Drama

Upřímně řečeno, nevím, jak se říká šoku z šoku. Ale jinak se jednodušeji nedalo popsat, co mě postihlo. Vždycky jsem si myslel, že se mé končetiny brání automaticky, když jsem jim to nemohl rozkazovat. Bylo mylné mínění, že na mě v Oblačné tak moc útočili, až se to stalo mou součástí. Netuším jak, ale nejdřív mi to vtloukli do hlavy.

Procházím se Konohou a přemýšlím. Za posledních několik měsíců nemám vůbec čas na svou rodinu. Můj nadřízený je tak trochu ňouma a s papírováním si neví rady. Proto tam jsem taky já, abych mu všechnu tu otravnou práci udělal. To já jsem vlastně Hokage. Jen můj obličej není vytesaný na skále a nenosím plášť.
Ale na druhou stranu si nemůžu stěžovat. Jsem Hokagova první ruka a vůdce policie, i když je to otrava.

Bol to... zložitý týždeň.
Zhlboka som sa nadýchla a rozhliadla.
Zabávajú sa. Ako sa môžu zabávať, keď len pred dvoma dňami sme niekoho pochovali? Pohoršenie som vyjadrila už pri raňajkách, no bola som umlčaná pohľadom a komentárom o tom, aký dôležitý je tento večierok. Pôvodne sme na ňom mali oznámiť moje a Sasukeho zásnuby, avšak otec súhlasil aspoň s tým, že zasnúbenie ohlásime až nabudúci týždeň. Bože, aký je len cynický. Vraj je taký veľkorysý, že to presunie.

Vydala ten typ výkriku, ktorý ľudia vydávajú tesne pred smrťou a začala sa na lakťoch plaziť dozadu. Neuvedomovala si, že zviera ešte viac znervóznie. V ušiach jej znelo len jej srdce, dážď a vrčanie. Žiadnu zbraň u seba nemala a chakru mala zablokovanú. Tmavý tieň sa ku nej blížil a ona cúvala, kým sa jej nepošmykla ruka a ona nespadla do blata. Okolo nej sa rozprsklo pár kvapiek vody. Zavrela oči a výkrik s ručaním sa zladili. Po pár sekundách jej prišlo, že je stále priveľmi živá. Otvorila oči.

1

Spokojne som si vydýchol, v okamihu, ako som odložil posledné dopísané dokumenty k blížiacim sa chuunínskym skúškam. Bolo s tým neskutočne veľa práce. Viac ako po iné roky. Bolo to zapríčinené tým, že tento rok sa ku skúškam hlásilo oveľa viac genínov aj mimo hlavných krajín a miest. Bolo ich oveľa viac ako som si pôvodne myslel a mnohé z nich boli ukryté pred svetom na miestach, o ktorých sme doteraz ani nevedeli.

Zdravím vás čitatelia pri ďalšej časti, v ktorej si konečne vychutnáme aj romantiku
Vychutnajte si dnešný diel a pre tých, ktorým sa páčil film The Great Gatsby sa bude páčiť aj nasledovná skladba, ktorá bola k dielu pridelená
Ako vždy neváhajte zanechať hodnotenia, názory i postrehy- Za všetko vám budem vďačný a na prípadné komentáre sa náramne teším

1

Stanul jsem před největší z plání. Nikdo z již přítomných neměl odvahu se ukázat, a já se tím prozatím řídil také. Zjištění, že dnes jsou dveře nejméně sto metrů od možnosti úkrytu, mě znepokojovala.
Přál jsem si, aby mé oči v dohledné době nepoznaly další probděnou noc. Černí nás stoprocentně potřebovali dostat až na úplné dno, jedině s takovým materiálem se dá pracovat. Už jen kvůli tomu mě poháněla touha vypadnout.

Po jídle mě Tsunade se Sakurou zavřely do pokoje, kde nebyly žádné potenciální zbraně, a daly mi drogu, po které jsem nemohla používat chakru. Když za mnou zaklaply dveře, měla jsem další okno. Molitan na zdi byl rozškrábaný a měla jsem jeho zbytky za nehty. Čekalo mě pár velmi zábavných měsíců. A taky zábavné byly. Vyrývala jsem do polstrovaných stěn abstraktní obrazce, polovinu času jsem o sobě nevěděla a tu zbývající polovinu jsem se snažila věrohodně předstírat, že mi Sakuřino jídlo chutná.

1

Ešte som mal jeden deň. Jeden deň, kým sa vráti Sakura a Tami. Posledný deň na to, aby som to celé uzavrel.
Aby som pochopil pravdu.

Trochu nezáživný diel, ale azda poteší

Páni... musím povedať, klobúk dole, Gaara. To dievča je fakt krásne.

Shiro zaujala bojovou pozici. Změřila si své tři nepřátele od hlavy až k patě. Ten malý plešatý se určitě specializuje na boj zblízka a způsobení fyzického zranění, usoudila dle jeho vzhledu. Druhý měl vyšší postavu a kaštanově hnědé vlasy a Shiro vůbec nenapadlo, jaké schopnosti by mohl mít. Poslední muž měl na hlavě kuklu se znakem skryté Zvučné a bylo mu vidět jen do očí.

„Aj dnes vyrážaš na misiu?“ prerušila mlčanie.
Nepovedal nič, ale opretá oňho chrbtom, zacítila, ako súhlasne kývol hlavou.

„Ahoj,“ pozdravila ho polibkem na tvář, „jaký jsi měl den?“
„Hm?“ zeptal se a zvedl k ní pohled. „Promiň, neposlouchal jsem tě.“
„Jaký jsi měl den?“ zopakovala svou otázku a do úst si vložila další sousto. Lahodná chuť ramenu se jí rozlila po jazyku jako tekuté zlato. Úplně se to rozplývalo. Nedokázala si představit nic, co by s Narutem k večeři jedla raději.

Slnko pálilo ako každý iný deň a okolo nej bolo plno kameňov, do ktorých boli vytesané mená. Cintorín.

Prešlo niekoľko týždňov a ona sa stále nemohla zbaviť viny. Asi sa jej nikdy nezbaví. Pred ostatnými hrobmi bolo položených niekoľko všelijakých kvetov, ktoré možno mali byť krásne, ale bola to Suna, bolo tu Slnko a ony vyschli a lupene opadali.
„Neznášal kvety,“ ozvala sa prvýkrát. Bola to ona, kto sem chcel ísť. Sasori stál vedľa nej a pohľadom jej dával najavo, že tam nechce vôbec byť.

„Už mi to jde!“ Kazuko se rozmáchla rukama na důkaz své nové schopnosti, ale právě tenhle prudký pohyb jí vyrušil z rovnováhy a ona tak celá spadla přímo do vody. Dai, poskakující s lehkostí kolem, se jen usmíval. Kontrola chakry mu šla tak lehce!
Naruto, sledující je z kmene stromu na břehu, se pouze chytil za hlavu.

„Nechtěl sis to přiznat, co?” zachichotal se lišák pobaveně, když spatřil mou tvář. Zprvu možná nepochopil můj příchod, ale teď mu vše muselo být jasné.
„Tím přesně myslíš?” vytáhl jsem hlas až do mnou nepoužívaných výšek.
„Že se bez kontroly nad mou chakrou neobejdeš,” vyjasnil mi Kyuubi, přejel mě svýma jedovatýma očima, „nechce se ti se mnou bojovat.”

Narovnala si sukni a podívala se naposledy do skleněných dveří naleštěných tak, až vypadaly jako zrcadlo. Byla nervózní, i když nevěděla proč.
„Ona a být nervózní? Nah, nenechte se zmást!“ To by jistě řekla Misaki, kdyby tu s ní byla. Musela by se smát, a pak by obě vešly do vnitř, jako by to nic nebylo. Jenže tentokrát byla sama.
Čeho se tak bojíš, co očekáváš?

Jaskyňa bola prázdna. Vzduch v nej bol vlhký a vedela, že keby ide hlbšie, nedovidí si na vlastné ruky. Už to aj tak skúšala.

„Nie sú tu,“ skonštatovala Aneko, keď si opäť prezrela tmavý priestor okolo seba. Jej slová bolo ešte niekoľko krát počuť v ozvene.
„Prehľadali sme všetko okolo,“ zavrčal Ishi, keď sa znovu ocitla pri nich.
„Buď trpezlivý,“ povzdychol si ich sensei. „Nájdeme ich.“
„Áno,“ pritakal Ishi. „Len keby tu strávime všetky dobré veky.“
Pousmiala sa na vtipe, dokonca aj Sasorimu sa zdvihol kútik pier.

Pomalu se sbíral ze země a mnul si bolavou čelist. Bylo to už opravdu hodně dávno, co na něj někdo zaútočil. Nečekal to a rozhodně to nečekal od ní.
„Co to bylo, -ttebayo?“
Mladá žena před ním zhluboka oddechovala, zatímco její bělostné oči plály hněvem a on musel obdivovat, s jak obrovskou silou ho vlastně udeřila.
„Vy jste se snad pomátl, Hokage-sama,“ procedila skrz zaťaté zuby.
„Já?“ zadíval se udiveně na její pravačku, díky které mu bolestivě pulzovala levá polovina obličeje, a usilovně přemýšlel, jestli mu něco neuniklo.