Nováčci

„Co je to?‘‘ Zamžourala jsem a natáhla ruce dopředu, něco bylo přede mnou, nějaká šmouha.
„Hmmm….‘‘ Znovu jsem zamžourala. Všechno mě bolelo, hlavou se mi pořád sem vraceli vzpomínky na ty postavy a v černém. Znovu jsem se roztřásla, co když mě teď chytli, co stalo s Raiem.
„Klid, už je v pořádku jsem tady.‘‘ Promluvila ta šmouha nade mnou. Rayi, je v pořádku díky bohu.
Natáhla jsem ruce k němu, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Šmouha přede mnou se začala rozjasňovat. Byl to on opravdu, nic se mu nestalo.

„Hmmmm….. mohla bych se tě zeptat na jméno?‘‘ Oslovila jsem ho. Pořád jsem se červenala.
„Promiň asi jsem se měl představit prví.‘‘ Odpověděli, já stále čekala na jméno. Nastalo dlouhé ticho, bylo mi to trochu nepříjemné, ale zeptala jsem se ho znovu.
„Jmenuji se Ray.‘‘ Odpověděl mi konečně na co jsem se ptala. Hmmm nikdy jsem oněm neslyšela, nu což nemůžu znát všechny. Připadal mi milí, škoda, že jsem si ho nevšimla dřív.¨
Šli jsem dál pořád jsem po něm nenápadně pokukovala, byl tak sladkej.

8.- Noc v Sasukeho hnízdě
Vděčně naklušu k tomu jednookýmu týpkovi do domu, aspoň nemusím mrznout a moknout venku.
Zachytím Sasukeho naštvaný a zároveň zmatený výraz, tohle se mi nelíbí!
„Měl bych se představit, jmenuji se Hatake Kakashi a tohle je Uchicha Sasuke,“ usměje se Kakashi a ukáže na Sasukeho.
„Já vím, už se známe-ttebayo,“ usměji se, ale očkem kontroluji Sasukeho.
„Vy se znáte?“ zeptá se zmateně.

1.Návrat k minulosti.

"Vím, že včéra jste navštívili můj hrob."
"Cože?"
"Ano ty a Chouji."
"To není pravda!"
...
"Co to děláš?"
"Já ti jen chci říct, že tě stále miluji."
"Jak stále?A pusť mě!"
"Promiň."
... (trapná chvíle ticha)
"Myslím, že půjdu."
"Kam?"
"Otevřít květinářství."
"Dobrá.Tak ahoj lásko."
"Ne sbohem."
"Proč sbohem?"
"Protože si pouhý sen, Shikamaru."

Hmmm… trénink… dvěma slovy, nuda a zase nuda!

Tak tohle by se dalo nazvat pokusem o povídku číslo dvě, těch malinkato ohlasů na tu první bylo kladných tak snad se tahle bude taky líbit

Toto je druhý díl, takže doufám, že bude lepší než ten minulý.

„Dlouho jsem vás neviděl,“ řekla postava za nimi. Všichni se otočili a nevěřili vlastním očím, před nimi stál Naruto.
„Ale jak to?“ divil se Kakashi

„Tak stávej!!‘‘
Nic.
Neslyšela!!!‘‘‘
Znovu nic.
Zažádanou cenu mě nedostanou z postele, byla tak teploučká.
„Nenuť mě, abych přišel!‘‘
Jen si přijď mě nikam nedostaneš, na žádný trénink se mi nechce. Stejně zas přijde pozdě.

U Tsunade:

Naruto otevřel dveře i s futrama a vyjel na Tsunade.
„Co se zase děje bábi? Zrovna jsem se tak krásně najedl!“
Tsunade by se na něj normálně po tomhle vstupu do její kanceláře a stejně uctivém oslovení naštvala a jemně by ho prohodila oknem, ale dneska byly v jejím obličeji vidět starosti a soucit až to Naruta zarazilo. Potom vstoupil Lee a až teď si Naruto uvědomil že je kancelář plná lidí. Tým 6, tým 8 (bez Hinaty), tým 10 a Sai se Sakurou. Taky tu byli Ero Sennin a kapitán Yamato. Naruto ze sebe vydal akorát „To nevypadá dobře.“
„Ještě nejsme všichni, takže chvíli počkáme než začnu cokoli říkat.“ začla Tsunade a jen co to dořekla tak vstoupila Hinata.
„Hokage-sama“ pozdravila Hin.
„Tak o co jde?“ zeptal se Naruto.
„Ještě nejsme všichni.“ zarazila ho Pátá a za chvíli konečně očekávaný dorazil. Naruto zůstal koukat na nově příchozího s pusou dokořán.
„Cože?! Co ten tady dělá?“

Suiton, můj živel

Tak tohle je moje první dílko a doufám že se vám bude líbit. No nejni určitě bez chyb tak doufám že nikdo po těch hrubkách neoslepne. Některé věci taky nemusí být přesně podle příběhu.
A teďka něco k tomu příběhu. Je to alternativa děje pár týdnů po 72. díle Shippuudenu. V těch týdnech se nedělo nic moc až na to, že se Naruto naučil rasenshuriken a teď si pro něj jdou Akatsuki. Víc neprozradím.
Přeji hezké čtení...

Před branou Listové:

„Vydejte nám Jinchuurikiho a necháme vesnici být!“ zavolal Kakuzu. Ve skutečnosti si nemyslel že by ho jenom tak vydali. Nikdy to nešlo tak jednoduše a ani dnes to nebude jinak. Najednou se veliká hlavní brána otevřela a vyšla postava, kterou obklopovala rudá chakra. Zatím měl jen tři ocasy, ale to se asi brzy změní. Zastavil se tak třicet metrů od nepřítele. Nebyl v tom ale sám. Za ním vycházeli skoro všichni ninjové z vesnice a stavěli se z obou stran vedle něj do řady.
„Takže to po dobrém zase nepude.“ povzdychl si Kakuzu.
„Tak na to hned zapomeň!“ zavolala postava.
„No když jinak nedáš.“ řekl Hidan a rozběhl se na postavu se třemi chakrovými ocasy. Postava se zase rozběhla na něj. Hidan napřáhl svojí kosu...

V minulém díle:

[i]„Jak v sobě můžu mít tajemství svitku?“
Tentokrát se slovo ujal Naruto:
„Úplně lehce. Jako v sobě může mít člověk zapečetěného démona, tak v sobě může mít i tajemství svitku. To tajemství se pak z člověka dostane tak, že ho zabiješ na posvátném kamenném stole, na kterém se pak ukáže to tajemství napsané krví obětovaného. Akatsuki naštěstí neví, že máš ten svitek v sobě.“

Spoluautorství s anja-chan

Tma, chlad. Už několik let nic jiného necítí. Zavřený v tom vězení bez oken, jen v dveřmi, které se občas otevřou a někdo ho vyvede ven. Nic zajímavého ho nečeká, jen zničit určitou vesnici . Nemá žádné námitky, jen jde plnit to co si žádají. Na ničem mu nezáleží, pro všechny v Konoze je mrtví. Jediná Rain ví, že stále žije, zatajila, že ho ještě nezabili, nikomu nic neřekla přesně jak si žádal.
„Ještě počkej Naruto, něco důležité k misi.‘‘ Zavolal na něj ještě Pein.

„Tak to je mé dílo, nápad přišel, když jsem si plně uvědomil, co všechno patří do kultury a jak by se to mohlo zajímavě znázornit. Takže tady jsem jakože já ninja-tebayo,“ namířil vlastnoručně udělané ukazovátko k dolnímu okraji doprostřed na malou postavičku s krátkými blond vlasy a ninja čelenkou se znakem Konohy, „a na okolí obrazu je znázorněné co mám na naší kultuře obdivuji.

„Týmto ťa dorazím, Ero-sennin, dattebayo! OIROKE NO....“ prerušila ho päsť Sakury, ktorá práve prišla. Chudák Naruto sa pekne preletel.
„Vítam vás späť v Konohe, Jiraya-sama. Rada vás opäť vidím.“ Sakura sa usmievala a tvárila sa, akoby sa nič nestalo a Naruto sa na opačnom konci ulice ocitol úplnou náhodou. Jiraya mal čo robiť, aby mu z nosa nezačala valiť krv, ale našťastie sa mu podarilo ovládnuť sa.

Pein v klidu seděl ve své kanceláři. Byl si jistý, že Itachi přitvrdil.
„Za chvíli ho máme,‘‘ zaradoval se.
Nemohl se už dočkat až zjistí kde se ukrývá.
Vydal se do pokoje Itachi, tušil že už skončil.
Když dorazil u jeho pokoje byl klid.
„Tak už skončil,‘‘ pomyslel a otevřel dveře. Vytušil přišel v nevhod, Rain ležela na zemi a těžce oddychovala.Itachi stál nad ní a usmíval.
Vyšetřování bylo v plném proudu. A tak se otočil a šel zpět do pokoje.

„ZZZzzzZZZzzzZZZ“
„Naruto, zobuď sa!!!!“ Sakura sním začne triasť, no naňho to žiadny účinok nemalo.
„ZZZzzzZZZ“
„Narutooooooooooooooo!“ tentoraz poriadne zahučí, až to celá Konoha počuje.
Naruto vyletí s postele ako riadená strela, akonáhle uvidí Sakuru znudene pretiahne: „Áh, Sakura-chan to si iba ty, to aby som spal ďalej.“
„Obleč sa ideme na misiu.“
Zýva, sedí na posteli, oči ešte zalepené a mysľou niekde inde.
„Na misiu teraz?! Je ti dobre?“