Nováčci

Snažila som sa to upraviť od tých čiarok, takže to chvíľu trvalo XD, ale už tu je ďalší diel tej mojej morbíd_ff.

V minulém díle:

[i]Minatův pohled zvážněl.
„Já mám bohužel dost špatné zprávy.“
Aiko s Kushinou se obě dvě zastavily a pozorně ho sledovali.
„Akatsuki se nám začínají zase projevovat. Skoro zničili Sunu. Kazekage mě dnes varoval.“
Podíval se na Aiko.
„Musím tě poprosit, abys na sebe teď dávala velký pozor. Akatsuki všechno ví. A pokud možno, nepleť se do boje!“ Aiko zaprotestovala:

Dveře se rozvalily. Polekali a co nejrychleji jsme se od sebe oddělili. Do dveří vešel Nauto. Jímal mě vztek, co sem vůbec leze. Já ho vidět nechci..
„Co tu chceš!‘‘ Vyštěkla jsem na něj, Raye to udivilo. Naruto to tam stál jako opařený, myslel si nejspíš, že už jsem vychladla, ale naopak můj vztek dosáhl nejvyšší úrovně.
„Vypadni!!‘‘ Zakřičela jsem, nereagoval šek klidně ke mně. To už na mě bylo dost.

Rozplakala jsem se, pomyšlení nad tím co se stalo mě děsilo. A co Ray, co s ním Naruto asi udělal. Musím jít za ním, teď hned, ale přece nemůžu chodit. Zoufala jsem, co když už je pozdě. Neměla jsem jinou možnost než zůstat. Cítila jsem bezmocná, odkázaná na cizí pomoci. Oddychla jsem si a utřela si slzu. Budu silná, zvládnuto. Ale co když mě Ray nebude chtít, co když mě odmítne. Strach a nejistota mě donutila celou noc přemýšlet.

[i][b]Západ slunce, není to nádhera, nikdo neodolá. Sledovat tuhle zlatavou nádheru jak zapadá nad rozehřátou pouští je okouzlující. Škoda, že nezapadá o trochu déle, aby si každý mohl tu chvilku vychutnat o něco déle. Potom co zmizí za obzorem se na obloze objeví červánky. Pohled na tuhle nádheru byla jediná úžasná chvíle, kterou si mohly obyvatele Suny vychutnat až do konce. Konečně. Konečně skončila válka mezi národy Shinobi. Lidé se pořád vzpamatovávali z posledních let utrpení.

Marná snaha část 2.

Kakashiho tým je na cestě

Kakashiho tým se rychlejším tempem dostává dál a dál od Konohy. Drží se ve formaci, kterou vymyslel Shikamaru, první je Kakashi, druhý je Naruto, třetí je Sakura a formaci uzavírá Yamato.
,,Stop!“ Zastavil Kakashi tým.
,,Už jsme na cestě pět hodin, teď si dáme dvě hodiny pauzu, Yamato můžeš.“ přikázal Kakashi a podíval se na Yamata.
,,Mokuton,“ pronesl Yamato. A před nimi se objevila dřevěná budova.

„Tsuki, kde jsi!!!!‘‘
Lekla jsem se. Cože, Naruto, nesmí mě takhle vidět. Co nejrychleji jsem se na sebe snažila naházet oblečení. Jestli mě takhle uvidí, tak pěkně zbije a co ještě k tomu udělá Rayovi.
Však pozdě, dveře se rozvalily a já byla jen v tričku. Dovnitř vešel málem na mrtvici Naruto. Jak jsem poznala tak ho to úplně dorazilo, naběhla mu žilka.
„Obleč se a jdeme.‘‘ vyštěkl na mě a výhružně pohlédl na Raye, měla jsem strach co s nim udělá. Za tu dobu co jsem se oblékala neřekl ani slovo, nikdo z nás.

Ráno se Hinata probudila v neznámem pokoji s nádherným vybavením.
Ležela v nádherné posteli se saténovým prostíráním.
"Sakram kde to jsem?" Vykřikla.
"U mě doma. Tak co jsi potřebovala?" Odpověděl Gaara, který právě vešel do pokoje.
Hinata si jen oddychla, že jí zase neunes Orochimaru. "Alespoň, že nejsem nahá!" Pomyslela si.
"Tak co jsi potřebovala?" Zeptal se jí Gaara a sednul si na kraj postele.
"No, mám za úkol tě přemluvit, abys přišel navštívit Konohu." Vysypala ze sebe.
"No, já nevím." Odpověděl.

U babči:

„Tak to bysme měli. Lepší by sice bylo kdyby je Sora dostal, ale alespoň že nemají Naruta a zatím to ani neví.“ konstatuje Tsunade v kanclu. „Takže plán B."
„Plán B?“ divila se Sakura.
„Plán B je dojít si pro Soru a kompletně vymýtit Akatsuki. Pošlu s vámi taky jednoho z ANBU.“ Bábi koukla na Naruta a řekla: „A ty jdeš taky.“
„No to je dost, konečně mise...“ pomyslel si radostně Naruto. Sakura to nevydržela a rozkřikla se na Tsunade. „To jim ho jako máme naservírovat, aby se sem nemuseli obtěžovat?!“

Sakryš, asi jsem opravdu měla jít raději domu, ale na to už bylo pozdě. Jen co přišel ležela jsem pod ním. Tak rychlí, nejspíš nijna. Pomalu, ale jistě jsem odhalila jeho plány, když mi pomalinku začal rukou zajíždět pod sukýnku a líbat po krku. Proti své vůli jsem zasténala. Líbilo se mu to a pustil se do rozepínání mé sukně. Zarazila jsem se.
„Tohle ne, něco jsem slíbila!‘‘ Napovídal mi první hlásek.
„Ale na druhou stranu to chci.‘‘ Odporoval druhý.

Rychlá snídaně a hned trénink.
Cestou ven nás na chodbě pak potkal Kakuzu. Ten až příliš nadšeně a falešně zapěl: „Ach, ta láska nebeskááá“ a a při hraném dojetí se ještě chytl za srdce. Navrch dojemným tónem začal klást milostné otázky, které nehodlám opakovat a pak se konečně odklidil.
Deidara vypadal, že by ho nejraději praštil a já bych s radostí udělala něco podobného. Ale jak už to tak v organizacích chodí, museli jsme si nechat zajít chuť.

Tak a je tu ďalšia časť našej spoločnej poviedky, dúfam, že sa bude páčiť, pekné čítanie a komentárom sa len potešíme.

Narutovo Neštěstí 03

Takto spolu zaspali, pohledem do očí jejich životní lásky. Ráno se Hinata probudila dřív a pak šla udělat snídani. Naruto se probral po chviličce a když nevěděl, zda je Hinata v místnosti, tak na ni zavolal:
„Hin, jsi tady?“
„Jo, dělám snídani, chceš pomoct s převlíkáním?“

V minulém díle:

[i]„Akatsuki.....Přišli tam Akatsuki....Slyšeli náš rozhovor a už všechno ví.
Naruto tam zůstal a mě přemístil....chtěl....chtěl mě spolu se Sakurou ZACHRÁNIT!“ To poslední slovo už Aiko přímo vykřikla.
Kushina se svesla na zem a začala brečet.
Minato zbledl a běžel si do domu pro zbraně, aby mohl jít pomoct synovi a jeho kamarádce. Za chvíli se objeví připraný. Zeptá se Aiko:
„Kde přesně to bylo?“ Aiko už celkem klidná odpoví.

Hmmmm no hádam ma neukameňujete za to aké sprostosti sem píšem... :-D

Narutovi už navrela žilka na čele, no jeho nával zlosti opeť prerušila Sakura.
Ťuk ťuk!
,,Nooo? Ďalej!" Sasuke s otravným hlasom dal povolenie na vstup. Do bytu vrazila vytrasená Sakura a posadila sa vedľa chlapcov. Oni na ňu zdesene pozreli a hneď sa začali vypytovať.
,,Hej, Sakura-chan, čo sa pre boha stalo !?!?"
,,V-v-v-onku-u-u je v-v-veľká g-g-guľovačkááá!"
,,Ehm, si v poriadku, Sakura?"

„Tsuki, stávej!‘‘ třásl se mnou někdo o několik hodin později, mě se ale stávat nechtělo.
„No, tak.‘‘ Ozvalo se znovu, líně jsem otevřela oči, nade mnou stála Hinata s podnosem s jídlem.
„Hmm.‘‘ Zamžourala jsem na osadila se na postel. Berte sakra ohledy na lidí co celou noc nespali. Opravdu jsem měla hlad, což mě donutilo co nejrychleji stát. Mlsně jsem ji vytrhla talíř z rukou a dal jsem se do jídla. Hinata odešla, já jak odešla tak jsem se znovu zabalila do peřinky. Za nic nevylezu, nika se mi nechce.

„To jsi ještě neviděla jak se otevírá truhla?“ zasmál se Naruto.
„Rasengan!“ zakřičel jméno techniky a dotkl se truhly. Ta ale nic... Vlastně se jí ani nedotkl protože na ní byl nějaký chakrový štít. Po chvíly to vzdal a zrušil Rasengan.
„Huh tak to jsem fakt nečekal.“ prohodil spocený Naruto.
„Myslím že v tom bude nějakej fígl. Podívej se pořádně.“ poradila mu Sakura. Naruto se podíval na nápis.

Misia v Akatsuki : príchody, prekvapenia a iné tie veci

Volám sa Nanami Takahashi. Som kunoichi z Konohagakure no Sato. Prvých 17 rokov svojho života som prežila práve v tejto malej, ale silnej dedine. Patrila som do tzv. týmu Kunoichi spolu s mojimi najlepšími kamarátkami Ami a Yutsuko. Naším senseiom bola Anko Mitarashi. Asi už je jasné, prečo nás volali tým Kunoichi ...

Marná snaha část 1.

Moc nebezpečné

Je poledne, slunce pálí, zvířata se schovávají před slunečními paprsky a všichni dělají svou práci. Až na Naruta, ten ještě spí.
,,Naruto!! Naruto!!“ Naruto vstane a neuvědomí si, že má nad sebou poličku a praští se do hlavy.
,,To bolí,“ řekl Naruto a najednou do dveří vlítl Konohamaru.
,,To ty jsi mě volal,“ zeptal se Naruto.

Toto je třetí díl, trvalo mi trchu déle ho vypotit z hlavy, ale nakonec přece se tu jen dostal.

„Kde ten Naruto je?“ divila se Sakura
„Asi ještě spí po tom včerejšku, byl to pro něj velký zápřah.“ odpověděl ji Kakashi.
„Pošlu za ním ANBU, vždyť už je poledne“ řekla Tsunade a tak i udělala.

Co…. Cože? ‘‘ Nechápala jsem. Jakou chybu o čem to mluví. Přece jsem nic tak zlého neudělala.
„Pojď něco ti ukážu.‘‘ Ŕekl klidně za ruku mě dovedl do pokoje, Hinata tam jen stála nepochopila co se tam stalo, ale dál to neřešila.
„Pojď sem.‘‘ Pobídl mě a já se usadila vedle něj. Pousmál se na mě a podal mi fotku, tu samou kterou měl včera. Konečně uvidím co je na ní.
Byla trochu stará, pár let, ale nic neměnilo na to co byl na ni.