Návrat démonů /6/ Nejhorší obavy

V předchozím díle: Vše bylo zamlžené a v dálce, že nebylo možno zachytit jakýkoli signál popudu, nebo průchodu citů.
Znovu se podívala na test. A tentokrát jen překvapeně vyvalila oči nad větou- nad možná poslední větou v tomto testu, kdy bylo začátkem dvacet otázek- která snad jen k pobavení byla napsána zcela bez formální úpravy:
„Kdo myslí, ale nejedná, je mrtvej ninja!

V tu chvíli ji ovál studený vzduch, až jí naskočila husí kůže, a stále ještě přemýšlela nad významem té nesmyslné věty.
Když však odtrhla oči a zadívala se do třídy, nemohla rozeznat obrysy vzdalujících se objektů. Objala jí mlha a zvlhčila jí už tak zpocené čelo. Najednou pocítila jak padá a snažila se něčeho zachytit, ale už jen střemhlav letěla dolů do nicoty.
Dopadla měkce a ještě než se stačila rozkoukat, ucítila dotyk na své ruce, jak se ji Yuske snažil podepřít, aby neupadla.
Byli někde z východní strany vesnice, to poznali dost dobře- na mýtince, která byla ze všech stran obklopena stromy.
Po několika vteřinách, kdy Isa sbírala dech, se listoví v korunách stromů začalo rychle rozrůstat, až vznikla jakási rokle, která byla veliká asi jen deset metrů od středu k okraji.
„Kde je Tatsu?“ zeptal se Yuske, ale oba věděli, že na vyptávání nemají dostatek času, blížilo se k nim něco velkého.
Už zdáli uslyšeli rámus lámajícího se dřeva. Isa se prsty dotkla svého vějíře, Yuske vytáhl kunai a připravil se k útoku. Najednou uslyšeli tiché kroky zezadu, a tak se Isa otočila a připravila se ke svému vlastnímu boji, kdy musí začít důvěřovat a nechat si chránit záda.
Neznámý ninja zaútočil ze vzduchu. Isa rychle vytáhla vějíř a snažila se ho silou větru odtlačit zpět, ale neznámí se svou rychlostí vyhnul silnému proudu vzduchu tím, že uskočil do strany. Vytáhl krátký meč a svůj útok chtěl zopakovat. Isa už však byla příliš blízko na zopakování své větrné techniky a tak mohla jeho útok odrazit pouze hozeným šurikenem, který ji napomohl k útěku mezi stromy.
Ihned zastrčila svůj vějíř a pohlédla směrem, kde zanechala neznámého ninju, ten však už nebyl na svém místě. Využil její nepozornosti a své nadměrné rychlosti a objevil se za ní ve stínu velikého dubu. Stihla sice uskočit, ale nezabránila střetnutí její odporující ruky a jeho nože.
Na ruce se jí objevilo malé škrábnutí. Aby potlačila krvácení, vytáhla kunai ze své povinné výbavy a pevně ho sevřela dokud neucítila pálení, jenž znamenalo, že škrábnutí nemá dostatek vzduchu, a tudíž z rány nemohlo vytékat tolik krve, kolik by vyteklo, kdyby jej nechala volně.
Neznámý znovu zaútočil, tentokrát ho odrazila, ale nepodařilo se jí ho poranit, nebo aspoň částečně vyřadit z boje, aby pomohla Yuskemu.
Jeho útoky nebraly konce. Dokonce si ji pořád držel u těla, stále však byl chráněn svým mečem a svou rychlostí, a tak mu nemohla ukázat svou sílu; mohla se pouze bránit.
Utržila další zranění -tentokrát na stehně- zranění bylo pouze povrchové, ale pomalu začala cítit, že jestli si ho aspoň trochu nedostane od těla, bude konec… Poznala, že to bude muset použít, kdyby to bylo to poslední co by udělala.
A tak se nad neznámého zdvihl obrovský vodní drak. Ninja se pod tíhou vody odkutálel několik metrů od Isi, a ta si uvědomila, že musí hned jednat, aby nepromrhala čas, který potřebovala. Svým vějířem zvířila prach před sebou -tím ninju pohltila nahnědlá mlha.
Neznámý se ihned vydal jejím směrem a připravil svůj meč na další krvavý útok. Když proběhl mýtinou a znovu vběhl do lesa, zarazil se a zaposlouchal. Někde za ním začalo něco potichu syčet, pak i před ním a nakonec v celém okruhu několika metrů kolem něj. Než pochopil, že je chycen do pasti složené jen z okruhu, v němž bylo necelých deset výbušných lístků, byl do ní polapen.
Isa už jen pozorovala, jak jeden po druhém vybuchují a zahalují tak les do mlhavých plášťů, zastrčila svůj vějíř na své místo a setřela z čela studený pot. Konečně se odhodlala a běžela směrem k Yuskemu.
Najednou, před východem z lesa, ji zastavil obrys postavy neznámého. Vrhl se na ni, máchnutím svého meče ji donutil vykřiknout a v tu chvíli ji pohltila tma.
Nicota, nic jiného než nicota obklopila její bolavé tělo a donutila ji k hrůzným myšlenkám. A v tu chvíli si uvědomila co bylo v testu: dlouhý boj bez konce, neporanitelnost obou neznámých a hloupá věta na konci testu. Tohle všechno bylo v testu a kdyby si to uvědomila, možná by přišla na nějaké východisko.
Zatřásla se strachem a už jen pozorovalo to nic kolem sebe…

„To je všechno co dokážeš?“ zakřičel Yuske na ninju v masce a mnul nohu, do které udeřil nepřítelův železný řetěz. Modřina se začala pomalu zbarvovat od zelené až do tmavě fialové a měla tvar pruhu s otvory, zrovna tak, jak řetězový bič dopadl na Yuskeho stehno.
Nepřítel se znovu odrazil a udeřil. Tentokrát se Yuskemu podařilo zarazit bič svým mečem. Máchl jím směrem k němu a donutil ho se sehnout. Jakmile tak učinil, byl nepřítel sražen bolestí k zemi výkopem směrovaným přímo na bradu. Maska pod nátlakem síly meče trochu praskla, stále však nemohla odkrýt ninjovu identitu, což Yuske ani neměl v plánu.
Donutil ninju k dalšímu ústupu, tentokrát však nepřítel znovu švihl řetězovým bičem, který se ihned omotal kolem metrového meče. Švihl jím zpět, tím se meč dostal z Yuskeho rukou. Nepříteli se naskytla další možnost zasáhnout, ale Yuske uskočil, další útok byl však mířen na nohy a to Yuske neočekával a skončil čelem k zemi.
Možná, že kdybych použil tu novou techniku, kterou sem se rok učit, dostal bych ho dále, než dosáhne jeho bič a tím bych ho aspoň na chvíli oslabil, zapřemýšlel.
Ninja se připravil k dalšímu útoku. Tentokrát běžel blíže, aby mohl zasadit konečný úder svého biče a tím Yuskeho úplně oslabit a pak ho dorazit jednou ruční technikou.
Když už byl ninja dost blízko na použití svého mega silného útoku, Yuske veškerou svou chakru nahromadil do dlaní. Chakra v jeho ruce začala pomalu rotovat, zvětšovat se, až dosáhla velikosti tenisového míčku.
Ninja se napřáhl a dvěma skoky si Yuskeho obešel. V té chvíli Yuske sevřel svou pěst, takže tenisový míček se zcela ztratil a pak veškerou sílu, nahromaděnou v dlani, uvolnil. Ninja v ten moment odletěl asi o deset metrů dál, vržen silou tlakové vlny, která se za ním dravě hnala a narazil o protější strom.
Uvědomil si, že má čas, aby si našel úkryt a zaútočil ze zálohy. Běžel přes mýtinu zpět a vběhl do lesa. Neuběhl však ani několik set metrů a stál před branami vesnice Kyoboku.
V ten moment zapomněl na všechny své bolesti a strasti –možná ani žádné neutrpěl, ale v ten moment mu to prostě nedošlo- a vydal se směrem k Ichiraku ramen.
Prošel branou, zatočil doprava a vydal se rovnou za svým nenasytným nosem, až se dostal na místo, kde se se zavřenýma očima zastavil a v podřepu nasál všechny vůně linoucího se z toho ramenového království.
Pocítil lahodnou vůni uzeného masa, cibulka mu vhrkla do očí slzy a pak už si jen promnul ruce a otevřel oči.
Zděšením zůstal stát. Možná, že si měl už dříve všimnout i nekrálovské chuti, která připomínala spáleninu, ale měl za to, že se to občas stává, když se něco připálí –nedával to nikomu za chybu, protože mu vždy bylo dáno to nejlepší. Ale teď už to mohl být snad jen sen.
Začal se štípat do rukou, aby se přesvědčil, že to není sen, pak už jen stál a na celou vesnici řval: „Kai (uvolnit), Kai…“
A to jen z toho důvodu, že se nedokázal přesvědčit o té hrůzné pravdě. Pravda byla asi taková, neuvěřitelná, ale byla to pravda (viděl to přece na vlastní oči): Ichiraku ramen byl zborcený.
Stálo tam –vlastně nestálo, spíše leželo- zborcené království ramenu; sežehlé plameny.
Yuske padl na zem, skoro mrtev a už radši nevnímal…

Tatsu se objevila na mýtině, obklopené zelenými stromy. Jejich koruny se rozežíraly do okolí. A ve středu toho všeho stáli dva neznámí ninjové. První měl krátký meč, druhý poničenou masku, která ho ale zatím neodkrývala. Ihned zahájila útok.
Čepel Tatsu a prvního ninji se střetla v jednom bodě a ostří divoce zachroupala. V tu chvíli ji přes ruku přejel železný had, který se kolem její ruky obmotal a donutil jí meč pustit. Byla silou toho neznámého s maskou svržena k zemi, ale ninja stisk povolil a tak zatáhla a zmocnila se jeho zbraně.
Ten druhý chytil svůj meč oběma rukama a snažil se jí bodnout, ona se však rychle otočila, v kotoulu chytila svůj meč a ostří se znovu setkala.
Jejich výpady se střetávaly v jedno. Jeden nepředčil sílu druhého, snad ani rychlost, kdyby ten druhý ninja znovu nezasáhl.
Silným výpadem chtěl Tatsu podkopnout nohy, ta si ale jeho útoku všimla a nadskočila, takže kop zasáhl ninju s mečem. Ten přepadl dopředu a v pádu by ji mohl zranit, Tatsu však už byla za ním a udeřila ho loktem mezi lopatky, takže mu vyrazila dech.
Druhý ninja se po svém kopu vzpamatoval rychleji, ale svůj bič, jenž měla nyní Tatsu přehozený přes ramena, použít nemohl.
Rukou se dotkl své masky. Ta se ihned rozdrolila. Jakmile se tak stalo, oba se rozplynuli.
Náhle Tatsu spatřila na mýtině ještě jiné dvě podezřelé postavy, ale přiblíživ se k nim, rozeznala rozespalé tváře Isi a Yuskeho. Byli svázaní a tvrdě spali, možná však působením nějaké omamné látky. Tatsu se hnula ze svého místa, směrem k oběma ospalcům.
Udělala první krok. Země divoce zavřeštěla a rozevřela se, aby pohltila vše co dosud držela nad podvodní vodou, která byla v zemi uzavřena. Tatsu padala volným pádem do vodní propasti.
Nejprve ji polil studený pot. Možná, že má být můj osud takový, pomyslela a očekávala poslední minuty svého života, který se pomalu začal krátit.
S každou minutou ji napadaly horší a horší myšlenky. Nejprve se pokusila svým ohnivým ptákem zahnat vodu, na kterou dopadala, ale vody jako by bylo stále víc a víc a všechny pára se měnila zpět na ledovou lázeň.
Tohle je můj konec, vykřikla v duchu, ale jako by se její strach odrážel od vodní stěny.
Pád se zdál najednou pomalejší, jak byla Tatsu pomatená strachem z vody, a pak jako by se na chvíli zastavila. Ležela teď na vodní hladině, jako by se nic nedělo a se zavřenýma očima se proklínala, že se nikdy nevěnovala plavání, tak jak by chtěla.
Nikdy se nechtěla učit plavat. Voda byla ta nejhorší věc, pro ní určená pouze k pití. Pouhá myšlenka na to, že by měla utonout ji nevyváděla tolik z míry, jako to, že by někdy měla vodu prosit o život, o trochu čerstvého kyslíku, že by s ním měla bojovat, že by se na něj vlastně jen měla dívat, jak jí usmrcuje…

Všichni tři se probudili ve třídě, v té pravé vesnici, která už takovým testem byla dost odpudivá. Yuske ještě chvíli plakal nad ztrátou svého milovaného království a i Tatsu měla slzy na krajíčku. Jen Isa koukala do neznáma, snad ani nevnímala okolní hlasy, které si šeptaly, že se probudila první skupina.
Jounin za stolem se na ně usmál, když nechávaly své testy na stolech, prohlížely si ostatní spící a bez řečí -zaraženi- se pomalu vydali ven…