Síla,která neměla být nikdy objevena

Byl krásný letní den.V domě bylo ticho,nikdo jiný tam nebyl jen růžovlasá spící dívka.Zazvonil budík.Chvíli zvonil, ale pak ho smetla velká rána a rozdělila ho na dvě půlky.
,, Ne...další budík si už kupovat nebudu...'' řekla otráveně a konečně se rozhodla vstát. Přešla do koupelny a podívala se na sebe.
,, Hm...Sakuro ty teda vypadáš...ostatně jako každé ráno'' řekla si a napustila vanu. V poslední době měla pořád špatnou náladu.
,, No konečně'' prohodila a vlezla do vany.
Přemýšlela o Sasukem a taky Narutovi. Vždycky když se k ní alespoň trošku přiblížil tak ho odstrčila,vyhodila,vykopla atd...
,, Proč to dělám?To kvůli Sasukemu??Ne...možná...možná se bojím co bych udělala kdyby se ke mně přiblížil'' zamyslela se. Nechtěla o tom přemýšlet, byla z toho už unavená. Pořád, ale...myslela na Sasukeho...na jeho krásné černé oči, nádherný hlas a na ty chvíle co s ním zažila.
,, Ne Sakuro! Neblázni! Sasuke je pryč a vůbec ho nezajímáš! Jsou to už 2 roky,tak neblázni! Celou dobu jsi to zvládala a ted tohle? Ne!'' naštvala se.
Vylezla z vany a oblékla se. Šla si udělat snídani. Pořád se jí objevoval před očima.
,, To je den'' zamračila se a najedla se. O chvíli později na ní zvonil Naruto.
,, Sakuro-chan!'' klepal na dveře.
,, No jo!Už jdu!Jestli ty dveře rozbiješ tak uvidíš!'' pomalu přicházela ke dveřím.
,, Dobré ráno,Sakuro-chan!'' usmál se a šel dál.
,, Dobré.'' zavřela dveře.
,, J-Jsi v pořádku??'' vyděsil se,když viděl její výraz.
,, Nic mi není. Proč? Vypadám špatně??''
,, Tak Sakuro-chan...ted by se ti nevyrovnal ani Chouji potom co bych řekl to zakázané slovo...hm...vypadá to, že někdo vstával špatnout nohohou...'' řekl potichu.
,, Hm?Říkal jsi něco?!'' zamračila se.
,, N-Ne Sakuro-chan! Vypadáš skvěle!'' usmál se.
,, Dáš si se mnou snídani?'' pokusila se o úsměv.
,, Jasně rád!'' zčervenal.
Sedl si a Sakura mu donesla jídlo.
,, Je to jako by jsme byli na rande! Akorát, že u ní doma!Super!'' pomyslel si Naruto a ještě víc zrudnul.
,, Přesně vím na co ted myslíš'' zasmála se.
,,Eh?''
,, Ne, Naruto. Tohle není rande'' usmála se.
,, Jo...já vím...'' zesmutněl.
,, Sakuro! Jsi blbá! Nemusela jsi mu kazit radost! Ty vážně umíš pokazit zábavu. Musíš to napravit!'' pomyslela si.
,, Půjdeme?'' vstal a šel ke dvěřím.
,, K-Kam?'' podivila se.
,, No přece za Kakashim-senseiem!'' zvážněl.
,, J-jo!Málem jsem zapomněla! Tak jdeme ''rozeběhla se za ním.
Už byli v půli cesty a bylo pořád ticho. Naruto byl smutný kvůli tomu co mu řekla, a ona se zas trápila jak mu to má vynahradit.
,, Konečně jsme tady'' řekl Naruto,když došli na most. Sakura mu na to jen se smutným výrazem kývla.
Uběhla hodina...dvě, tři a najednou před nimi stál Kakashi.
,, Dobré ráno bando!'' usmál se.
,, Jdete pozdě!'' rozčilila se Sakura.
,, Omlouvám se, ale ztratil jsem se na cestě života'' řekl klidně.
,, No hlavní je že jste se z toho dostal. Tak co? Jaká mise to bude dnes?'' zamračil se Naruto.
,, Dnes žádná. Máme se zastavit za Tsunade-sama.'' zvážněl.
,, Proč?'' zeptala se Sakura.
,,To se dozvíte''
Když došli k Tsunade, Kakashi otevřel dveře a první co před sebou viděl byla židle, která nečekala na to až uhne,ale hned mu jednu vrazila.Za židlí stála naštvaná Tsunade.
,, Jdete pozdě!!'' zakřičela.
,, T-Tsunade-sama...uklidněte se prosím.Udělám cokoliv, ale uklidněte se''znervozněla Shizune.
,, Opravdu cokoliv? Tak víš co? Dones mi flašku sake!'' usmála se.
,, Ale...'' snažila se z toho dostat.
,, Slíbila jsi to!''
,, No...tak dobře.' 'řekla a odešla.
,, Tak a ted, týme Vám řeknu proč jsem si Vás sem pozvala.'' zvážněla.
,, No tak, no tak nečekejte!Už nám to řekněte honem!' 'pobízel ji Naruto.
,,Už jsme zjistili kde se je další Orochimarův úkryt,máte za úkol přivést Sasukeho Uchihu zpět! Už se Orochimarovi krátí čas a brzy se bude chtít znovu převtělit a to nemůžeme dovolit.Jo a...po cestě můžete narazit na Akatsuki, tak se mějte na pozoru.'' zamračila se.
,, Co?To nemyslíte vážně?'' zaradoval se Naruto. I na Kakashim vypadalo že je rád, ale na jediné Sakuře ne. Nechtěla ho už vidět. Chtěla...na něj zapomenout.
,, Tak a ted Kakashi, Sakuro, Naruto už můžete jít. Výrážíte zítra okolo 9:00 ráno. Sraz u brány. To je všechno co potřebujete vědět.''
Kakashi se vypařil jakmile odešli z kanceláře a tak tam zase zůstali jen Naruto a Sakura.
,, Naruto?Nezajdeme na rámen?''usmála se.
,,Co? Ne...děláš to jen kvůli tomu ránu...nemusíš.''
,,Blázníš?Vůbec ne!Prostě půjdeme!Dotáhnu tě tam jestli chceš nebo ne!'' chytla ho za ruku a táhla ho k Ichiraku Ramen.
,, Sakuro-chan? Všimnul jsem si že jsi neměla moc radost, že jdeme hledat Sasukeho...''
,, Máš pravdu. Je sice pravda, že jsem ho jsem chtěla přivést,ale najednou...nechci ho vidět. Už nikdy. Chci na něj zapomenout.''řekla vážně.
,, Sakuro-chan...'' zesmutněl.
Potom si ještě dlouho povídali. Když už se stmívalo tak se Naruto nabídl, že ji doprovodí domů. Celou cestu se jí snažil rozveselit. Smáli se povídali si a pak...byli u jejího domu.
,, Tak...Sakuro-chan, jsem rád že jsem dnešní den strávit s tebou'' usmál se.
,, Já taky, bylo to úžasné, moc díky Naruto.'' řekla a políbila ho na tvář. Naruto hned zrudnul.
,, Díky!'' usmála se a zalezla do domu.
Naruto tam ještě chvíli zůstal stát a potom spokojeně odkráčel domů. Sakura celou dobu stála u okna a pozorovala ho dokud neodešel.
Přešla k drezu a nalila si vodu.Najednou se jí zdálo že je za ní Sasuke jako tenkrát...lekla se a skleničku pustila.Otočila se, ale za ní nikdo nebyl. Všimla si že je jí najednou nějak divně.
,, Určitě mi pomůže procházka'' řekla si.
Vzala si s sebou pár kunaiů kdyby jí náhodou někdo chtěl napadnout.
V půli cesty se jí začala motat hlava.
,, Trápí tě to vid??'' řekl neznámý hlas.
,, Co? Kdo je to?'' otočila se,ale nikdo nikde. V lese nikdo nebyl.
,, Nepřivedla jsi ho zpátky...trápí tě to že ano?''
,, Sakra! Kdo to je?!''otočila se. Uslyšela něco ve křoví tak tam rychle hodila kunai, ale byl to jen králík.
,, Ty jsi ale ošklivá holčička...zabila jsi ho....ale co čekám od části sebe...'' zasmál se ten hlas.
,, Od sebe??! Kdo jsi?''zděsila se.
,,Jsem část tebe, druhé já, síla která nemněla být nikdy objevena. Tvá matka to před tebou celou dobu tajila...ale já...jsem tu...pomůžu ti''
,, Ne!Já nechci!''
,, Ale já ti pomůžu ho zabít...zabiješ ho a pak...budeš klidná...zabijeme Sasukeho ano? Tak...poddej se tomu...''
Sakura už nemohla věděla, že ho ještě pořád miluje, ale už to nezvládala chtěla ho zabít aby mohla být klidná. Poddala se tomu.
Přešla k tomu králíkovi a vytáhla z něj ten kunai. Nebylo jí ho líto. Naopak. Vzala kunai a zabodla ho do něj znovu a znovu,znovu a znovu.Králík byl uplně pobodaný, ale to jí nestačilo.Rukama celýma od krve si otřela obličej.Vypadala strašně. Ten pohled v očích,obličej a ruce od krve...každý kdo by ji ted vyděl by vzal rohy na ramena.
,, To...nestačí''řekla klidně a vzala králíka k sobě domů.
Zamkla se s ním ve sklepě a kunaiem pokračovala ve své práci.Vykuchala ho a chvíli si pohrávala s jeho vnitřnostmi. Zasmála se. Nakonec...mu vyřízla oči. Ano,držela je v rukou. Ten smích nabíral hlasitosti. Byl to šílený smích. Potom si s ním ještě dlouho do noci hrála a pak si šla připravit zbraně různého druhu a usnula.Neumyla si ruce ani obličej.Byla tam jen ona a její druhé já.Nic víc nepotřebovala.Usnula a ani trochu jí netrápilo co udělala...