4ever together 04-První příznaky

____________________________________________________________________________
„Zajímalo by mě, co s ním je?‘‘ zajímal se Sasuke, ale jeho momentální společnost ho nevnímala.
Sakura stále přemýšlela nad tím samým, ovšem nechtěla se svými pocity svěřovat Sasukemu. Celkem z toho byla v šoku, protože i ona se v jeho přítomnosti cítila podivně. Něco ji k němu táhlo, vábilo, ale nevědělo co. Nebyl to však jediný pocit, který ji ovládal. Kromě toho teď cítila i neskutečnou chuť něco zakousnout a rozcupovat. Snažila se tu neskutečnou chuť nějak překousnout, aby nezakousla Sasukeho.
„Vnímáš mě?‘‘ otázal se jí Sasuke a chytil ji za ruku. Přestala přemýšlet a usmála se na něj, jako by snad něco chtěla.
„Ále, copak bychom chtěli,‘‘ začal Sasuke znovu šišlat a přivinul si svou dívku blíž k sobě. Kdysi dávno mu vadilo jakékoli objímání nebo snad i líbání na veřejnosti. Ale momentálně tyhle chvilky miloval, spíš se snažil co nejvíce využívat příležitosti. Sakura ho vzala za ruku a pomalu s ním vyrazila k jeho sídlu.
Nejspíš měla v plánu něco mnohem většího, než jen objímání. Poslušně, jako pejsek, šel za ní. Dokonce mu ani nešly odemknout dveře od bytu, jak se mu ruce klepaly nedočkavostí. Sakura se na něj nemohla dívat, a tak mu po chviličce sebrala klíče a odemkla za něj. Hned jak oba vešli do pokoje, skočila mu do náruče a svou váhou ho strhla do postele. Sasukeho to trochu vyvedlo z míry, ale to, jak po něm Sakura vyjela, se mu líbilo. Zavřel oči a užíval si její dotyky a polibky.

Po několika málo hodinách otevřel Sasuke oči. Protřel si ospalé oči a prohlédl si tu spoušť, kterou tu způsobila Sakura. Moc si toho z jejich řádění nepamatoval, jen jak z něj servala všechno oblečení. Pak už měl ve všem okno. Pomalu se posadil, ale Sakura nebyla nikde v jeho blízkosti. Pootočil hlavu, stejně jako ráno teď jeho ramena zdobily četné rány. Pomalu si přes jednu přejel. V tom ho vyrušilo kašlání. Otočil hlavu směrem ke koupelně. Postavil se, rychle si na sebe natáhl alespoň kalhoty, jelikož z něj Sakura stáhla prakticky všechno.
Namířil do koupelny. Před ní se zastavil, protože zvuky co se od tam linuly, se podobali zvracení. Uchopil kliku a nakoukl dovnitř.
„Bože, co se tu dělo…?‘‘ polekal a se jakmile se předním zjevila jeho koupelna. Od dveří až k záchodu vedl bílý kobereček, ale v té chvíli byl celý nasáklý krví. Krvavá cesta skončila až u zakrvácené záchodové mísy, nad kterou se nadkláněla Sakura. Stejně jako okolí byla celá od krve. Když si povšimnula jeho přítomnosti, odvrátila svůj pohled od záchodové mísy. Její tvář byla celá od krve a k tomu ještě byla bledá a plakala.
„Běž pryč..‘‘ zoufale se znovu rozplakala. Hned potom sklopila hlavu k záchodové míse. Vypadalo to jako by zvracela krev.
Sasuke zůstal nějakou dobu bez hnutí, chvilku si myslel, že je to jen sen, ale i když se štípnul, vše zůstalo tak, jak bylo. Pomalým krokem se vydal za Sakurou.
„Běž pryč..!‘‘ křikla na něj, ale byla znovu donucena naklonit se nad mísou. V tuhle chvíli se k ní Sasuke nepozorovaně dostal a přehodil přes ni ručník. Celá byla studená a k tomu se ještě klepala. Jakmile se ji Sasuke dotknul, cukla sebou.
„Nechci ti ublížit..‘‘ znovu se rozplakal. I když byla od krve, Sasuke ji pevně přitisknul k sobě. Ucítil, jak jeho oblečení začíná nasávat krev, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Odklonil se od ní a pohladil po uplakané tváře. Slzy už smysly skoro všechnu krev z obličeje, stále však byla studená jak led.
„Už neplač,‘‘ řekl Sasuke a setřel jí slzy z obličeje. Usmál se na ni, ale tentokrát mu usměv neoplatila. Stále se klepala zimou.
„Pojď, musím z tebe smýt všechnu tu krev,‘‘ řekl a pomalu ji rozepnul bundičku, co měla na sobě. Pod ní už neměla vůbec nic. To ho však nezaujalo tak, jako dvě podlouhlé rány, které teď byly pěkně vidět. Přejel prsty přes ni, tentokrát však Sakura zaúpěla bolestí. Nechal ji být a sundal ji bundičku, nakonec sundal i zbytek jejího oblečení, pak sundal i to svoje. Ve sprchovém koutě pustil příjemně teplou vodu a spolu s ní si pod sprchu stoupl. Voda byla opravdu příjemně teplá, ale Sakura se dál třásla. Pevně ji přitiskl k sobě a začal ji konejšivě hladit po dlouhých vlasech. Po několika minutách se přestala třást, už ani nebyla tak studená, ale na zahnání slz to nestačilo.
Sasuke pozvedl hlavu a jako předtím začal zkoumat ránu na jejím rameni. Jizva byla stejně viditelná jako předtím a stále byla zarudlá. Když si však povšimnul jak se tváří, nechal toho.
Nakonec tedy vypnul sprchu a zabalil ji do dlouhého županu. Stále plakala. Ještě jednou ji přitiskl k sobě.
„Neplač, jsem s tebou, nic se ti nestane,‘‘ šeptavl jí stále dokola.
„Ale já nemám strach o sebe, ale o tebe. Nechci ti udělat to co tomu..,‘‘ vzlykla. Sasuke se zarazil.
Přece mi nemůže ublížit? A koho tedy myslí?
Měl v tom zmatek.
„Co se vlastně stalo?‘‘ optal se ji. Sakura se zarazila, ale pak se znovu rozplakala. Měla strach mu to říct, měli i strach jít zpět na to místo. Nakonec se však odhodlala a na to místo ho zavedla.

Noční tmou se míhaly dva stíny. Pomalu se proplétaly ulicemi až na ono místo. Tím místem byl nedaleký lesík. Tam, kde se vše seběhlo. Menší postava v plášti se zastavila. To místo ji nahánělo strach, ale ta větší postava v plášti ji dodávala víc odvahy. Vstoupila tedy hlouběji do lesa a zavedla ho na to místo.
Před mini se zjevila cestička od krve, která je vedla až k cíli. Na konci cesty ležela srna. Teď už to srna nazvat nedalo. Byla prožraná jak jen to šlo, už tam zbyly jen kosti a kůže. Menší postavě se udělalo znovu špatně, tak se schovala za nejbližší keř. Ta druhá postava se vydala za ni.
„Jsi v pořádku, Sakuro?‘‘ otázal se bledé dívky. Pozvedla hlavu a otřela si ústa o rukáv.
„Jo, snad jo,‘‘ odpověděla kostrbatě, ale hned se naklonila k zemi. Sasuke se raději otočil zády k ní a vydal se zpět k srně. Uznal, že na ni byl hezčí pohled, než na zvracející Sakuru. Naklonil se nad srnou a pořádně si ji prohlédl.
„To co ji zabilo, mělo nejspíš ohromnou sílu,‘‘ Problesklo mu hlavou, ale to už se k němu vrátila Sakura. Měla už dokonce jinou barvu obličeje než bílou.
„To jsem ale nebyla já,‘‘ řekla do prázdna, když si povšimla, jak na ni hleděl.
„Já jsem ji nezabila, jen jsem….‘‘ nepověděla, jen znovu zaběhla za keř a vrátila se k předešlé činnosti.
„Zajímalo by mě, co to udělalo,‘‘ řekl si Sasuke pro sebe a vrátil se zpět k Sakuře.