal Sasuke. Možná by mohli tentokrát spolu navázat normální rozhovor, ale stejně jako předtím, se Naruto tvářil zakřiknutě. Měl tendenci se stále omlouvat.
„Ne, já už mám blbý dny poslední dobou pořád, tak abys věděl, co tě může čekat,‘‘ řekl Naruto, ale u poslední části se tajuplně usmál. Sasukemu naběhl mráz po zádech. Takhle ho v životě neviděl, ostatně jestli je vše, co se dočetl pravda, tak se má na co těšit. Dva vlkodlaci v bezprostřední blízkosti, poukazovali na velký problém.
„Dobře, nedáš si alespoň něco k pití?‘‘ přeskočil Sasuke to nepříjemné téma, protože už se mu z toho začali ježit všechny chlupy na těle.
„Jo něco by bodlo,‘‘ odpověděl se zvláštním úsměvem. Tohle Sasukeho mírně znervózňovalo, ale nechtěl si to nijak přiznat. Ovšem jak nalíval čaj do hrnku, jeho nervozita se projevila. Hrnek přelil.
„Sakra!‘‘ řekl a vydal se pro hadru a začal nepořádek utírat. Naruto tedy využil situace a natáhl se pro knihu, kterou na stole zanechal Sasuke, bohužel otevřenou na straně, na které skončil. Samozřejmě na ni nechyběly jeho poznámky. Sasuke si povšimnul jak Naruta zaujatě čte jeho poznámky. Netvářil při tom nijak přívětivě.
„Hmm…to je zajímavé a kolik už toho víš?‘‘ otázal se ho Naruto s podivným úsměvem na tváři. Sasuke se otočil a raději si k němu ani nesedal.
„Vím všechno i o tobě,‘‘ řekl velmi pevným hlasem a pomalu si vyndal kunai z pouzdra. Naruto to zaznamenal, ale nijak nezareagoval, spíš jen čekal, co vše si dovolí.
„Tak ty už víš vše, no tak teď jsi pro mě překážka,‘‘ usmál se Naruto a pomalu se postavil. Stále však nechal hlavu sklopenou. Sasuke se ani nepohnul. Nevěděl, jak zareaguje, nevěděl ani jak moc velkou má sílu. Zůstal raději v povzdálí.
„Takže je načase se tě zbavit,‘‘ ušklíbl se s posměškem a pozvedl hlavu. Jeho oči teď nebyly modré, ale černé. Sasukeho to vyděsilo, ustoupil několik kroků v zad až narazil do linky.
„Co to s tebou je,‘‘ řekl Sasuke roztřeseným hlasem. Kunai, kterým se chtěl v případě nouze bránit, upustil na zem.
Teď už musel spoléhat jen na sebe samotného.
Naruto se neprodleně blížil, teď už ho nemohlo nic zastavit.
„Ty nevíš jaké to je, jaké je to utrpení.‘‘ Víc se přiblížil k Sasukemu. Už od sebe stáli jen kousek, když ho Naruto popadl za límec a přitáhl si ho k sobě.
„Nic nevíš, ale moc se staráš!‘‘ křikl Naruto a odhodil ho na druhý konec místnosti. Sasuke narazil na roh stolu a skácel se k zemi. Narutovi to však nestačilo, znovu zvedl Sasukeho mrskl s ním na druhý konec místnosti.